Úvodní stránka
Přehled článků
Odkazník
Metodická pomoc
O Spomocníkovi
RSS RSS
Titulka RVP > Úvodní stránka Spomocníka > Čtyři fáze personalizace výuky

Ikona teoreticky

Čtyři fáze personalizace výuky

Ikona odbornost
Autor: Libuše Štumpfová
Tento článek vznikl jako studentská práce
Článek je součástí Učitelského spomocníka na adrese http://spomocnik.rvp.cz.
Anotace: Informace o článku Johna Spencera z portálu Cooperative Catalyst, který se zabývá personalizací výuky. Autor vysvětluje čtyři fáze personalizace výuky s použitím hudebních přirovnání.
Téma příspěvku:Jiné vzdělávací obory obecně
Klíčová slova: standardizace, diferenciace, přizpůsobení, personalizace, individualizace, konektivismus
Zařazení do seriálu: Tento článek je zařazen do seriálu Teorie konektivismu.

Ostatní články seriálu:

Text článku:

John T. Spencer je učitelem společenských věd, matematiky a počítačů v Arizoně. Své názory předkládá veřejnosti na různých místech. Kromě osobního webu vede též blog Education Rethink. Ve svých příspěvcích se zabývá například syndromem vyhoření, autonomií učitele a tématy, které se odvážně věnují výchově a vzdělávání žáků. Článek 4 Stages of Personalization, který se zajímavým způsobem zabývá personalizací výuky, vyšel původně na portálu pro podporu výměny názorů učitelů Cooperative Catalyst. Autor v něm vysvětluje čtyři fáze personalizace výuky s použitím hudebních přirovnání. Proces učení srovnává s procesem vnímání a tvorby hudby.

Vše začíná představou, v níž autor stojí v obchodě a přemýšlí nad tím, proč v něm hraje pouze hudba, která mu nevyhovuje. Hudba se mu nelíbí, ale nemá na výběr. Opouští obchod a zapne si autorádio, ale ani zde nenachází uspokojení. Stanice hraji to, co vyberou hudební redaktoři. A tak raději přepíná na zprávy. Teprve doma si pustí Pandoru, tedy internetové personalizované rádio, s nímž je konečně spokojen. Již nějaký čas zde hodnotí své oblíbené interprety „palcem nahoru“ a „palcem dolů“, a to ovlivňuje automatický výběr skladeb. Pandora tak dokáže zajistit muziku, která odpovídá jeho vkusu. (Blíže o tomto novém způsobu automatického předkládání obsahu internetu v článku Pozor na internetové informační bubliny!)

John pak právě na základě přirovnání výukového procesu k hudební problematice koncipuje 4 úrovně personalizace vzdělávání.

  1. První fázi personalizace nazývá standardizací. Tento model odpovídá „hudbě hrající v obchodě“. Výuka se snaží zaměřit na celou třídu, ale to je velmi obtížné. Stejně jako hrát v obchodech hudbu, jež by se líbila všem. Učitel se snaží naplánovat hodinu a získat zájem průměrných žáků. Nevýhodou je, že se většina začíná nudit a přestává vnímat.
  2. Druhou fázi autor nazývá diferenciací. Cílem je obsáhnout různé úrovně a skupiny v rámci jedné třídy. Učitel přemýšlí nad tím, co každá skupina potřebuje, a jak může diferencovat jejich činnost. Tento model odpovídá běžnému vysílání s více stanicemi, kde si posluchač může vybrat a naladit libovolnou stanici. Tedy i žák si může vybrat výukovou činnost, která odpovídá jeho vlastnímu stylu. Nevýhodou tohoto modelu je, že je poměrně časově náročný na přípravu a způsoby diferenciace mohou být zavádějící.
  3. Třetí fází je přizpůsobení. Cílem je zajistit individuální výukové aktivity tak, aby žáci mohli ovlivňovat své učení. Metaforou tohoto modelu je Pandora. I zde existuje větší množství možných cest, kudy se může výuka ubírat. Žák dostává nabídku výukových možností, kterou mu pomáhá definovat systém pracující na základě dat získaných na základě jeho předchozí činnosti. Výhodou tohoto modelu je, že se snaží vyhovět osobním preferencím. Byť vypadá tento model téměř ideálně, má určitá nebezpečí. Posluchači (tedy i žáci) se mohou stát příliš závislí na omezené nabídce. Nepůjdou svojí vlastní cestou a jejich výběr bude pouze iluzí výběru. Mohlo by se jim možná hodit i něco jiného, ale to vůbec nebude nabízeno.
  4. Poslední čtvrtou fází je personalizace. Žáci mají pravomoc si sami nastavit vlastní výuku. Metaforou je jam session. Jam session je zajímavá hudební forma, která funguje na principu improvizace, jediný pojící prvek je rytmus a melodie. Záleží zde na každém hlasu, panuje zde rovnováha mezi sólem a společným hraním. Výhodou tohoto modelu je, že se žáci stejně jako hudebníci stávají nezávislejšími a skutečně vlastní svůj proces učení. Zároveň to ovšem může být velmi náročné a obtížené pro ty žáky, kteří nejsou zvyklí na samostatnost.

