Domů > Spomocník > Základní vzdělávání > Ceny eTwinning 08
Odborný článek

Ceny eTwinning 08

17. 3. 2008 Základní vzdělávání Spomocník
Autor
Bořivoj Brdička

Anotace

Vyhodnocení výsledků mezinárodní soutěže eTwinning za rok 2007.
Ve dnech 14.-16. března se v rumunské Bukurešti uskutečnila pravidelná výroční konference eTwinning, tentokrát s podtitulem “Promoting Intercultural Dialogue” (Podpora dialogu mezi kulturami). Kromě vyhlášení nejlepších projektů ve čtyřech kategoriích byl jako obvykle dán prostor hlavně politickým sdělením významných představitelů EU v čele s komisařem Figeľem a rumunským ministrem školství. Vyplynulo z nich nade vší pochybnost, že je eTwinning považován za mimořádně úspěšnou aktivitu, jejíž výsledky přispívají k plnění dlouhodobých cílů EU – především k nevyhnutelné budoucí integraci a k udržení konkurence schopnosti v globalizovaném prostředí světového trhu. To se neobejde bez celoživotního vzdělávání nás všech. Ne nadarmo je teď eTwinning v rámci evropských programů na podporu vzdělávání zařazen mezi aktivity Comenius v rámci Lifelong Learning Programme.

Za zmínku určitě stojí zvaná přednáška profesora Sugata Mitry z Newcastle University. Je znám svým experimentem zvaným „Díra ve zdi“ (Hole in the Wall) opakovaně realizovaným v Indii od roku 1999. Jednalo se nejprve o vědecký pokus, při němž děti z nejchudších oblastí, které dosud neměly příležitost pracovat s počítačem, dostaly jeden k dispozici, a to včetně připojení do internetu. Profesor Mitra pak sledoval, co to s nimi udělá. Experiment byl realizován mimo školu, aby u dětí nevzniklo podezření, že se jedná o záležitost nějak spojenou s výukou. V prvním případě byl počítač instalován do zdi oddělující chudou čtvrť ve městě od bohaté. Odtud pochází název celého programu i na jeho základě vzniklé současné nadace, která je podporovaná hlavně Světovou bankou a dodává technologie dětem z nejchudších indických oblastí.

Většina z nás je pravděpodobně připravena uvěřit tomu, že děti dokázaly leccos. Výsledky však veškerá očekávání překonaly. Profesor Mitra většinou čekal jen několik hodin, než se děti samy od sebe naučily princip ovládání prohlížeče a vyhledávání potřebných informací na internetu. Muselo být poučné sledovat, co všechno jsou děti ochotné udělat proto, chtějí-li se dozvědět něco, o co mají opravdový zájem. Velmi často se samy učily neznámá anglická slova a později, když měly k dispozici multimediální slovník i jejich správnou výslovnost. Vrcholem byla dívka, která utratila pro ni velmi významnou částku za telefonní hovor se svým strýcem, z něhož se dozvěděla, co si má představit pod zkratkou DNA. O jejím významu se nemohla dohodnout se dvěma chlapci, kteří ji od počítače odstrkovali s tím, že to zjistí nejlépe sami.

Obecné závěry na základě experimentu odvozené říkají, že nejlépe se dětem daří samostatné poznávání ve skupině vrstevníků, v níž se znalosti a schopnosti velmi rychle šíří. To, co se naučí ten, který právě počítač ovládá, umí okamžitě všichni, kteří stojí okolo, a druhý den celá čtvrť. Nejlépe se samo-vzdělávání dařilo u dětí ve věku pod hranicí 12 let, u těch starších už přirozený zájem poněkud opadl i v Indii a postávat u zdi je tolik nelákalo. Něco dost podobného lze pozorovat občas i v našich školách. Většina odborníků se shoduje v tom, že příčinu je třeba hledat v prostředí, které jim nejen ve školách vytváříme.

