Metodický portál RVP.CZ prochází změnami. Více informací zde.
logo RVP.CZ
Přihlásit se
Úvodní stránka
Přehled článků
Metodická pomoc
Zpravodaj
O Spomocníkovi
Podcast
RSS RSS
Titulka RVP > Úvodní stránka Spomocníka > Konstruktivní přístupy 2.0 aneb začneme od...

Konstruktivní přístupy 2.0 aneb začneme od webu

Informativní příspěvek
Praktická ukázka využití vlastního webu pro výuku s návodem, jak na to.
Pokud před pěti lety mohlo postačit pouze změnit návyky a zaběhnuté výukové postupy, postupně od instruktivních směrem ke konstruktivním (1), pak to dnes, v roce 2009, již plně dostačovat nemusí. Zmíněné konstruktivní přístupy se nyní nachází ve verzi 2.0 a postupně se dostaly nejen za hranice počítačových učeben a školních institucí, ale přes okolní reálný svět až do různých světů virtuálních.

Vraťme se ale do reality. Pokoušíme se zavést projektovou výuku s tematickým učebním plánem, v níž učitel zaujímá pozici facilitátora sedícího, obrazně řečeno, s žáky u jednoho kulatého stolu. Při práci ve skutečné třídě je však třeba předpokládat, že se za jednu vyučovací jednotku týdně kooperativní přístup příliš rozvinout nedá.
Kdyby ale bylo možno spolupracovat se žáky i mimo společnou výuku, posunul by se možná jejich vztah k učiteli o úroveň výš.

Stejným způsobem jsem i já začal přemýšlet o tom, jak nejlépe v rámci pedagogické praxe vyřešit podporu pro své žáky. Prvním krokem bylo zřízení nového emailu. Nového proto, abych oddělil korespondenci mezi mnou a žáky od té ostatní a vyhnul se tak možným problémům. Udělal bych to i v případě, kdybych dopředu věděl, koho budu učit, a to minimálně z důvodu jakési opatrnosti či obezřetnosti. Hned od počátku jsem uvažoval o scénáři, ve kterém požádám žáky, aby mi na tento email posílali své práce z hodin a já je poté, pokud nebudou proti, zveřejním na internetu.

Moje hlavní myšlenka byla ale tato: Náš předmět a především mí žáci si zaslouží mít vlastní web, kde budou moci nejen prezentovat své práce z hodin, ale také společně diskutovat o různých tématech a vzájemně sdílet informace z oblasti informačních a komunikačních technologií (ICT). Web, zabývající se tématy, které budeme řešit v hodinách, ale ke kterým se, z různých důvodů, detailněji nedostaneme. A také místo, kde se žáci budou moci kdykoliv a s jakýmkoliv dotazem obrátit na svého učitele a on je nasměruje správným směrem.

Pro realizaci výše uvedeného záměru jsem zvolil publikační systém Wordpress, a to především z důvodu snadné možnosti jeho rozšíření, a pak také pro jednoduchý a rychlý způsob publikování nových příspěvků. Pro provozování webu na tomto systému nicméně potřebujete mít alespoň minimální znalosti html, php, mysql a příslušný webový a databázový prostor. Jednodušší alternativou je například využití některých webových služeb typu Webnode, kde vytvoříte webové stránky i bez výše uvedených znalostí. Významný vliv na úspěch bude jistě mít design a struktura stránek. Můj web Informatika je na následujícím obrázku.

 

Masek

 

Rozdělil jsem ho do několika sekcí:
1. hlavní část – kde publikuji články, které souvisí s tématy, které probereme na hodinách, nebo o kterých se domnívám, že by žáky mohly zajímat;
2. pravé Menu – s informacemi o novinkách na tomto webu, kontakty na mě, anketou, novinkami ze stránek ŽivěJNP pomocí služby BlueBoard RSSBoard a dalšími odkazy na ICT weby a sociální sítě;
3. horizontální Menu obsahující:
a. podstránky jednotlivých tříd, kde je uvedena náplň našich společných hodin a prezentovány práce žáků,
b. mikroblog, kde mají žáci prostor k vlastní diskusi,
c. chat s učitelem, kde mi žáci mohou položit jakoukoli otázku z oblasti ICT a já jim na ni odpovím.
Žáci navíc dostali možnost jedenkrát týdně využít online konzultaci pomocí Skypu. (Podobně, jako v případě emailu, jsem si pro tento účel zřídil nový Skype účet.)