V tomto posledním modelu můžeme najít určitou paralelu k teorii konektivismu, jenž souvisí s rozvojem informačních technologií. Konektivismus pohlíží na vzdělávání jako na proces, který se odehrává v prostředí počítačové sítě přesahující rámec jednotlivce.(Mikoláš, 2011) V konektivistickém pojetí je žák zodpovědný za výběr informací, což mu umožňuje najít pro sebe nejvhodnější cestu. Sebezdokonalování prostřednictvím počítačových sítí je spojeno s virtuálním setkáváním lidí, kteří si mají co říci. Každý si vytváří tzv. osobní vzdělávací prostředí (viz Smysl osobního vzdělávacího prostředí), což bychom mohli s použitím Johnových metafor přirovnat k jamujícímu orchestru, v němž má každý prostor pro uplatnění svých schopností.

Co myslíte, jaký je rozdíl mezi personalizací Johna Spencera a u nás tak často zmiňovanou individualizací?

Standardized vs. Common

 

Citace:
[1] - SPENCER, John T. 4 Stages of Personalization (Music Metaphors Included). 2011. [cit. 2012-2-28]. Dostupný z WWW: [http://coopcatalyst.wordpress.com/2011/11/22/4-sta...].  
[2] - MIKOLÁŠ, David. Vzdělávání v prostředí počítačových sítí aneb Downesův svět konektivismu. 2011. [cit. 2012-2-28]. Dostupný z WWW: [http://mikolas.blogy.rvp.cz/2011/10/22/vzdelavani-...].  
Anotované odkazy:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné anotované odkazy.
Přiřazené DUM:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné DUM.
 
INFO
Publikován: 12. 03. 2012
Zobrazeno: 7046krát
Hodnocení příspěvku
Hodnocení týmu RVP:
Hodnocení článku : 0

Hodnocení uživatelů:
Hodnocení článku : 5
Hodnotit články mohou pouze registrovaní uživatelé.

1 uživatel Hodnocení článku : 5
zatím nikdo Hodnocení článku : 4
zatím nikdo Hodnocení článku : 3
zatím nikdo Hodnocení článku : 2
zatím nikdo Hodnocení článku : 1
Jak citovat tento materiál
ŠTUMPFOVÁ, Libuše. Čtyři fáze personalizace výuky. Metodický portál: Články [online]. 12. 03. 2012, [cit. 2016-09-29]. Dostupný z WWW: <http://spomocnik.rvp.cz/clanek/15377/CTYRI-FAZE-PERSONALIZACE-VYUKY.html>. ISSN 1802-4785.
Doporučte materiál
Licence Licence Creative Commons

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons.


Komentáře RSS komentářů článku
Autor: Martin RusekVloženo: 14. 03. 2012 07:07

Dobrý den, článek jsem si se zaujetím přečetl a měl bych dvě poznámky. První z nich je etická. V poslední větě píšete, že je individualizace u nás často zmiňovaná. Zde by to chtělo citace. Jinak  se pohybujeme ve světě nic neznamenajících výroků. Má druhá poznámka se spíše hodí pro Spencera nežli pro Vás, ale fórum si s ní také poradí. Nemáte pocit, že jsou tyto čtyři úrovně zastaralé? Podívejte se kolemm sebe. Mladí lidé, naši žáci, nečekají, jakou hudbu jim pustí v obchodě nebo v rádiu. Mají permanentně sluchátka v uších a pouští si svůj vlastní obsah z vlastního média ať už i-cokoli nebo chytrého tolefonu. Se Spencerem proto souhlasím jen v tom posledním bodě s poznámkou, že i s tím společným rytmem a melodií je to problém. Ke kooperaci může dojít, když se nám povede přimět žáky vyndat alespoň jedno sluchátko z ucha. Mr

