Úvodní stránka
Přehled článků
Odkazník
Metodická pomoc
O Spomocníkovi
RSS RSS
Titulka RVP > Úvodní stránka Spomocníka > Moorova teorie transakční vzdálenosti

Ikona teoreticky

Moorova teorie transakční vzdálenosti

Ikona odbornost
Autor: Bořivoj Brdička
Článek je součástí Učitelského spomocníka na adrese http://spomocnik.rvp.cz.
Anotace: Výklad teorie popisující bariéru existující mezi učitelem a žákem při využití distančních forem výuky a nejen při nich.
Téma příspěvku:Informační a komunikační technologie
Klíčová slova: Michael Grahame Moore, University of Wisconsin-Madison, Open University, transakce, John Dewey, transakční vzdálenost

Text článku:

Když se mezi lidmi zabývajícími se technologiemi řekne jméno Moore, každému se nejdříve vybaví Gordon Moore, autor známého Moorova zákona o exponenciálním růstu technických parametrů počítačů v čase. Jenže pro nás vzdělávací technology existuje ještě jeden důležitý Moore, a sice Michael Grahame Moore, který stál u zrodu teoretických úvah o využití technologií v distančním vzdělávání. V dnešní době, kdy značný objem vzdělávacích aktivit přesouváme do online světa, je třeba tyto základy znát.

Michael Moore je původem Angličan. Svůj bakalářský titul z ekonomiky získal v roce 1959 na University of London. V 60. letech se vypravil do Východní Afriky, kde pomáhal tamním bývalým koloniím s osamostatněním. Při této činnosti asi nemohl nenarazit na potřebu plošného vzdělávání obyvatel. V té době byl jediným představitelným technickým prostředkem použitelným v rozvojových zemích rozhlas. Snaha o zvýšení znalostní úrovně Afričanů tak Moora přivedla ke studiu distančních forem výuky.

V druhé polovině 60. let patřil ke světovým špičkám ve výzkumu distančního vzdělávání profesor Charles WedemeyerUniversity of Wisconsin-Madison. Moore si s ním začal dopisovat a díky svému propojení na praxi se posléze stal jeho asistentem. Na začátku 70. let pak společně pomáhali založit britskou Open University (spolu s Tony Batesem - Sedmero osvícení Tonyho Batese). Nakonec se hlavním celoživotním působištěm Michaela Moora stala právě University of Wisconsin-Madison.

Na počátku 70. let se v distančním vzdělávání uskutečňoval paradigmatický posun od převládajících korespondenčních metod k postupům založeným na médiích (rozhlas, televize a nakonec počítačové sítě). Zatímco profesor Wedemeyer byl velkým zastáncem podpory nezávislého myšlení studentů a jejich svobody rozhodování při průchodu výukou, Moore začal blíže zkoumat, jak by distanční vztah mezi učitelem a žákem měl vlastně vypadat. Je zřejmé, že začneme-li z didaktického úhlu pohledu uvažovat o vzdálenosti protagonistů distančního vzdělávání, nemáme na mysli přímo vzdálenost geografickou, ale mentální, protože ta rozhoduje o tom, zda žák dokáže pochopit, co mu učitel sděluje. Moore pro ni později zavedl dnes běžně používaný pojem „transakční vzdálenost“.

Pojem transakce v souvislosti se vzděláváním začal v polovině minulého století používat John Dewey (Knowing and the Known), který ho chápal jako nejkomplexnější formu aktivity, při níž nejsou, na rozdíl od akce jednostranné či tradiční behavioristicky chápané interakce nezávislých objektů, jednotlivé komponenty výukového procesu odděleny, ale zkoumají se komplexně dohromady v rámci celého systému. A tak je podle Deweye poznávání vždy nutno chápat jako integrovanou součást vzájemně se ovlivňujícího vztahu (transakcí) mezi člověkem a jeho okolím [1].

Podle Moora jsou transakce „na sobě závislé aktivity učitelů a žáků při výuce realizované za fyzického oddělení zúčastněných“ [2]. Transakční vzdálenost pak definuje jako „psychologický a komunikační prostor mezi učitelem a žákem, který musí být překonáván a je zdrojem potenciálních nedorozumění“ [1]. Čím menší transakční vzdálenost je, tím lepších výsledků distanční výuka dosahuje. Čím větší naopak je (třeba při nasazení čistě textově orientovaných asynchronních výukových aktivit u osobně se neznajících účastníků), tím více stoupá riziko pocitu izolace, ztráty motivace a v nejhorším případě i ukončení studia.

Transakční vzdálenost posuzuje Moore podle tří hlavních parametrů [3]:

  • dialog – interakce mezi studujícím a vyučujícím (synchronní, asynchronní, jednosměrný, obousměrný, zpětná vazba);
  • struktura – prostředí (forma, program, nástroje), v němž se výuka odehrává;
  • autonomie – míra nezávislosti studujícího (individualizace výukového procesu) závislá na vlastní zodpovědnosti a osobních prioritách.

Transakční vzdálenost (Transactional Distance - TD) je individuálně a časově značně proměnlivá. Bylo by velmi dobré její stav u každého žáka znát a svou výuku mu přizpůsobovat. Přesně měřit ji ale neumíme. Většinou se musíme spokojit s tím, že se ji v roli učitelů budeme snažit alespoň odhadovat. Pár možných indikátorů jejího stavu přesto stanovit lze. Některé závislosti jsou vysloveně zřejmé, jiné naopak velmi složité.

