Domů > Spomocník > Základní vzdělávání > Máme slona v obýváku?
Odborný článek

Máme slona v obýváku?

12. 1. 2012 Základní vzdělávání Spomocník
Autor
Markéta Šafránková

Anotace

Článek popisuje zajímavé přirovnání novozélandského výzkumníka v oboru eLearningu Dereka Wenmotha, jež se týká všeobecně známé skutečnosti, že učitelé nemají zájem pracovat s technologiemi, ale celá společnost dělá, že se jí to netýká.

Derek Wenmoth je ředitelem eLearningu v CORE Education, což je nezisková organizace na mezinárodní úrovni se zabývající pedagogickým výzkumem pocházející z Christchurchu na Novém Zélandu. Má rozsáhlé zkušenosti v oboru vzdělávání, neboť působil v jeho nejrůznějších oblastech. Pracoval jako učitel a ředitel základní a střední školy, zabýval se dalším vzděláváním učitelů, zastával funkci na ministeriu školství. Nyní je prezidentem Asociace distančního vzdělávání Nového Zélandu. Pravidelně se aktivně účastní konferencí a seminářů na téma vzdělávání. Získal několik ocenění a věnuje se také publikační činnosti. Ve svém blogu vytvořil místo pro sdílení myšlenek a názorů o problematice technologií ve vzdělávání. Zde 20. listopadu 2011 publikoval článek „The elephant in the room“, s jehož obsahem bychom vás rádi seznámili.

Co vůbec znamená „elephant in the room“? Jde o anglický idiom, který lze chápat tak, že v určité skupině lidí je povědomí o nějakém společenském problému či jevu, všichni o něm ví, ale nikdo se o něm nechce veřejně bavit, a taková diskuze je pak považována za nepříjemnou.

Derek Wenmoth si úsloví vybral jako znázornění toho, co se děje v současné době ve školství v oblasti využívání technologií. Vychází z vlastních zkušeností, neboť je ve školách svědkem nejrůznějších situací, kdy si ředitelé či samotní zaměstnanci nevědí rady s několika kolegy, kteří se zdráhají nebo odmítají využívat počítačové technologie ve svých hodinách, ačkoli se na tom jako škola dohodli.

Tento fakt pak dopadá na školu jako celek. Wenmoth vidí v učitelském sboru tým, který se má společně snažit o naplnění předem stanovených cílů. K tomu využívá metaforu veslice: „Všichni veslaři musí pádlovat stejným směrem a ke stejnému cíli, musí udržovat tempo celého týmu, což zajistí, že práce bude rovnoměrně rozložena a nestane se námahou jen pro pár jednotlivců, zatímco ostatní odpočívají. Veslaři jsou různí - mají odlišnou sílu a schopnosti - ale v lodi musí být týmem.“ A chování veslařů, jež jsou na jedné lodi, se podle něho dá přirovnat právě k chodu školy. Jednání zaměstnanců, kteří odmítají využívat počítače a další techniku v rámci výuky, dopadá na celý učitelský sbor.

Zavádění technologií do vyučovacího procesu je jistě zásadním krokem pro každého vyučujícího. Různí lidé reagují na změny odlišnými způsoby. Proto zde autor poukazuje na práci Everetta Rogerse, který sestavil křivku přijímání inovací. Ve svém modelu klasifikuje druhy lidí podle toho, jak jsou jedinci otevření k přijímání změn. Definuje kategorie, v nichž počet inovací prošlých učitelů kopíruje Gaussovu křivku:

zdroj: http://suewaters.wikispaces.com/Rogers

Více se o aplikaci Inovační teorie Everetta Rogerse na zavádění technologií do škol můžete dozvědět zde.

