Domů > Spomocník > Základní vzdělávání > Vyvolá zmenšování počítačů všudypřítomnost poznávání?
Odborný článek

Vyvolá zmenšování počítačů všudypřítomnost poznávání?

19. 11. 2012 Základní vzdělávání Spomocník
Autor
Bořivoj Brdička

Anotace

Vize firmy Intel o dalším vývoji v oblasti výroby integrovaných obvodů, jenž slibuje zásadní zmenšování výpočetních zařízení. Podle indického vývojáře výukových aplikací Abhijita Kadle bude tento vývoj mít značný vliv na vzdělávání.

Na letošní výroční konferenci Intel Developer Forum, která se konala v září v San Francisku, přišel jeden z předních vývojářů firmy, futurolog Robert Johnson, se zajímavou prognózou. Předpověděl, že „nejpozději do roku 2020 se velikost použitelné výpočetní jednotky přiblíží nule“. [1] [2] Jestliže dnes jsou ty nejmenší rozlišitelné detaily uvnitř integrovaných obvodů na úrovni 20 nm, do roku 2020 se dostanou pod 5 nm. [3] V praxi to znamená, že počítače budou v hodinkách, brýlích, šatech apod. Takže budou skutečně úplně všude a budou neustále připraveny lidem pomáhat.

http://flic.kr/p/decZ1v

Podívejme se, kam tato zpráva v myšlenkách dovedla vývojáře multimediálních výukových aplikací a systémů pro řízení výuky Abhijit Kadle, který žije v indickém Pune a pracuje pro firmu Upside Learning, jež se zabývá hlavně vzděláváním zaměstnanců. Na firemním blogu reagoval na zprávu Intelu článkem nazvaným Poznávání všude kolem nás (Embedded Ubiquitous Learning) [4].

Abhijit přichází s představou, že naprostá všudypřítomnost a propojenost technologií povede k růstu počtu neživých digitálních agentů, kteří budou lidem asistovat na každém kroku (viz Inteligentní agent ve výukových aplikacích). Budou za nás stále více zpracovávat informace a předávat nám je ve snáze pochopitelné (upravené) podobě. Vlastně něco podobného do určité míry existuje již dnes třeba u vyhledávačů nebo na sociálních sítích, i když to na první pohled mnohdy není patrné (Pozor na internetové informační bubliny!). Zdá se, že na těchto službách budeme stále více závislí, stále více se budeme spoléhat na to, co pro nás tito agenti dělají (Dohlížejí na vše stroje láskyplné milosti?).

Podle Johnsonova přehledu vývoje (na obrázku) jsme nedávno vstoupili do éry převládajících mobilních zařízení. V ní dochází k významnému posunu v oblasti vzdělávání směrem k mobilnímu. Jenže kam se asi posuneme dále, až budou počítače natolik integrovány úplně do všech běžných předmětů denní potřeby, že zařízení výpočetní jednotku obsahující nebudeme vůbec vnímat jako počítač? Jak ovlivní budoucí vývoj prudký rozvoj umělé inteligence (Jak Watson zvítězil v Jeopardy)? Co způsobí skutečnost, že tato zařízení nebudou komunikovat jen s námi, ale také sama mezi sebou? Lze si vůbec představit, jak bude naše poznávání v takovém prostředí vypadat?

Odpovědět není snadné. Abhijit formuluje 3 klíčové oblasti, v jejichž rámci bychom měli budoucí použitelnost inteligentních neživých agentů pro výuku zkoumat:

  1. Schopnost vybrat z velkých dat relevantní obsah, vyhodnotit ho a předložit uživateli ve správný čas a v nejvhodnější formě (např. Vizualizace dat jako výukový prostředek budoucnosti).
  2. Schopnost zaznamenávat a sdílet informace o výukových výsledcích každého jedince umožňující přizpůsobení aktivit realizovaných prostřednictvím technologií jeho aktuálním vzdělávacím potřebám (Vize daty řízeného školství).
  3. Míra integrace výuky do všech vzájemně propojených zařízení vybavených výpočetním výkonem, jež bude každému k dispozici vždy přesně v tom okamžiku, kdy ji bude potřebovat, a bude tak uspokojovat potřebu soustavného celoživotního poznávání všech lidí.

