Domů > Spomocník > Základní vzdělávání > Učitel a sociální sítě
Odborný článek

Učitel a sociální sítě

16. 9. 2011 Základní vzdělávání Spomocník
Autor
Jana Pávová

Anotace

Článek shrnuje zkušenosti studentky pedagogické fakulty a jejích spolužáků s výukovým využitím sociálních sítí.

Jsem učitel a mám profil na Facebooku. Všichni (?) moji žáci mají profil na Facebooku. Podle mnohých má dnešní generace učitelů výhodnou pozici pro komunikaci se žáky i rodiči, protože „dneska jsou na Facebooku přeci všichni, jak žáci, tak rodiče.“ Já patřím mezi více konzervativní uživatele sociálních sítí a informačních technologií obecně. Podle mého názoru bychom měli výše zmíněný předpoklad využít ve svůj profesionální prospěch, tj. ve prospěch sebe jako učitele a svých žáků. Neměli bychom se nechat zahnat do kouta a „přátelit“ se se svými žáky online jen proto, že se to od nás očekává.

Diskuse o tom, zda je správné zakázat soukromou komunikaci mezi učiteli a žáky se mi zdají vcelku bezpředmětné. V současné době probíhá vzrušená debata o nedávno schváleném, momentálně zablokovaném, zákoně v Missouri, USA (viz Citace), který má zajistit přesun soukromé komunikace mezi učitelem a žákem na úroveň veřejnou. Kritici tohoto zákona ukazují na jeho absurditu, kdy rodič-učitel může být postižitelný za soukromou komunikaci se svými dětmi. Zákonodárci tzv. vyspělých zemí se ohánějí ochranou dětí a mládeže, méně se už ale diskutuje o ochraně učitelů.

Jak se tedy chovat na sociálních sítích a přitom maximálně chránit všechny zúčastněné? Nabízím několik tipů inspirovaných názory, které jsem v posledních měsících posbírala od svých spolužáků (studentů učitelství), učitelů, kteří mají zkušenosti s využíváním sociálních sítí, z článků publikovaných na internetu a příspěvků v různých diskuzích.

 

Profesionalita

Stejně jako v jiných profesích, učitelé by měli být schopni se chovat profesionálně za všech okolností. To zahrnuje i schopnost posoudit, jaké procento svých soukromých rolí (horolezec, vedoucí zájmového kroužku po dospělé, rodič, atd.) je ještě přípustné odhalovat, když vystupují v roli „učitel“. Pro srovnání, vysoce postavený manažer úspěšné firmy nechodí do kanceláře v teplákách, pro účely svého zaměstnání používá služební telefon a zcela určitě firemní emailovou adresu.

Mnoho učitelů má možnost/povinnost používat k profesionální komunikaci školní emailovou adresu. Pokud se učitel rozhodne vytvořit si profil na sociální síti (jestliže ho už nemá) a používat jej pro komunikaci se svými žáky, jako nejjednodušší alternativa se mi jeví založení nového „profesionálního“ profilu (s použitím pracovního emailu), který bude využíván právě a jen k tomuto účelu (pokud se rozhodne ignorovat pravidlo jednoho Facebookového účtu).

 

Školní řády a jiná pravidla

Na začátku školního roku se žáci seznamují se školním řádem, který by měl pružně reagovat na vývoj komunikačních technologií. Měl by obsahovat pravidla, která určí jasné hranice komunikace pomocí mobilního telefonu, emailu, sociálních sítí apod. Pokud vaše škola taková pravidla nemá, navrhněte diskuzi na dané téma. Ideální je tvořit pravidla společně se žáky. Nejen že se zvýší motivace tato pravidla dodržovat, žáci také mívají velice kreativní nápady. Taková aktivita je navíc ideální k seznámení žáků se základními pravidly netikety (etikety ve světě internetu).

