Zpráva deníku The New York Times zprávu o tom, že některé americké střední školy ukončují program vybavování žáků osobními přenosnými počítači.
4. května přinesl známý deník The New York Times zprávu o tom, že některé americké střední školy ukončují program vybavování žáků osobními přenosnými počítači. Článek vyvolal značný rozruch. Není ani příliš divu. Naprostá většina školských obvodů napříč Spojenými státy se snaží naopak stavu 1:1 co nejrychleji přiblížit. Podle aktuálního průzkumu Hayes Connection se to dodnes podařilo již přibližně ¼ z nich.
Vybavování počítači je nejčastěji zdůvodňováno potřebou připravit děti na život v informační společnosti a snahou odstraňovat rozdíly mezi těmi, kdo mají počítač doma, a kdo ne. Zavádění technologií do škol přitom bylo vždy podporováno mnoha soukromými firmami a neziskovými nadacemi i vládou, která ale v posledních letech klade stále větší důraz na prokázání přínosu programů se státní spoluúčastí (viz též Je financování školních technologií v USA v krizi?). Vybavování školáků počítači ve formě 1:1 ale není jen záležitostí čistě americkou. Podobné projekty existují i jinde na světě. Velmi aktuální záležitostí jsou právě zahajované masové dodávky tzv. 100$ počítačů XO školákům v mnoha rozvojových zemích (viz např. První dodávky 100$ počítače pro děti budou v červenci).
Inkriminovaný článek se odvolává na zkušenosti z Liverpool High School (SŠ v místě ve státě New York pojmenovaném po známém městě v Anglii). Tato škola byla jednou z prvních, která s vybavováním žáků laptopy začala již před 7 lety. Získané zkušenosti moc dobré nejsou. Podle zprávy, kterou redaktorka Winnie Hu ověřovala přímo na místě, se Liverpool High potýká v souvislosti s počítači s nejedním problémem. Žáci si prostřednictvím sítě vyměňují výsledky testů, stahují pornografii, vnikají do počítačů místních podnikatelů, obcházejí blokování ve školní síti a učí to ostatní žáky. Během času, který má být určen k samostatnému studiu a konzultacím s učiteli, dochází pravidelně k zahlcení sítě díky tomu, že se každý místo učení věnuje internetovým aktivitám (většinou hraní).
Tím největším problémem Liverpool High je ale ve skutečnosti to, že škola není ani po 7 letech aplikace počítačů ve formě 1:1 schopna předložit jediný důkaz, který by prokázal pozitivní vliv osobních počítačů na výukové výsledky žáků. Podle místních učitelů je to spíše naopak. Počítače odvádějí pozornost žáků od opravdového učení. K rozhodnutí přestat od příštího školního roku vybavovat studenty osobními počítači přispěl v Liverpool High nejen odpor učitelů a většinový souhlas rodičů, ale též technické a finanční potíže spojené s údržbou technologií při tak vysokém nasazení.
Obvod Liverpool ve státě New York není jediný, kde v současné době dochází k útlumu programu 1:1. Podobné potíže se projevují i na jiných školách, většinou v oblastech s nižší životní úrovní a minoritními skupinami obyvatel, kde je tradičně zároveň i poněkud menší zájem o vzdělání.
Jako příklad škol omezujících vybavování žáků osobními počítači může sloužit třeba také Matoaca High School blízko Richmondu ve státě Virginia. Tady byl program vybavování přicházejících žáků laptopy Dell zrušen již vloni. Hlavním důvodem byla chybějící částka 1.5 milionů dolarů. Rozhodnutí ale i zde bylo uděláno na základě nedostatku důkazů o přínosu takto masivního nasazení technologií. Na základě průzkumu mezi učiteli a rodiči bylo navíc zjištěno, že přibližně 1/5 žáků své počítače k učení vůbec nepoužívá.
Podobných příkladů by se jistě dalo mezi desítkami tisíc amerických škol najít ještě více. Někde je hlavním důvodem nedostatek peněz na pořízení, jinde chybějí peníze na správu a opravy dětmi často ničených strojů. Běžně se stává, že jsou proti hromadnému nasazování počítačů zaujati učitelé, kteří s nimi neumějí zacházet. Stává se dokonce i to, že proti jsou i rodiče, kteří většinou mají finanční spoluúčast a na činnosti svých dětí prováděné na počítači často pohlížejí s nepochopením a nedůvěrou. Jednu věc mají všechna tato selhání společnou. Ukazuje se, že tou nejpřímější cestou k zavrhnutí soustavného využívání počítačů ve škole je očekávání, že tyto technologie budou podporovat tradiční výukové postupy, jak si je ze svých školních let pamatuje většina rodičů i vedoucích představitelů rozhodujících o financování škol.
