Bloomova taxonomie pro kreativní prostředí

Anotace

To, že ne všechno vzdělávání se odehrává prostřednictvím aktivit primárně určených k učení, si většinou ani neuvědomujeme. Přitom právě tato oblast vzdělávání, na rozdíl od aktivit zřetelně výukových, se prudce zvětšuje. Netýká se to jen dospělých, ale i žáků školou povinných. Když bychom se pokusili komplexní vzdělávací prostředí nějak strukturovat, mohlo by vypadat třeba tak,  jak ho popsala ředitelka Educause Diana Oblinger (viz Vzdělávání a internet 2. generace).

Reálné prostředí je to, které všichni důvěrně známe ze své školní docházky. Ve virtuálním prostředí se odehrávají aktivity primárně určené ke vzdělávacím účelům, ale realizované prostřednictvím technologií, např. v podobě eLearningu. Všechny ostatní případy, v nichž se nějaké vzdělávání uskutečňuje, spadají do prostředí kreativního (neboli otevřeného). Existovalo vždy - kdysi, když ještě žádné školy nebyly, se v něm uskutečňovalo vlastně veškeré vzdělávání (viz Táboráky v kyberprostoru). Teď, když se díky technologiím posilují naše možnosti spojení s lidmi, kteří disponují dovednostmi a vědomostmi, které bychom od nich často rádi získali, přesouvá se opět významná část osobního poznávání právě do tohoto otevřeného prostoru.

Pro vzdělávací aktivity existuje celá řada didaktických teorií vysvětlujících, jak se poznávání uskutečňuje (např. viz Konektivismus - teorie vzdělávání v prostředí sociálních sítí). Právě konektivismus jako první bere určitým způsobem na vědomí též existenci počítačových sítí a převratným způsobem pohlíží na veškeré znalosti a schopnosti jako na výsledek vzájemného propojení informací a lidí. Pokusme se v tomto článku zamyslet nad tím, jak rostoucí vliv otevřeného kreativního prostředí ovlivňuje dosažení osobních vzdělávacích cílů. Pro aktivity na vzdělávání přímo zaměřené se dnes běžně používá taxonomie vzdělávacích cílů podle Blooma (viz Bloomova taxonomie v digitálním světě). Většinou se zobrazuje v podobě pyramidy, aby se zdůraznilo, že jediný možný směr postupu je zdola nahoru. Poslední revidovaná verze vypadá takto:

Bloomova taxonomie pro výukové aktivity

Bloomova teorie má všeobecnou platnost. V prostředí nepřímých výukových aktivit v rámci počítačových sítí si ale budeme hierarchii vzdělávacích cílů představovat přece jen trochu jinak. Konečný cíl v podobě vlastní kreativity zůstává ovšem nezměněn. Velmi přiléhavě ji popisuje Gary Hayes jako vývoj od pasivního konzumenta online obsahu přes sdíleče získaných dokumentů, hodnotitele kvality obsahu, kritika obsah komentujícího, plagiátora sestavujícího své materiály z částí přejatých od druhých (slovo plagiát zde poněkud ztrácí svou negativní konotaci), autora upravujícího převzaté části cizích dokumentů (sem bych si dovolil zařadit sám sebe) až po tvůrce nového skutečně originálního obsahu (opravdové umění, opravdová věda apod.).

Podobně v duchu Blooma popisuje vývoj zdokonalujícího se účastníka sítě známá odbornice na rozvoj spolupráce a zlepšování výsledků neziskových organizací pomocí sociálních sítí Beth Kanter. Ve svém Beth’s Blog se velmi často věnuje problematice vzdělávání pracovníků těchto organizací. Doporučuje tzv. „veřejné učení“ (Public Learning), kde každý v rámci určité komunity postupuje svou cestou, o níž dává vědět ostatním, aby ho mohli následovat. Jednou z možností, jak to realizovat, je wiki web s připojenou diskuzí ke každé stránce (např. projekt Packard Foundation Organizational Effectiveness pro 1300 příjemců grantů je ukázkou takového skupinového přístupu).

10. května Beth publikovala článek What is the scaffolding for learning in public? (Co podporuje veřejné učení?), v němž přichází s analogií Bloomovy taxonomie pro otevřené kreativní prostředí:

Bloomova taxonomie pro kreativní prostředí

Otevřenost (Transparent) je prvním krokem k tomu, aby se mohlo nezávislé učení uskutečňovat. Má-li se zdárně rozvíjet, je třeba, aby všichni (jednotlivec i organizace) všechny výsledky své práce včetně momentálních nápadů zveřejňovali. Toto samozřejmě plně platí pro neziskový sektor. Komerční zájmy vedou spíše k uzavřenosti, při níž je přístup k poznávání umožněn pouze vyvoleným. Je mimořádně důležité, abychom si ujasnili, jakou část vzdělávání budeme považovat za veřejný statek. Čím více bude otevřenosti, tím větší máme naději, že se rozdíly mezi lidmi budou zmenšovat – a naopak.

Návodnost (Emergence) jako důležitou vlastnost chování lidí v kreativním prostředí popsal jako první pravděpodobně zakladatel poradenské společnosti Blue Oxen Eugene Eric Kim, když mluvil o tom, jak zajistit, aby naše názory a produkty byly viditelné pro potencionální zájemce snažící se svůj osobní růst realizovat naším sledováním. Podle něj by naše chování mělo připomínat postup mravenců, kteří nechávají na cestě za potravou značky umožňující dalším mravencům je sledovat. Stejně tak by všichni členové komunity vzájemně se podporujících a samostatně se vzdělávajících účastníků sítě měli ukazovat ostatním, kudy vede jejich cesta za poznáním. To lze realizovat formou diskuze, chatu, blogu apod. Typickým nástrojem, který je pro tyto účely používán, je Twitter.

Zapojení (Engage) je fáze, v níž začíná samostatně se vzdělávající člen komunity o společných problémech diskutovat s ostatními. To, zda ho jeho komunita nasměruje k vyšším formám myšlení, neboli zda má podnětné osobní vzdělávací prostředí, je velmi důležité. Každý by měl budování osobního vzdělávacího prostředí věnovat mimořádnou pozornost.

Spolutvorba (Co-Create) je nejvyšší příčkou ve využití kreativního vzdělávacího prostředí. Dostat se na ni lze poté, co vzájemná výměna materiálů a diskuze vyvolají společnou tvorbu nějakého nového produktu. V prostředí na vzdělávání orientovaných mezinárodních projektů to může být třeba taková aktivita, při níž dochází ke společné tvorbě vzdálených partnerů (např. viz projekt 50 easy things you can do to save the Earth popsaný v článku eTwinning jako nástroj změny).

Naším společným cílem by mělo být na tuto nejvyšší úroveň seberealizace v kreativním prostředí dovést všechny naše učitele. Sebelépe organizované další vzdělávání pedagogických pracovníků nikdy nebude mít lepší výsledky, než by mohlo mít nasměrování učitelů na cestu vytváření vzájemně si nezištně pomáhající komunity profesionálů, v níž posiluje jeden druhého a všichni dohromady zaručují vývoj k soustavnému zdokonalování výukových postupů.

Eugene Eric Kim připomíná, že takový proces se nedá naplánovat ani organizovat. Jediné, co lze, je vytvořit pro něj vhodné podmínky. I když nám zatím v cestě za tímto vysněným cílem leccos brání, není pochyb o tom, že právě portál RVP je ideálním nástrojem podporujícím správný vývoj. Doufejme, že se co nejdříve stane katalyzátorem vedoucím většinu učitelů k pochopení!