Podcast
RSS
Technologie jako příčina vývojové nespojitosti
Autor: Bořivoj Brdička | Článek je součástí Učitelského spomocníka na adrese https://spomocnik.rvp.cz. |
| Anotace: | Článek shrnuje názory některých odborníků, jež se domnívají, že vliv technologií na vývoj lidstva a školství spolu s ním je tak převratný, že lze v blízké budoucnosti očekávat změny přirovnatelné k vývojové nespojitosti. |
|---|---|
| Klíčová slova: | reforma, budoucnost, digitální moudrost, domorodci, imigranti, nespojitost, singularita |
Dá se předpokládat, že dlouhodobé používání technologií způsobí restrukturování myšlení. Mozek příštích generací lidí hledajících digitální moudrost bude znatelně jinak organizován ve srovnání s nedávnou minulostí. Prensky je nazývá Homo sapiens digital. I bez přístupu k umocňujícím technologickým nástrojům bude vždy teoreticky možné dosáhnout vzdělání odpovídajícího tradičnímu. Takové ale nebude na orientaci v digitálním světě stačit.
Pokusme se naznačit nejdůležitější změny přinášející rozvoj digitální moudrosti:
|
tradiční život bez technologií
|
prostředí všudypřítomných technologií
|
|
Primárním zdrojem informací je kniha, u níž je dominantním přístupem čtení.
|
Primárním zdrojem informací je displej, u něhož je dominantním přístupem prohlížení obrázků.
|
|
Nutnost spoléhat se hlavně na svou vlastní paměť.
|
Množství dat okamžitě dostupných, a tudíž využitelných pro rozhodování.
|
|
Hledání informací komplikované.
|
Hledání bývá většinou velmi snadné (závisí na typu problému).
|
|
Zprostředkování poznání jevů existujících mimo dosah našich smyslů komplikované.
|
Zprostředkování poznání jevů existujících mimo dosah našich smyslů snadnější.
|
|
Nápady lze ověřovat jen v okruhu blízkých lidí.
|
Nápady lze rychle ověřovat na širokém okruhu lidí.
|
|
Možnosti simulace dopadu rozhodnutí omezeny.
|
Snadná možnost simulace dopadu rozhodnutí ve virtuálním prostředí (např. hraní rolí).
|
|
Podmínky pro vlastní rozhodování omezeny.
|
Vlastní úsudek podmíněn digitální moudrostí.
|
Patří k nim například Bill Kerr, který ale zároveň zdůrazňuje, že změny neprobíhají ve všech oblastech najednou. Budeme-li se držet výhradně problematiky vzdělávání, je patrné, že všude pozorovatelný předstih ve schopnosti dětí ovládat technologie včetně možnosti využívat online služby bez současné modifikace výukových postupů a výukového obsahu vyvolává nemalé problémy. Průvodní jevy tohoto stavu jsou často oprávněně kritizovány (podrobněji viz Dělá z nás Google hlupáky?).
Je zcela jisté, že bychom se teď měli v první řadě soustředit na řešení tohoto nesouladu. Vzdělávací systém musí technologie funkčním způsobem plnohodnotně integrovat a pohlížet na ně jako na jeden z pilířů, na nichž je budována učitelská profese (viz Integrace technologií podle modelu TPCK). Výukové aktivity se musí přizpůsobit prostředí, v němž naši žáci žijí (viz Konektivismus – teorie vzdělávání v prostředí sociálních sítí) a výukové cíle se musí orientovat na budování Prenského digitální moudrosti (nebo, chcete-li, kompetencí pro XXI. st.). Není pochyb o tom, že nás v budoucím složitém světě čeká ještě mnoho těžkostí. Abychom vůbec mohli do budoucnosti pohlížet s důvěrou, rozhodně se z učitelů musí urychleně stát digitální domorodci!
|
Současné problémy tohoto světa nemohou být řešeny na té úrovni myšlení, na níž byly vyvolány.
Albert Einstein
|
zdroje:
- Marc Prensky - H. Sapiens Digital: From Digital Immigrants and Digital Natives to Digital Wisdom, Innovate, February/March 2009
- Chris Anderson - The End of Theory: The Data Deluge Makes the Scientific Method Obsolete, Wired Magazine, June 23, 2008
- Jamie McKenzie - Digital Nativism Digital Delusions and Digital Deprivation, From now on, November 2007
- Bill Kerr - A Challenge to Connectivism, Online Connectivism Conference, University of Manitoba, 2007
- Bill Kerr - Which radical discontinuity?, Bill Kerr blog, February 11, 2007
- D. Oblinger & J. Oblinger - Is It Age or IT: First Steps Toward Understanding the Net Generation, Educause, 2005
- Gunther Kress - Literacy in the New Media Age, New York: Routledge, 2003
- Marc Prensky - Digital Natives, Digital Immigrants, On the Horizon, 2001
- Don Tapscott - Growing Up Digital: The Rise of the Net Generation, McGraw-Hill, 1999. ISBN 0071347984.
| Anotované odkazy: | Příspěvek nemá přiřazeny žádné anotované odkazy. |
|---|---|
| Přiřazené DUM: | Příspěvek nemá přiřazeny žádné DUM. |
Zobrazeno: 6861krát
zatím nikdo
zatím nikdo
zatím nikdo
zatím nikdo
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons.