Bohužel není úplně zřejmé, jak ideálním způsobem vliv technologií posuzovat. Některé americké studie se pokoušejí vysledovat vliv použití osobních počítačů prostřednictvím výsledků národních standardizovaných testů. Ukazuje se, že tento vliv je většinou neměřitelný. Na jiné přesnější a specializovanější výzkumy nejsou peníze. Určité výjimky ale nalézt lze. Jeden z největších kritiků současného snažení o dosažení poměru 1:1 - profesor Cuban například připomíná (viz zdroje) výsledky výzkumu ACOT (Apple Classroom Of Tommorow), který již před více než 10 lety jasně ukázal, že u většiny výukových aktivit není nutné, aby ve třídě měli počítače všichni žáci, i to, že hlavním faktorem úspěchu zavádění technologií jsou schopnosti učitelů. I některé další výzkumy ukazují, že dosáhnout pozitivního vlivu vzdělávacích technologií za určitých podmínek lze.
Třeba program s názvem Classrooms for the Future v Pennsylvanii, který často slouží jako příklad pro ostatní, nedovoluje žákům odnášet notebooky ze školy domů a klade velký důraz na přípravu učitelů. Disponuje důkladně propracovaným systémem výukových aktivit, v nichž jsou počítače přirozeným způsobem integrovány. Výukové metody však jsou odlišné od tradičních. Formy jsou mnohem více problémově a projektově orientovány. Zájem dětí o učení se prokazatelně zvýšil. Pro většinu zúčastněných je doslova nepředstavitelné, vracet se zpět k výuce s křídou u tabule. Jiný úspěšný příklad implementace technologií do výukového procesu v projektu eMINTS (The Enhancing Missouri’s Instructional Networked Teaching Strategies) popisuje článek Evaluace inovativních aplikací vzdělávacích technologií nejen v USA.
Diskuze rozvířená zprávou New York Times může mít jistě pozitivní dopad, povede-li ke snaze blíže definovat všechny faktory úspěšné aplikace technologií ve vzdělávání, a tudíž ke zvýšení schopnosti škol takové podmínky zajistit. Tento bohulibý zájem za jeho zveřejněním ale zcela jistě nestál. Bylo vedeno snahou vyvolat pozornost veřejnosti katastrofickou představou. Bezprostředně se tak podařilo dodat argumenty zájmovým skupinám usilujícím o další snižování finančních dotací na vzdělávací technologie. Dlužno dodat, že zájem o takové argumenty je ze strany tvůrců školského rozpočtu značný, a to nejen ve Spojených státech.
Podstatu problému velice elegantně ve své reakci shrnul David Warlick (viz zdroje). Doufá, že si článek v hojné míře přečetli samotní žáci. Že je zaujal natolik, aby si na Googlu vyhledali přehled všeho, co se dá po zadání klíčových slov „laptop“ a „schools“ zjistit, a že si z těchto informací udělali správné závěry. Shrnout by se daly nejspíš takto: učitelé se zatím naučili nanejvýš počítače určitým způsobem ovládat, ale nejsou ochotni měnit své tradiční výukové metody. Nedá se tudíž očekávat, že by v dohledné době své postupy kvůli technologiím změnili. Tato zjištění žáci pochopitelně okamžitě konfrontují se svými každodenními školními zkušenostmi, na jejichž základě mohou své závěry ověřit.
Všichni žáci, kteří jsou schopni podobný postup realizovat, nepochybně mají schopnosti, které budou ve svém životě potřebovat. Jinak než vlastním aktivním zapojením do světa internetu prostřednictvím osobního využití technologií je nezískají. Je zcela zřejmé, že se to bezprostředně nijak neprojeví na výsledcích tradičních testů encyklopedických znalostí či schopností číst, psát a počítat. Pokud budeme poměřovat úspěšnost využití vzdělávacích technologií pouze analýzou výsledků testů, které zkoumají něco jiného, nemůžeme nikdy dospět k použitelným závěrům!
BRDIČKA, Bořivoj. Některé americké školy končí s laptopy. Metodický portál: Spomocník [online]. 28. 05. 2007, [cit. 2024-04-18]. Dostupný z WWW: <https://spomocnik.rvp.cz/clanek/11907/NEKTERE-AMERICKE-SKOLY-KONCI-S-LAPTOPY.html>. ISSN 1802-4785.