Jakmile bylo vše připraveno, zbývalo jediné. Jít s webem do výuky, všude o něm mluvit a zdůvodňovat, proč by jej žáci měli navštěvovat a co jim to přinese. Když se to podaří, web se bude žákům líbit a začnou jej pravidelně či nepravidelně navštěvovat, přichází ta nejzodpovědnější fáze – udržet jeho stálou návštěvnost tím, že se na něm bude neustále něco dít. Bylo by nešťastné dojít zdárně až sem, a pak se o stránky přestat starat. Znamenalo by to přijít o své čtenáře a už je nikdy nebo jen velmi těžko získávat zpět.

Ve svých úvahách o využití vlastního webu ve výuce jsem se snažil nezapomínat na to, že by jeho obsah neměl být pouhým instruktivním nástrojem, tedy že by neměl sloužit jen jako nástroj řízení žáků v tom, co mají dělat. Měl by naopak dávat žákům možnost se na jeho obsahu podílet, například tím, že na něm mohou publikovat své články z oblasti ICT (přes autorizované publikování) nebo mohou využívat již zmiňované aktivity, jako je mikroblog, chat s učitelem apod.

Může chvíli trvat, než si žáci na nový způsob práce zvyknou. Sám jsem se na počátku své praxe divil, proč mi z osmdesáti žáků, které jsem první týden učil, poslalo práci pouze deset. Až později jsem zjistil, že na podobný způsob komunikace nebyli doposud vůbec zvyklí. A to nemluvím o tom, že minimálně pětina z nich další hodinu vůbec nevěděla, že mi mají něco poslat, druhá pětina nepostřehla, že mám nějaký email, třetí neslyšela termín, do kdy chci, aby mi práci poslali, čtvrté unikla informace o existenci nějakého webu a poslední pětina nebyla vůbec duchem přítomna.

A tak jsem vždy na začátku každé hodiny znovu na tabuli napsal svůj email, adresu našeho webu a snažil se zjistit, jestli žáci nemají nějaké problémy se svou minulou prací, zdali nepotřebují, abychom se k tomu ještě vrátili. Také jsem nikdy nezapomněl před celou třídou pochválit ty, kteří mi práci poslali, poděkovat jim a znovu uvést místo, kde jsou tyto práce zveřejněny.

Ani samotná komunikace s žáky pomocí emailu by se neměla podceňovat. Nikdy jsem nezapomněl odpovědět na jejich zprávy téměř okamžitě a současně jim poděkovat za dobrou práci. O zveřejnění jejich prací na webu jsem je vždy ještě informoval emailem. Když jsem chtěl například publikovat jmenovky, na kterých měli uvedeno své příjmení nebo fotografii, neudělal jsem to, abych ochránil jejich osobní údaje, ale místo toho je požádal o úpravu těchto jmenovek tak, aby byly publikovatelné. Zkrátka tohle všechno by se mělo brát jako samozřejmost. Vztah se žáky se vytváří i skrze takovéto komunikační návyky.
V dnešním světě mnoha sociálních sítí a jiných Web 2.0 služeb není jednoduché získat žáky pro jakýkoliv nový „webový projekt“, ale pokud je učitel schopen jim nabídnout něco, v čem začnou spatřovat smysl, je zde jistá šance na úspěch.
Každý učitel, který se, tak jako já, bude pokoušet využívat moderní technologie k výukovým účelům, musí neustále sledovat aktuální trendy vývoje. Rychlost, s jakou se rodí nové možnosti - a zase zanikají, do budoucna rozhodně nezpomalí.
Použité zdroje:
1. BRDIČKA, B. Vliv technologií na inovaci výukových metod. [online]. Česká škola, 2004.
Dostupné na url:
http://www.ceskaskola.cz/ICTveskole/AR.asp?ARI=101958&CAI=2129
[cit. 26. března 2009]
Poznámka:
Tento příspěvek vznikl jako výstup předmětu Tvorba didaktických materiálů na Katedře informačních technologií a technické výchovy UK Praha, Pedagogická fakulta.
Detailní informace o článku naleznete ZDE.
V případě pochybností o aktuálnosti či funkčnosti příspěvku využijte tlačítko „Napište nám“.
Napište nám
Hodnocení článku
Přidat komentář Citovat článek

Příspěvek je publikován pod licencí Creative Commons BY-NC-SA.