Další pravidla, která nás zajímají, jsou pravidla sociální sítě/portálu/služby, kterou chceme využívat. Např. Facebook nebo Bebo nedovolují založení profilu osobě mladší 13ti let a do 18ti let je takový profil omezen.

Jedním ze zahraničních trendů je žádat rodiče o povolení téměř na všechno. Pokud tedy vaše škola chce podporovat využívání sociálních sítí a vy se rozhodnete touto cestou vydat, pro začátek doporučuji opatřit si souhlas rodičů a žáků

  • s využíváním konkrétní sítě pro školní účely
  • s pořizováním fotografií žáků
  • s publikací fotografií žáků
  • s publikací celých jmen žáků
  • s publikací (části) jejich díla.

 

Nastavení soukromí

Jak už jsem zmínila výše, myslím, že soukromý a profesionální život by se měl míchat co možná nejméně. Pokud ale patříte mezi uživatele, kteří preferují jeden email, jeden profil apod., čeká vás přinejmenším více práce s filtrováním.

Rozhodně nedoporučuji obecně přístupný profil. Každý má různé hranice toho, kolik ze svého soukromí chce sdělit světu, ale i zde musíme přemýšlet ve školním kontextu. Jako obecné pravidlo by mělo platit, že jsme učitelé profesionálové. To znamená být si vědomi toho, že jsme pro své žáky vzorem chování, a to 24 hodin denně, 7 dní v týdnu. Stejně jako by nás žáci neměli přistihnout kouřit nebo se chovat nevhodně na veřejnosti, měli bychom si dát pozor i na své chování na internetu.

Na Facebooku existuje možnost nastavení kontroly viditelnosti jak profilu, tak i každého sdíleného dokumentu. Asi nejjednodušší je nastavit dostupnost profilu jen pro „přátele“, která zajistí viditelnost pouze těm uživatelům, jež si navzájem svůj vztah předem odsouhlasili. Při každé další aktivitě si můžete nastavit, kdo smí a nesmí vidět vaše příspěvky, fotografie, videa, aplikace, apod.

Stačí si ale nevšimnout, že jeden z vašich „dobrých“ přátel na vaši zeď napsal něco nevhodného a neštěstí může být na světě. Asi ne v takové míře jako jinde ve světě, kde jsou známy případy propuštění z pracovního poměru z důvodu uveřejnění nevhodných příspěvků na sociálních sítích, ale můžete mít minimálně z ostudy kabát. V horším případě se můžete stát obětí kyberšikany ze strany svých žáků. Není neobvyklé, že se provozovatelé sociálních sítí rozhodnou ke změně v nastavení, které si můžete, ale nemusíte všimnout.

Podrobný návod a popis nastavení různých úrovní soukromí na Facebooku v angličtině (snadno srozumitelné) najdete na http://www.scribd.com/doc/16957158/ - sice je z roku 2009, ale stále aktuální. Zajímavý úhel pohledu nabízí související článek Pavlíny Hublové Lze Facebook využít ve škole?

 

Ochrana dětí a ochrana učitelů

Je velice pozitivní, že si učitelé i širší veřejnost stále více uvědomují, že internet může být velice nebezpečné místo. Obvykle to ale nejsou učitelé, před kterými je třeba naše děti chránit. Myslím, že zakázat soukromou komunikaci mezi učitelem a žákem není řešením. Mnohem účinnější je zabezpečit to, aby děti věděly, jak se na internetu, ale i jinde v životě, chovat tak, aby se zbytečně nevystavovaly nebezpečí. Podrobné informace k tomuto tématu můžete najít např. na http://www.bezpecne-online.cz/pro-ucitele-a-rodice.

Jak se má chránit učitel? Nejjednodušší je chovat se tak, aby nikomu nedal možnost obvinit ho z nevhodného chování. Americký či britský učitel by vám řekl, že základním pravidlem je nikdy nezůstat se žákem o samotě. Podobný princip platí i v prostředí sociálních sítí. Takže si nastavte rozumné hranice, čas od času se nad nimi zamyslete a pamatujte, že technologie tu jsou proto, abychom je používali, ne proto, aby ony používaly nás.

