Každý, kdo studuje aktuální výsledky mezinárodních srovnání výukových výsledků žáků (např. PISA nebo TIMSS), si musel všimnout, jak neuvěřitelným způsobem se asijské země v posledním období zlepšují. Třeba Hongkong, Koreu nebo Singapur lze najít ve všech žebříčcích na prvních místech. Je zřejmé, že takové úspěchy jsou předmětem studia zodpovědných představitelů méně úspěšných států. Po vlně zájmu, který byl v minulém období upřen na Finsko jako absolutního vítěze PISA 2006, obrátila se pozornost např. na Singapur, který ve srovnání matematických a přírodovědných znalostí žáků TIMSS 2007 skončil na 2. místě za Hongkongem.
Jedná se o malou multikulturní a multináboženskou zemi s britskou koloniální minulostí, jež má výhodnou strategickou polohu a snahu stát se centrem mezinárodního obchodu - zvláště v oblasti IT průmyslu. Její školství je ideálním příkladem spojení moderních výukových postupů využívajících technologie s tradičním asijským centralizovaným školstvím, jež je na žebříčku priorit většiny lidí o hodně výše než u nás. Možná, že v Singapuru je to tak i proto, že zde byla povinná školní docházka zavedena teprve v roce 2000. The Christian Science Monitor ve svém článku z 24. března informuje o studijní návštěvě, kterou v Singapuru uskutečnila delegace vedoucích představitelů školství několika amerických států v rámci loňské mezinárodní konference The Pearson Foundation/CCSSO International Conference on Math and Science Education.
Steven Paine, vedoucí představitel školství amerického státu Západní Virginie, např. se značným překvapením zjistil, že singapurské školy používají vzdělávací plán založený na standardech vyvinutých americkým Národním sdružením učitelů matematiky, které používají i školy v USA. O to víc se snažil zjistit, jak je možné, že jsou výsledky singapurských žáků o tolik lepší. Nakonec dospěl k závěru, že hlavní rozdíl je v kvalitě učitelů.
V Singapuru se může o přijetí na pedagogický obor vysoké školy ucházet jen ten, kdo patří k 1/3 nejlepších absolventů středních škol. Ti, kteří jsou přijati, dostávají stipendium pokrývající všechny náklady se studiem spojené. Každý učitel z praxe musí absolvovat 100 hodin placeného dalšího vzdělávání ročně. Kromě toho je jejich povinností věnovat významnou část své pracovní doby mimo přímé vyučování spolupráci s kolegy na koordinaci výuky. Být v Singapuru učitelem je velká čest, ale znamená i být dobře placen.
Závěry americké delegace jsou jasné. V jejich (i našich) podmínkách nelze uvažovat o větším vlivu státu na chod škol. Singapurské vládě takový vliv umožnil během poslední dekády realizovat model moderního vzdělávání využívající vzdělávací technologie, v němž má učitel ve společnosti významné postavení. Centralizovaný model školství může být totiž úspěšný pouze v případě, že je realizován schopnými, kvalifikovanými a informovanými úředníky. Přesto je možno určitá opatření vedoucí k posílení významu učitelské profese udělat i v decentralizovaném školském systému. Stát by měl uplatňovat vliv alespoň na kvalitu přípravy učitelů (třeba formou akreditace VŠ). V USA existuje navíc také systém udělování licencí, umožňujících v jednotlivých státech výkon učitelského povolání. V žádném případě by nemělo být dovoleno v případě nedostatku kvalifikovaných učitelů najímat nekvalifikované, byť třeba i s praxí v oboru, který mají učit.
U nás se v současné době hodně mluví i o jiných možnostech, třeba v podobě definice standardů učitelské profese a kariérního řádu, který by měl přímý dopad na plat učitele. To vše by při vhodné implementaci přispělo ke zvýšení kvality učitelů a zlepšilo jejich postavení ve společnosti. Vyžaduje to značné investice. Kvalitní profesionál, jímž učitel určitě je, musí nutně být dobře zaplacen.
¨ 
http://www.flickr.com/photos/kokeshi/369002955/
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Článek nebyl prozatím komentován.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Článek není zařazen do žádného seriálu.
