Úvodní stránka
Přehled článků
Metodická pomoc
Zpravodaj
O Spomocníkovi
Podcast
RSS RSS
Titulka RVP > Úvodní stránka Spomocníka > Jak v Lochgilpheadu zvítězila otevřenost

Ikona informativni

Jak v Lochgilpheadu zvítězila otevřenost

Autor: Bořivoj Brdička
Článek je součástí Učitelského spomocníka na adrese https://spomocnik.rvp.cz.
Anotace: Příběh o 9 leté Martě ze Skotska, která díky veřejné podpoře odvrátila zákaz publikovat fotky jídla ze školní jídelny na svém blogu a kritizovat ho.
Klíčová slova: blog, charita, otevřenost, Martha Payne, David Payne, Never Seconds, Lochgilphead, školní jídelna, oběd, Mary's Meals, Malawi, Argyll and Bute
spomocnik 9 letá Martha ze Skotska díky veřejné podpoře odvrátila zákaz zveřejňovat fotky jídla ve školní jídelně a kritizovat ho wired.com/wiredscience/2…

Příběh, s nímž se rozejdeme na prázdniny, stojí za zamyšlení. Twít, který ho uvozuje, jsem jménem Spomocníka vysílal do počítačových mraků ráno 16. června během závěrečné konference projektu ELDOŠ - eLearning do škol v Ostravici (wifi v hotelu Sepetná bylo opravdu dokonalé). Měl jsem tam přednášku Proč je otevřenost pro vzdělávání nezbytná a tuto aktualitu jsem použil jako ilustraci, jak by mohla otevřenost ve školách vypadat a jaké důsledky by to mohlo mít. Od té doby (tj. za poslední 2 týdny) došlo v příběhu o Martě ještě k dalšímu významnému pokroku. Ale začněme hezky od začátku.

Na samém konci dubna se 9 letá Martha Payne (budu jí říkat Marta) ze skotského Lochgilpheadu ovlivněna nalezením vlasů v jídle ve školní jídelně rozhodla, že v rámci školního projektu vytvoří blog, v němž bude každý den zveřejňovat fotku oběda spolu s hodnocením a vlastním komentářem. Inspirovala se v Británii velmi populárním šéfkuchařem Jamie Oliverem, který se proslavil mimo jiné též televizním seriálem Jamie's School Dinners, který v roce 2006 ve spojení s kampaní za zdravější jídlo ve školách donutil britskou vládu podpořit školní jídelny mimořádnou investicí 280 milionů liber a dodnes se opakovaně k této problematice vrací.

S tematickým zaměřením obsahu a se založením blogu s názvem Never Seconds Martě pomáhal tatínek. On to byl, kdo dal na základě latinského sousloví Veritas Ex Gustu (pravda chuti) Martě přezdívku Veg, kterou na internetu používá. Po počátečních technických potížích s foťákem se blog na počátku května rozjel. Martino hodnocení obědů bylo z počátku poměrně kritické. Za všechny alespoň komentář z 8. května: „Dobrá věc na tomto blogu je to, že táta konečně pochopil, proč chodím domů hladová.“

10. května se o blogu Never Seconds poprvé na Twitteru osobně zmínil Jamie Oliver. Když to pak zopakoval ještě v televizi, počet návštěvníků blogu začal prudce stoupat. 14. května vysílal rozhlas BBC s Martou interview, v němž svou iniciativu, jejímž cílem je zlepšení kvality školních obědů, popsala. Po prvních dvou týdnech měla na svém blogu přes 300 tisíc návštěv. Pak Marta vyzvala děti, aby jí posílaly fotografie svých vlastních obědů a začala zveřejňovat kromě vlastních též další zajímavé ukázky jídel z jiných škol v různých zemích.