Jestliže se představa každodenní přítomnosti určitých jednodušších forem učení všude kolem nás naplní, nezvýší se tím šance mnoha lidí dospět nakonec až k vyšším formám myšlení? To je otázka! Dostaneme se jako lidstvo až do situace, kdy se prostě všichni budou muset vzdělávat? Nebo přenecháme řízení světa strojům?

Zdá se, že Abhijit Kadle pro nás má jen samé obtížně zodpověditelné otázky. Jednu odpověď ale přece jen známe. Vývoj v oblasti přípravy na povolání se ubírá od formálních prezenčních forem přes formy kombinované s eLearningem směrem k všudypřítomnosti neformálního učení téměř ve všech pracovních aktivitách lidí. Již dnes můžeme náznaky tohoto vývoje sledovat i ve školách hlavně tam, kde jsou žáci vybaveni 1:1.

Literatura a použité zdroje

[1] – WILLIAMS, Rob. Intel Says 'Compute Moves to Zero' by 2020. 2012. [cit. 2012-11-4]. Dostupný z WWW: [http://techgage.com/news/intel_says_compute_moves_to_zero_by_2020/].
[2] – HACHMAN, Mark. Intel Dabbles In Science Fiction. 2012. [cit. 2012-11-4]. Dostupný z WWW: [http://readwrite.com/2012/09/11/intel-dabbles-in-science-fiction].
[3] – KRCHŇÁK, Tomáš. Intel má vzorky 14nm obvodů, procesory budou za 2 roky. 2012. [cit. 2012-11-4]. Dostupný z WWW: [http://extrahardware.cnews.cz/intel-ma-vzorky-14nm-obvodu-procesory-budou-za-2-roky].
[4] – KADLE, Abhijit. Embedded Ubiquitous Learning. 2012. [cit. 2012-11-4]. Dostupný z WWW: [http://www.upsidelearning.com/blog/index.php/2012/09/13/embedded-ubiquitous-learning/].

