Článek o souvislosti vývoje webu s budoucností školství spojující text Chrise Andersona o problémech současného internetu v online časopise Wired s názory Deana Grooma publikovanými v jeho blogu Design for Learning.
Známý online časopis Wired uveřejnil v srpnu tohoto roku zajímavý článek reagující na nejnovější čísla ukazující vývoj objemu dat přenášených různými aplikacemi na americkém internetu. Nese titul Web je mrtvý, ať žije internet! (The Web Is Dead. Long Live the Internet). Jeho spoluautorem je sám šéfredaktor Chris Anderson, s nímž jsme se naposledy setkali, když jsme informovali o jiném mimořádně zajímavém tématu - Jaká je budoucnost pedagogického výzkumu?
Aktuální analýza vývoje podílu různých typů aplikací na celkovém objemu dat přenášených internetem podle CAIDA (The Cooperative Association for Internet Data Analysis), která dala podnět ke vzniku článku, vypadá takto:
Publikování předcházela diskuze Chrise Andersona s Timem O'Reillym (O’Reilly to Anderson) o tom, jaká rizika aktuální vývoj přináší. Oba pánové patří k nejpovolanějším – Tim byl první, kdo v roce 2003 použil pro měnící se webové technologie označení „web 2.0“, Chris je autorem pojmu „dlouhý chvost“, který web druhé generace nejlépe charakterizuje. Podle grafu to vypadá, že web jako takový je na ústupu a je nahrazován jinými technologiemi.
Nejvíce roste podíl videa, jež dnes již představuje více než polovinu všech internetem přenášených dat. Přímé spojení mezi počítači (peer to peer), např. Skype nebo hry, má a bude mít značný podíl. Zato email se mezi ostatními daty zcela ztrácí. Je to pochopitelně též tím, že obsahuje velký podíl textu, takže ho lze co do objemu dat s videem jen obtížně srovnávat. Tak jako tak to vypadá, že příliš významnou budoucnost nemá. Zvláště když vezmeme v úvahu, že 90% všech emailů tvoří spam. Pokud jde o web, není samotný pokles objemu dat, jež se při jeho využití přenášejí, jediným jeho problémem.
Chris předkládá dost chmurnou představu, podle níž je současný vývoj internetu úspěšně ovlivňován záměry generujícími zisk. Ta představa bohužel neodpovídá tomu, jak jsme si budoucnost donedávna představovali. Oba pánové a mnoho dalších vizionářů (včetně mě) si vysnili svět, v němž lidstvo nabude informační gramotnosti a díky ní bude většina lidí schopna hledat optimální řešení libovolných problémů, používat volně dostupné programy i materiály, spojovat se s lidmi, kteří podněcují osobní růst, aplikovat nejvhodnější postupy apod. Realita je jiná. Naprostá většina uživatelů internetu dává přednost těm nejsnadnějším postupům bez ohledu na to, že je to může připravit o svobodu a soukromí.
Stále větší část webu je dostupná jen těm uživatelům, kteří přistoupili na to, že jejich činnost je pod kontrolou a dokonce i přímo ovlivňována někým, kdo poskytuje své služby z důvodů finančního zisku. Ano, řeč je o Facebooku a jemu podobných sociálních sítích, kam mohou informace vkládat pouze členové a obsah (kromě veřejných profilů) není Googlem indexován. Samotný zisk jistě není nic špatného, ale bohužel se množí případy, kdy jsou data poskytnutá uživateli zneužívána a sdělovaný obsah ovlivňován. Pokud by se využití podobných služeb stalo skutečně masovou záležitostí, je jen otázkou času, kdy ambice sil tento prostor kontrolujících půjdou nad rámec samotného zisku.
Něco dost podobného můžeme pozorovat u Apple a jeho iTunes. Velký úspěch přenosných zařízení jako iPod, iPhone a iPad vedl k jejich masovému rozšíření mezi lidi, kteří dávají přednost jednoduchým řešením. To, že do těchto přístrojů lze vkládat aplikace pouze přes internetový obchod Apple, má, pravda, i své výhody – např. nízké riziko zavirování. Ceny na iTunes jsou zatím uživatelsky velmi vstřícné. Celá řada věcí je zadarmo, většina software za pakatel. Politika je to, zdá se, velmi úspěšná. Mnoho uživatelů již podlehlo svodům nízké ceny, snadného stažení a automatické instalace natolik, že vůbec netuší, že úplně stejný program je pro Windows či Linux k dispozici v podobě open source zcela zadarmo. Co by se stalo v okamžiku, kdy by Apple získal na tento segment trhu monopol, si snad všichni umíme představit.
Uvědomíme-li si, jaký je postoj Chrise Andersona - třeba připomenutím jeho poslední knihy, jejíž vše říkající název je Free, nemůžeme se divit, že má tento propagátor volné dostupnosti informací a svobodného software starosti.
Tim O'Reilly je mnohem větším optimistou. Připouští sice, že má Chris svým způsobem pravdu, ale zároveň mu oponuje, když tvrdí, že není třeba mít obavy. Podle něj je to tak na světě odnepaměti, že otevřenost vyvolává inovaci, bez níž není opravdový pokrok možný a neobejde se bez ní žádný účinný podnikatelský záměr. Skutečný zisk pak lze nejsnáze generovat v podmínkách uzavřenosti, kde zákazník nemá jinou volbu. Tim říká doslova toto: „Otevřenost a uzavřenost vždy byly a jsou v dokonalé rovnováze“ (in a great dance).
Pokusme se zde nastíněný vývoj propojit se vzděláváním. Na článek ve Wired jsem si nedávno vzpomněl, když jsem četl blog Deana Grooma Design for Learning. Dean je vedoucím oddělení vzdělávacích technologií na Learning and Teaching Centre, Macquarie University v Sydney. 16. října zde publikoval příspěvek se sugestivním názvem Konec webu 2.0 nastane 1. ledna 2013 (Web2.0 closes Jan 1, 2013). S uvedením datumu to Dean trochu přehnal. Pravděpodobně se mu později celý článek zdál příliš populistický, a tak ho po dvou týdnech smazal.
Byl v něm stručně připomenut vývoj využití internetu ve školní praxi. Popisoval celkem 5 fází:
1.Internet ve výuce (1994-2004) Počítače byly chápány hlavně jako samostatný předmět patřící do specializované učebny. Učitelé je používali na automatizaci administrativy či jako nástroj pro vyhledávání informací. Web sloužil jen k rozšíření toho, co bylo v učebnici.
2.Internet mění výuku (2004-2008) Objevují se nástroje webu 2.0 – blog, wiki ad. Využití těchto nástrojů zásadním způsobem mění výukové postupy. Do domácností i do škol je zaváděn vysokorychlostní internet. Ceny klesají. Diskuze o transformaci vzdělávání je v plném proudu. Vzniká nový trh výukových materiálů, pomůcek a konzultační činnosti.
3.Výuka se přizpůsobuje internetu (2008-31.12.2012) Výukové využití webu 2.0 je na vzestupu. Z těch učitelů, kteří vývoj zachytili včas, jsou experti radící ostatním. Jsou schopni svůj náskok proměnit v osobní prospěch. Internet proniká do všech sfér života lidí. Výukové využití moderních technologií napodobuje činnosti ze světa mimo školu a rozšiřuje se. Vliv technologií na výukové výsledky měřené tradičními metodami standardizovaných testů je minimální. Vybavenost technologiemi roste tak, že přibližně na konci roku 2013 bude možno konstatovat dosažení úrovně 1:1.
4.Internet je výuka (1.1.2013-2016) Vybavenost celé společnosti 1:1 je završením digitální revoluce a lze ji považovat za konec éry webu 2.0. Jeho nástroje nadále již nebudou ničím novým. Již o nich nebudeme přemýšlet jako o něčem mimořádném. Vznikne nový segment trhu pro digitální učitele pracující online. Rodiče nespokojení s výsledky školní výuky se začnou zajímat o nové metody vzdělávání dětí online. To se stane vítaným rozšířením služeb poskytovaných na soukromé bázi. Škola přestane být místem, kde lze získat nejlepší vzdělání. Ti nejschopnější žáci budou pomáhat jeden druhému a budou se vzdělávat sami, bohatí a ambiciózní budou pod tlakem rodiny využívat služeb virtuálních učitelů.
5.Po roce 2016 lze očekávat další vývojovou fázi, jejíž charakter zatím nelze odhadnout.
Spojíme-li si poněkud utopické pravicově orientované představy Deana Grooma s levicovými vizemi Chrise Andersona, dospějeme k závěru, který dává za pravdu Timovi O'Reillymu. Ti nejnadanější studenti, kteří budou navíc podporováni svým bezprostředním okolím, si cestu k poznání vždy najdou a budou schopni i nadále nacházet nové inovativní cesty pokroku. Internet jim snad i v podmínkách existence silných komerčních zájmů dokáže poskytnout dostatečně svobodný prostor k rozvoji. Ale co ti ostatní? Stane se státní školství jen nástrojem pro přípravu průměrných? Skutečně není jiné cesty?
Docela chápu, že Groom svůj článek "Konec webu 2.0 nastane 1. ledna 2013" smazal tak brzo po svém uveřejnění. Těšil bych se například na léta 2013-2016, kdy bude vybavenost společnosti digitálními technologiemi na úrovni 1:1. Tedy zvlášť ve školství. Vize je to krásná. I když je pravdou, že v domácnostech mně to zas tak utopistické nepřipadá. Jen u nás doma (2 dospělí a učitelé k tomu:-) + 2 děti: 2 roky a 5 měsíců) se denně využívají dva notebooky a jeden desktop k tomu. To vše v lokální síti. Mobilní telefony s datovými přenosy a připojením k Internetu jsou samozřejmostí.
Na druhou stranu jsem byl potěšen, že se Groom nesnaží být větším vizionářem než je zdrávo. Takže se těším, co bude po roce 2016. Třeba se zase vrátíme ke křídě a učebnici.
V souvislosti s vizí Deana Grooma doporučuji dnešní rozhovor s Ondřejem Štefflem, viz http://aktualne…d=683486 . Hovoří vlastně o tom samém, jen O. Šteffl - stejně jako většina českých odborníků - nevnímá potenciál digitálních technologií jako zásadní fenomen, který budoucnost ovlivní.
Moji kolegové se dnes bavili o tom, jak jsou rádi, že doma zakazovali internet. Jejich děcka více sportují než ostatní a věnují se ušlechtilým koníčkům. Pokud potřebují něco do školy, dojdou si za otcem do práce na jeho počítač. No já jsem jim to nevymlouvala, i když jejich názor nezastávám. Ono odtrhnout děcko od facebooku asi je těžké, vidím dnes a denně naše studenty ospalé a usínající v hodině, určitě to není tím, že by do noci studovali fyziku.
K tomu, o co přichází ten, kdo se dnes vzdělává bez technologií, se nejlépe hodí citát z Prenského: "V nepředstavitelně komplexní budoucnosti však nebude mít sebeinteligentnější jedinec bez přístupu k nástrojům digitálního světa šanci vyrovnat se třeba i méně schopným účastníkům sítě." (viz http://www.spom…...=2303 )
Váš komentář
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.