Mnoho zemí považuje minulý týden zveřejněné výsledky mezinárodního srovnání výukových výsledků 15 letých žáků PISA 2009 za alarmující. Dokonce i některé z těch, které se úspěšně drží nad průměrem (např. Austrálie). Asi už všichni víte, že se naše země v tomto hodnocení propadá vůbec největším tempem ze všech a bez okamžité radikální změny se velmi rychle octneme na samotném dně propasti. Náš pan ministr Dobeš při hodnocení výsledků v úterý opět zopakoval svou oblíbenou frázi, že „naše školství je nemocné“. A má pravdu! Jenže my, místo abychom se podívali realitě přímo do očí a mobilizovali, jak je naším zvykem, hádáme se o to, kdo za to může. Myslím, že je nutně třeba začít v této situaci tím, že se pokusíme zjistit, jaká opatření vedou k vyšším pozicím na žebříčku PISA, i na to, zda se dá od změn, které se u nás nyní připravují, očekávat obrat k lepšímu.
Web OECD
Začít můžeme přímo na webu OECD. Od 15. září do 15. října zorganizoval komunitní web OECD educationtoday zvláštní akci s názvem „Raise Your Hand – a global ideas marketplace“ (Zvedni ruku – globální tržiště nápadů), během níž se sbíraly návrhy na to, jaká opatření by měla být pro současné vzdělávací reformy nejdůležitější. Své nápady vložilo 325 lidí z 90 zemí. Ostatní pak hlasovali (celkem 27 tisíc), která jsou nejsprávnější. Největší počet hlasů získalo těchto 5 návrhů (viz Top 5 actions to take in education today):
1. Učte myslet, ne opakovat!
2. Chápejte vzdělávání jako veřejnou záležitost, za níž jsou všichni zodpovědní!
3. Spíše než na standardizované testy se soustřeďte na budování dlouhodobého zájmu o poznání a zvyšování schopnosti kriticky přemýšlet!
4. Dejte každému žákovi příležitost najít své přirozené schopnosti a rozvíjet je!
5. Zajistěte, aby děti žijící ve znevýhodněných podmínkách či v rodinách přistěhovalců měly stejnou příležitost vzdělávat se jako ostatní!
Jak uvidíme vzápětí, těchto 5 doporučení docela přesně odpovídá tomu, jak je organizováno školství v zemích, jež mají nejlepší výsledky. Testy PISA totiž zkoumají hlavně schopnost žáků extrapolovat jim známá fakta a aplikovat je v nové situaci. To je nejlepší způsob, jak ověřit schopnost přemýšlet.
Závěry PISA 2009 byly zveřejněny v úterý 7.12. Hlavním předmětem ověřování byla tentokrát čtenářská gramotnost doplněná o matematiku a přírodní vědy. Zde je stručné shrnutí hlavních výsledků z úst nejpovolanějších – od vedoucího Divize indikátorů a analýz OECD Andrease Schleichera, jež má realizaci PISA na starosti.
Vlastnosti vítězů
Na vrcholných místech žebříčku došlo od minulého běhu (2006) jen k malým změnám. Ze zemí OECD se umístila nejlépe opět Korea, Finsko, Singapur, Kanada a Japonsko. Velmi důležitou se nakonec stala i mimořádná účast některých nečlenských zemí. Nadmíru dobře si vedla čínská Šanghaj, jež měla vůbec nejlepší výsledky ze všech.
Zkusme vybrat z publikovaných či diskutovaných souvislostí pro nás to nejdůležitější:
· Země s nejlepšími výsledky mají definované kvalitní standardy výukových cílů a netolerují neúspěch. Neúspěšné netrestají, ale pomáhají jim. Kvalitu učitelů považují za zásadní. Ty nejlepší učitele posílají do nejobtížnějších podmínek.
· V nejlepších zemích jsou učitelé považováni za hlavní tvůrce národního úspěchu (něco jako národní hrdinové).
· Finanční zdroje jsou směrovány především tam, kde je to nejvíce třeba, a tak, aby měli všichni žáci nezávisle na jejich socioekonomickém zázemí stejnou šanci být úspěšní.
