Domů > Spomocník > Základní vzdělávání > Testem neověřitelná světově uznávaná na první pohled kvalitní výuka
Odborný článek

Testem neověřitelná světově uznávaná na první pohled kvalitní výuka

27. 6. 2011 Základní vzdělávání Spomocník
Autor
Bořivoj Brdička

Anotace

Zpráva o zajímavém učiteli z Virginie, který používá vlastnoručně navrženou deskovou hru k výukové aktivitě prostřednictvím simulace učící žáky schopnosti řešit problémy a žít v míru.

Chtěl jsem se s vámi před prázdninami rozloučit něčím atypickým, pokud možno veselejším, ale ukazuje se, že toho asi už nejsem schopen. Žádné odlehčené vtipné téma mě nenapadá. Zkusím se tedy zaměřit alespoň na něco, co je mimořádné, a to též z pohledu technologií. Seznámím vás s černým americkým učitelem z Virginie Johnem Hunterem, který již přes 30 let napravuje svět z pozice učitele základní školy a zaslouží si náš neskonalý obdiv. Jeho nástrojem je desková hra World Peace Game.

John Hunter je možná víc filosof než učitel. Svým vzezřením i názory jako by vypadl z Chaloupky strýčka Toma. Jak sám říká, „stojí na ramenou svých předků, rodičů a učitelů“. Jako dítě chodil do segregované školy a zažil boj černochů za občanské svobody. Byl aktivním členem skautského oddílu, kde si vybudoval vztah k přírodě. Dospíval na počátku 70. let minulého století během doznívající vlny zvýšeného zájmu mládeže o duchovní hodnoty. Několikrát přerušil studium, cestoval po Japonsku, Číně a Indii, kde se seznamoval s tamním náboženstvím a kulturou. Zájem o budoucí vývoj světa (kosmologii) mu zůstal dodnes.

Za to, že se stal učitelem, vděčíme náhodě. Když ho jednou po návratu z cest rodiče nutili, aby dokončil vysokou, našel na nástěnce Virginia Commonwealth University informaci o experimentálním kurzu pro přípravu učitelů. To rozhodlo. Dnes je z něj jeden z nejuznávanějších učitelů věnující se talentovaným žákům. Poté, co bylo zveřejněno jeho březnové vystoupení na konferenci TED, stal se známým po celém světě. Díky českým titulkům si ho můžete vychutnat i vy - John Hunter o Hře na světový mír.

Hra se hraje na 4 deskách umístěných nad sebou. Ty představují celý známý svět – 1. mořský a podmořský, 2. země, 3. vzduch, 4. vesmír. Žáci se rozdělí do 4 týmů, kde všichni hrají roli občanů 4 soupeřících zemí. Každý má nějakou funkci v místní vládě a stará se o svůj resort (obrana, ekonomika, životní prostředí). Ve hře je zavedena funkce OSN a Světové banky. Úkolem všech je řešit předem připravené krizové situace – přírodní katastrofy, jaderné havárie, spory o hranice, náboženské nepokoje, nedostatek vody, hladomor, ohrožené živočichy, vzpoury apod. Sem tam se navíc stane něco zcela náhodného.

V rámci daných pravidel mají hráči dostatek prostoru pro vlastní kreativitu. O postupech se dohadují v rámci vedení státu i na mezinárodních jednáních. Řídí vlastní průmysl, obchod, dopravu i armádu. Hra, na rozdíl od podobných nám známých, nekončí vítězstvím jednoho týmu, ale vyřešením všech problémů a konfliktů. Od roku 1978, kdy John Hunter hrál tuto hru s dětmi poprvé, se stalo jen jednou, že se týmům nepodařilo dospět ke zdárnému konci, tj. najít společnou dohodu přijatelnou pro všechny.

V loňském roce byl o aktivitě Johna Huntera natočen film s názvem World Peace and Other 4th-Grade Achievements (Světový mír a další úspěchy čtvrťáků). Je to počin mladého producenta Chrise Farina z Rosalia Films, který se i přes celou řadu ocenění dodnes nezaplatil. Zde je upoutávka, na níž je docela pěkně vidět, co se ve třídě během výukové činnosti odehrává.

