Měl jsem minulý týden zvanou přednášku na zajímavé akci Platformy spolupráce praxe se školami Institutu Svazu průmyslu – na finále Věda iHrou. Jedná se o soutěž studentských vědeckých projektů, jejichž výstupy mají uplatnění v praxi. Téma vystoupení „Vhled do budoucnosti poznávání“, které mělo zaplnit čas před vyhlášením výsledků, mi bylo víceméně vnuceno. Možná jsem si to způsobil sám svým občasným mluvením o budoucnosti vzdělávání. Přiznávám, zamýšlet se nad poznáváním vědeckým, to je přece jen něco trochu jiného. I když i do této oblasti jsme již na Spomocníkovi zabrousili – viz myšlenky Martina Wellera v článku Husité vědy. Toto mé vystoupení se ale mělo vztahovat k poznávání studentů, kteří se na vědeckou kariéru teprve připravují nebo jsou na nejlepší cestě ho bezprostředně prakticky uplatnit. Nezbývalo mi nic jiného, než se snažit obsah svého sdělení aktualizovat pomocí myšlenek (memů) šířících se internetem.
Použil jsem nakonec jen jeden mně dosud neznámý zdroj informací vztahující se k vědeckému poznávání. Zato natolik zajímavý, že jsem jeho studiem strávil mnohem víc času, než si mohu dovolit (což je při dnešní dostupnosti znalostí mnoha lidí daleko chytřejších, než jsme my sami, docela typické). Myslím, že by mohl zajímat i vás.
Jedná se o blog Brain Pickings, který provozuje zajímavá osobnost současného internetového mediálního světa Maria Popova. Marii je 28 a pochází z Bulharska. Do světa online médií se jí podařilo proniknout zcela ojedinělým způsobem. Jako velký fanda konferencí TED založila blog tuto konferenci popularizující – TEDify. Jejím největším snem ale bylo se v létě 2009 zúčastnit osobně TEDGlobal v Oxfordu. Cena vstupenky (která napovídá, co je hlavním cílem realizace těchto akcí) byla 4500 $. Tehdy ještě jako chudá Bulharka oslovila své následovatele prostřednictvím Twitteru (dnes je jich téměř 200 tisíc) a poprosila je o příspěvek. Vybrala 4832 $, což stačilo i na letenku ze Sofie [1]. Dnes Maria žije v USA a pracuje v nadnárodní reklamní agentuře TBWA Worldwide, kde působí ve funkci kulturní kurátorky (člověk zodpovědný za vhodné kulturní nasměrování vytvářené reklamy). Jejími firemními klienty jsou Apple, Visa, Absolut, Pepsi, Nissan ad. Docela úspěšně se jí však daří být kurátorkou poznávání nás všech. Kromě blogu Brain Pickings se s jejími články, přednáškami a prezentacemi můžete setkat ve Wired UK, The Atlantic, GOOD Magazine, The Huffington Post, BigThink, MIT Futures of Entertainment ad.
Již samotný výčet aktivit je hodný obdivu. Mnohem zajímavější je ale obsah. Je neuvěřitelné, jaký přehled a znalosti Maria má, zvlášť když si uvědomíme, kolik jí je a kde vyrůstala. Denně publikuje i několik článků, jejichž cílem je popularizovat zajímavé výsledky svého osobního studia orientovaného na odhalování cest vědeckého poznávání světa kolem nás. Své texty hojně doplňuje citacemi převzatými z různých zdrojů. Přímo se vyžívá v propojování existujících kompatibilních myšlenek nejchytřejších lidí světa. Žádná souvislost jí neunikne, ví o každé důležité publikaci a ke každému tématu aktivně vyhledává též historický kontext. Je nemyslitelné, abych referoval o jejích zájmech v plné šíři. Zjednoduším to, a předložím vám prostě jen to, co jsem sám použil ve své přednášce.