Na závěr nabízím ještě odkaz na anglicky psaný přehled výukových aktivit využívajících Facebook - How Schools Can Use Facebook to Build an Online Community.

Literatura a použité zdroje

[1] – JOHNSTON, Casey. Judge blocks law against private messages between teachers and kids. 2011. [cit. 2011-09-16]. Dostupný z WWW: [http://arstechnica.com/web/news/2011/08/law-against-private-messages-between-teachers-and-students-blocked-by-judge.ars].
[2] – HUBLOVÁ, Pavlína. Lze Facebook využít ve škole?. 2011. [cit. 2011-09-16]. Dostupný z WWW: [http://inapadnik.blogspot.com/2011/06/lze-facebook-vyuzit-ve-skole.html].
[3] – LEDOVCOVÁ SUCHÁ, Veronika. Šikana učitelů na Facebooku: Nadávky i modní policie. 2011. [cit. 2011-09-16]. Dostupný z WWW: [http://aktualne.centrum.cz/domaci/spolecnost/clanek.phtml?id=660192].
[4] – MACKENZIE, Jean. Schools need rules for teachers on Facebook, union says. 2011. [cit. 2011-09-16]. Dostupný z WWW: [http://www.bbc.co.uk/newsbeat/12417183].
[5] – MURPHY, Samantha. Teachers asked to ‚unfriend’ students on Facebook. 2011. [cit. 2011-09-16]. Dostupný z WWW: [http://www.msnbc.msn.com/id/38789410/ns/technology_and_science-tech_and_gadgets/].
[6] – REGO, Bernadette. A Teacher’s Guide to Using Facebook. 2011. [cit. 2011-09-16]. Dostupný z WWW: [http://www.scribd.com/doc/16957158/].

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Autor
Jana Pávová

Hodnocení od uživatelů

Martin Rusek
16. 9. 2011, 10:27

Děkuji za zajímavý příspěvek. Otvírá velmi zajímavou otázku spojenou s celkovým chováním učitele k žákům. Je ovšem alarmující, že se autorka při svém věku staví spíše do obranné pozice. Mladým, začínajícím učitelům, bývá vlastní spíše kamarádský styl. Tento, přes všechna rizika, je uplatňován ve vyšším vzdělávání i v mnoha jiných zemích a to zcela právem.

Autorka příspěvku nadužívá slovo profesionál. Ředitel firmy, který nemůže při firemním víkendu s ostatními do sauny, protože je motorkář a jeho hruď zdobí tetování Harley-Davidson, doplácí na pokrytectví tohoto světa. Do podobné role by se měl stavět i učitel? Neomylný stroj se schopností každou situaci řešit kulantně, nedopouštět se chyb, nekouřit, nepít, zajisté i jíst jen zdravě, pouštět důchodce sednout v dopravním prostředku bez ohledu na vlastní stav, nemluvit sprostě, neventilovat emoce, nemít vztah(y) – nebýt člověkem.

Součást působení učitele, jak se tomu můžeme dočíst třeba v novém příspěvku kolegy Suchohradského (http://dedvseve…ani.html ) je výchova příkladem. Zcela právem ji mnozí považují za důležitější než přenos samotných poznatků. Má tedy učitel dávat příklad korektního androida? Ne! Musí se prezentovat jako osobnost, a to jak ve třídě, tak i na sociálních platformách.

Takové chování má jistě svoje hranice, některé skutečnosti pro žáky zkrátka nejsou, profesionalita učitele však nespočívá v jeho odtažitosti a nelidskosti. Vytvářet takový obraz, mít služební email a profil a masku, je stejné pokrytectví jako odsuzovat tetovaného ředitele.