Oficiální výsledky letošní soutěže eTwinning najdete zde. Porota vybrala předem v každé kategorii dva nejlepší projekty. Jejich řešitelé byli pozváni na konferenci a teprve zde bylo vyhlášeno, který z nich získal cenu první a který druhou. Vzhledem k tomu, že jsem měl příležitost zúčastnit se prezentací všech osmi projektů, dovolím si připojit pár osobních poznámek (následující výňatky z vyjádření poroty jsou převzaty z portálu eTwinning):
VÍTĚZNÝ PROJEKT: kategorie 4-10 let
Cílem tohoto projektu bylo prozkoumat, nakolik jsou si španělská a britská kultura podobné. Žáci porovnávali např. kostýmy, folklór, významné dny během roku, zvyklosti týkající se jídla apod.
Z vyjádření poroty: „…pěkný a sympatický projekt, jehož autoři si nestanovili žádné komplikované cíle a obtížně dosažitelné výsledky. Zdá se, že žáky práce opravdu bavila.“
Poznámka: Vyjádření poroty je správné. Žáky práce nepochybně bavila. Web je důkazem toho, jak se anglické děti z Backworth Park Primary School s paní učitelkou Susie Arnott snažily vymyslet celou řadu způsobů, jak se se španělskými dětmi blíže seznámit a pomoci jim s angličtinou. Bohužel projekt trpí typickým důsledkem nevyváženosti, který se projevuje téměř vždy, když je komunikační jazyk vlastní pouze jednomu z partnerů. Španělská škola CEIP Virxe da Luz při pohledu zvenčí působí mnohem méně aktivně. Tím spíš, když se její zástupce nezúčastnil ani prestižní prezentace vítězného projektu na konferenci.
VÍTĚZNÝ PROJEKT: kategorie 11-14 let
Tématem tohoto projektu byl život dětí imigrantů v jejich novém prostředí. Účastníci projektu se zabývali tím, s jakými problémy se musí vypořádat děti, které se chtějí usadit v nové zemi. Pro vyjadřování používali loutkové divadlo, pantomimu a činohru.
Z vyjádření poroty: „… účastníci projektu projevili velkou míru talentu a tvořivosti. Tématem byly problémy, které jsou často pro žáky velmi složité, v rámci projektu se však jimi zabývali zábavnou a neohrožující formou.“
Poznámka: V tomto případě je na místě jen velká chvála. Obě učitelky, jak Brigitte Flodén ze Stockholmu tak Christiane Meisenburg z Berlína učí ve zvláštních věkově nejednotných třídách určených dětem přistěhovalců, které se dosud nenaučily dostatečně místní jazyk. Jejich nápad je vrcholným příkladem projektů, založených na principu vtělení. Úkolem žáků bylo se vžít do jim tak dobře známé role dítěte přicházejícího zdaleka do úplně cizí země. Aby to bylo snazší a nemuseli se svěřovat s vlastními zážitky přímo, pracovalo se s dřevěnými figurkami, kterým děti budovaly identitu tak, že vytvářely jejich životopis a popisovaly jejich zážitky. Figurky tedy mají jméno, ví se, odkud přišly a proč. V novém prostředí se dostávají do stejných situací, jako děti samotné. Bližší podrobnosti najdete v prezentacích na webu projektu. Až si je budete prohlížet, uvědomte si, že mateřštinou zúčastněných dětí je úplně cizí jazyk, učí se hlavně švédštinu nebo němčinu a přesto mají velký zájem o anglicky psané zážitky svých vzdálených spřízněných přátel.
VÍTĚZNÝ PROJEKT: kategorie 15-19 let
Je pravda, že mladí lidé zapojení do tohoto projektu pocházejí z jiných kultur. Zjistili však, že společné kořeny najdou v historii a tradicích a že jsou propojeni také skrz životy lidí, kteří obývají pobřeží Středozemního a Severního moře.
Z vyjádření poroty: „..velmi obsáhlý projekt, v jehož rámci se mladí lidé dozvěděli nejen mnohé od sebe navzájem, ale také tvůrčím způsobem vyjadřovali své názory. Využívali k tomu nejrůznější prostředky – kreslené příběhy, blogy či podcasting.“