· Přímou souvislost mezi velikostí školského rozpočtu a výsledky nelze prokázat. Ukazuje se však, že většího zlepšení lze dosáhnout zvýšením mzdy učitelů než snižováním počtu žáků ve třídě. (Pozor, zde má významný vliv úspěšná individualizace výukového procesu – viz Technologiemi posílená individualizace výuky.)
· Nelze prokázat ani vliv existence plošného testování. Mezi zeměmi, které ho používají, a zeměmi, které ho nepoužívají, není ve výsledcích statisticky významný rozdíl.
· Převládá zvyšování autonomie škol umožňující realizovat vlastní výukové plány.
· Některé země (např. Německo a Japonsko) zahrnuly testy PISA do svých národních programů hodnocení výukových výsledků.
· Úspěšné země se vyznačují tím, že jejich vedoucí představitelé a osobnosti veřejného života sdílejí s rodiči, učiteli i studenty své přesvědčení o významu vzdělávání.
· Úspěšní se učí jeden od druhého.
Město má v rámci Číny značnou autonomii. Školství patří k vrcholným prioritám místní vlády i obyvatel. Rodiny všemožně pomáhají svým dětem plnit školní úkoly. Většina žáků navštěvuje nějaké formy nepovinného placeného mimoškolního vzdělávání. Cílem je úspěšné složení státních zkoušek umožňující vybrat si lepší školu. Všude je patrná silná disciplina odpovídající místním zvyklostem.
Město provádí důslednou kontrolu škol. Organizuje spolupráci slabších regionů, škol a učitelů s nejlepšími. Začínající učitelé mají mentory, kteří jim radí, jak správně postupovat. Učitelské povolání je vysoce vážené a prestižní. Vzdělávací program má 3 komponenty – základní povinné osnovy stejné pro všechny, volitelné obohacující předměty vybírané podle zájmu a výzkumně orientovaný program, v němž si žák vybere téma, které s podporou učitelů samostatně zkoumá a učí se přitom být tvořivý, kriticky myslet, zapojit se do společenského života a pomáhat druhým.
Ověřování výukových výsledků žáků prošlo v minulých letech reformou. Plošné testy v současné době zkoumají především schopnost žáků použít znalosti na řešení skutečných problémů. U zkoušek je třeba umět pracovat i s informacemi, s nimiž se ve výuce žák nesetkal. Aplikují se mezipředmětové vazby. Otázky s výběrovou odpovědí se nepoužívají.
I přes vynikající mezinárodní výsledky není asi šanghajským dětem co závidět. Nároky na ně kladené jsou obrovské. Svůj vliv má i čínská politika jednoho dítěte. Nemají žádnou volnost, skoro žádný volný čas a jejich život je předem nalajnovaný. Bude zajímavé sledovat, zda tato politika povede k úspěchům absolventů šanghajských škol i v praktickém životě (přes 90% středoškoláků a přes 80% vysokoškoláků v populaci).
Zájem celého světa o finské školství je výjimečný již od PISA 2006, kdy se Finové poprvé vyhoupli na absolutní špici. Proto je již dobře známo, že i ve Finsku má školství vysokou prestiž. Pedagogické fakulty si vybírají studenty z 10% nejlepších absolventů středních škol. O každé učitelské místo se uchází řada kvalifikovaných zájemců. Ve Finsku jsou minimální rozdíly mezi nejlepšími a nejhoršími žáky. Školský systém je stejně prostupný pro všechny nezávisle na socioekonomickém statusu.
Existují 3 úrovně vzdělávacích programů – státní, obvodní a školní. Školy mají úplnou autonomii. Učitelé pracují jako tým a mají kolektivní zodpovědnost za špatné výsledky. Mnohem dříve, než je běžné, dokážou identifikovat vzdělávací problémy a řešit je (týká se až 45% žáků). To je umožněno též tím, že přímá výuková povinnost učitelů je značné podprůměrná, což v první řadě musí dovolovat rozpočet (ve Finsku 6.4% HDP – průměr OECD 5.2%, v ČR 4.4% - např. viz NationMaster).
