Domů > Spomocník > Základní vzdělávání > Netolerujme počítačově negramotné učitele!
Odborný článek

Netolerujme počítačově negramotné učitele!

9. 9. 2009 Základní vzdělávání Spomocník
Autor
Bořivoj Brdička

Anotace

Článek se zabývá potřebou počítačové gramotnosti učitelů.
Je to již 2 roky, co učitel informatiky a koordinátor technologií na Arapahoe High School z předměstí Denveru (Colorado, USA) Karl Fisch ve svém blogu The Fischbowl zveřejnil článek diskutující potřebu počítačové gramotnosti učitelů. Získal za něj 1. místo v kategorii nejpřínosnějších příspěvků v rámci prestižní soutěže Edublog Awards. Doprovází ho toto motto:
„Najde-li se dnes ještě učitel, jenž nedisponuje počítačovou gramotností a nesnaží se tento stav změnit, je na tom stejně, jako kdyby před 30 lety v roli učitele neuměl číst a psát.“

Situace v oblasti difuze technologií do škol u nás možná ještě nedozrála natolik, aby s názory Karla Fische souhlasila většina školských pracovníků, natožpak za školství zodpovědných činitelů (viz do ztracena se vytrativší akční plán MŠMT Škola pro 21. století z jara letošního roku). Autor sám navíc také na začátku připomíná, že v případech, kdy není na prosazení určitých postupů naděje, je zbytečné se zabývat jejich definováním. Přesto může být užitečné se s obsahem článku seznámit podrobněji.

Jeho hlavní náplní je seznam sedmi zásad, které bychom podle něj měli prosazovat:
1. Všichni učitelé musí dosáhnout základní úrovně počítačových znalostí
(zde se přímo vnucuje srovnání se záměrem našeho bývalého SIPVZ proškolit na úroveň Z většinu učitelů, jež se sice realizoval, ale nakonec se minul účinkem).
2. Učitelé, kteří nesplňují zásadu 1., si musí být svého hendikepu vědomi. Nepřichází v úvahu, aby se k němu veřejně hlásili nebo na něj byli dokonce hrdí.
3. Měli bychom přestat rozdělovat učitele na digitální imigranty a domorodce. Všichni se dnes nacházíme v prostředí bohatém na technologie, v němž nikdo nemůže být navždy imigrantem (viz Technologie jako příčina vývojové nespojitosti).
4. Ředitelé, kteří mají počítačově negramotné zaměstnance v učitelském sboru, by měli být voláni k zodpovědnosti.
5. Počítačově negramotní inspektoři by si měli okamžitě hledat jiné zaměstnání.
6. Institucím připravujícím nedostatečně technologicky zdatné učitele by měla být zrevidována akreditace.
7. Již nesmíme být tolerantní! Nikdo z nás, kdo si problém potřeby počítačové gramotnosti učitelů uvědomujeme, nemá morální právo zůstávat stranou v době, kdy je docela možné, že někteří učitelé snižují šanci našich dětí na vzdělání odpovídající jejich budoucím potřebám.

Karl Fisch
není se svými názory sám. Velmi blízko je mu třeba další dlouholetý propagátor vzdělávacích technologií David Jakes (např. viz Digitální vyprávění příběhů), který ve svém jen o několik dnů starším příspěvku (Pozor, padá kamení!) přirovnává počítače ignorující učitele k balvanům. Popisuje je jako osoby zásadně odmítající zapojení technologií do jakýchkoli výukových činností, jež s žáky dělají. Jejich okolí je často již zařadilo do škatulky odpůrců využití techniky zralých na důchod. Obrazně se tak stávají překážkou bránící žákům na cestě do 21. století. Ono připodobnění k balvanům docela sedí, že? Možná i u vás někdo takový je? Balvan, jak známo, naprosto nesnáší změny, nemá rád pohyb a nejraději by zůstal, kde je.

Jakes ale doporučuje poněkud odlišný postup než Fisch. Tvrdí, že by bylo chybou snažit se těchto lidí zbavit. Sehnat za ně kvalitní náhradu by asi nebylo vůbec možné. V zájmu dětí je pokusit se pohnout těmito balvany z místa. K tomu, aby se to povedlo, je třeba vynaložit značné úsilí, vhodné vedení, důvtip, vytrvalost. Jedině to je cesta k lepšímu školství. I Jakes přidává pár konkrétních rad, jak postupovat:
1. Odhoďte předsudky! Přestaňte je vnímat jako balvany. Soustřeďte se na osobnost uvnitř ukrytou a snažte se pochopit příčinu jejich postojů. Mnoho z nich si své zařazení uvědomuje a chtěli by se ho zbavit.
2. Začněte stavět mosty a postupně získávejte jejich důvěru! Hledejte takové výukové cíle, jež jsou zřejmé a lze je realizovat nejlépe pomocí technologií. Pro každého učitele lze najít téma, na němž je možno demonstrovat výhodnost zapojení technologií do výuky.
3. Neúnavně jim pomáhejte! A až se dostanete do úzkých, jako že se dostanete, nikdy nezapomeňte, že to neděláte jen pro ně, ale i pro jejich žáky.
4. Budujte vztahy! Zvyšování schopnosti škol používat technologie vyžaduje vhodné vedení, jež se neobejde bez dlouhodobého budování stále se zlepšujících vztahů mezi všemi komponentami výukového procesu.
5. Nemějte přehnaná očekávání! Na druhou stranu ale důsledně trvejte na soustavném pokroku a dávejte to najevo – doporučujte vhodné postupy, hledejte cesty pro zdokonalování. Každý učitel touží po úspěchu. Věřte tomu!
6. Nehledejte výmluvy! Velmi rozšířeným nešvarem je svádět svou neschopnost či neochotu na různé vnější vlivy – plat, rozpočet, odpor kolegů, nepochopení ředitele apod. Profesionál vašeho formátu se musí za všech okolností snažit dělat třeba jen mírné pokroky v mezích daných možností.

Nevím, zda se oba pánové znají a s těmito svými podobně tematicky zaměřenými návrhy se navzájem seznámili. Nikde jsem o tom žádnou zmínku nenašel. Dá se říci, že se ve skutečnosti docela shodují. Společně vlastně vytvořili záměr, který by si měli jako mantru osvojit všichni současní školní koordinátoři technologií, a nejen oni. Hlavní doporučení se dá shrnout do jedné věty:
Přestaňme tolerovat počítačovou negramotnost učitelů, ale pomáhejme jim se jí nadobro zbavit!
 
zdroje:
Karl Fisch -
Is It Okay To Be A Technologically Illiterate Teacher?, The Fischbowl, September 11, 2007
David Jakes - Caution: Falling Rocks, The Strength of Weak Ties, July 15, 2007

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Hodnocení od uživatelů

Článek nebyl prozatím komentován.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.