TD je nepřímo úměrná úrovni (a četnosti) distančního dialogu. Čím kvalitnější dialog je, tím menší je TD. Je k tomu samozřejmě třeba něco vědět o teorii přenosu informace, ale to se vymyká rozsahu tohoto článku. Mnohem složitější je závislost TD na struktuře. Čím komplikovanější online výukové prostředí je, tím vyšší je riziko ztráty orientace studenta a stoupá i TD. Na druhou stranu může vhodně volená forma podnítit zájem o výuku i dialog tak, že se TD sníží. Zato u autonomie je vše docela jednoduché. Větší autonomie znamená nižší kontrolu ze strany učitelů a vede samozřejmě k vyšší TD.

Sledovat je možno mnohem více vlivů. Je to velikost studijní skupiny, jazyk, použité výukové materiály a média. Třeba právě použití hotových nahraných rozhlasových či televizních programů vede podle Moora, díky nízké možnosti individualizace, ke zvýšení TD. Naopak přímé videokonferenční spojení učitele s žákem znamená zlepšení dialogu, a logicky tak snižuje TD.

Dnes se nejčastěji v praxi našich škol setkáváme s kombinovanými formami studia (kam patří i převrácená třída), které propojují prezenční výuku s distanční (online). Není náhodou, že právě tento způsob je odborníky považován za optimální. Dovoluje využívat výhod obou forem a výrazně snížit riziko vysoké TD.

Důležitou roli hrají osobní schopnosti studujících. Ten, kdo již má s distančními formami studia zkušenosti, je na tom lépe, tj. má nižší TD. Svůj význam může mít také věk – čím nižší, tím vyšší je průměrná TD. Podobný vliv jistě mají zkušenosti s technologiemi a schopnost bez problémů využívat všechny dostupné nástroje internetu a sociální sítě [3] (Jak efektivní je online výuka?).

A tím jsme se propracovali až k největší slabině Moorovy teorie transakční vzdálenosti. V době, kdy vznikala, ještě nebylo o konektivismu ani ponětí. Proto se zabývá jen vztahem učitele s žáky a vůbec neuvažuje o vlivu spolužáků a dalších osob, které dnes mohou prostřednictvím technologií do výukového prostředí vstoupit. To se bezprostředně týká dialogu, který je dnes vlastně vždy kolektivní, i struktury, jež je navázána na globální online prostředí, kde učitel nemůže vše kontrolovat a sám se dostává do role studujícího. [4]

Přesto je Moorova teorie transakční vzdálenosti pro současnou praxi natolik přínosná, že jistě bude mít i nadále své místo mezi teoretickými pilíři, o něž se vzdělávání online opírá. Pravděpodobně bude v blízké budoucnosti třeba jí jen modifikovat tak, aby odpovídala současnému vývoji poznání v oboru vzdělávacích technologií. Jedním z naznačených směrů je například Andersonův teorém interakční ekvivalence.

Transakční vzdálenost, ač byla původně zavedena jen pro distanční výuku, lze samozřejmě zevšeobecnit a rozšířit její platnost i na formy prezenční. Každý učitel si jistě plně uvědomuje, jak obtížné je výuku přiblížit žákům tak, aby ji chápali a měli o ni zájem. A to dokonce i tehdy, blíží-li se fyzická vzdálenost protagonistů nule, synchronní komunikace není zkreslována technologiemi a výuka je realizována třeba aktivizační projektovou metodou.

Michael G Moore in interview with Steve Wheeler

Citace:
[1] - GIOSSOS, Yiannis. et al. Reconsidering Moore's Transactional Distance Theory. 2009. [cit. 2013-9-18]. Dostupný z WWW: [http://www.eurodl.org/?article=374].  
[2] - MOORE, Michael Grahame. Theory of transactional distance. New York : Routledge, 1993. ISBN 978-0415089425. 
[3] - PARK, Yeonjeong. A Pedagogical Framework for Mobile Learning: Categorizing Educational Applications of Mobile Technologies into Four Types. 2011. [cit. 2013-9-18]. Dostupný z WWW: [http://www.irrodl.org/index.php/irrodl/article/vie...].  
[4] - GOKOOL-RAMDOO, Sushita. Beyond the Theoretical Impasse: Extending the applications of Transactional Distance Theory. 2008. [cit. 2013-9-18]. Dostupný z WWW: [http://www.irrodl.org/index.php/irrodl/article/vie...].  
Anotované odkazy:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné anotované odkazy.
Přiřazené DUM:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné DUM.
 
INFO
Publikován: 30. 09. 2013
Zobrazeno: 3632krát
Hodnocení příspěvku
Hodnocení týmu RVP:
Hodnocení článku : 0

Hodnocení uživatelů:
Hodnocení článku : 4.5
Hodnotit články mohou pouze registrovaní uživatelé.

1 uživatel Hodnocení článku : 5
1 uživatel Hodnocení článku : 4
zatím nikdo Hodnocení článku : 3
zatím nikdo Hodnocení článku : 2
zatím nikdo Hodnocení článku : 1
Jak citovat tento materiál
BRDIČKA, Bořivoj. Moorova teorie transakční vzdálenosti. Metodický portál: Články [online]. 30. 09. 2013, [cit. 2017-03-30]. Dostupný z WWW: <http://spomocnik.rvp.cz/clanek/17825/MOOROVA-TEORIE-TRANSAKCNI-VZDALENOSTI.html>. ISSN 1802-4785.
Doporučte materiál
Licence Licence Creative Commons

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons.


Komentáře RSS komentářů článku
Autor: Bořivoj BrdičkaVloženo: 13. 09. 2016 09:05

Jen připomínám, studium Moorovy teorie transakční vzdálenosti je vhodné propojit s Warrenovými typy komunikace LTCA.