Svoje žáky a studenty na facebooku přidané nemám, nemyslím si, že jsou moji přátelé. Přesto jsem jen rád, když se mohou seznámit s tím, že jejich učitel má mimo svého oboru ještě nějaké koníčky, chodí na koncerty, dělá sport a čas od času se zúčastní nějaké veselice. Napíše-li mi někdo něco na zeď, píše to on, tohle neovlivním. Máme šetřit děti podobných excesů? To pak s nimi budeme jezdit v tramvaji, a jakmile někdo další nasadí k neslušnému slovníku, budeme jim zacpávat uši.

I Mirek Dušín, poté, co se stal učitelem a začal přemýšlet nad smyslem edukace, opustil své rigorózní chování. Žáci ho pak měli radši a výuka konečně začla nést sladké plody efektivity.
Lukáš Mižoch
16. 9. 2011, 15:08
No, věta z úvodu jako nejjednodušší alternativa se mi jeví založení nového „profesionálního“ profilu (s použitím pracovního emailu), který bude využíván právě a jen k tomuto účelu (pokud se rozhodne ignorovat pravidlo jednoho Facebookového účtu) se mi moc nelíbí, de facto říká, že my po žácích dodržování pravidel vyžadujeme, ale sami pravidla dodržovat nemusíme. Nehledě na fakt, že takový duplicitní účet může být snadno nahlášen (např. naštvaným žákem).
E Kocourek
17. 9. 2011, 00:06
Hluboký a všestranný nesouhlas s panem Lukášem Mižochem. Nevím, co po svých studentech vyžaduje - snad dodržování všech nesmyslných pravidel všech možných aplikací, co jich jen na webu běhá? Já od studentů vyžaduju dodržování MÝCH pravidel (jejichž podmnožinou jsou NĚKTERÁ celo-školní pravidla), a při porušení -které si samozřejmě musím já ohlídat- jim hrozí MOJE sankce. Ať si Facebook (a kdokoli další) vymýšlí svoje uhozená pravidla, když si myslí, že si je dokáže uhlídat. Ale proč by s tím hlídáním Facebooku měl pomáhat český učitel, to nechápu.
Ke komentáři pana Martina Ruseka: Neodhalovat studentům osobní údaje (typu tetování Harley-Davidson) možná je a možná není pokrytectví, ale rozhodně to je sebezáchovný postup. Varuju všechny pedagogy, kteří k tomuto poznatku dosud nedošli vlastní trpkou zkušeností (ale soudím, že takových mnoho není).
Do jaké role se bude stavět ten který učitel je koncepční rozhodnutí každého jednotlivého učitele, a na roli "neomylný stroj se schopností každou situaci řešit kulantně, nedopouštět se chyb, nekouřit, nepít, atd., nemluvit sprostě, neventilovat emoce – nebýt člověkem" neshledávám nic špatného. Kdyby se mi podařilo se do té role vejít, a kdybych TÍMTO osobním příkladem ovlivnil studenty, jistě by to této zemi neuškodilo. K požadavku "nemít vztah(y)" upřesnění - je třeba nemít takové vztahy, o kterých by studenti věděli.
Ivan Ryant
17. 9. 2011, 09:57
Vychováváme příkladem, chca-nechca. A příklad může být i odstrašující nebo přinejmenším nehodný následování. Vím, že středoškoláci to dokážou rozlišit a využívám toho.
Za druhé nejsem dokonalý a tedy ani neomylný. Studenti se musí naučit kriticky posuzovat, co jim říkám. Když udělám chybu a student mě opraví, tak ho pochválím a omluvím se. A když dojde na látku, kterou zvládám jen nedokonale, a studenti protestují, tak se bráním: já to umět nemusím, stačí, že vás to umím naučit, ale vy to musíte umět.
