Zpráva o připravovaném zákonném opatření floridské vlády o povinné online výuce jako součásti programu středních škol včetně připomínky situace v Evropě a u nás.
Učitelský spomocník v nedávné minulosti několikrát informoval o tom, že vyspělý svět již integroval technologie do výuky natolik, že je považuje za její nezbytnou všudypřítomnou součást (naposledy Bitva o koncepci 1:1 pokračuje bez nás!). Proto často slyšíme o plošném vybavování všech žáků přenosnými počítači s přístupem do internetu. Ruku v ruce s tím musí být samozřejmě řešena též problematika digitálních učebních materiálů a prostředí, v němž se výukové aktivity žáků online odehrávají.
Ve výše již citovaném článku Bitva o koncepci 1:1 pokračuje bez nás! je zmínka o tom, že Norsko a Velká Británie již realizují záměr, podle něhož musí mít všichni žáci k dispozici online výukové prostředí bez ohledu na to, zda ho skutečně použijí. To záleží do značné míry na učitelích. Je však třeba si uvědomit, že samotná existence takové služby dává jasnou zprávu učitelům i rodičům, že je ve veřejném zájmu takový nástroj do výuky integrovat. Podívejme se tentokrát, jak podobnou problematiku řeší americký stát Florida.
Zde byl nedávno schválen zákon, který zašel ve Spojených Státech zatím nejdále. Všech 67 tamních školských obvodů musí od příštího školního roku nabízet kromě stávajících prezenčních typů studia na všech úrovních též studium online. Většina obvodů již nyní nabízí prostřednictvím různých poskytovatelů celou řadu akreditovaných kurzů doplňujících či částečně nahrazujících běžnou výuku. V minulém roce tuto nabídku využilo asi 57 tisíc žáků z 2.7 milionů (viz Florida Public School Statistics). Nový zákon ale říká, že kdo má zájem, musí dostat možnost celé povinné vzdělání absolvovat bez toho, že by kdy osobně do školy vstoupil. Školské obvody proto budou zakládat tzv. virtuální školy, kam se budou moci děti zapisovat.
U dospělých je tento způsob studia docela dobře představitelný, ale u žáků základních škol nebo dokonce škol mateřských, jichž se záměr také týká, je to hodně obtížné. Celkem jistě se přístup musí podle věku značně odlišovat. U menších dětí bude nutné zapojení rodičů. Pro takovou rodinu, která tak jako tak uvažuje o domácím vyučování svých dětí, může online škola představovat značnou pomoc.
Zákon zmiňuje též potřebu přispívat dětem z chudších rodin na počítač či připojení do internetu. Formulace „je-li to třeba“ je však značně vágní, a tak bude muset každý obvod sám rozhodnout, jak tuto věc řešit. Jinak totiž hrozí nebezpečí, že si některé děti nebudou moci účast v programu vůbec dovolit.
Podle Julie Young, výkonné ředitelky Florida Virtual School bude „celý zbytek USA sledovat, jak se tento zákon na Floridě osvědčí“. Nejpozději v srpnu musí být vše připraveno a vedoucí představitelé školských obvodů musí mít jasno i v tom, jak zajistit, aby i neposedné děti předškolního věku dokázaly potřebné aktivity na počítači provádět.
Susan Patrick, prezidentka North American Council for Online Learning, má obavy, že některé floridské obvody budou díky možnosti financování „objevovat Ameriku“ a začnou své virtuální školy budovat bez využití existujících zkušeností od nuly.
Angela Specketer, ředitelka Minnesota Virtual Academy, zdůrazňuje, že „online vzdělávání nesmí být považováno za spásu, ale pouze za alternativu“. Je možné, že u někoho může vyvolat dříve třeba již ztracený zájem o učení.
Nezbývá než přát Floridě, aby výsledky žáků tamních virtuálních škol nebyly horší, než výsledky ostatních!