Domů > Spomocník > Základní vzdělávání > Budoucnost vzdělávání je spojena s technologiemi
Odborný článek

Budoucnost vzdělávání je spojena s technologiemi

15. 6. 2009 Základní vzdělávání Spomocník
Autor
PhDr. Ondřej Neumajer Ph.D.

Anotace

Zpráva o sympoziu ICT in Education Networks organizovaném European Schoolnet, na němž se na začátku června 2009 sešlo 130 pracovníků ministerstev, vědců a vedoucích pracovníků školství ze 30 států šesti kontinentů.

Sympozium EUN

Nestává se tak často, aby se čtyři významné vzdělávací organizace ze tří kontinentů domluvily a uspořádaly konferenci, jejímž cílem je kromě podpory propojování odborníků popsat vizi budoucnosti vzdělávání a její výzvy. Mezinárodní sympozium ICT in Education Networks, které se konalo v Římě na začátku června 2009, svedlo dohromady 130 pracovníků ministerstev, vědců a vedoucích pracovníků školství ze 30 států šesti kontinentů.

Pořádající instituce ve světě vzdělávání něco znamenají: European Schoolnet (EUN) je sítí 31 evropských ministerstev školství, Consortium for School Networking (CoSN) je sítí amerických školských úřadů, australská národní agentura pro ICT ve vzdělávání Education.au je celoaustralskou vládní agenturou a domácí italská ANSAS je agenturou pro inovace ve vzdělávání. Aby byla společná vize proveditelná, nemohly se na organizaci konference nepodílet nadnárodní firmy jako eInstruction, Intel, Microsoft, Pasco, Promethean a Smart Technologies, tedy všechno firmy, které na dodávkách svého zboží do segmentu školství významně profitují.

Na sympoziu zaznělo několik desítek příspěvků expertů na vzdělávání, jež, ač nebyly zásadně průlomové, jako celek dostatečně přesně ilustrují, v jaké situaci se v oblasti vzdělávání vyspělý svět nyní nachází. Již nikdo nepochybuje o tom, že budoucnost vzdělávání vyspělých států je úzce spojena s technologiemi, technologickými inovacemi a jejich využíváním. Přehled jednotlivých příspěvků je k dispozici na webu sympozia ICT in Education Networks. Najdete zde kompletní přehled prezentací, videa, fotografie, rozhovory, blogy i odkazy.

V tomto článku se zaměřím jen na vybrané závěry a doporučení, na kterých se účastníci sympozia společně shodli.