18. května se Marta poprvé zmiňuje o skotské charitativní organizaci Mary's Meals, pro niž již rok předtím s přáteli vybrali 70£. Jedná o pozoruhodnou aktivitu, která jménem Marie – matky boží organizuje teplý výživný školní oběd pro děti na nejchudších místech světa. Tak např. v Malawi to celé pro jednoho vychází na 7£ za rok. Realita je taková, že mnoho z afrických žáků chodí do školy hlavně kvůli jídlu. Děti v Lochgilpheadu jsou tak konfrontovány se skutečností, která je docela šokující, protože oni platí za každý státem dotovaný oběd ve školní jídelně 2£.

Martin otec je farmářem a matka lékařkou. Zdá se, že je celkem jasné, kde se zájem této rodiny o zdravou výživu dětí ve školní jídelně bere. Pan Payne si dokonce našel oficiální státní vyhlášku (zřejmě pozůstatek kampaně Jamie Olivera) nařizující školním jídelnám, že je jejich povinností umožnit dětem sníst tolik ovoce a zeleniny, kolik samy chtějí. Skutečnost si ověřil na místním úřadě (okres Argyll and Bute je zřizovatelem tamních veřejných škol) a své dcery (jsou 2) vybavil kopií potvrzujícího mailu. 28. května se Marta zmiňuje o tom, že tištěnou kopii mailu ve škole použily a že po určitých dohadech dostaly ovoce podle svého přání. Z pozdějších zpráv se pak dozvídáme, že byla přijata politika umožňující dětem brát si ovoce pouze v případě, že dojedly celé hlavní jídlo. 29. května Martino hodnocení oběda poprvé dosáhlo maximálního počtu 10 bodů (10 i 9 se pak vyskytuje ještě vícekrát). Tuto skutečnost uvádím hlavně proto, aby bylo jasné, že blog Never Seconds nelze považovat vůči školní jídelně za nepřiměřeně kritický.

1. června Marta reaguje na komentáře, které v blogu poukazují na skutečnost, že my řešíme takovéto směšné problémy se zdravou výživou a děti jinde nemají co jíst. Pan Payne (asi jste si již také všimli toho, že on je ve skutečnosti hlavním hybatelem dění v našem příběhu) zřídil na portálu JustGiving organizujícím charitu všeho druhu stránku Veg from NeverSeconds, přes niž lze věnovat peníze Mary's Meals. Marta touto cestou poslala první příspěvek ze svých vlastních úspor a vyzvala čtenáře, aby se přidali. Již 4. června bylo vybráno 760£.

9-year-old blogger Marta Payne talks about Mary's Meals

6. června Marta zmiňuje, že díky jejímu blogu měli ve školní jídelně kontrolu, která sledovala veškeré dění během oběda a zvláštní pozornost věnovala tomu, co děti nesnědí a vyhazují do kontejneru.

Možná vám připadá mé vyprávění již trochu rozvláčné, ale všechny informace byly nezbytné k pochopení toho, co se stalo 14. června. Po několika článcích o blogu Never Seconds v místních novinách (např. Blogger, 9, declares victory over unappetizing school lunches nebo Government-backed school dinners menu proving to be real recipe for success), které byly, na rozdíl od Martiných zpráv, opravdu kritické, došla „zodpovědným“ úředníkům školského úřadu trpělivost. Paní ředitelka si na jejich příkaz zavolala Martu do ředitelny a oznámila jí, že díky ní úřad vydal všeobecný zákaz fotografovat ve školních jídelnách, který se na ni s okamžitou platností vztahuje.

