Metodický portál RVP.CZ prochází změnami. Více informací zde.
logo RVP.CZ
Přihlásit se
Úvodní stránka
Přehled článků
Metodická pomoc
Zpravodaj
O Spomocníkovi
Podcast
RSS RSS
Titulka RVP > Úvodní stránka Spomocníka > Virtuální osobní rádce může pomoci uvést...

Virtuální osobní rádce může pomoci uvést učitele do praxe

Informativní příspěvek
Zpráva o projektu, v němž novým učitelům v Tennessee pomáhají pedagogové z pedagogických fakult prostřednictvím technologií řešit problémy.

Sandy Watson z University of Tennessee at Chattanooga publikovala v posledním čísle časopisu International Journal of Teaching and Learning in Higher Education zajímavou studii popisující využití moderních technologií jako prostředku spojujícího nastupujícího učitele se zkušeným učitelem ochotným mladému kolegovi v roli osobního rádce pomáhat.

Výzkumy prováděné ve Spojených státech ukazují, že i tam je kontakt studentů učitelství s praktikujícími kolegy ze škol nedostatečný. Uvádějí dále, že pocit osamělosti při výkonu povolání patří k jednomu z hlavních důvodů, proč velký počet začínajících učitelů v prvních 5 letech odchází jinam.

Postup, při němž zkušenější pracovník pomáhá nováčkovi, se používá v mnoha resortech a institucích. Popisovali jsme ho docela nedávno i jako výhodný způsob předávání schopností využívat ICT mezi učiteli v článku Linwoodský vzdělávací cyklus: ze školeného školitelem. Ve většině těchto případů se jedná o osobní kontakt mezi rádcem a jeho svěřencem. V dnešní době je ale možné dělat totéž i distanční formou, kdy jsou oba kolegové spojeni prostřednictvím moderních komunikačních technologií. Výhodou tohoto řešení je možnost vybrat pro začátečníka opravdu nejvhodnějšího školitele. Takového, který má zájem tuto práci vykonávat, má schopnost empatie a nejlépe stejnou aprobaci.

Sandy Watson se domnívá, že je vhodné obohatit o možnost kontaktu s osobním rádcem již studenty vyšších ročníků pedagogických fakult. Jejich praxe během studia je nedostatečná a vysokoškolští učitelé jsou bohužel většinou teoretiky s nedostatečným přehledem o situaci ve školách.

Na Univerzitě Tennessee se proto pokusili v zimním semestru 2005 ověřit funkčnost spojení studentů nejvyššího ročníku učitelství HV a TV s rádci učícími stejné předměty na různých školách v několika okolních státech. Šlo o dobrovolníky ochotné se na tomto pilotním projektu podílet v některých případech cíleně oslovené samotnými studenty. Experiment trval 6 týdnů, během nichž si příslušné dvojice vyměňovaly 2 maily týdně. Studenti se ptali, rádci odpovídali a vedoucí projektu Sandy Watson veškerou korespondenci zaznamenávala a kvalitativně analyzovala.

Studenti měli volnost a mohli se ptát na co chtěli. Předem byla připravena jen tato základní témata: hodnocení žáků, školní administrativa, časový rozvrh učitele a řízení práce ve třídě. Většina se na konci shodla na tom, že pro ně byl projekt užitečný. Odhalili, jak se v praxi provádí hodnocení žáků se specifickými poruchami učení. Dozvěděli se, jak nakládat s neustále se zvětšující spoustou papírů a nepřijít o zdravý rozum. Zjistili, že povolání učitele může být i časově značně náročné, dělá-li se se zaujetím. A přišli na to, jak nastavit pravidla chování ve třídě tak, aby je nemuseli během roku měnit.

Ze závěrů vyplývá, že je rozumné, aby se nejprve student s rádcem blíže seznámil, a zabránilo se tak tomu, že si nebudou rozumět. Během projektu se u několika učitelů projevila neochota odpovídat v dohodnutých časových intervalech a stalo se i to, že někdo práci nedokončil. Ideální situace pochopitelně nastává, když se mezi nováčkem a rádcem vytvoří přátelský vztah. Jeho pomoc se pak již netýká jen výuky a je mnohem vstřícnější. Bližší podrobnosti o výsledcích můžete najít v původní studii (odkaz dole).

Jistě si umíme představit i využití dalších technických prostředků k osobním kontaktům mezi rádcem a jeho svěřencem. Kromě mailu to dnes může být třeba chat či video telefon. Pro předávání praktických zkušeností učitelů se však více hodí spojení asynchronní při němž může každý reagovat tehdy, kdy má čas. Uvažovat by se dalo i o určitých portálových službách, jako je např. specializované fórum, virtuální kabinet apod. Takovéto věci už ovšem existují. Zásadní problém je v tom, že naši učitelé s technikou zatím moc nepracují, a pracují-li, nejsou ochotni pomoci nováčkům věnovat čas u počítače. Možná by stálo za to uvažovat o nějaké motivaci pro ty, kdo by byli ochotni se této bohulibé činnosti věnovat.

Zatím ale nejspíše nemá cenu něco takového u nás organizovat jinak než soukromě a neformálně.

 

zdroj: Sandy Watson - Virtual Mentoring in Higher Education: Teacher Education, International Journal of Teaching and Learning in Higher Education, 2006, Volume 18, Number 3, 168-179, ISSN 1812-9129

Detailní informace o článku naleznete ZDE.
V případě pochybností o aktuálnosti či funkčnosti příspěvku využijte tlačítko „Napište nám“.
Napište nám
Hodnocení článku
Přidat komentář Citovat článek

Příspěvek je publikován pod licencí Creative Commons BY-NC-SA.