Spomocník Základní vzdělávání Vyvolá zmenšování počítačů všudypřítomnost poznávání?
Odborný článek

Vyvolá zmenšování počítačů všudypřítomnost poznávání?

19. 11. 2012 Základní vzdělávání Spomocník
Autor
Bořivoj Brdička

Anotace

Vize firmy Intel o dalším vývoji v oblasti výroby integrovaných obvodů, jenž slibuje zásadní zmenšování výpočetních zařízení. Podle indického vývojáře výukových aplikací Abhijita Kadle bude tento vývoj mít značný vliv na vzdělávání.

Na letošní výroční konferenci Intel Developer Forum, která se konala v září v San Francisku, přišel jeden z předních vývojářů firmy, futurolog Robert Johnson, se zajímavou prognózou. Předpověděl, že „nejpozději do roku 2020 se velikost použitelné výpočetní jednotky přiblíží nule“. [1] [2] Jestliže dnes jsou ty nejmenší rozlišitelné detaily uvnitř integrovaných obvodů na úrovni 20 nm, do roku 2020 se dostanou pod 5 nm. [3] V praxi to znamená, že počítače budou v hodinkách, brýlích, šatech apod. Takže budou skutečně úplně všude a budou neustále připraveny lidem pomáhat.

http://flic.kr/p/decZ1v

Podívejme se, kam tato zpráva v myšlenkách dovedla vývojáře multimediálních výukových aplikací a systémů pro řízení výuky Abhijit Kadle, který žije v indickém Pune a pracuje pro firmu Upside Learning, jež se zabývá hlavně vzděláváním zaměstnanců. Na firemním blogu reagoval na zprávu Intelu článkem nazvaným Poznávání všude kolem nás (Embedded Ubiquitous Learning) [4].

Abhijit přichází s představou, že naprostá všudypřítomnost a propojenost technologií povede k růstu počtu neživých digitálních agentů, kteří budou lidem asistovat na každém kroku (viz Inteligentní agent ve výukových aplikacích). Budou za nás stále více zpracovávat informace a předávat nám je ve snáze pochopitelné (upravené) podobě. Vlastně něco podobného do určité míry existuje již dnes třeba u vyhledávačů nebo na sociálních sítích, i když to na první pohled mnohdy není patrné (Pozor na internetové informační bubliny!). Zdá se, že na těchto službách budeme stále více závislí, stále více se budeme spoléhat na to, co pro nás tito agenti dělají (Dohlížejí na vše stroje láskyplné milosti?).

Podle Johnsonova přehledu vývoje (na obrázku) jsme nedávno vstoupili do éry převládajících mobilních zařízení. V ní dochází k významnému posunu v oblasti vzdělávání směrem k mobilnímu. Jenže kam se asi posuneme dále, až budou počítače natolik integrovány úplně do všech běžných předmětů denní potřeby, že zařízení výpočetní jednotku obsahující nebudeme vůbec vnímat jako počítač? Jak ovlivní budoucí vývoj prudký rozvoj umělé inteligence (Jak Watson zvítězil v Jeopardy)? Co způsobí skutečnost, že tato zařízení nebudou komunikovat jen s námi, ale také sama mezi sebou? Lze si vůbec představit, jak bude naše poznávání v takovém prostředí vypadat?

Odpovědět není snadné. Abhijit formuluje 3 klíčové oblasti, v jejichž rámci bychom měli budoucí použitelnost inteligentních neživých agentů pro výuku zkoumat:

  1. Schopnost vybrat z velkých dat relevantní obsah, vyhodnotit ho a předložit uživateli ve správný čas a v nejvhodnější formě (např. Vizualizace dat jako výukový prostředek budoucnosti).
  2. Schopnost zaznamenávat a sdílet informace o výukových výsledcích každého jedince umožňující přizpůsobení aktivit realizovaných prostřednictvím technologií jeho aktuálním vzdělávacím potřebám (Vize daty řízeného školství).
  3. Míra integrace výuky do všech vzájemně propojených zařízení vybavených výpočetním výkonem, jež bude každému k dispozici vždy přesně v tom okamžiku, kdy ji bude potřebovat, a bude tak uspokojovat potřebu soustavného celoživotního poznávání všech lidí.

Jestliže se představa každodenní přítomnosti určitých jednodušších forem učení všude kolem nás naplní, nezvýší se tím šance mnoha lidí dospět nakonec až k vyšším formám myšlení? To je otázka! Dostaneme se jako lidstvo až do situace, kdy se prostě všichni budou muset vzdělávat? Nebo přenecháme řízení světa strojům?

Zdá se, že Abhijit Kadle pro nás má jen samé obtížně zodpověditelné otázky. Jednu odpověď ale přece jen známe. Vývoj v oblasti přípravy na povolání se ubírá od formálních prezenčních forem přes formy kombinované s eLearningem směrem k všudypřítomnosti neformálního učení téměř ve všech pracovních aktivitách lidí. Již dnes můžeme náznaky tohoto vývoje sledovat i ve školách hlavně tam, kde jsou žáci vybaveni 1:1.