Autor: Bořivoj BrdičkaVloženo: 14. 03. 2012 08:25

Martine, děkujeme za reakci! Dovolím si odpovědět, protože ta individualizace byl můj nápad. Maličko jste mě pobavil. Vzpoměl jsem si, jak mě nedávno někdo úplně smrtelně vážně požádal o to, abych citací doložil fakt, že bez používání technologií ve školách bude náš stát zaostávat (zde myšleno ekonomicky). Takhle to dopadne, když se seriozní věda zvrhne ve snahu dokázat, že má někdo pravdu. Ale k té individualizaci. Asi by se daly najít stohy zmínek. Docela dobré je věnovat pozornost aktuálně probírané "převrácené třídě". Ale odkáži vás na Doporučení evropského ICT clusteru, což je asi z pohledu IT nejprestižnější dokument.

Pokud jde o Spencera, prosím, snažte se ta přirovnání brát co nejvolněji. Z mého pohledu jde o to, pustit žákům do sluchátek živou hudbu mnoha vynikajících světových hráčů a přimět je se zapojit (http://youtu.be/Us-TVg40ExM). Vyndat si jedno sluchátko a v druhém mít techno - to je něco hodně jiného.

Mimochodem, ptali jsme se na rozdíl mezi personalizací a individualizací? Nepokusí se někdo o vysvětlení?

Autor: Jaroslav MašekVloženo: 14. 03. 2012 15:47

I rozdílů mezi personalizací dle J. S. a naší individualizací bude patrně více. Jako zásadní vidím ten, že personalizace vtahuje do celého procesu (tj. utváření výuky dle potřeb a rozvoje osobností žáků) žáky samotné.
Individualizace (v "našem" pojetí) má naproti tomu spíše tendenci utvářet nezávislou výuku na skupinovém pojetí, která však evidentně nemusí být dostatečně personalizovaná. 
[Tak nevím, jestli jsem tu rukavici v podobě vysvětlení zvedl, nebo na ni šlápl, jako ten pán v Kristiánovi šlápl té dámě na kapesníček.]

Autor: Bořivoj BrdičkaVloženo: 14. 03. 2012 17:57

Přesně tak. Souhlasím. Individualizovaná výuka (např. po vzoru Khana) je pro všechny stejná, jen si každý volí své tempo (nanejvýš 3. Spencerova úroveň). Pod personalizací si představuji vlastní cestu - zůstaneme-li u Spencera, pak vlastní nástroj, vnímání dalších hráčů a po dosažení mistrovství sólo. Ale pozor, k mistrovství se u hudby dospívá drilem!

Autor: Mgr. Zdeněk SotolářVloženo: 14. 03. 2012 18:49

Jen pro upřesnění: Jak starého žáka – který si sám nastavuje výuku – máte na mysli? A co vlastně znamená nastavit si výuku? Její formu? Obsah?

Autor: Bořivoj BrdičkaVloženo: 14. 03. 2012 20:01

Pane Sotoláři, chápu, jak to myslíte. Věřte, že v tom není zlý úmysl, ale nerozumíme si. Ten nejvyšší stupeň již není o nastavování obsahu. Je o podněcování zájmu, hledání cesty, spolupráci, povzbuzování, vytváření podmínek, ... (třeba http://spomocnik.rvp.cz/clanek/10575/). Budete-li to chápat jako utopii, zcela si uzavřete možnost takových cílů dosáhnout, a to i v případě, že by to bylo možné.

Autor: Mgr. Zdeněk SotolářVloženo: 14. 03. 2012 21:50

Pane Brdičko, položil jsem jasnou otázku o věku žáků a dostal jsem prázdnou odpověď. Vůbec nechápete, jak to myslím. Jen mi podsouváte něco, co se domníváte, že jste z mé otázky odhalil. Utopie? Pokud nedokážete konkrétně odpovědět na jednoduchou a věcnou otázku, pak se snadno může stát, že vaše názory a představy se budou jevit opravdu jen jako utopie.

