Spomocník Neformální vzdělávání Jde to … aneb integrace v zájmovém vzdělávání v praxi
Odborný článek

Jde to … aneb integrace v zájmovém vzdělávání v praxi

29. 3. 2012 Neformální vzdělávání Spomocník
Autor
Danuše Netolická

Anotace

Jak probíhá pilotáž vzdělávací programu v průřezovém tématu „Inkluze dětí se speciálními vzdělávacími potřebami“ z projektu „Klíče pro život“v keramickém kroužku DDM v Ústí nad Labem.

Stojím ve světlé místnosti plné barev, regálů a keramických výrobků. Je tu ticho, jen mezi regály a stoly vidím pohybovat se ženu, která nosí rozpracované hliněné výtvory na stůl – nese kočičku, sluníčko, vajíčka, zajíčka, kořenáče a to vše označené cedulkou s názvem dítěte. Vše se připravuje na příchod dětí do keramického kroužku. Najednou se rozletí dveře a do místnosti se doslova hrnou čtyři rozzářené holčičky a jeden chlapec. V místnosti nastal čilý ruch, všechny děti se tlačí kolem vedoucí keramického kroužku a hned hledají své nedokončené výrobky. Přibíhají další děti a s nimi přichází další dospělí. Začíná se pracovat na dokončení rozpracovaných výrobků. Dospělí i děti si rozumí, domlouvají se, dohadují a přináší připravenou hlínu, formy, glazury, barvy, štětce a podložky.

Já se zatím snažím seznámit s vedoucí kroužku a jejími pomocníky. Mgr. Jana Stoicová je zástupkyně ředitele DDM Ústí nad Labem a zároveň vedoucí keramické dílny. V dílně pomáhá Jitka Tůmová – externí vedoucí, Lucie Marešová – studentka PF UJEP - učitelství 1.st. a dobrovolník ze Španělska (v rámci programu Mládež v akci – EVS), Tome Laxe Gomez. Všichni jsou zaujati pro svou práci a u dětí mají plnou důvěru. Zajímavé je, jaké si děti vytvořily pracovní návyky. Nepotřebují vodit za ručičku. Vědí přesně, kde co najdou. Samostatně si berou podložky, hlínu, formy, vybírají si barvy a štětce. Dobře vědí, jak hníst hlínu, válet ji a tvarovat. Odchází si umýt ruce a také svou podložku a okolí udržují v pořádku. Umyjí si ruce a vrací se pracovat. Dospělí nenásilně vedou děti k úspěšnému vytvoření výrobku, pouze usměrňují, opravují chybičky a radí, jak postupovat. Dobře zvolené metody tady nacházejí kvalitní uplatnění. Jedná se o klasické vysvětlování, předvádění a pozorování, napodobování a instruktáž. Dále jsou uplatňovány aktivizující metody jako řešení problému, rozhovor, výtvarný experiment. Všechny děti se těší ze svých kočiček, sluníček, zajíčků a už vyzvídají, co budou dělat dále.

Co je na tom všem divného? Společně tu vidíme práci dětí zdravých z běžné populace, děti nadané, ale také děti s handicapem. Jsou tu děti s diagnózou LMD, ADHD, Aspergerův syndrom, podezření na autismus, Réthore syndrom i děti na vozíčku. Chodím mezi nimi, fotím je a pozoruji jejich tvůrčí snahy a vnímám celkovou atmosféru. Všechny děti se svěřují, rády se dají vyfotografovat. Jejich nadšení je nefalšované. Vypráví o výrobě přáníček pro maminky i o velikonočních motivech. Hyperaktivnější Vojtěch si sem tam odběhne od práce, ale zase se vrací a snaží se výrobek dokončit. Je to srdce pro maminku, hledá hezkou červenou a už se pouští se zaujetím do práce. Menší Adélce se daří spolu s asistentkou vytvářet zajíčka a má z toho ohromnou radost. Nadaný Tomáš vytváří s kamarádem Michalem každý svou velkou kočku na výstavu. Je radost se dívat, jak kočka dostává nádhernou podobu, ještě přidělat mašli. Vedoucí kroužku mi vysvětluje, že v červenci 2012 proběhne na hradě Střekov společná výstava prací dětí nejen zapojených do projektu, ale i dětí z ostatních kroužků keramiky a dětí ze ZŠ speciální Pod Parkem. Hlavním motivem výstavy budou kočky.

