Domů > Spomocník > Základní vzdělávání > Jak moderní svět ovlivňuje náš mozek
Odborný článek

Jak moderní svět ovlivňuje náš mozek

19. 5. 2016 Základní vzdělávání Spomocník
Autor
Luboš Soldát

Anotace

Pohled neurovědce Daniela J. Levitina (a nejen jeho) na vliv technologií, které mohou při špatném používání zapříčinit to, že je člověk a jeho práce méně efektivní.

Profesor Daniel J. Levitin je kognitivním neurovědcem působícím na UC Berkeley, Stanford University, Dartmouth College a Oregon Health Sciences University. Publikoval několik knih, ta poslední The Organized Mind: Thinking Straight in the Age of Information Overload se stala bestsellerem. Je autorem mnoha článků, jedním z nich byl inspirován i tento příspěvek [1].

V dnešní době jsou naše mozky zaneprázdněnější než kdykoliv dříve. Je to dáno tím, že jsme obklopováni různými skutečnostmi, pseudofakty, reklamou a dalšími rádoby informacemi, které je náš mozek nucen vnímat. Proto je nejdůležitějším úkolem našeho mozku odhalit, které informace jsou pro nás důležité a které musí zpracovat, a naopak, které informace jsou bezvýznamné, a je lepší je ignorovat. K této situaci samozřejmě hodně přispívají moderní technologie, které množství příchozích informací znásobují.

Dnes si již nedokážeme představit, že půjdeme po ulici a nenapíšeme cestou SMS, nezkontrolujeme zeď na Facebooku, nebo nepošleme e-mail. To vše nám umožňují například chytré telefony, které jsou v současnosti téměř samozřejmostí. Před třiceti lety ani ten nejvýkonnější počítač nedokázal to, co dnes umí každý z chytrých telefonů, které nosíme v kapsách. Samozřejmě, že když cestou na nákup dokážeme napsat pracovní e-mail, domluvit se s kamarádem na schůzce a popřát přes Facebook strýčkovi k narozeninám, máme pocit uspokojení z toho, že jsme zvládli mnoho věcí a neztratili jsme při tom příliš času.

Bohužel to je jen iluze. Děláním mnoha věcí najednou neboli multitaskingem se pyšní naprostá většina příslušníků tzv. síťové generace, ale ve skutečnosti to přínosné vůbec není. Neurolog Earl Miller z MIT, který je jedním z předních světových odborníků zabývajících se vlivem ztráty pozornosti na pracovní nasazení, tvrdí, že „lidský mozek není konstruován na to, aby mohl dělat více věcí najednou“ [1]. To, co nám připadá jako multitasking, je ve skutečnosti jen velmi rychlý přechod od jedné činnosti k jiné. Takové přepínání mezi činnostmi vyžaduje energii a tím snižuje naši schopnost soustředit se. Přestože máme pocit, že jsme neustále něčím zaměstnáni a něco řešíme, výsledek je horší, než kdybychom se více soustředili pouze na jednu věc.

Digital Lives – The Science Behind Multitasking

Miller kromě toho zjistil, že při multitaskingu dochází v těle ke zvýšené produkci stresového hormonu kortizolu. Kortizol se uvolňuje podobně jako například adrenalin při boji nebo útěku. Kvůli multitaskingu tak mozek ztrácí schopnost zaměřit se na jeden problém a neustále vyhledává nějakou externí stimulaci, která je mu dopřána opět především kvůli technologiím.

Technologie ovšem nerozptylují naši pozornost pouze v kombinaci s komunikačními kanály a dalšími osobami, které se pomocí těchto kanálů snaží s námi navázat spojení. V současnosti je naprosto normální, že člověk dokáže rozptýlit svou pozornost též sám třeba za pomoci počítačových her. Hry, které jsou primárně tvořeny pro zpestření volného času, se nyní hrají souběžně s vykonáváním jiné činnosti a tím samozřejmě rozptylují naši pozornost. Kvůli neustálé dostupnosti chytrých mobilních zařízení máme zdroj rozptýlení pozornosti vždy na dosah.

V dřívějších dobách bylo mnohem složitější od dané činnosti odvést pozornost. Když zazvonil telefon a člověk byl zaneprázdněn, prostě ho nezvedl. Bylo to dáno tím, že telefon byl připevněn ke zdi a neočekávalo se, že člověk bude vždy v situaci, kdy ho může zvednout. Dnes máme všichni telefony neustále u sebe, a proto se dá očekávat, že bychom je také měli zvednout vždy, když zazvoní. Tím se změnil princip spojení lidí pomocí telefonu. Dříve jste se spojili s člověkem, kterému jste volali, pouze pokud se mu to hodilo. Dnes se spojíte s kýmkoli, když se to hodí vám.

Je zřejmé, že multitasking je škodlivý pro kognitivní výkonnost člověka. Glenn Wilson, bývalý hostující profesor psychologie na Gresham College v Londýně, nazývá tento stav, kdy má člověk možnost rozptýlit svou pozornost na více činností, infománií [2]. Z jeho výzkumu vyplynulo, že pokud se člověk snaží soustředit na nějaký úkol a dostane upozornění, že má v e-mailu jednu nepřečtenou zprávu, může to snížit jeho účinné IQ až o 10 bodů, přestože překoná nutkání si příchozí e-mail přečíst.

Russell Poldrack, neurolog ze Stanfordu, zjistil, že se přijímané informace během multitaskingu ukládají do špatné části mozku [3]. Například pokud se student učí a zároveň má zapnutou televizi, jeho poznatky se ukládají do oblasti mozku, která se zaměřuje na ukládání nových postupů a dovedností, místo aby se ukládaly do oblasti, která je zaměřena na fakta a nápady. I to naznačuje, že multitasking na člověka působí vesměs negativně.

