Pro čtenáře Spomocníka není označení technologie 1:1 nic nového. Pozornost mu již byla věnována např. v příspěvcích: V USA se diskutuje o výuce 1:1, Jak proměnit každou obrazovku v počítač?, Mobilní telefony LEGÁLNĚ ve výuce. Přestože se dnes již těžiště 1:1 přesunulo do kožených pouzder (tablety) či kapes většiny lidí (chytré telefony), pozornost k tomuto přístupu před lety upoutal projekt One Laptop per Child v čele se zakladatelem MIT Nicholasem Negropontem.
Do projektu byly vkládány velké naděje. Fotografie malých černoušků s masivně vyhlížejícími bílo zelenými notebooky nad hlavou nebo shrbených jihoamerických žen nesoucí přístroj svým vnučkám ze školy obletěly svět. Cílem bylo vybavit děti žijící v nejchudších částech světa technologiemi (robustními, úspornými a levnými laptopy) a prostřednictvím jejich vzájemného propojení a připojení do sítě jim umožnit lepší vzdělání, tj. zvýšit jejich gramotnost. Naděje byly do projektu vkládány i kvůli senzačním výsledkům zjištěným profesorem S. Mitrou, jehož práci čtenáři Spomocníka s delší pamětí znají např. z článků Co vidíme v díře ve zdi?a Kam až dohlédneme dírou ve zdi?. Podle nejnovější studie je vše ale možná trochu jinak.
Začátkem dubna obrátily dva významné elektronické informační zdroje The Economist a Mashable svou pozornost právě na výsledky projektu One Laptop per Child (OLPC - každému dítěti jeden laptop). Průzkum Inter-American Development Bank (IDB) nezjistil pozitivní vliv přístupu k notebooku na učení žáků. Průzkum provedený na žácích 319 škol v Peru (na nákup přibližně 850 000 laptopů utratili 225 000 dolarů) neprokázal kýžené výsledky. Podle peruánského Ministerstva školství pouze7 % sedmiletých žáků dosahovalo lepších výsledků v matematice. Ve čtenářství dosáhlo lepšího výsledku 30 % dětí. Rovněž nebyla dokázána zvýšená motivace k plnění příslušných domácích úkolů, přestože je měli žáci vypracovat na vlastních přístrojích.
Nabízí se tak otázka, čím to může být způsobeno. Úsudek napovídá to samé, o čem spekuluje The Economist – žáci se učí ovládat technologie rychleji než jejich učitelé. Kdyby byla studie zaměřena na ICT gramotnost žáků, samozřejmě by byl zaznamenán nemalý pokrok. Matematika a čtení však nepatří k aktivitám, ke kterým by běžným softwarem vybavený počítač žáky sváděl. Žáci objevují možnosti sami, což samozřejmě nestačí na úspěchy při vyplňování standardizovaných testů.
Přestože se prostřednictvím OLPC podařilo některé části světa vybavit technologiemi (jakkoli cena stoupla ze slíbených $100 na dvojnásobek), výsledky žáků měřené klasickými nástroji rozvinutějšího světa neukazují kýžený efekt. Ukazuje se tak, že Mitrova lákavá idea minimally invasive education neobstojí, jsou-li výsledky vzdělávání posuzovány klasickými (politickou snahou o řízení školství vyvolávanými) postupy. Zajímavé budou jistě reakce na tato zjištění snažící se dokázat opak. Logicky by měly vést k vývoji nástrojů pro komplexnější měření dosažené gramotnosti, která již nebude redukována pouze na matematickou a čtenářskou.
Protipólem kritické studie může být únorové vystoupení Nicholase Negroponta (viz video), který hodnotí dosavadní výsledky projektu OLPC. Je zřejmé, že výše zmiňované výsledky studie IDB nelze reprezentovat pouze kriticky a negativně. Na druhou stranu, nikdo by nečekal, že Negroponte veřejně vystoupí a přizná neúspěchy projektu s rozpočtem miliardy dolarů.
Podstatné však je, že projekt OLPC napomáhá vývoji odolných a nenákladných laptopů či nejnověji tabletů (viz Aakash – indický tablet za tisícovku), a aplikuje nejnovější poznatky o tom, jak učit s technologiemi. Otázkou však zůstává, zdali gramotnost, jak ji definuje kultura rozvinutého světa, je opravdu něco tolik nezbytného pro společenství žijící v odlišném světě náhorních plošin Nepálu nebo úrodných a rozlehlých porostů Peru.
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Článek není zařazen do žádného seriálu.