Autor: Martin RusekVloženo: 14. 03. 2012 23:09

Pane doktore, pořád mi připadá, že tvrzení "stát bude za určitých podmínek zaostávat", patří tak akorát do sborovny, v seriózním textu by mělo být podloženo ostatně jako každé tvrzení. Chápu ale, že Spomocník míří na širší veřejnost. Pane kolego Sotolaři, odpověď jste přeci dostal. Pravděpodobně jste se ptal, jestli i u mladších žáků můžeme jako učitelé nechat onu volnost. Ano. "podněcujeme zájem, hledání cesty, spolupráci, povzbuzování...". Samozřejmě, že starší žáci s volností dokážou naložit lépe, to je ale přece dávno známá věc.

Když už jsme u Khan academy, doporučuji zajímavé čtení - Khan má i odpůrce.

Autor: Bořivoj BrdičkaVloženo: 15. 03. 2012 07:56

Martine, náš rozpor není v tom, zda tvrzení, že bez technologií ve školách bude náš stát zaostávat, lze vědecky ověřit. Potíž je v něčem jiném. Ono ho totiž v podstatě nelze věrohodně experimentálně vůbec ověřovat bez toho, že napácháme nenapravitelné škody. Ty tam jsou doby, kdy bylo možné provádět několik let ve školách experiment, a pak dalších několik let sledovat, co se stane. Nakonec i ti budoucí nezaměstnaní budou závislí na tom, zda bude stát mít alespoň na jejich základní podporu. Proto se snažím pořád ukazovat, že nějaká forma podpory technologií ve školách být musí. Něco jiného je, jak má vypadat. Ale to bychom se dostali už jinam.

K tomu Khanovi. Je zřejmé, že převrácená třída má velký přínos. Ale jen tam, kde učitel pochopí, jaké jsou její limity. Je ideálním pomocníkem při zdolávání 1. příčky Bloomovy taxonomie. Výš se ale už musí jinými cestami.

Pane Sotoláří, máte pravdu. Na vaši jasnou otázku neumím odpovědět. Jsem přesvědčen, že na ni odpovědět nelze. Závisí na mnoha okolnostech. Mluvíme o konečném cíli k němuž je třeba vztahovat vše, co děláte. A to platí v každém věku!

Autor: Bořivoj BrdičkaVloženo: 09. 08. 2012 18:04

Našel jsem dokument na ED.gov, který se snaží vysvětlit rozdíly mezi individualizací a personalizací. Navíc zavádí ještě diferenciaci. Myslím, že jsme v chápání rozdílností byli celkem blízko. Zkusím to stručně ještě jednou.
Individualizace - stejné cíle a stejná výuka nastavená učitelem, po níž může procházet každý svým tempem.
Diferenciace - stejné cíle a výuka nastavená učitelem, kde každý podle svých preferencí může volit svou vlastní cestu (např. práce na projektu).
Personalizace - na stanovení cílů i postupů se podílí žák a učitel podněcuje a pomáhá.

Blíže se definováním těchto pojmů zabývá Barbara Bray – Personalization vs Differentiation vs Individualization

Autor: Radek SárköziVloženo: 09. 08. 2012 19:48

Kam patří pedagogika montessori z hlediska tohoto dělení? Podle mě do "personalizace"...

Autor: Bořivoj BrdičkaVloženo: 10. 08. 2012 16:37

Není pochyb:
Montessori = personalizace
personalizace ≠ Montessori 

Autor: Mgr. Zdeněk SotolářVloženo: 11. 08. 2012 21:18

A jak chápat doporučenou individualizaci v dokumentu Doporučení evropského ICT clusteru? V jakém smyslu je individualizace asi použita? Jako naše/vaše individualizace, nebo spíše Spencerova personalizace? (Nebo můžeme také pojem individualizace chápat jako pojem "nadřazený"?)

Autor: Radek SárköziVloženo: 11. 08. 2012 23:09

Já doposud "individualizaci" chápal jako proces, který může být různě hluboký. Proces směřující od hromadného vyučování k individuálnímu učení. Částečnou individualizaci může nabídnout skupinové vyučování, větší individuální práce. Stejně tak personalizace bude procesem, který může jít různě daleko. Pokud někomu pomůže tyto pojmy přesněji definovat a nějak je od sebe oddělit, budiž. Možná by se dala individualizace chápat jako proces směřující od učitele k žákovi, zatímco personalizace jako proces směřující od žáka k jeho vlastnímu učení? První určuje učitel, to druhé žák...