A pokud jde o soukromí, tak v dobách profízlovaných Státní bezpečností jsem si zvykl, že nemám šanci cokoli utajit. Dnešní doba není méně profízlovaná, přestože StB už oficiálně nemáme. Proto i dnes se snažím nic neskrývat. Hraju v životě různé role, ale nežiju proto několikerým životem. Jsou jen věci, kterými se nechlubím, věci, za které se stydím, věci, za které se omlouvám.
Bořivoj Brdička
17. 9. 2011, 17:09
Nedá mi to, a zapojím se. Vidím to tak, že je třeba rozlišovat, zda se něco před žáky vysloveně snažíme utajit, a nebo zda to něco prostě považujeme za soukromou věc, do níž jim nic není. Jsem přesvědčen, že vše, co se týká profesního života, je u učitele věcí veřejnou. Zbytek patřící do kategorie soukromých záležitostí by měl zcela jistě splňovat pravidla slušnosti natolik, že by neměl být důvod se za něco stydět. Není důvod to tajit, ale ani zveřejňovat. To mi připomnělo jeden hraniční případ, který možná byl pro článek inspirací. V USA byla vyhozena učitelka za to, že na Facebooku zveřejnila své fotografie z dovolené, na nichž v plavkách seděla s přáteli na pláži a popíjela drink - zjevně už v poněkud podroušeném stavu.
Mgr. Zdeněk Sotolář
17. 9. 2011, 22:36
Je ovšem důležité si uvědomit, že skutečným nebezpečím není jen sama sociální síť, ale hyenismus médií. Za smrt kolegy, který se nechal vyprovokaovat k pohlavku, nemůže samotné video na internetu, ale především reakce médií. Je tedy úplně jedno, kde je hranice soukromí a co je otázka profesionality. 
Bořivoj Brdička
18. 9. 2011, 08:52
Případ kolegy, který se nechal vyprovokovat k pohlavku, je velice smutný. Minimálně ukazuje na nepochopení situace ze strany mnohých učitelů. Ta provokace byla nejspíše vedena snahou natočit zajímavé video učitele diskreditující. Dovoluji si tvrdit, že na tom onen učitel nese část viny. Pokud by prostředí, v němž se výuka odehrává, mělo něco takového umožňovat, asi je to důvod k okamžitému odchodu.
Mě třídní pohlavkovala skoro denně, a nikdy jsem jí to neměl za zlé! Naopak.
Bořivoj Brdička
19. 9. 2011, 08:50
Problematiku toho, zda svou síťovou přítomnost tajit, či ne, dokresluje můj dnešní článek o internetových bublinách - http://spomocni…k/13701/ . Jde totiž o to, že ten, kdo nebude svou (profesní) způsobilost dávat najevo, nebude dobře hodnocen. 
Jana Pávová
22. 9. 2011, 19:13
Dobrý den,
děkuji za všechny příspěvky v debatě, jsem ráda, že jste se podělili o svoje názory. Dovolte mi na ně reagovat:
Komentář pana Ruseka:
Na zahraniční univerzitě jsem strávila dva roky. Během této doby jsem měla možnost pracovat se žáky a učiteli několika desítk základních škol - setkala jsem se mladšími učiteli se striktně profesionálním přístupem i se staršími učiteli, jejichž přístup by se dal považovat za kamarádský. Co se týká univerzitních učitelů setkala jsem se obecně s přístupem, který bych nazvala profesionálním (nemyslím si, že v tomto případě toto slovo užívám příliš často) spíše než kamarádským. Tamní vysokoškolští učitelé si moc dobře uvědomují, že vystupují v roli poskytovatelů služby, za kterou se (velmi draze) platí. Což ovšem neznamená, že tím máte zajištěno úspěšné studium, apod.
Myslím si, že kamarádský styl může být vlastní jakémukoli učiteli, bez ohledu na věk. Ale i to má své meze, jak z pohledu žáka, tak i učitele. Chovat se profesionálně rozhodně neznamená nebýt člověkem. Zcela se ztotožňuji s názorem pana Kocourka a myslím, že není třeba nic jiného dodávat.