Proč jsem vlastně DDM Ústí nad Labem a právě v keramickém kroužku? Přijela jsem se podívat, jak probíhá pilotáž vzdělávací programu v průřezovém tématu „Inkluze dětí se speciálními vzdělávacími potřebami“ z projektu „Klíče pro život“. Tento vzdělávací program je společnou zájmovou aktivitou pro děti s postižením a jejich setkávání s intaktní skupinou. Jsou využívány terapeutické účinky práce s přírodním materiálem a vzájemná pomoc v rámci setkání postižených dětí s intaktní skupinou a vše funguje. Děti se seberealizují, doplňují. Vzniká hmatatelný produkt, z kterého mají děti radost a mají dárek pro rodiče. Práce jsou i vystaveny. Vzájemnou integrací se postižené děti stávají samostatnější a zdravé děti tolerantnější. Vytváří se tak správné postoje a děti se navzájem učí od sebe to podstatné, rozumí si a umí spolu trávit smysluplně svůj volný čas. Dochází k nenásilnému zapojení dětí s postižením do běžného života. Rozvíjí se sociální i personální kompetence, děti se učí vzájemné toleranci a spolupráci. Vytváří si nové dovednosti a rozvíjí se i jejich pracovní kompetence. Získávají kompetence k řešení problémů, komunikativní i pracovní např. umí samostatně a tvořivě přemýšlet a pracovat, učí se základům výtvarné tvorby a umí získaných poznatků využít, dokáží spolupracovat s ostatními a respektovat jejich prostor, získávají pozitivní vztah k umění a řemeslu a dokáží si zorganizovat pracovní prostor, postup práce a práci dokončit.

Důležité je, že rodiče i děti mají o práci v keramickém kroužku zájem. Vzhledem k jejich diagnózám je výborné, že bývá přítomna fyzioterapeutka Bc. Hana Vacková nebo ergoterapeutka Bc. Eliška Linajová. Mgr. Jana Stoicová popisuje i spolupráci s organizací DEMOSTHENES - centrem komplexní péče - v oblasti získávání dětí s postižením do činnosti v keramické dílně. Vyzdvihuje kvalitní spolupráci s dětskou neuroložkou MUDr. Ladislavou Rennerovou.Otáčím se opět do místnosti a uvědomuji si, jaké je tu příjemné prostředí. Keramická dílna je prostorná, bezpečná a dobře vybavená. Důležitou součástí jsou i prostory pro hygienu – mytí rukou, hygienické potřeby, pomůcky. Je tu kvalitní sociální zázemí – bezbariérový přístup, plošina pro vozíčkáře i WC. Dostatečné prostory pro vystavení výrobků i zázemí pro hrnčířské kruhy a pece a další potřebné pomůcky a materiály. Děti se zaujetím tvoří, je tu pohoda, veselo a všichni se tu cítí v bezpečí. Nepozoruji žádné rozdíly mezi dětmi z běžné populace a dětmi se zdravotním postižením, a v tuto chvíli ani mezi přítomnými dospělými. Všichni jsou zaujati svou prací.

Udělám několik posledních fotek a připravuji se, že se začnu loučit. Říkám si, takto to má vypadat. Vím, že za vším stojí práce všech přítomných dospělých, rodičů i výše zmiňovaných spolupracovníků. Na závěr je třeba jen si přát, aby se tento příklad dobré praxe ujal i v dalších zařízeních a pomohl integraci dětí se zdravotním postižením do zájmového vzdělávání.

Mgr. Danuše Netolická
garantka průřezových témat
Inkluze dětí se speciálními vzdělávacími potřebami
Zdravé klima zájmového a neformálního vzdělávání projektu Klíče pro život

Autor
Danuše Netolická

Hodnocení od uživatelů

Článek nebyl prozatím komentován.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.

Klíčové kompetence:

  • Neformální vzdělávání
  • Občanské kompetence a kulturní povědomí
  • dodržovat zákony, respektovat práva a osobnost druhých lidí (popř. jejich kulturní specifika), vystupovat proti nesnášenlivosti, xenofobii a diskriminaci;
  • Neformální vzdělávání
  • Personální a sociální kompetence
  • přispívat k vytváření vstřícných mezilidských vztahů a k předcházení osobním konfliktům, nepodléhat předsudkům a stereotypům v přístupu k druhým.