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Hodnocení od uživatelů

Martin Rusek
21. 11. 2012, 06:50
Jestli právě na to nemyslel Siemens ve svém výroku o nehodnotném obsahu při minimálních nákladech na jejich "množení".
Nebude totiž trvat dlouho, než budou takové počítače třeba v kontaktních čočkách. Formální instituce se nebudou schopny transformovat ze zajetého přežvýkacího stylu a my se pak dostaneme se rychle do bodu, kdy už budou zavřeny školy. Kdo by taky chodil někam, kde je autoritářsky předkládáno (a testováno) něco, co doslova v okamžiku mám zobrazeno na sítnici, aniž by mi někdo říkal, jak a kde sedět, kdy jít na záchod a kdy k obědu.
Zapomeneme na spodní patro Bloomovy taxonomie, protože paměť, aspoň ta dlouhodobá, bude uchovávat už jen útržky vzpomínek k propojení alb fotek kdesi v oblaku. Na všechno ostatní budeme mít technologického pomocníka. Jakékoli úlohy vzdělávacího nebo pracovního charakteru budou zákonitě zaměřeny na třansformaci poznatků, nikoli jen opakování a kopírování. To přece bude samozřejmé.
Bořivoj Brdička
21. 11. 2012, 13:03
Já si, když dojde na nejhorší, vždycky vybavím vystoupení Susan Blackmorové na TEDu: Susan Blackmore o memech a "temech" (s titulky).
Radek Sárközi
21. 11. 2012, 13:15
A nebudou brzy paměťové chipy v mozku, kam si nahrajete učivo od ZŠ po VŠ během minuty?
Martin Rusek
21. 11. 2012, 14:17
Pokud půjde ve výuce stále jen o pojmy k zapamatování: autory a jejich díla, haldy letopočtů, vzorce pro výpočet pH slabých vícesytných kyselin a podobné záležitosti, pak už aby to bylo.
Mgr. Zdeněk Sotolář
21. 11. 2012, 20:04
V Týdnu 45 v článku První světová debilizace cituje autor ředitelku Lucas Art Entertainment: "Opravdu dobří jsou ti, kteří se nikdy nedloučili od svého poznámkového bloku." Jen oni prý ještě mají nápady, cit a představivost.
Abychom jednou neříkali, že jsme prohráli 1:1.
Bořivoj Brdička
22. 11. 2012, 06:52
Pane Sotoláři,dlouho jste se odmlčel. Ale vidím, že jste konzistentní. Říkáte: "Učme bez technologií! Způsobí zblbnutí našich dětí!" A my zase říkáme: "Učme s technologiemi. Snažme se je používat tak, aby byly našim dětem přínosem." Budu do omrzení opakovat, že chytrý, nedebilizovaný člověk je schopnější s technologiemi. Nevěřím, že jste schopen s papírem v bloku dosáhnout lepších výsledků. Snad kromě vyjimečných situací. Pokud nechcete jen provokovat, uvědomte si, co říkáte - a kde! Děkuji.
Mgr. Zdeněk Sotolář
22. 11. 2012, 11:43
Pane Brdičko,
neříkejte za mě, co říkám. Chováte se jako demagog. Já jen ocitoval zajímavý názor na nedostatek kreativity nové, "technologické" generace. A nedostatek citu, nápadů a představivosti na dětech (žácích ZŠ) bohužel pozoruji dennně. Nevím, jaký na tom mají podíl právě technologie (a které). Ale nevěřím, že na tom nemají žádný podíl. Můj hlas je tedy varovný, nikoliv odmítající. V tom jsem konzistentní. Možná byste raději slyšel potlesk, ale já zůstávám u svých pochybnosí, i když jsou pro vás jen provokováním. A děkuiji za vaše varování, napovídá mi víc, než jste možná chtěl.  
Bořivoj Brdička
22. 11. 2012, 18:43
Soudný čtenář nechť si laskavě udělá vlastní názor. Hádat se nebudu. Ten, kdo varuje, nejsem já. Nemá-li pan Sotolář v úmyslu bránit využití technologií ve školách, bude muset objasnit, co chce. Je to už kolik měsíců, co jsem mu navrhoval, aby své názory vpravil do článku a uveřejnil ho. Rád si ho přečtu.
E Kocourek
22. 11. 2012, 19:22
Článek místy řeší zajímavé problémy (role agentů) a bohužel místy předkládá i naprosté podružnosti ("kam se asi posuneme dále, až budou počítače natolik integrovány úplně do všech běžných předmětů denní potřeby, že zařízení výpočetní jednotku obsahující nebudeme vůbec vnímat jako počítač?"), jako by je vymýšlel novinář či popularizátor vědy.
"Nebo přenecháme řízení světa strojům?" -- Toto je zajisté klíčová otázka. Ale netýká se ani škol, ani učení, dokonce ani role strojů. Toto je otázka politická, a položit ji může jenom někdo, kdo má charakteristický vztah k lidské svobodě. Je praktické, aby se občané domluvili, že někdo bude řídit obec. Je celkem tradiční, že někomu se svěří řízení země. Čím dál průkazněji se jeví, že nemá smysl a (naštěstí!) ani nelze zařídit, aby někdo rozumně řídil poměrně malý kontinent. Nikdo nemá právo řídit svět - ani stroje, ani lidé.
 
Zpět ke vzdělávání. Tvrdím, že za posledních deset let nenastal žádný převratný (to jako zlomový) vývoj ani v dostupnosti informací, ani v kapacitě každému (každému zájemci) dostupné paměti, kam si může ukládat informace. Před deseti lety jsme nosili v kapse flash paměť s kapacitou řádově Giga, dnes nosíme hard disk s kapacitou řádově Tera. No a co? Problém přece není v objemu informací, které si mohu uložit do osobní databáze, ale v organizaci těch dat, aby byly rychle dostupné a rychle použitelné. Kdo si neumí zorganizovat Gigabajt dat, tím spíš se utopí v Terabajtu, a žádný čip v mozku mu nebude nic platný. I ta vizualizace může být fajn, ale jenom jako další alternativa (jejíž užitečnost je třeba prozkoumat a ověřit) - ne jako módní vlna (a teď rychle všichni všechno zvizualizují!)
A co se týče dostupnosti informací z Internetu, už jsme se tu o to chytli dříve. Já tvrdím (nejsem autorem toho stanoviska, ale tady možná jeho jediným obhájcem), že Internet je inherentně nedůvěryhodný zdroj, zatímco zdejší odpůrci tvrdí, že lze nějak označit a identifikovat důvěryhodné zdroje a pak tedy sklízet z Internetu samou čistou pravdu a nic než pravdu. Takže podle někoho v osobní databázi nemusíte mít vůbec žádné údaje a všechno si můžete stáhnout a přesně tehdy, až když to budete potřebovat. Podle mne valnou většinu stahovaných údajů musíte pečlivě ověřit, takže v mnoha případech je praktické nestahovat a raději mít údaje uložené "u sebe".
Moje resumé: Školy nemají (zrovna teď) důvod radikálně měnit obsah učiva a zrovna teď začínat studenty učit spoléhat se na online moudra, naopak, už aspoň deset let mají studenty učit, jak příchozí údaje ověřovat, jak je šikovně přestrukturovat a jak je uložit tak, aby byly opakovatelně a rychle použitelné. Nebe nepadá o nic víc než loni a předloni.
 