Možná to je alarmující, ale nejsem fanouškem nadužívání technologií obecně, tím spíše v edukačním prostředí. Sama bych nebyla ochotná používat Facebook nebo jiné sociální sítě ke komunikaci se svými žáky. Jak jsme s našimi žáky komunikovali před jejich boomem? Myslím si, že emailová komunikace (samozřejmě při použití pracovní adresy) v případě potřeby bohatě stačí. Při práci na projektech se mi zamlouvá systém wiki. Zkrátka si myslím, že sociální sítě pro výuku nejsou potřeba. Můj článek vznikl jako studentská práce pro ty učitele, lteří mají jiný názor, a já jim přeji úspěšné sdílení. :)
Komentář pana Mižocha: 
Dovolte mi s Vámi souhlasit je částečně. Nebylo úmyslem navádět někoho k porušování pravidel. Na druhou stranu, je třeba kriticky zhodnotit, jakou platnost tato pravidla mají. Pokud by někoho trápilo, že je porušuje, není nic jednoduššího, než si místo profilu založit skupinu "žáci pana učitele XY", nastavit kontrolu na úroveň, kterou považujet za vhodnou, a můžete v klidu pracovat. Případně se můžete přeorientovat na systém wiki.
Komentář pana Kocourka:
Děkuji za podporu mého názoru. 
Komantáře pana Ryanta a pana Brdičky:
Zcela souhlasím, že zkrývat a nechlubit se je rozdíl. Vztah žák - učitel není nikdy vyvážený, učitelé jsou vždy v roli nadřazené (nemyslím tím ale, že by se nadřazeně měli chovat). Myslím si, že je zcela v pořádku a vlastně nutné si se svými žáky vytvořit vztah, založený na důvěře a respektu (chtěla bych doufat, žez obou stran), zejména, když spolu tráví několik let. Nemá to ale co dělat s tím, že učitelé zveřejní vše ze svého soukromí. Prostě si myslím, že jsou věci, do kterých nikomu jinému, včetně žáků a studentů, prostě nic není.
Komantář pana Sotoláře:
Váš příspěvek zcela vystihuje to, co jsem se snažila říct. Nejde o to, co na sociální síti zveřejníte, jde o to, kdo to shédne a co s tím udělá. Lidé umí být krutí, ať se jedná o kolegu nebo žáka. Nebuďme naivní, lidé si navzájem ubližují a někteří to dělají rádi. Já jsem se snažila nabídnout tipy, jak se vyvarovat negativních (a jak je zmíněno v dalších příspevcích, někdy bohužel i tragických) důsledků.
Autorka
Martin Rusek
5. 11. 2011, 14:05
"Sama bych nebyla ochotná používat Facebook nebo jiné sociální sítě ke komunikaci se svými žáky. Jak jsme s našimi žáky komunikovali před jejich boomem? Myslím si, že emailová komunikace (samozřejmě při použití pracovní adresy) v případě potřeby bohatě stačí." a to je právě to, vážená kolegyně. Co je špatného na využívání žákovi vlastnímu kanálu? Nevnucuji jim další nástroj, podřizuji se nástroji, aby oni se podřídili tomu, co jim sděluji. Před boomem technologií učitelé s žáky komunikovali méně, šlo ale o naprosto jinak fungující žáky a také o jiný styl výuky. S otevíráním školy, na jejímž pozitivu se snad shodneme, se musí otvírat i učitel. Právě sociální síť je k tomu jako stvořená.
Jan Pospíšil
8. 8. 2022, 10:19
Velice zajímavý článek. Hodně odlišnou cestou jde nyní nová česká aplikace Lives, která neběží na standardní zdi, ale google mapách. Doporučuji vyzkoušet: https://www.livesapp.eu/

Zase to posouvá všechno o něco dál.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.