Literatura a použité zdroje

[1] – WILLIAMS, Rob. Intel Says 'Compute Moves to Zero' by 2020. 2012. [cit. 2012-11-4]. Dostupný z WWW: [http://techgage.com/news/intel_says_compute_moves_to_zero_by_2020/].
[2] – HACHMAN, Mark. Intel Dabbles In Science Fiction. 2012. [cit. 2012-11-4]. Dostupný z WWW: [http://readwrite.com/2012/09/11/intel-dabbles-in-science-fiction].
[3] – KRCHŇÁK, Tomáš. Intel má vzorky 14nm obvodů, procesory budou za 2 roky. 2012. [cit. 2012-11-4]. Dostupný z WWW: [http://extrahardware.cnews.cz/intel-ma-vzorky-14nm-obvodu-procesory-budou-za-2-roky].
[4] – KADLE, Abhijit. Embedded Ubiquitous Learning. 2012. [cit. 2012-11-4]. Dostupný z WWW: [http://www.upsidelearning.com/blog/index.php/2012/09/13/embedded-ubiquitous-learning/].

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Hodnocení od uživatelů

E Kocourek
22. 11. 2012, 19:22
Článek místy řeší zajímavé problémy (role agentů) a bohužel místy předkládá i naprosté podružnosti ("kam se asi posuneme dále, až budou počítače natolik integrovány úplně do všech běžných předmětů denní potřeby, že zařízení výpočetní jednotku obsahující nebudeme vůbec vnímat jako počítač?"), jako by je vymýšlel novinář či popularizátor vědy.
"Nebo přenecháme řízení světa strojům?" -- Toto je zajisté klíčová otázka. Ale netýká se ani škol, ani učení, dokonce ani role strojů. Toto je otázka politická, a položit ji může jenom někdo, kdo má charakteristický vztah k lidské svobodě. Je praktické, aby se občané domluvili, že někdo bude řídit obec. Je celkem tradiční, že někomu se svěří řízení země. Čím dál průkazněji se jeví, že nemá smysl a (naštěstí!) ani nelze zařídit, aby někdo rozumně řídil poměrně malý kontinent. Nikdo nemá právo řídit svět - ani stroje, ani lidé.
 
Zpět ke vzdělávání. Tvrdím, že za posledních deset let nenastal žádný převratný (to jako zlomový) vývoj ani v dostupnosti informací, ani v kapacitě každému (každému zájemci) dostupné paměti, kam si může ukládat informace. Před deseti lety jsme nosili v kapse flash paměť s kapacitou řádově Giga, dnes nosíme hard disk s kapacitou řádově Tera. No a co? Problém přece není v objemu informací, které si mohu uložit do osobní databáze, ale v organizaci těch dat, aby byly rychle dostupné a rychle použitelné. Kdo si neumí zorganizovat Gigabajt dat, tím spíš se utopí v Terabajtu, a žádný čip v mozku mu nebude nic platný. I ta vizualizace může být fajn, ale jenom jako další alternativa (jejíž užitečnost je třeba prozkoumat a ověřit) - ne jako módní vlna (a teď rychle všichni všechno zvizualizují!)
A co se týče dostupnosti informací z Internetu, už jsme se tu o to chytli dříve. Já tvrdím (nejsem autorem toho stanoviska, ale tady možná jeho jediným obhájcem), že Internet je inherentně nedůvěryhodný zdroj, zatímco zdejší odpůrci tvrdí, že lze nějak označit a identifikovat důvěryhodné zdroje a pak tedy sklízet z Internetu samou čistou pravdu a nic než pravdu. Takže podle někoho v osobní databázi nemusíte mít vůbec žádné údaje a všechno si můžete stáhnout a přesně tehdy, až když to budete potřebovat. Podle mne valnou většinu stahovaných údajů musíte pečlivě ověřit, takže v mnoha případech je praktické nestahovat a raději mít údaje uložené "u sebe".
Moje resumé: Školy nemají (zrovna teď) důvod radikálně měnit obsah učiva a zrovna teď začínat studenty učit spoléhat se na online moudra, naopak, už aspoň deset let mají studenty učit, jak příchozí údaje ověřovat, jak je šikovně přestrukturovat a jak je uložit tak, aby byly opakovatelně a rychle použitelné. Nebe nepadá o nic víc než loni a předloni.
 
Pane Rusek, k vašemu příspěvku z 21. 11. 2012 06:50. Sorry, ale často nedokážu rozpoznat ironii. Připadá mi, že jeden váš odstavec je míněn vážně (to s Bloomovou taxonomií je skvělý postřeh!) a jeden tvrdě ironicky. Jak moc vážně jste to celé myslel?
 

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.