Pane Rusek, k vašemu příspěvku z 21. 11. 2012 06:50. Sorry, ale často nedokážu rozpoznat ironii. Připadá mi, že jeden váš odstavec je míněn vážně (to s Bloomovou taxonomií je skvělý postřeh!) a jeden tvrdě ironicky. Jak moc vážně jste to celé myslel?
 
Radek Sárközi
22. 11. 2012, 20:50
Jako soudný čtenář bych se rád zastal pana Sotoláře. Např. waldorfské školy před brzkým nasazením techniky do výuky varují. Technika totiž lásku nenahradí... I já se v poslední době raději obracím k přírodě než k internetu. :-D
Martin Rusek
22. 11. 2012, 21:08
Zvláštní, pane Kocourku, že si stěžujete na dvojakost článků a jedním dechem vyplodíte takovýto komentář. Mluví ale sám za sebe, takže není zapotřebí rozporovat tu půlku textu, se kterou nesouhlasím - zvládne to sama.
Dovolte mi jen poznámku k resumé. Školy musí radikálně změnit nejenom obsah, ale i způsob, jakým k edukaci přistupují. Nic nedělat neznamená jen stagnovat, ale stále více se propadat (vizte Red Queen's principle). Ostatně, to cítí všichni, kteří na Spomocníka i další podobná místa chodí z jiného důvodu, než si pouze udělat duševní hygienu. Kritické hodnocení (mediálních) obsahů je jen část z kompetencí, které současná škola musí žákům předat. Žáci u nás zůstávají příliš v lavicích, seznámeni s tématem výuky slovem a na papíře, v lepším případě na promítacím plátně, nahlíženi jako homogenní (stejně, myslící, stejně asociující, stejně se učící) skupina, modelína, která má věrně dodržet tvar vtisknutý učitelem. Nezní to jako důvod pro změnu?
Hezký zbytek týdne všem :)
Miroslav Melichar
22. 11. 2012, 22:37
Nové technologie samozřejmě znamenají nové perspektivy. Zatímco my zvažujeme, co s nimi, naši žáci jednají. Stačí mobil s internetem a tedy Wikipedií a pod. a na nejspodnější příčky Bloomovy taxonomie má žák vyhráno. Představa, že se nám tím uvolní prostor pro hodnocení tvořivých výkonů, je ale naivní. Zadáme-li žákům do písemky myšlenkově náročnější úkoly, tak je žák zredukuje na pár opsaných informací, které se zadáním souvisí třeba jen vzdáleně. Když to vyjde a je to za 3, tak je to skvělé, za 4 to taky jde. Poměr výsledek vs investovaná energie je skvělý. Žák prokázal kompetence k řešení problémových situací, konkurenceschopnost.
Martin Rusek
22. 11. 2012, 22:55
Jsem rád za Váš úvod, pane kolego :) Řešení zbytku spočívá v několika krocích: 1. jste již udělal, přijmout technologie, 2. charakterizovat zakopaného psa a 3. změnit styl kladení otázek, tj. i zadání testů.
Jedná se o běžnou praxi při navozování badatelského nebo dokonce projektového vyučování. Namísto zadání: Vyjmenujte nezdravé stravovací návyky, může otázka znít Jak můžeme lidem ve svém okolí vysvětlit rizika přejídání se? Domnívám se, že to by mohlo pomoct.
 