Wenmoth se zaměřuje na analýzu příčin, proč někteří učitelé zapojení ICT do výuky brání. Ty označuje jako tzv. odmítače (refusers). V rámci nich pak sestavil typologii, jak se tito zaměstnanci škol chovají:

  • vyhýbači (avoiders) - „Udělám si čas na ICT školení, až dokončím vše, co potřebuji k získání certifikátu NCEA“ (novozélandský kvalifikační stupeň podobný našemu připravovanému kariernímu řádu).
  • vymlouvači (excuse makers) – „Můj počítač nikdy nefunguje správně, takže to opravdu nemohu udělat…“
  • omlouvači (apologists) – „Nedokážu s tím pracovat. Musí to být těmi brýlemi nebo tak...“
  • debatéři (debaters) - „Musíme si být opravdu jistí, že užíváme technologie ze správných důvodů, a ne jen proto, že tu jsou...“
  • pesimisté (pessimists) – „Technologie nás vedou do záhuby, je tu tolik problémů číhajících v on-line prostředí...“

Na celém problému Wenmoth vidí nejdůležitější to, jak se situace reálně ve školách řeší a jak se k ní staví sami zaměstnanci. Podle jeho zkušeností se školskými pracovníky je kritika či argumentace vůči těmto osobám obtížná. „Nechceme se dotknout citlivých osob. Omlouváme je, že jsou přepracovaní, příliš staří (nebo příliš mladí), měli náročný rok atd. Ostatní zaměstnanci se pokouší zaplnit mezeru. Narůstá ale nevole a začínají se vyskytovat rozpory. Odmítači vyhrávají a pokrokoví učitelé prohrávají.“ Na základě svých zkušeností pak formuluje kroky, které by měly přispět ke zlepšení stavu.

  • Je na čase, aby vůdci vedli. Musí být připraveni převzít odpovědnost za výsledky strategických cílů školy. Ty nelze považovat za seznam přání, ale za plán obsahující specifické činnosti a očekávání opírající se o rozhodnutí založené na faktech.
  • Každý učitel by měl mít možnost profesního rozvoje, což je zásadní podmínka jeho úspěchu při plnění požadavků zaměstnání, které vykonává. Bez toho se požadavky stanou nesplnitelnými.
  • Školy potřebují mít prostor pro vytváření komunity rozvíjející společnou vizi na základě strategického plánu. Rozhodování musí být založeno na informovaném, na budoucnost zaměřeném myšlení, které je orientováno především na přípravu žáků pro jejich budoucnost.
  • Učitelé ve školách musí být vedeni ke spoluzodpovědnosti za plnění dohodnutých strategických cílů školy. Zde by měly být jasné vazby mezi záměry strategického plánu školy a cíli obsaženými v hodnocení výkonnosti učitele.

Podle Wenmotha (vychází z Rogerse) zde vždy bude mezi učiteli určité zbytkové procento těch, kteří budou odmítat zapojení ICT do výuky. Na závěr pak uvádí 10 hlavních zásad vedoucích ke zlepšení situace, jež byly v listopadu 2011 vybrány anketou čtenářů internetového portálu e-SchoolNews (viz 10 ways to change the minds of tech-reluctant staff):

  1. Používejte technologie z osobních důvodů
  2. Ukazujte, jak technologie konkrétně pomáhají.
  3. Postupujte po malých krůčcích.
  4. Spojte dohromady začátečníka s informovaným kolegou (mentorem).
  5. Nechte vést studenty.
  6. Poskytněte placené volno pro vyučující, aby cíle dosáhli dostatečně rychle.
  7. Zajistěte možnosti dalšího vzdělávání a podpory.
  8. Plánujte zábavné události.
  9. Uvědomte si, že technologie může být zastrašující.
  10. Ujistěte se, že technologie fungují a jsou snadno dostupné.

 

Dodejme jen, že Derek Wenmoth není jediný, kdo se neostýchá o tomto slonovi, na kterého se všichni díváme, mluvit. Vzpomeňme třeba Karla Fische a jeho již více než 4 roky starý vzkaz „Netolerujme počítačově negramotné učitele!

Literatura a použité zdroje

[1] – WENMOTH, Derek. The elephant in the room. 2011. [cit. 2012-1-6]. Dostupný z WWW: [http://blog.core-ed.org/derek/2011/11/elephant-in-the-roo.html].
[2] – E-School News. 10 ways to change the minds of tech-reluctant staff. [cit. 2012-1-6]. Dostupný z WWW: [http://www.eschoolnews.com/2011/11/18/10-ways-to-change-the-minds-of-tech-reluctant-staff/].

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Autor
Markéta Šafránková

Hodnocení od uživatelů

Pavlína Hublová
29. 1. 2012, 14:47
Děkuji za zajímavý článek. S odstupem se dá říct, že uvedná Wenmothova typologie učitelů platí nejen v ohledu na zařazování ICT do výuky; a nejen na učitele...

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.