World Peace and other 4th Grade Achievements

Konečně se dostáváme k tomu podstatnému. K tomu, co bychom si měli z výsledků Johna Huntera odnést především. Velmi pěkně to vyjádřil Mike Kaechele ve svém článku v blogu Teach Paperless (viz Citace), když říká:

„Přestože nemám rád populární zjednodušující termíny, mám chuť jeden nový začít propagovat. Byl by určen k boji proti těm, kdo volají po nutnosti za účelem zlepšení výukových výsledků získávat stále více dat prostřednictvím plošných testů. Na mysli mám samo-průkazné hodnocení (self-evident assessment).“ Jde o to, co všichni na první pohled prostě musíme vidět. Že dopad hraní podobných výukových her na vývoj žáků je mnohem hodnotnější, než tradiční výuka definovaná osnovami s výsledky ověřovanými zkoušením. Ve hře se navíc uplatňují i některé tradiční osnovami předepisované znalosti. Musí se umět počítat, když se obchoduje nebo plánuje výroba. Musí se umět číst a psát, když se dělá zápis z jednání vlády, když se připravují mezinárodní dohody nebo když se sjednávají různé tajné smlouvy. V rámci strategie žáci dokonce studují některé skutečné historické události či díla pomáhající jim pochopit nevýhody otevřených ozbrojených konfliktů (např. Umění války). Vrcholem je dopis, který musí velitel armády napsat fiktivním rodičům v případě úmrtí každého vojáka.

„V takové situaci, kdy žáci prezentují opravdovou práci skutečnému publiku, jsou jejich dovednosti získané výukovou činností zcela zřejmé a nikoho ani nenapadne se ptát po tom, jak by měl být hodnocen učitel. Naproti tomu tradiční testy jsou schopny pouze ověřovat faktické znalosti z učebnic. Možná, že důvodem, proč máme tolik politiků a teoretiků žádajících testování, je ten fakt, že až příliš mnoho učitelů nedává svým žákům možnost zapojovat se do aktivit dovolujících samo-průkazné hodnocení.“

Je celkem zřejmé, že by v dnešní době mohly děti podobnou hru hrát i na počítačích. Naše Evropa 2045 je sice určená starším žákům, ale je založena na dost podobné myšlence. Mám takový dojem, že i na World Peace Game si už s vidinou prodeje tisícům škol některý z hráčů počítačového herního byznysu brousí zuby. Nic proti tomu. Zásadní otázkou ovšem je, zda je možné tento výukový nástroj ve školách úspěšně uplatnit i bez takových osobností, jakou je John Hunter.

Literatura a použité zdroje

[1] – Sonshi.com. Interview with John Hunter. 2009. [cit. 2011-06-27]. Dostupný z WWW: [http://www.sonshi.com/hunter.html].
[2] – BARNS, Rebecca. For kids: A board game with a peaceful resolution. 2009. [cit. 2011-06-27]. Dostupný z WWW: [http://www.csmonitor.com/The-Culture/The-Home-Forum/2009/0210/p18s01-hfks.html].
[3] – KAECHELE, Mike. Self Evident Assessment. 2011. [cit. 2011-06-27]. Dostupný z WWW: [http://teachpaperless.blogspot.com/2011/06/self-evident-assessment.html].

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Hodnocení od uživatelů

Jana Petrů
4. 7. 2011, 21:09
Skvělá ukázka. Jen si dovolím oponovat převoditelnosti do PC se stejným efektem. Podívejte se dětem do očí, když spolu diskutují. Sledujte jejich mimiku. Světový mír se nedá docílit přes stroje. To je čistě lidský úkol, dosažitelný právě a jenom osobním kontaktem a osobním prožitkem. Ale moc díky.
Bořivoj Brdička
4. 7. 2011, 22:10
Paní Petrů, vždyť já s vámi zcela souhlasím! Doufám, že to výplývá i ze závěru článku.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.