Bořivoj Brdička
22. 11. 2012, 23:36
Vskutku bych rád věděl, jaké procento našich učitelů je přesvědčeno, že náporu technologií a debilizaci našich žáků odolají tím, že jim budou v jejich používání bránit. Všichni bychom jistě dali přednost přírodě a lásce, ani já nejsem výjimkou. Budu první, kdo navrhne povinné vypnutí mobilů při cestě do přírody. Jsem i pro realizaci projektů typu jednodenní školní blackout, abychom byli připraveni. Ale bohužel pořád nevím, co chtějí mí oponenti. O odporu waldorfských škol k technologiím vím. Přijde mi to hodně podobné tomu, když rodiče udělají ze svých dětí vegany. Pravděpodobně je poškodí na celý život. Je na čase se učit technologie výukově používat tak, aby byly žákům přínosem. Jinudy cesta nevede. Nicnedělání vede právě k oné debilizaci. Vím docela s jistotou, že se v mnoha ohledech shodneme. Ten problém, který některé čtenáře dráždí, je celkem pochopitelný. Problémy se skutečně zvětšují a technologie jsou katalizátorem. Bohužel právě na učitelích leží obrovská zodpovědnost. Myslíte, že budeme schopni ji unést?
E Kocourek
23. 11. 2012, 06:19
Jelikož Internet je inherentně nedůvěryhodný zdroj informací, je poměrně snadné demonstrovat studentům, že "mobil s internetem" zmiňovaný Miroslavem Melicharem, bez přiměřeného použití vlastního mozku, jim nepomůže ani v nejmenším. Schopný a motivovaný student záhy pochopí, na co Internet používat má smysl a na co to smysl nemá. Nežli studentům něco zakazovat, je rolí učitele vysvětlit a předvést studentům omezení té které technologie. Nemohu se ubránit dojmu, že pan Brdička zde technologie presentuje spíše jako omezení nemající, všemocné a samospasitelné.
"Nicnedělání vede právě k oné debilizaci." -- Dejme tomu. Ale horlivá aktivita směřující špatným směrem také není žádná výhra.
"Problémy se skutečně zvětšují a technologie jsou katal*zátorem." -- Problémy se sice skutečně zvětšují, ale jde o problémy, které s technologiemi nesouvisí. Na technologické frontě je několik let klid a hlasité výkřiky, že právě teď se v technologiích děje něco převratného, jsou srovnatelné s vřískáním globálních oteplovačů (ale spíš jde o marketingovou kampaň výrobců těch technologií). 
Fandím učitelům, kteří chtějí u svých studentů povzbudit a vytvořit skutečné schopnosti a vědomosti, a nikoli jen "kompetence k řešení" problémových situací a "prokazování konkurenceschopnosti". Bohužel, společenská atmosféra tomu nepřeje. Studenti vnímají, jaké jsou skutečné "kvalifikační" požadavky při obsazování lukrativních míst ve státní správě (včetně školství). Není rolí učitelů bojovat s celou společností a snažit se ji nasměrovat opačným směrem, nežli se ta společnost rozhodla kráčet, i kdyby ten směr byl sebe-debilnější.
A že právě na učitelích leží obrovská zodpovědnost? Zda myslím, že budeme schopni ji unést? -- Na učitelích žádná "obrovská" zodpovědnost neleží. Odpovědnost učitelů je shora omezena výší jejich platu.
Bořivoj Brdička
23. 11. 2012, 07:26
Ano, a už se opět začíná ukazovat, že jsme v mnohém zajedno. Pan Kocourek a možná i pan Sotolář mají z článku konstatujícího zvyšování všudypřítomnosti technologií dojem, že jsem jejich nekritickým zastáncem. Nedávno jsem se pokoušel vyvrátit velmi podobný názor jedné mé studentky v našem Edmodo kanálu. Prostě to sem zkopíruji:
"kdyby se Pan Dr. Brdička zmínil třeba i o nějakých negativních stránkách"Přiznávám, že na to pořád musím myslet. Udělám proto malou inventuru toho, kde jsem se zabýval negativními stránkami vzdělávacích technologií:http://spomocni…k/12961/ (!)http://spomocni…t-...Sta čil jsem projít asi polovinu, ale už toho mám dost (jsou 2 v noci). Pojednání o rizicích najdete též v mé publikaci Role internetu ve vzdělávání -http://it.pedf.…ka95.htm - ale asi je to pořád málo. Možná ode mne očekáváte něco docela jiného. Nejhorší by bylo, kdybyste si začali myslet, že vám mohu poskytnout nějaké zaručené návody. Nejvhodnější postupy budete muset celý život hledat. Nakonec přidám citát, který pěkně vystihuje naši situaci:„Lidské dějiny se stále více stávají závodem mezi výchovou a katastrofou.“ H.G.Wells
E Kocourek
23. 11. 2012, 09:15
Aha, a už se opět začíná ukazovat, že mluvíme rozdílnými - nebo čertvíjakými - jazyky. Pokud napíši "presentuje spíše jako omezení nemající, všemocné a samospasitelné", mám tím na mysli, že jim přisuzujete nepatřičně VELKÝ vliv, ne nutně, že jste jejich zastáncem. Načež vy kontrujete dlouhatánským seznamem článků (z takové argumentace se vaše studentka musela picnout!) , a když si z nich vyberu ten s vykřičníkem (12961), najdu v něm "Do značné míry je právě toto klíčová otázka současného školství. Skoro se mi ani nechce to domýšlet. Není vyloučené, že právě na tom je závislý osud celého lidstva." Proloženo mnou. Vy jste těmi technologiemi posedlý, pane Brdička! Máte pravdu, že píšete o rizicích, ale způsobem, jako by ty technologie byly Godzilla, Loki, Belzebub, Hannibal Lecter a Rudý Baron, to vše dohromady a stokrát mocnější.