Dalším problémem dnešního světa je omezení písemného styku mezi lidmi pouze na digitální síťovou komunikaci. Dříve nebyl důležitý pouze obsah sdělení, ale také jeho forma. Dnes je v lepším případě forma e-mailu slušná, v horším případě se vůbec neřeší. Ani slušná forma e-mailu nemůže plně nahradit rukou psaný dopis či pohled, natožpak hlubokomyslnou báseň. Ještě horší než e-maily jsou zprávy SMS, které nejenže postrádají jakoukoli formu, ale navíc jsou omezeny počtem znaků a hlavně časem, který je člověk ochoten jejich psaní věnovat. Tím se z konverzace přes SMS stávají pouze osamocená slova, zkratky a symboly doplněné samozřejmě smajlíky. Tento přístup člověka omezuje v možnostech vyjádření a také prezentace sebe sama.

Ve skutečnosti na technologie nemůžeme nahlížet pouze negativně. Bez technologií bychom nebyli schopni zvládnout spoustu věcí, které již pokládáme za samozřejmost. Technologie jsou bezpochyby potřebné jak pro život současný, tak pro rozvoj a výzkum spojený se životem v budoucnu. Všichni jsme součástí světa, ve kterém se technologie nejen vyskytují, ale ve kterém mají nezastupitelnou úlohu. Je třeba si to uvědomit a nenahlížet na ně jako na něco zásadně špatného. Je to jako se vším ostatním. Jak se říká, všeho moc škodí. Určitě není správné zabřednout do života v obklíčení technologií, ze kterého se nedá dostat. Také není žádoucí, abychom se technologiím vyhýbali a měli v ně nedůvěru, nebo dokonce strach. Jen si musíme dát pozor, abychom se nestali jejich otroky. Technologie jsou totiž dobrý sluha, ale zlý pán.

Dlouhodobým cílem současné populace je dosažení informační gramotnosti. K tomuto cíli se můžeme přiblížit tím, že dokážeme technologie správně využívat. Nesmíme dovolit, aby jejich přítomnost všude kolem nás zahlcovala náš mozek a vedla k nižší efektivnosti naší práce. Pokud budeme technologie využívat správně a v rozumné míře, je velká šance, že se nám podaří naše schopnosti výrazně posílit.

Poznámka: Další informace na toto téma můžete najít v článku Rizika spojená s technologiemi podle Rosena.

Literatura a použité zdroje

[1] – LEVITIN, Daniel J. Why the modern world is bad for your brain. 2015. [cit. 2016-5-8]. Dostupný z WWW: [https://www.theguardian.com/science/2015/jan/18/modern-world-bad-for-brain-daniel-j-levitin-organized-mind-information-overload].
[2] – WILSON, Glenn. The “infomania” study. 2015. [cit. 2016-5-8]. Dostupný z WWW: [http://www.drglennwilson.com/Infomania_experiment_for_HP.doc].
[3] – POLDRACK, Russell. Multi-Tasking Adversely Affects the Brain's Learning Systems. 2016. [cit. 2016-5-8]. Dostupný z WWW: [http://archive.psych.ucla.edu/news/russell-poldrack-multi-tasking-adversely-affects-the-brains-learning-systems/].

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Autor
Luboš Soldát

Hodnocení od uživatelů

RNDr. I. Marek
19. 5. 2016, 09:07
Vyciťuji z článku jakýsi informační pesimismus.  Že prý jsme obklopováni různými skutečnostmi, pseudofakty, reklamou a dalšími rádoby informacemi, které je náš mozek NUCEN vnímat. (...) K této situaci samozřejmě hodně přispívají moderní technologie, které množství příchozích informací znásobují.
Ty moderní technologie ale dělají právě jen to, co uživatel chce aby dělaly! Chcete, aby znásobovaly množství příchozích informací? Budou znásobovat. Proč ale nechcete, aby ty příchozí informace naopak filtrovaly, třídily podle priority a relevance, zaznamenávaly pro pozdější zpracování a případně na ně samy reagovaly? Cože, vy nevíte jak to zařídit? To ale není chyba těch technologií! Ujišťuji vás, že dnes už by všechny požadované manipulace zvládly.
Dnešní "chytré" telefony jsou z hlediska zpracování příchozích informací dost blbé. Kdyby byl zájem uživatelů, výrobci "telefonické" části smartfounů by museli dodávat svůj komunikační software s rozumným rozhraním, aby vám příchozí hovor nezvonil v kapse, ale aby ho (potichoučku!) "zvednul" váš program. Pokud by vám volal někdo z budky, asi by měl smůlu. Ale pokud by vám volal někdo z opravdu chytrého smartfounu, ty dva přístroje by se dokázaly domluvit, aniž by vás vyrušily. Pokud by předmětem hovoru nebylo cosi, co by vyžadovalo váš okamžitý zákrok. Ale to by musel rozpoznat váš program - ne nějaký blb na vzdáleném konci, který se vyžívá v nasazování maximálních priorit svým banálním kecům.
A ještě historická odbočka. Před třiceti lety počítače uměly přibližně totéž, co umí dnes - až na to telefonování. Obávám se, že pan autor nemá ponětí, co před třiceti lety uměly ty nejvýkonnější počítače. Ale ještě zajímavější mi připadá, co uměly počítače před čtyřiceti lety. Z rozumných a užitečných věcí totéž, co umí dnes - editovat a zaznamenat text, přeložit, spustit a ladit programy. Jenomže tehdy na to stačila paměť 32 kB (ano, šestnáct kiloslov!) a žádný disk, zatímco dnes potřebují gigabajty paměti a stovky megabajtů disků. "Pokrok" nezastavíš a u Microsoftů a Intelů si mohou blahopřát, jak se jim kšefty daří ...

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.