Úvodní stránka
Přehled článků
Odkazník
Metodická pomoc
O Spomocníkovi
RSS RSS
Titulka RVP > Úvodní stránka Spomocníka > Cesta modelu TPCK do praxe

Ikona informativni

Cesta modelu TPCK do praxe

Autor: Bořivoj Brdička
Článek je součástí Učitelského spomocníka na adrese https://spomocnik.rvp.cz.
Anotace: Popis projektu Ministerstva školství státu Delaware, jehož cílem bylo vyhodnotit schopnost učitelů matematiky pracovat ve výuce s technologiemi podle modelu TPCK.
Klíčová slova: USA, TPCK, Harris, LS‑TPCK, Lesson Study, Delaware, Katalog výukových aktivit, Groth, Lewis

Text článku:

Když jsme před rokem informovali o existenci teoretického modelu TPCK (Technological Pedagogical Content Knowledge) popisujícího základní strukturu potřebných znalostí učitelů (viz Integrace technologií podle modelu TPCK), bylo zřejmé, že naplnění jím definované struktury konkrétním obsahem bude nějakou dobu trvat a dá hodně práce. Dnes již je možno konstatovat, že právě této činnosti se věnuje hned několik pracovišť, a to nejen ve Spojených státech. Jednu takovou aktivitu nedávno popisoval článek o projektu Judi Harris z College of William & Mary ve Virginii (viz Katalog výukových aktivit podle modelu TPCK), na další se podíváme tentokrát.

Jde o projekt Ministerstva školství státu Delaware, jehož cílem bylo vyhodnotit schopnost učitelů matematiky pracovat ve výuce s technologiemi. Kromě jiného bylo záměrem též blíže ozřejmit požadavky pro udělování učitelských licencí na území tohoto státu. Do projektu byl zapojen tým odborníků z marylandské Salisbury University (viz výzkumná zpráva Grotha a kol. ve Zdrojích) a skupina učitelů místních základních státních škol. Postup byl založen na kvalitativních metodách hodnocení a vycházel kromě modelu TPCK z výsledků několikaleté výzkumné práce týmu specialistů z kalifornské dívčí Mills College, který pod vedením Catherine Lewis popsal metodu odborného růstu učitelů zvanou Lesson Study (analýza výukové jednotky).

Metodika Lesson Study vychází původně z poznatků převzatých z japonských škol, kde je pravidlem, že učitelé na přípravě svých lekcí vzájemně spolupracují. Tato spolupráce, je-li aplikována komplexně a dlouhodobě, vede k soustavnému odbornému růstu učitelů. Ve skutečnosti totiž kolektiv lekce nejen připravuje, ale též hodnotí výsledky a doporučuje úpravy postupu vedoucí ke zlepšení. Projekt Delaware šel ještě o krok dále, když do procesu spolupráce na vývoji výukových lekcí zapojil též odborníky z blízké univerzity.

Schematicky je proces kombinující Lesson Study s TPCK (LS‑TPCK) pro vývoj lekcí a budování úložiště případových studií disponujícího i celou řadou dalších materiálů naznačen na následujícím obrázku.


model aplikace TPCK
Schéma vývoje a hodnocení lekcí LS‑TPCK
Projekt Delaware se orientoval na učitele matematiky, a tak metodiku LS‑TPCK testoval na vývoji lekcí pro matematiku. Zabýval se například využitím grafických kalkulaček pro zobrazování funkcí a didaktickými problémy s touto tématikou spojenými. Pro nás ale není konkrétní předmětová orientace důležitá. Metodiku lze jistě použít pro libovolné téma. Podívejme se spíše na to, jaká forma byla pro zápis lekce použita.
1. Segment lekce
2. Hlavní výukové aktivity
3. Předpokládané reakce žáků
4. Poznámky k metodickému postupu
1. Název postupné části lekce charakterizující prováděnou výukovou aktivitu (např. skupinová práce, diskuze celé třídy apod.).
2. Detailní popis příslušné aktivity včetně úkolů, které žáci dostanou.
3. Popis očekávaných reakcí žáků – co pro ně bude lehké, co obtížné apod.
4. Popis aktivit učitele včetně doporučených upozornění pro žáky, kladených otázek, záležitostí hodných pozornosti apod.
V Delaware vytvořili pracovní skupinu učitelů matematiky, a ta vypracovala počáteční verzi lekce včetně doprovodných materiálů. Vše bylo odesláno externím specialistům na Salisbury University, kteří v písemné podobě zpracovali své připomínky. Předloženou lekci zkoumali strukturovaně podle modelu TPCK, tj. sledovali, zda splňuje požadavky ze všech tří oblastí – technologické, pedagogické i předmětové.