Poznámka: Zde jsou mé možnosti komentovat velmi omezeny. Projekt nejen, že je francouzsky, ale byl na konferenci prezentován též pouze ve francouzštině. V zásadě se jedná o výměnu názorů italských a belgických vrstevníků učících se tento v EU tak oblíbený jazyk. Z pohledu věku i znalosti pracovního jazyka je vše v rovnováze. Studenti si s využitím nejnovějších internetových nástrojů vyměňují informace o svých zájmech a reagují na podněty od partnerů. Že vše zvládají dokonale technicky, je zřejmé z webu projektu. O zvládnuté metodice svědčí rozhovor obou učitelek (Ria de Wilde z Belgie a Marina Marino z Itálie) publikovaný v květnu loňského roku na portálu eTwinning.
VÍTĚZNÝ PROJEKT: Přírodní vědy a matematika
V rámci projektu účastníci zjišťovali, jak se fyzikální zákony projevují v našem každodenním životě a jak si s jejich pomocí můžeme život vylepšit a obohatit.
Z vyjádření poroty: „projekt ukazuje, jak lze žákům praktickým způsobem předat složité koncepty a ukázat jim, jak jsou fyzikální zákony spojeny s každodenní skutečností.
Poznámka: U tohoto projektu jsem se musel velmi snažit držet na uzdě svou zaujatost. Byl totiž v konkurenčním postavení k jedinému našemu zástupci (Draw me the task). Již po prohlídce webu, jsem se neubránil pochybám. Prezentace mě však v mém přesvědčení zcela utvrdila. Tento projekt se, podle mě, stal vítězem omylem. A netvrdím to proto, že jsme tímto rozhodnutím přišli o historicky druhé vítězství (po loňské Perníkové chaloupce). Důvodem jsou nevyvážené výsledky v mnohém neodpovídající tématu projektu. Cílem bylo podpořit výuku fyziky na učňovské škole Kauno Statybininkų Rengimo Centras v Litvě a na Gimnazjum im. Jana Pawła II v polském Tyczynie (odpovídá našemu 2.st.). Polská strana byla evidentně o mnoho aktivnější, komunikovala, sháněla výukové materiály a vyráběla moc pěkná videa představující fyzikální experimenty prováděné dvěma žáky v roli kouzelníků. Pozvala též partnery k výměnné návštěvě (vzdálenost není nepřekonatelná) podobné, jaké se provádějí v rámci jazykových projektů Comenius. Vše však nasvědčuje tomu, že se příliš velké odezvy z partnerské strany nedočkala. O zlepšování znalostí fyziky asi nelze u litevských učňů moc hovořit. Jedinou nám známou reakcí z jejich strany bylo to, že se jim evidentně líbila polská děvčata.
2. MÍSTO: kategorie 4-10 let
Jednoduchý a tvůrčí projekt pro malé děti.
Z vyjádření poroty: „tento projekt je důkazem toho, že i velmi malé děti mohou vyjadřovat své názory a pocity chytře vymyšleným vizuálním způsobem bez pomoci jazyka. Jednoduchý, ale poutavý projekt.“
Poznámka: Koordinátorem je Lieven Van Parys ze ZŠ Sint-Amandus, Belgie. Má celou řadu různých partnerů ze všech koutů světa a se svými projekty se již zúčastnil mnoha soutěží. Pan Parys totiž pracuje na projektech škol už mnoho let a díky tomu se seznámil již s mnoha kolegy. Největší růst jejich počtu však přičítá až zapojení do eTwinningu. Oceněný projekt má jako nosné téma spojení prostřednictvím rukou. Děti mají za úkol různými formami vyjádřit své momentální osobní pocity pomocí výtvarného díla. Základem je otisk ruky, přidávají se oči, nos a ústa, která již mohou pocity opravdu vyjadřovat. Partneři přišli s různými modifikacemi – třeba pracují místo s rukou s nohou, kreslí rovnou obličeje, fotí své grimasy, dělají animace, apod. Vše se dokumentuje, publikuje a používá ve výuce.
2. MÍSTO: kategorie 11-14 let