Nikoho jistě nepřekvapí, že učitelé v Ontariu jsou také považováni za profesionály, váženi a podporováni. Na rozdíl od situace u nás zde neexistuje vnější tlak na reformu ze strany státu. Učitelé se pod vedením odborů sami snaží zlepšovat. Úspěšného snížení rozdílů mezi nejhoršími a nejlepšími školami nebylo dosaženo hrozbou rušení škol (jako např v USA) ale finanční a technickou pomocí. Byl zjištěn velmi pozitivní vliv rodin přistěhovalců, které přikládají vzdělání značný význam.
Na první pohled není polský vzdělávací systém od toho našeho tak odlišný. Na konci 90. let byly v Polsku realizovány reformy, které místo 8 leté ZŠ zavedly systém 6 + 3 letou nižší střední školu (gymnázium). Tak došlo k rozšíření základní školní docházky z 8 na 9 let, což Poláci pořád připomínají jako velkou změnu k lepšímu. Rozhodně se to projevilo na výsledcích PISA, zvláště se zlepšili slabší žáci. Jejich šance na pokračování ve studiu se výrazně zvýšila. Změnu sytému doprovázela i reforma výukových postupů. Vývoj závazných národních výukových standardů byl doprovázen decentralizací a zvyšováním autonomie škol v tom, jak výuku realizovat.
Výše citovaná zpráva OECD má přes 250 stránek a zahrnuje též studie úspěchu dalších zlepšujících se zemí – např. Německa, Japonska, Singapuru, Brazílie. Měla by se stát povinnou četbou našich ministerských úředníků.
Vyhlášení výsledků v USA
Podívejme se ještě na to, jak na výsledky PISA reagovali ve Spojených státech. Hned v úterý se ve Washingtonu uskutečnilo setkání sdružení, jež pod názvem The Innovation Economy založilo následujících 6 organizací - The Aspen Institute, PBS NewsHour, Intel Corporation, Democracy: A Journal of Ideas, Newsweek, Information Technology & Innovation Foundation (ITIF). Akce nazvané Education for Innovation: A Digital Town Hall se kromě nejvyšších představitelů jmenovaných organizací zúčastnil též ministr školství Arne Duncan, generální tajemník OECD Angel Gurría, zástupce USA v OECD Karen Kornbluh a další významní představitelé školství, novináři a veřejnost. Celé 3 hodinové jednání v přímém přenosu vysílala televize a bylo možno ho sledovat prostřednictvím internetu, kde je samozřejmě k dispozici záznam.
Poselství, které jednání přineslo, se dá celkem snadno shrnout do několika vět. Výsledky PISA mají být považovány za jasný signál vyzývající k probuzení. Pro budoucí prosperitu státu je nejdůležitější tzv. „znalostní ekonomika“, jinými slovy řečeno – školství se stává jednou z největších priorit vlády. Prezident Obama bude žádat kongres o navýšení školského rozpočtu o 1 miliardu dolarů, jež má být ve značné míře využita na zlepšení a rozšíření výuky STEM (Science, Technology, Engineering, Mathematics) oborů. Ministr Duncan působil velmi informovaným dojmem. Vydržel diskutovat a odpovídat na otázky víc než 1.5 hodiny. I já mu málem uvěřil, když tvrdil, že Spojené státy jsou na dobré cestě vrátit se mezi země s nejlepším základním a středním školstvím na světě. Je přesvědčen, že nedávno dokončené základní standardy znalostí (The Common Core Standards) a připravovaná nová generace plošných testů (viz Plošné testování trochu jinak) pomohou změnit dosud nepříznivý vývoj amerického školství. Několikrát zmínil, že testy budou odlišné od stávajících. Mají být s PISA kompatibilní a testovat hlavně schopnost myslet a řešit problémy.