Připomínky se z univerzity vrátily učitelům do dvou týdnů. Ti se pak sami rozhodli, které akceptují, a lekci příslušným způsobem upravili. Poté následovala nejdůležitější fáze realizace. Byl zvolen učitel, který lekci odučil ve skutečných podmínkách jedné ze zúčastněných škol. Ostatní členové pracovní skupiny přitom měli za úkol výuku sledovat a hodnotit. Vzhledem k tomu, že je obtížné zajistit neinvazivní přítomnost většího množství cizích lidí přímo ve výuce, byl průběh zaznamenáván pomocí videokamery.

Na závěr se sešli všichni zúčastnění, tj. celá skupina spolu s externisty, na schůzce, na níž si pustili video, výsledek prodiskutovali a přijali společné závěry. V diskuzi měl každý za úkol vyjádřit své mínění o negativních a pozitivních aspektech dané lekce, a to v předem určeném pořadí – nejprve učitel lekci realizující, pak členové pracovní skupiny a nakonec externisté. Všichni společně se pak pokusili definovat způsob možného dalšího zdokonalení dané lekce. Někdy se dospělo až k návrhu lekce zcela nové.

Metodika LS‑TPCK pilotně úspěšně ověřená v Delaware naznačuje, jak by příprava výuky měla v ideálních podmínkách vypadat. Velmi pěkně navazuje na Katalog výukových aktivit předložený Judi Harris. Teoreticky je v dokonalém souladu též s tím, co přináší naše současná reforma školství nutící školy tvořit vlastní ŠVP. I my dnes již dobře víme, že podíl externích odborníků na návrhu a hlavně na evaluaci výuky může mít velký význam. Víme i to, že vzájemná spolupráce učitelů při přípravě výukových aktivit je nezbytná. Jen jsme si zatím zcela nezvykli tento způsob práce v plné míře aplikovat. Zajištění zpětné vazby přicházející z mimoškolního prostředí může bohužel navíc narážet také na problémy finančního rázu. Jedno je ale celkem zřejmé. Jen učitel sdílející zkušenosti s okolím a přijímající stále nové podněty je učitelem schopným připravovat žáky pro život v 21. století.

A ještě jednu poznámku z pohledu technologií na závěr. Je na místě si uvědomit, že současné sítě umožňují jak snadné sdílení výukových materiálů, tak soustavné propojení lidí. Představa přímé online spolupráce učitelů a externích odborníků (nikoli nutně univerzitních) včetně jejich virtuální přítomnosti přímo ve výuce je docela snadno uskutečnitelná. Zdá se, že pro začátek by se i nějaké mimořádné grantové prostředky na rozjezd mohly najít (viz např. Virtuální hospitace). Hlavně je třeba chtít!
zdroje:
Groth, R., Spickler, D., Bergner, J., Bardzell, M. - A qualitative approach to assessing technological pedagogical content knowledge. Contemporary Issues in Technology and Teacher Education, 9(4), 392-411, 2009
Perry, R.,Lewis, C. - What is successful adaptation of lesson study in the US?. Springer Science+Business Media B.V., 2008

Anotované odkazy:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné anotované odkazy.
Přiřazené DUM:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné DUM.
 
INFO
Publikován: 01. 03. 2010
Zobrazeno: 1886krát
Hodnocení příspěvku
Hodnocení týmu RVP:
Hodnocení článku : 0

Hodnocení uživatelů:
Hodnocení článku :
Hodnotit články mohou pouze registrovaní uživatelé.

zatím nikdo Hodnocení článku : 5
zatím nikdo Hodnocení článku : 4
zatím nikdo Hodnocení článku : 3
zatím nikdo Hodnocení článku : 2
zatím nikdo Hodnocení článku : 1
Jak citovat tento materiál
BRDIČKA, Bořivoj. Cesta modelu TPCK do praxe. Metodický portál: Články [online]. 01. 03. 2010, [cit. 2017-10-20]. Dostupný z WWW: <https://spomocnik.rvp.cz/clanek/11197/CESTA-MODELU-TPCK-DO-PRAXE.html>. ISSN 1802-4785.
Doporučte materiál
Licence Licence Creative Commons

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons.


Komentáře
Příspěvek nebyl zatím komentován.