Zatím souhlasím téměř se vším, co pan doktor Brdička ve svých studijních oporách vyzdvihuje, otevírá či diskutuje. V rámci tohoto článku bych trochu více otevřel problém, který je načrtnut v odstavci cit:"... Patří k nim například Bill Kerr, který ale zároveň zdůrazňuje, že změny neprobíhají ve všech oblastech najednou. Budeme-li se držet výhradně problematiky vzdělávání, je patrné, že všude pozorovatelný předstih ve schopnosti dětí ovládat technologie včetně možnosti využívat online služby bez současné modifikace výukových postupů a výukového obsahu vyvolává nemalé problémy. Průvodní jevy tohoto stavu jsou často oprávněně kritizovány (podrobněji viz Dělá z nás Google hlupáky?). ..."
Jeví se mi, že s rostoucí uživatelskou přívětivostí opravdu dochází k zpohodlňování a nekonečným diskuzím na téma "Proč se mám něčemu učit, když všechno je na internetu.", případně "... proč, když nic nebudu potřebovat." A to zažívám dlouhodobě u všech věkových kategoriích, mimo Univerzit 3 věku. Bohužel je tento přístup mimo jiné zřejmě podporován i interakcí v současném vzdělávacím prostředí, kdy existuje stále příliš okaté konzervativnosti, a dále opravdu široce se rozevírajícími sociálními nůžkami, zvláště u školství středního.
Ing. Jiří Soukup, účastník e-kurzu pro 21. stol.
Ne zcela bych souhlasil. Jak dokládá článek http://www.spomocnik.cz/index.php?id_document=2272,nové technologie s sebou přináší i rizika, závislosti, nahrazení reálného života virtuálním životem.
Určitě je pohodlnější používat namísto slovníků a encyklopedií online údaje a virtuální komunity a záleží na kruzích, okruhách známých a jejich známých, ti nám mohou pomoci. Jak ale najít ty správné kruhy a okruhy?
Bude studentům stačit, když je naučíme rozeznávat a ohodnit zdroje, vážit a rozlišovat skutečné přátele od e-kontaktů?
V celé té diskusi mi chybí hlas psychologů, aby řekli, jaké důsledky dnešní trendy mají/budou mít.
Pojem "technologie" (případně i "informační a komunikační technologie") je tak velice obecný, že jeho používání v článku pana doktora Brdičky (zejména v citacích) je poněkud nepřesné, až matoucí. Například v tabulce digitální moudrosti je pravý sloupec věnovaný všudypřítomným technologiím, ale JAKÝM? Soudím, že zejména těm "online", zprostředkovaným Internetem a webem. JENŽE existuje i způsob využití informačních (a trochu také komunikačních) technologí zcela odlišný, bez spoléhání na online přísun informací. Tím využitím je NAPŘÍKLAD vytváření bohatě strukturované osobní databáze. Představte si tedy v tabulce moudrosti ještě prostřední sloupec. A v něm tyto řádky:
Primárním zdrojem informací je osobní databáze, u níž je dominantním přístupem čtení. (Výhledově samozřejmě přímé napojení na nervovou soustavu.)
Nutnost spoléhat se mimo jiné na svou vlastní paměť, neboť v ní je klíč ke struktuře databáze.A v databázi je množství dat okamžitě dostupných, a tudíž využitelných pro rozhodování.
Hledání bývá většinou velmi snadné (závisí na kvalitě databáze).
Zprostředkování poznání jevů existujících mimo dosah našich smyslů komplikované.
Nápady lze ověřovat jen v okruhu blízkých lidí.
Možnosti simulace dopadu rozhodnutí omezeny, ale zas ne tak moc.
Vlastní úsudek podmíněn digitální moudrostí - tedy kvalitou (strukturou a obsahem) mojí vlastní databáze.
Proč to připomínám? Protože využívání online technologií vede na problémy (NE-)důvěryhodnosti dat, (NE-)spolehlivosti partnerů, atd. apod. - jak správně píše Dr.Brdička i citovaný Bill Kerr. Zatímco používání technologií "offline" (které nejsou o nic méně digitální, ani méně informační) je z tohoto hlediska zcela bezpečné a bezproblémové.
Z hlediska vyučování je rozdíl principiální. Máme-li učit studenty používat online technologie, pak důraz bude na co všechno dávat pozor, před čím vším se vyvarovat a chránit, na co všechno nespoléhat, čemu všemu a komu všemu NEVĚŘIT. Nakonec se může ukázat, že prokousat se online reklamami, podvodnými nabídkami a googlovským pokřiveným prezentováním informací ani nestojí za tu námahu. Ale budu-li učit studenty jak vytvářet svoji osobní databázi, důraz bude jinde - jak strukturovat informace, jak je kódovat, jaké nové atributy zavádět a jak je vyhodnocovat, formáty, algoritmy a vůbec samé příjemné a užitečné věci.
Koukám, že mi některé diskuze unikají. Díky panu Kocourkovi jsem si nakonec všiml i této. Seznámení s jeho vizí osobní databáze připojené k mozku mi vnuklo nápad. Nebylo by nejjednoduší žákům onu databázi prostě předat hotovou? Nepochybuji, že, kdyby to bylo možné, ten nápad někdo dostane. Jen nevím, zda tu možnost připustí i pan Kocourek?
Portál www.rvp.cz byl součástí projektu Metodika II.Tento projekt byl spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem ČR.
ISSN: 1802-4785.