Vize vzdělávání pro 21. století

Ačkoli to může znít jako fráze, je zřejmé, že 21. století staví před současné vlády a národní vzdělávací systémy zcela nové úkoly, které předchozí generace nikdy neřešily. Pro úspěch jednotlivců, ale samozřejmě i celých států bude zásadní, jak se bude dařit rozvíjet nové dovednosti a osvojovat nové kompetence celé populace, nikoli pouze její (bohatší/schopnější) části. Již dnes je zřejmé, že vzdělávací technologie, tedy především využívání ICT ve vzdělávání, bude prostřednictvím individualizovaného učení a vyučování hrát čím dál zásadnější roli. Mezi jednu z nejvýznamnějších změn patří posun v oblasti boje proti digitální propasti: mezi největší dnešní problémy vyspělých států již nepatří samotný přístup k technologiím, ale především dovednost je využívat.
Vzdělávací prostředí, jak jej známe z většiny kamenných současných škol, dozná významných změn. Kromě již zmíněného požadavku na individualizaci, která respektuje učební styl a potřeby každého jedince, je nutné brát na zřetel velký potenciál zájmu mladé generace o učení se navzájem, o sdílení zkušeností prostřednictvím virtuálních komunitních sítí. Stát se expertem v úzce profilované oblasti je pro aktivní studenty díky ICT čím dál jednodušší – učitelé tím přicházejí o část autority, kterou jim dříve privilegium přístupu ke znalostem zajišťovalo.
Pro ukázku možností nového prostředí, které je pro mladou generaci velmi atraktivní, není nutné chodit daleko. I v České republice jím může být třeba síť Facebook. Nedávná tuzemská zkušenost s organizováním házení vajíček po neoblíbených politicích nebo právě probíhající organizované on-line protesty studentů proti novým maturitám jsou jen malou ukázkou možností, které tyto technologie svým komunitám nabízejí. Zcela signifikantní jsou pak i neadekvátní reakce politických elit na nové, starší generaci dosud neznámé, prostředí.
Dalo by se namítat, že v uvedených příkladech nejde o prostředí určené primárně pro vzdělávání, ale i to je pro nové století příznačné – představa, že školy budou nabízet izolované prostředí určené pouze pro vzdělávání se zdá být nereálná. Spíše naopak, školy, a především učitelé, budou muset, budou-li chtít uspět, jít za studenty tam, kde jsou doma, nikoli naopak!
S tím souvisí i jeden z dalších závěrů, na kterých se účastníci sympozia shodli. Bude nutné pečlivěji naslouchat, co nám mladá generace říká o tom, jak jí pomoci s učením. To samo o sobě není nic nového, zásadně nové jsou možnosti digitálního světa.
Jak vize naplňovat
Jednou z často zaznívajících připomínek bylo tvrzení, že samotné technologie nejsou tím hlavním problémem. Při naplňování výše uvedených úkolů a vizí je potřeba se především zaměřit na učitele, jejich dovednosti a profesní růst, možnosti nových vzdělávacích prostředí a způsoby vytváření digitálního vzdělávacího obsahu.
Účastnící sympozia dospěli k závěru, že začít je nutné u řešení problémů, které jsou spojené s integrací ICT do škol. Jedním z prvních úkolů bude jistě potřeba změnit způsoby a formy tradičního hodnocení a testování, které již dnes nenesou požadované výsledky.
Kudy vede nejkratší cesta, není jednoduché říci. Například Norové se pilotně vydali cestou restrikcí a snaží se vytvořit pro realizaci maturitní zkoušky na počítači dokonale blokované a monitorované prostředí. Jiným příkladem z nedaleka je letošní slovenský pilotní projekt Maturita Online. Tradičně pojaté testy vyplňovali žáci přímo do počítače, jen bez použití tužky a papíru. Ve skutečnosti se tedy nejednalo o inovaci, která by měnila zaběhlý způsob testování a reagovala na potřebu měnit způsoby hodnocení a testování, ale pouze o technické řešení celkem netechnického problému. Obecně platí, že nové technologie přinášejí užitek v případech, kdy jsou novým způsobem používány. Je tedy otázka, zda přenesení tradičních testů do on-line prostření je tou změnou, která testování zkvalitní a učiní objektivnějším. Jednu z možných cest naznačuje Bořivoj Brdička na konci svého článku Norsko zavádí maturitu na počítači.
Problémy s přípravou učitelů na fakultách připravujících učitele nejsou jenom v Čechách. Jedná se o celosvětový problém, který je tím větší, čím větší je množství nových rolí a úkolů 21. století, kterým musí pedagogické fakulty čelit. O snaze maximalizovat propojení fakult s fakultními základními a středními školami, tedy o průběžných praxích studentů učitelství (např. formou klinických semestrů) není asi nutné více psát. Za zmínku snad stojí doporučení sympozia, že do procesu změn je nutné intenzivně zaangažovat především děkany fakult. Bez jejich pochopení nastalé situace je změna téměř nemožná.
Potvrzuje se, že jedním z možných léků na pomalé reakce na změny světa kolem nás je propojování učitelů do formálních, ale především neformálních struktur a komunit, kde se mohou vzájemně setkávat, hovořit o svých zkušenostech, sdílet profesní problémy. V tom mohou moderní prostředky ICT sehrát významnou roli. Důležité je i sdílení příkladů dobré praxe a možnosti společného hodnocení vzdělávacích zdrojů. Českým příkladem vzdělávací komunity a toho, jak takové sdílení může v praxi vypadat, jsou Digitální učební materiály na Metodickém portálu RVP, kde mohou učitelé jednotlivé materiály hodnotit hvězdičkami či komentáři, mohou si na ně posílat odkazy, utvářet si z nich kolekce oblíbených atp.
Zajímavá byla diskuse o decentralizaci vzdělávacích systémů. Ukazuje se, že současný trend decentralizace doprovázený zvyšováním zodpovědnosti (viz např. dvouúrovňové kurikulum v ČR) je nejen celosvětový, ale patrně nezvratný. Neustálá snaha o dosahování kvality celoplošně, tedy všemi školami, je tak jedním ze základních úkolů nové doby. Jistou reakcí a možností, jak usnadnit porovnávání, je standardizace, tedy snaha o přesné definování různých aspektů systému (viz např. Standard kvality profese učitele).
Ztráta konkurenceschopnosti
Velkým tématem sympozia byla mezinárodní spolupráce. Spolupráce na úrovni států starého kontinentu se díky Evropské unii významně zlepšila. Třeba mezinárodní projekty na bázi eTwinningu jsou českým školám dobře známy. Globalizovaný svět ale přináší novou konkurenci a nutno dodat, že teprve osobní setkání s čelními zástupci z jiných kontinentů a seznámení s jejich realizovanými programy podpory a investic v oblasti vzdělávání (tedy samozřejmě vzdělávacích technologií) poskytuje Evropě ne příliš příjemnou reflexi. Zejména asijské státy realizovaly v nedávné minulosti kroky, o kterých se v evropském kontextu spíš jenom hovoří a jejichž výsledky brzy významně poznáme. Že se bude jednat o nepříjemné probuzení, je možné tušit již dnes – jedná se v první řadě o ekonomické a následně patrně i hospodářské a sociální dopady, kterým budeme důsledkem technologického zaostávání brzy čelit. Doba, kdy Evropě konkurovaly především státy s nekvalifikovanými pracovníky pracujícími za nízké mzdy, je nenávratně pryč. Nestane-li se zázrak, Evropa i Amerika na špici inovací již dlouho stát nebudou.
Dlouhodobě ukázkově nedobrá je právě situace České republiky. Sympozia se za Česko účastnili někteří členové expertního týmu ministerstva školství, kteří několik měsíců pracovali na konkretizaci a realizačních plánech nové Koncepce rozvoje pro ICT ve vzdělávání pro období 2009-2013.
Zatímco vyspělé státy vyhlašují v oblasti vzdělávacích technologií vládní priority a zřizují na jejich podporu specializovaná pracoviště, na českém ministerstvu školství byl do této doby na tuto oblast vyčleněn jeden úvazek! Zcela nejhorší je ale diskontinuita, která provází oblast ICT na ministerstvu od začátku milénia – změn začlenění organizačního útvaru, jeho transformací a personálních výměn bylo za poslední dekádu takové množství, že se nelze zahraničním kolegům divit, že z českého ministerstva nikoho neznají. Delegovaní a entuziasmem vedení učitelé a experti na vzdělávání sice reputaci Česka do velké míry zachraňují, systematickou práci centrální autority státu ale suplovat samozřejmě nemohou. Zcela příznačné je, že mezinárodní sympozium probíhalo týden před další ohlášenou personální výměnou.

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Autor
PhDr. Ondřej Neumajer Ph.D.

Hodnocení od uživatelů

Článek nebyl prozatím komentován.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.