A tady náš příběh vlastně teprve začíná! Ještě ten samý den tuto skutečnost Marta na blogu oznamuje a se čtenáři se loučí. Otec připojuje komentář, v němž konstatuje, že volal na školský úřad a tam mu bylo rozhodnutí potvrzeno. Hned poté se začaly dít velké věci. Hloupost úředníků školského úřadu okresu Argyll and Bute se stala předmětem velké mediální pozornosti. Teprve teď se o případ začaly pořádně zajímat noviny, rozhlas i televize. Zapojil se Jamie Oliver a mnoho dalších lidí. Za všechny vybírám z článku, který publikovala Maryn McKenna na blogu Wired SuperBug: „Chcete-li sdělit úřadu okresu Argyll and Bute, který má toto idiotské rozhodnutí na svědomí, co si o nich myslíte, zde je jejich web (na Twitteru @argyllandbute).“ [1]

Martin článek ze 14. června s titulkem Goodbye získal během jediného dne přes tisíc reakcí, celý blog ve stejném období přivítal skoro půl milionu návštěvníků, tvítů obsahujících #NeverSeconds či #MyLunchforMartha (na základě výzvy v Guardianu) přibývalo několik za vteřinu. Výzva Jamie Olivera „Stay strong Martha!“ (Marto, vydrž!) byla retvítnuta 2.3 miliony uživateli této sociální sítě. Jednotným projevem všech, jež činnost Marty oslovila, a chtěli se osobně zapojit do její podpory, byl finanční příspěvek na její charitu pro Mary's Meals. Jen za první den se vybralo přes 40 tisíc liber.

Ve večerních hodinách dne 15. června po přímém zásahu skotského ministra školství starosta Argyll and Bute Roddy McCuish v pořadu BBC oznámil, že zákaz fotografovat ve školních jídelnách odvolává a že Marta může pokračovat v provozování svého blogu. [2]

Přestože je zatím jen velmi malý odstup, již dnes je možno říci, že se kvalita obědů v lochgilpheadské škole zlepšila. Marta získala mnoho aktivních přispěvatelů z celého světa (nechcete se také zapojit?) a plánuje pro příští školní rok značné rozšíření svých aktivit vztahujících se ke školnímu stravování. Její charita má vybráno přes 100 tisíc liber, Mary's Meals se z nich chystá postavit v Malawi celou novou školní jídelnu, Marta ochutnala ovesnou kaši, kterou jedí africké děti, a chystá se na cestu, při níž by se s nimi chtěla osobně seznámit. Otec David Payne je určitě s tím, jak jejich boj s místními úřady dopadl, spokojený. Nezbývá, než Martě přát, aby jí tento skutečně velkolepý úspěch nestoupl do hlavy.

"Thank you Marta and friends!" - Lirangwe School in Malawi

Snad chápete, proč jsem si dal tu práci a tento příběh ze života otevřeného sdílení informací vám vyprávěl. Jsem přesvědčen, že je velice poučný i pro nás.

Citace:
[1] - MCKENNA, Maryn. 9-Year-Old Who Changed School Lunches Silenced By Politicians. 2012. [cit. 2012-7-1]. Dostupný z WWW: [http://www.wired.com/wiredscience/2012/06/neversec...].  
[2] - NeverSeconds blogger Martha Payne school dinner photo ban lifted. 2012. [cit. 2012-7-1]. Dostupný z WWW: [http://www.bbc.co.uk/news/uk-scotland-glasgow-west...].  
Anotované odkazy:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné anotované odkazy.
Přiřazené DUM:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné DUM.
 
INFO
Publikován: 02. 07. 2012
Zobrazeno: 5848krát
Hodnocení příspěvku
Hodnocení týmu RVP:
Hodnocení článku : 0

Hodnocení uživatelů:
Hodnocení článku : 5
Hodnotit články mohou pouze registrovaní uživatelé.

4 uživatelé Hodnocení článku : 5
zatím nikdo Hodnocení článku : 4
zatím nikdo Hodnocení článku : 3
zatím nikdo Hodnocení článku : 2
zatím nikdo Hodnocení článku : 1
Jak citovat tento materiál
BRDIČKA, Bořivoj. Jak v Lochgilpheadu zvítězila otevřenost. Metodický portál: Články [online]. 02. 07. 2012, [cit. 2019-09-18]. Dostupný z WWW: <https://spomocnik.rvp.cz/clanek/16233/JAK-V-LOCHGILPHEADU-ZVITEZILA-OTEVRENOST.html>. ISSN 1802-4785.
Doporučte materiál
Licence Licence Creative Commons

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons.