Poučení pro nás
|
Ekonomický vývoj
|
|
preindustriální rozvojové hospodářství
|
<>
|
vysoká přidaná hodnota a mzda
|
|
Kvalita učitelů
|
|
jen o málo víc než nižší střední vzdělání
|
<>
|
vysoká profesionální kvalita
|
|
Vzdělávací plán, metody a hodnocení
|
|
jen základní gramotnost, paměťové učení
|
<>
|
komplexní dovednosti (kompetence), kreativita
|
|
Organizace práce
|
|
hierarchická, autoritativní
|
<>
|
rovnost, kolegialita
|
|
Zodpovědnost učitelů
|
|
orientovaná k nadřízeným
|
<>
|
orientovaná ke kolektivu a rodičům
|
|
Inkluze žáků
|
|
jen nejlepší mají dobré výsledky
|
<>
|
všichni mají dobré výsledky
|
OECD upozorňuje, že je zcela nezbytné se snažit dlouhodobě zlepšovat všechny uvedené parametry. Upřednostňování jednoho nebo jen některých ke zlepšení nevede.
Stejná studie na straně 38 s odvoláním na společný výzkum OECD a Stanford University vyčísluje, jaký dopad pro ekonomiku USA by případné budoucí zlepšení výsledků PISA mohlo mít. Zlepšení průměru o 25 bodů v příštích dvaceti letech, jehož některé země v období 2000 až 2009 dokázaly dosáhnout, by podle odhadů vedlo ke zvýšení HDP o 41 miliard dolarů. Dosažení vrcholných pozic srovnatelných s Finskem by pak znamenalo zvýšení přesahující 100 miliard. Kolem 70 miliard by přineslo pouhé vyrovnání rozdílů mezi nejhoršími a nejlepšími žáky při zachování současného průměru.
Ukazuje se, a ministr Duncan to potvrdil, že moderní znalostní ekonomika již nepotřebuje masu nevzdělaných pracujících, potřebuje velké množství vysoce kvalifikovaných lidí především v technických a přírodovědných oborech.
OECD pracuje na dlouhodobých studiích, které mají tento trend potvrdit. Zkoumá, jak se budou dále vyvíjet žáci, kteří v minulosti dělali testy PISA. Důvodem je potřeba ověřit, zda jsou používané testy správně nastaveny. Nikdo sice zatím o jejich správnosti nepochybuje, nejlepším důkazem však bude ověření, že se žáci s lepšími výsledky skutečně v životě snadněji prosadí.
Prováděny jsou také experimenty s testováním prostřednictvím technologií. Příští ověřování čtenářské gramotnosti se již bude týkat digitálních textů a bude pochopitelně prováděno na počítači. V dohledné době můžeme tedy s jistotou očekávat, že bude celá PISA na internetu. Jedna výhoda je zřejmá. Pro každého bude mnohem snadnější se dostat k aktuálním cvičným testům, jež si bude moci sám pro sebe vyzkoušet, a zjistit tak, jak na tom je.
Snad již ani není třeba blíže rozvádět, jaké poučení bychom si ze snahy a úspěchů jiných zemí v PISA 2009 měli odnést. V první řadě se musíme dohodnout a začít pracovat na skutečných změnách k lepšímu. Možná, že jsme na tom už opravdu tak špatně, že zavedení plošných testů může mít na některé žáky pozitivní vliv. Je to však krok velmi riskantní, a proto musí být děláno s rozmyslem a citlivě. Já sám jsem panu ministrovi nedávno kdesi v online diskuzi na dálku slíbil, že ho podpořím, když splní tyto 3 podmínky:
1. Veřejně připustí, že plošné státní testování není schopno ověřit splnění všech výukových cílů našeho školství, a tudíž není možno posuzovat školy jen podle jeho výsledků.
2. Zasadí se o to, aby připravované testy byly s PISA (a tím pádem i s RVP) kompatibilní, byly určeny primárně na pomoc učitelům a průběžně se zdokonalovaly.
3. Dokáže pro naše školství vybojovat zvýšení rozpočtu alespoň na průměr OECD (5.2% HDP).
Co myslíte, poučíme se ze současného krizového vývoje včas? Mám naději?
zdroje:
