Pravidla etického chování na internetu inspirovaná kodexem americké Society of Professional Journalists.
Hledej pravdu a prav pravdu!
Povinností učitelů i žáků je se snažit poctivě a čestně hledat, správně vykládat a tlumočit informace k prospěchu druhých. Zvláště bys měl:
Ověřovat správnost informací ze všech dostupných zdrojů a neustále se snažit eliminovat neúmyslně vzniklé chyby.
Vždy uvádět zdroje, z nichž bylo čerpáno. Příjemci informací musí dostat možnost si na jejich správnost udělat vlastní názor.
U každé zdrojové informace se zamyslet nad tím, proč asi byla publikována.
Nikdy neměnit obsah multimediálních záznamů jako je zvuk, video, fotky apod. bez uvedení důvodu a souhlasu vlastníka (pokud to licence vysloveně nedovoluje).
Svou ověřenou pravdu říkat neohroženě i tehdy, neodpovídá-li právě uznávanému výkladu nebo je v rozporu s většinovým názorem.
Zkoumat své vlastní kulturní hodnoty ale nevnucovat je ostatním.
Vyvarovat se posuzování člověka jen na základě rasy, pohlaví, věku, původu, sexuální orientace, hendikepu, vzhledu nebo postavení.
Pomáhat veřejně sdělovat názory těch, jejichž hlas by jinak nebyl slyšet. Oficiální i neoficiální zdroje mohou mít stejnou informační hodnotu.
Při předkládání vlastních myšlenek rozlišovat mezi fakty a názory. Vždy by mělo být zřetelně označeno, co je ověřitelná skutečnost a co vlastní výklad.
Na nikoho neútoč!
Eticky jednající učitel i žák zachází se všemi daty přenášenými internetem s vědomím, že jejich autorem je jiná lidská bytost, jež si zaslouží respekt. Dodržovat bys měl především tato pravidla:
Získáváním či publikováním informací bys nikdy neměl způsobit újmu ať už jednotlivci či skupině lidí.
Každý má právo si sám určit, které informace o sobě na internetu zveřejní. Čili, nepublikuj bez dovolení žádná osobní data jiných lidí.
Před každým odesláním libovolných dat do sítě se vždy nejprve zamysli, jaké následky může tento čin mít.
Nikdy neužívej materiály jiných bez náležité citace a řiď se pravidly danými použitou licencí.
Buď zodpovědný!
Učitelé a žáci mají odpovědnost nejen k sobě navzájem, ale též vůči všem svým čtenářům, posluchačům, divákům nebo jen náhodným návštěvníkům jejich stránek. Očekává se proto, že budeš:
Ochotně upřesňovat, vysvětlovat a vítat diskusi o všem, co zveřejníš.
Podporovat příjemce zveřejňovaných produktů, aby vytvářeli zpětnou vazbu, tj. aby reagovali nebo si případně i stěžovali.
Mít schopnost uznat vlastní chybu a neodkladně ji napravit.
Odhalovat neetické chování druhých.
Měj úctu k informacím!
Žijeme v informační společnosti, v níž jsou informace objektem každodenního zájmu většiny lidí. Přestože jejich množství je obrovské, jednotlivě jsou velmi křehké a snadno zneužitelné. Važ si proto významu nezkreslených informací i struktury definující jejich vzájemné souvislosti. Svou úctu bys měl prokazovat kromě jiného takto:
Nikdy nedělej nic, co by mohlo způsobit poškození existujících informací a jejich struktury. Mezi takové aktivity patří třeba nelegální proniknutí do cizí sítě či počítače, tvorba či vědomé šíření počítačových virů, znehodnocování či pozměňování software i hardware, publikování lživé či úmyslně zkreslené informace aj.
Víš-li něco o potencionálně nebezpečných aktivitách odporujících tomuto kodexu, oznam to. Vhodným místem je:
S touto problematikou úzce souvisí smlouva, kterou by každá škola měla s každým žákem mít. Ukázku jsem zařadil již do svých prvních a zárověň posledních skript z roku 1995 -
Žádost a smlouva o zřízení uživatelského konta pro přístup do školní sítě a do Internetu ve Spojené Střední Škole, Champlain Valley, Vermont, USA
"Pomáhat veřejně sdělovat názory těch, jejichž hlas by jinak nebyl slyšet." Proč by mě měl etický kodex předem zavazovat k šíření nějakých názorů jen proto, že by jinak nebyly slyšet? Možná je dobře, že slyšet nejsou. "Oficiální i neoficiální zdroje mohou mít stejnou informační hodnotu." Všechny zdroje (typy zdrojů) mohou mít stejnou informační hodnotu. Ale co v této souvislosti jsou ty oficiální a co jsou ty neoficiální zdroje? Je vůbec nutné takové rozdělování? "Zkoumat své vlastní kulturní hodnoty, ale nevnucovat je ostatním." Jsme opravdu stále ještě na půdě práce s informacemi?
Je dost velkou náhodou, že jsem si komentáře pana Sotoláře vůbec všiml. Ke starým článkům něco přidávám jen tehdy, najdu-li aktuální informaci. V tomto případě jsem odkazoval tento článek z nějakého nového textu a chtěl jsem, aby u něj byl i odkaz na onu smlouvu v prvním komentáři.
Ale musím reagovat. Skutečnost, že dnes můžeme opravdu všichni publikovat tak, že to všichni ostatní mohou číst, má poměrně velký význam. Pane Sotoláři, to platí i o vás. Je to váš hlas, který se na portále RVP ozývá poměrně často, a někdo by mohl mít pocit, že by bylo lépe, kdyby mohl vaše názory cenzurovat. Co myslíte, pomáhá vám toto prostředí sdělovat osobní názory?
Které názory jsou oficiální. Když se rozhlédnete kolem sebe, jistě takové najdete. Třeba tisková prohlášení ČŠI, která sice dost často vyjadřuji osobní přání pana ministra, ale tuto skutečnost nepřiznávají. Myslím, že je velký rozdíl mezi oficiálním a neoficiálním zdrojem. Za normálních okolností samozřejmě především ve věrohodnosti.
Váš komentář
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