Komentáře RSS komentářů článku
Autor: Ondřej NeumajerVloženo: 02. 07. 2012 10:36

Když jsem prvně slyšel o blogu Never Seconds devítileté Marty, přidal jsem odkaz na něj včetně obrázků jídel do své prezentace školních webů, do sekce ke školní jídelně. Dnešní článek ukazuje na intentizu dalšího fenoménu. Je to skvělý příklad využití technologií k výchově k aktivnímu občanství a angažovanosti.

ON

Autor: E KocourekVloženo: 02. 07. 2012 14:38

"Snad chápete, proč (...) tento příběh ze života otevřeného sdílení informací (...) poučný i pro nás." -- No, sorry, já to nechápu. Obávám se, že stejně jako je z anglosaského prostředí do českého (prý) nepřenositelná fungující justice (poroty a systém precedentů), tím spíš je nepřenositelný vliv otevřeného sdílení informací na počínání vrchnosti. Pokud chováním stran a vlád (napříč politickým spektrem) nepohnou ani zprávy NKÚ, není mi jasné, jak by jím mohly pohnout údaje na něčím blogu. Nebo že by to v okresním měřítku fungovalo?

Autor: Bořivoj BrdičkaVloženo: 02. 07. 2012 15:27

Pane Kocourku,
počínání vrchnosti je plně ovlivněno tím, co jí občanská společnost dovolí. A to, co jí dovolí, má samozřejmě přímou souvislost s úrovní jejího vzdělání. Na odlišnosti kulturní se jako kdysi vzorová demokracie odvolávat nemůžeme. Na váš dotaz, zda to u nás může fungovat, odpovědět neumím. Rozhodně pro to hodlám udělat vše, co je v mých silách.
A co vy? Přidáte se?

Autor: Ondřej NeumajerVloženo: 02. 07. 2012 17:45

Myslím pane Kocourku, že je to přesně opačně, nežli píšete. Nic jiného "vrchností" (tfuj, to slovo nemám rád, je pejorativní a vzbuzuje rezignaci) nepohne - žádné NKÚ či ombudsman -, ale pouze osobní angažovanost. Podívejte se na ekologická sdružení, mnozí si při vyslovení jejich jména ťukají na čelo, ale kolik se jim toho podařilo ovlivnit. A pokud by někoho ekologie dráždila, tak jiným příkladem mohou být ochránci spotřebitelských práv.

Pěkný den

ON

Autor: E KocourekVloženo: 06. 07. 2012 14:59

Vysvětlím studentům, jak se dělá blog, i jak se získávají a na blog umisťují relevantní údaje, a také studentům vysvětlím, že v Česku každý whistle-blower buď musí pečlivě střežit svoji anonymitu nebo je záhy vrchností spolehlivě kariérně zlikvidován. Jak to vidíte, pane Brdička - tím se k vám přidám nebo spíš ne?

Díky za připomenutí zářivého příkladu osobní angažovanosti, pane Neumajer. Ano, ta úspěšná ekologická sdružení, to je vážně něco. Žabičky v potůčku, kytičky na louce - a pak bum prásk, Liška na ministerstvu a kvůli fotovoltaice dražší elektřina. Dodnes jsem neslyšel, že by se mi někdo z těch osobně angažovaných omluvil. Tak snad abych si teď myslel, že to tak chtěli a že jim to tak vyhovuje. V lepším případě to mohu brát jako příklad manipulovatelnosti osobně se angažujících aktivistů.

Pokud v Česku nápravu škodlivého počínání státních orgánů nepřivodí příslušné K TOMU URČENÉ orgány a mechanismy (např. NKÚ), pak asi opravdu nastává čas pro "osobní angažovanost". Ale vhodnými nástroji asi nebudou klávesnice a blog ...