V kontextu vědeckého poznávání jsou nejzajímavější ty příspěvky Brain Pickings, které přímo ukazují názory skutečných vědců. Maria nevynechá jedinou příležitost, aby nereferovala, když nějaký vědec vydá knihu, jejímž cílem je popularizovat jeho obor. Do této kategorie patří třeba známý anglický kvantový fyzik Brian Cox z University of Manchester, který je znám britské veřejnosti seriálem BBC Wonders of the Universe (Divy vesmíru), jenž vysvětluje základní principy fungování světa. Nedávno společně s kolegou Jeffem Forshawem vydal knihu The Quantum Universe: Everything That Can Happen Does Happen (Kvantový vesmír: Všechno, co se může stát, se také stane). Maria hned ve dvou článcích o knize referuje [2] [3] a ukazuje, co je podle Coxe hlavní podstatou vědeckého poznávání. To hlavní sdělení vyjadřuje následující citát:
„Objevujeme proto, že jsme zvědaví, ne proto, že chceme odhalit nový velkolepý pohled na realitu nebo navrhnout dosud neexistující zařízení.“
Velmi podobným příkladem reflexe vědeckého poznávání je nedávný Mariin článek How Ignorance Fuels Science and the Evolution of Knowledge (Jak neznalosti pohánějí vědu a vývoj poznání) [4] o jiném, tentokrát americkém popularizátorovi vědy - profesorovi biologie z newyorské Comumbia University Stuartu Firesteinovi, který právě publikoval knihu Ignorance: How It Drives Science. Vybral jsem tento citát:
„Je mnoho věcí, které musíte znát, chcete-li se stát profesionálním právníkem, doktorem, inženýrem, účetním, učitelem. Opravdová věda se však v jedné zásadní věci liší. Znalosti zde slouží hlavně jako prostředek pro nalézání toho, co nevíme. … Právě nevědomost vědu formuje, kultivuje a řídí. Nořit se do neznáma je dobrodružství, jež většina vědců chápe jako celoživotní privilegium.“
Dalším mimořádně inspirativním zdrojem chápání vědeckého přístupu k poznávání je práce amerického autora knih vědu popularizujících Stevena Johnsona. Maria Popova se na něj odkazuje docela často. O jeho posledních dvou knihách referovala v těchto článcích - Steven Johnson on Where Good Ideas Come From (Steven Johnson o tom odkud přicházejí nápady), The Innovator’s Cookbook: Great Minds on the Power of Serendipity (Kuchařka inovátora: Vynikající mozky a síla náhody). Jeho vystoupení z roku 2010 na TEDu tematicky odpovídající tehdy právě vyšlé stejnojmenné knize je vybavené českými titulky a stojí za zamyšlení.
Steven Johnson: Jak se rodí nápady
Zde je pro jistotu ještě výtah toho nejpodstatnějšího:
„V posledních minimálně 600 letech bylo největší hnací silou vědeckých a technologických inovací zvyšování naší schopnosti spojit se s jinými lidmi, vyměňovat si s nimi nápady, vypůjčit si jejich tušení, zkombinovat je se svými a přetvořit je v něco nového.“ [5]
Mnoho našich žáků se zcela mylně domnívá, že lze libovolný problém pochopit prostým nalezením vhodných informací. To se pak ve výuce projevuje přesvědčením, že vlastně nic z toho, co lze během okamžiku najít na internetu, není třeba mít v hlavě. Tento oblíbený omyl, jenž zná každý současný učitel ze své praxe, dokonale vyvrací Mariin poslední článek z 1.6., který reflektuje práci cambridžského patologa W. I. B. Beveridge The Art of Scientific Investigation publikovanou poprvé v roce 1950. Článek se nazývá The Role of Intuition and Imagination in Scientific Discovery and Creativity (Role intuice a představivosti ve vědeckém poznávání a kreativitě) [6]. Jelikož Beveridge sám hojně navazuje na myšlenky svých předchůdců, obsahuje již jeho originální text větší množství odkazů na původní zdroje. Podstatu jeho chápání problematiky lze demonstrovat na použitém citátu z pedagogům jistě dobře známého Johna Deweye (How We Think, 1933):