V projektu se žáci zabývali rozdíly a různorodostí náboženských pohledů, které najdeme v multikulturní Evropě.
Z vyjádření poroty: „jedná se o odvážný pokus zabývat se skutečnostmi, které jsou často zdrojem nejrůznějších předsudků. Organizátoři během projektu vedli studenty k tomu, aby se s vírou seznamovali z různých pohledů a neměli potřebu jednotlivá náboženství hodnotit.“
Poznámka: Obě hlavní organizátorky, paní Diamantoula Naka (GR) i Ella Myhring (DK), jsou školní knihovnice. Z výsledků projektu je zřejmé, že se jim skutečně podařilo žáky zaujmout. Projektové wiki stránky i blog jsou důkazem toho, že děti dostaly příležitost se otevřeně vyjadřovat k problematice náboženství a skutečně ji využily. Došlo nepochybně k vzájemnému obohacení. Projekt nekončí a je možno se do jeho další fáze zapojit.
2. MÍSTO: kategorie 15-19 let
Italští a němečtí studenti používali v tomto projektu blogy a videonahrávky a s jejich pomocí si vzájemně sdělovali své názory na šikanu na Internetu.
Z vyjádření poroty: „jedná se o dobrý příklad využívání moderních technologií. Účastníci používali nástroje pro spolupráci v sociálních sítích a zároveň se zabývali problémy, které jsou právě s těmi nástroji spojené.”
Poznámka: Paní Paola Ferrera učí v italské škole němčinu a Lucia Steinhage v německé italštinu. Jejich nápad je příkladný a dokonale inovativní. Rozhodly se angažovat své studenty na své místo do role učitelů. Němečtí učili němčinu Italy a italští italštinu Němce. Použili všechny aktuálně populární na internetu dostupné nástroje. Vytvářeli pracovní slovníček, telefonovali si, chatovali, skypovali, publikovali texty i jejich zvukovou podobu pomocí podcastu, vytvářeli videa. Výsledný efekt se nutně musel dostavit.
2. MÍSTO: Přírodní vědy a matematika
Projekt ukazuje, jak lze zábavnou formou seznámit mladší žáky se základními matematickými koncepty.
Z vyjádření poroty: „autoři projektu ukazují, jak efektivní může být i jednoduché pojetí určitého problému. Je zřejmé, že děti se hodně naučily a zároveň se dobře bavily.“
Poznámka: Projekt je zaměřen na řešení matematických problémů, které postupně partneři předkládají k řešení jeden druhému (tzv. partnerská zpětná vazba). Inicován byl paní učitelkou Bauerovou ze ZŠ Karviná, kde byl posléze realizován ve spolupráci s panem učitelem Němcem. Brzy po zahájení se ukázalo, že měli mimořádné štěstí na jednoho z partnerů. V anglické škole Eastbourne Comprehensive School se do projektu zapojila skupina žáků s mimořádnými schopnostmi v oblasti technologií. Učitelka matematiky paní Haines, přestože sama o tvorbě počítačových animací příliš nevěděla, dokázala své žáky nasměrovat k úžasným výkonům. Zatímco z Karviné na počátku dostávali zadání i s obrázky vytvořené ve Wordu, v Anglii se zadání i odpovědi tvořily výhradně v podobě skvělých flashových animací používajících jednoduchou počítačovou grafiku či video. Karvinští Angličanům předložili postupně několik velmi zajímavých matematických úloh ze života a naopak, kromě recipročních úloh, získali též neobyčejnou chuť začít se učit pracovat s Flashem. (Jak víme, dostatečná vůle znamená uspět.) Všichni dohromady si však hlavně zábavnou formou zlepšili své znalosti matematiky. Vřele vám doporučuji se na publikované materiály projektu podívat.
eTwinning 08
Komisař Figeľ s našimi úspěšnými účastníky Evou Bauerovou a Pavlem Němcem ze ZŠ Karviná

 


Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Hodnocení od uživatelů

Článek nebyl prozatím komentován.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.