Zpět k původnímu problému. Aktivita kolem blogu holčičky v Británii způsobila, že okresní instituce zrušila pitomý zákaz. Vznesl jsem pochybnost, zda podobná aktivita by měla vliv na realitu v Česku. Mýlil jsem se, vzpomněl jsem si, že kdysi dávno Ondřej Neff zorganizoval úspěšný (!!) protest proti počínání tehdejšího Telecomu. Takže upřesňuji námitku: měla by podobná aktivita v současném Česku POZITIVNÍ vliv na počínání státního orgánu?

Autor: Bořivoj BrdičkaVloženo: 09. 07. 2012 11:01

Chápu-li vás, pane Kocourku, správně, radíte všem, tedy i svým žákům, držet hubu a krok jako za totáče. Možná hodnotíte situaci správně. Pak je má snaha o prosazení otevřenosti v oblasti vzdělávání asi marná. Vize sdílení zkušeností mezi učiteli se nemá šanci naplnit, Spomocník je závadný zdroj opozičních názorů hodný zákazu a já sám jsem naivní snílek spějící k založení nového odboje. Jaký druh "osobní angažovanosti" jste měl na mysli? Rád bych věřil, že to tak daleko ještě nedošlo, ale musíme být připraveni. Třeba se nakonec přidám já k vám!

Autor: E KocourekVloženo: 10. 07. 2012 23:07

Současná situace, společenská a zejména politická, mi připadá nesmírně složitá. Radím svým studentům (a kolegům, mají-li o mé rady zájem) v mých odborných oborech, ale netroufám si radit nikomu (ani studentům), jaké společenské a politické postoje má kdo zaujímat.

Naštěstí je tu pokročilá technologie (jejíž součástí je i Spomocník) a ta nám umožňuje publikovat informace (včetně "závadných") a názory (včetně "opozičních"), aniž bychom tím automaticky kladli hlavu na špalek. Ty technologie jsou dnes už naštěstí tak nepostradatelné pro fungování firem, že je vrchnost nedokáže triviálně "zakázat" jako za totáče, a s těmi netriviálními způsoby (ACTA atd.) se musíme naučit tak či onak vypořádat.

Nelze přehlédnout, že ve vámi připomenutém období jsme si nápravu lecčehos představovali velice jednoduše, a tyto moje (naše?) naděje se nenaplnily. Ocituji zde dva verše jedné prastaré avšak relevantní písně:

Fear no danger! Shun no labor! // Lift up rifle, pike, and saber!

IMO my jsme ve fázi popisované tím prvním veršem.

Autor: Bořivoj BrdičkaVloženo: 11. 07. 2012 21:11

To arms! To arms!

Všichni tak nějak tušíme, že se asi boji nakonec nebude možné vyhnout. Pokud by, pane Kocourku, situace byla skutečně podobná Americké občanské válce, pak bychom se asi octli každý na jiné straně fronty. Pro Dixie mám sice slabost, ale jsem zásadně proti otroctví všeho druhu! Možná jste si ale smysl této jižanské hymny vyložil trochu jinak.

Připomeňme si raději slova, která řekl před popravou John Brown:
"I, John Brown, am now quite certain that the crimes of this guilty land will never be purged away but with blood."

Autor: E KocourekVloženo: 11. 07. 2012 21:55

Možná jsem si jinak vyložil smysl té hymny, ale zcela určitě jsem si jinak než vy, pane Brdičko, vyložil smysl té války. Vrchnost, konkrétně Honest Abe, lhala už tehdy. A dodnes (!!) jí to někteří baští.

Autor: Jiří ZajícVloženo: 18. 09. 2012 02:35

     Tohle je skutečně bezvadný článek.
     Pokud jako vychovatelé nedokážeme ty, kteří nám věří a které máme doprovázet k dospělosti, pozvbudit k podobnému jednání, pak skutečně nevím, k čemu jim naše pomoc je.
     Chápu, že pro učitele ve škole to nemusí být tak jednoznačné, jako pro mě, když mým "terénem" je neformální výchova ;-)