„Nové nápady většinou vycházejí z myšlenek vyvolaných asociacemi, které vznikají na základě předchozích zkušeností a vzdělání. … Čím větší je kapacita našich znalostí, tím vyšší je pravděpodobnost, že může vzniknout užitečná kombinace. Jsou-li navíc k dispozici i znalosti přesahující do blízkých nebo ještě lépe do vzdálených oborů, je naděje na vznik skutečně originálního nápadu mnohem větší.“
Věřte, že takto bych mohl v odkazování zajímavých článků z blogu Marie Popovové Brain Pickings pokračovat ještě dlouho. Myslím ale, že pomalu začíná být rozsah i cíl její práce zřejmý. Než skončím, podívejme se ještě na jeden, pro studenty velmi vhodný, aktuální odkaz. Přibližuje projev světově proslulé zakladatelky portálu Acumen Fund (mikro-půjčky zájemcům z rozvojových zemí snažícím se rozjet činnost umožňující jim vlastní obživu) Jacqueline Novogratz, který přednesla 20. května na slavnostní promoci Gettysburg College v Pensylvánii. Maria článek nazvala Live the Questions: Jacqueline Novogratz’s Advice to Graduates (Žijte otázkami: Poselství Jacqueline Novogratz absolventům) [7]. Toto je podstatné:
„Stala se z nás společnost hledající nepřetržité uspokojení. Požadujeme jednoduché odpovědi, zřetelné cesty k úspěchu, … Život ale takto nefunguje. Moc bych si přála, abyste místo soustavného hledání odpovědí žili otázkami. A mám pro vás tyto 4 rady:
Svůj dnešní chvalozpěv na činnost Marie Popovové zakončím odkazem na její další iniciativu The Curator’s Code [8]. Jedná se o web propagující a podporující kulturu etiky vzájemného přiznávání zdrojů našich nápadů. Jde dál, než známá licence Creative Commons, která má své nezastupitelné místo při přebírání hotových částí děl, a navrhuje, abychom všude tam, kde jsme ve svých publikacích někým inspirováni, vložili jednoduchý odkaz prostřednictvím kódu, který vytvořila. Zavádí k těmto účelům ikonu, kterou můžete vidět vpravo.
Jak vidno, Maria Popova je skvělým příkladem člověka dokonale pochopivšího a aplikujícího konektivistickou teorii poznávání v praxi. Je vzorem pro každého studenta, zvláště pro ty, kteří žijí v posttotalitním světě postaveném teď hlavně na idejích neoliberalismu, který chápe člověka jako nezávislého jedince samostatně se starajícího o své poznání, jež může být v extrémním případě vnímáno jako zboží. Maria se s tímto přístupem jednoznačně rozchází. Je představitelkou jakési nové profese, kterou bychom zatím mohli podle ní pracovně nazývat online kurátorstvím. Ano, má mnoho společného s tím, co má ve skutečnosti dělat učitel. Zprostředkovává totiž poznání jiným. Dělá to na globální úrovni a bezplatně pro všechny. Jejím cílem je všeobecné propojení vzdělávajících se lidí sdílejících své znalosti.
Zde jsou na závěr ještě 3 Marií na různých místech použité citáty podněcující pochopení toho, jaký vliv na současné poznávání mají technologie.
„Každý by měl přiznat vliv toho, koho sleduje.“ (Charles Eames) [9]
„Větší šanci má propojená mysl.“ (Steven Johnson) [8]
„Ten, kdo nechce nic napodobovat, nic nevytvoří.“ (Salvador Dalí) [10]
Omlouváme se za technický výpadek našich stránek.
O této chybě víme a právě ji spravujeme.
Děkujeme za trpělivost.