Ujišťuji vás, že od vás (ani od kohokoli jiného) žádné návody nechci. Jedním z důvodů, proč píšu na rvp.cz, je moje obava, že mi časem nějaký další dobrodinec bude dávat nějaké další návody (jak zkoušet u maturity už všichni vědí, tak teď třeba jak učit na maturitu?) a já dobře vím, že ničemu nezabráním, ale chci mít dobrý pocit, že jsem se aspoň ozval.
Radek Sárközi
23. 11. 2012, 10:31
Jedním z důvodů, pro nepoužívání techniky v mladším věku žáků může být to, že si někteří rodiče i učitelé myslí, že dítě musí nejprve dozrát. Zda mají pravdu, ponechávám budoucnosti, ve které se ukáže, jaké osudy jejich děti potkají. Přidám jednu perličku ze střední školy montessori ve Vídni, kde byla žákům volně k dispozici k učení počítačová učebna, přesto tam nikdo nebyl - žáci se učili, ale jinými způsoby... 
Martin Rusek
23. 11. 2012, 11:45
Pane Kocourku, patrně je načase zaujmout mužnější stanovisko. Vaše názory v diskusích sice lecos naznačují, nemůžete ale po nikom chtít, aby je přijal, nebo s nimi polemizoval, v tak omezeném prostoru. Například píšete, že na učitelích neleží obrovská zodpovědnost. Prosím, dokažte ve svém článku, že ne. Takto v diskusi to vypadá jen jako Vaše touha po opozici. Přitom zkušenost ukazuje, jak moc se školy staly odkládacím zařízením prro mnoho rodin, nakolik se mění požadavky současné společnosti a s nimi požadavky na vzdělání, které nikdo jiný než učitelé nemůže rychleji reflektovat - to že není zodpovědnost?
 
Pane kolego Sárközi, montessoráci ve Vídni byli patrně zcela ojedinělou skupinou žáků. Spíše se ale stali nástrojem nějakého odpůrce technologií, který neváhal fabulovat. Jako argument poslouží dva články o tom, co děti na celém světě dělají, mají-li k dispozici počítač:
http://spomocni…ZDI.html
http://spomocni…ZDI.html
Hezký víkend všem!
Mgr. Zdeněk Sotolář
23. 11. 2012, 15:52
Nevisí tu ve vzduchu určitý rozpor? (Upozorňovat na rozpory snad není provokace.) Na jedné straně říká pan Brdička, že waldorfský postoj (t.j. nechat děti dozrát bez technologií) může mít dokonce fatální následky (Pravděpodobně je poškodí na celý život.), na straně druhé pan Rusek uvádí odkazy na příklady toho, jak děti rychle a hlavně samy zvládly technologie. Dokonce smysluplně.
Bořivoj Brdička
23. 11. 2012, 17:43
Skutečně jsou na světě místa, kde se děti dostanou na vyšší úroveň poznání prostě tím, že se jim bez nejmenšího vysvětlení poskytnou počítače. Teď podobný experiment provádí OLPC. Velmi nerad bych se dočkal toho, že tomu tak bude i u nás.
Je pravdou, že jsem technologiemi posedlý. Konstatuji, že celý Spomocník je zaměřený výhradně na toto téma. Máte-li ten pocit, že je třeba mě za toto kritizovat, pak kritiku přijímám. Nezbude vám ale, než tuto skutečnost vzít na vědomí. Číst mé články přece nemusíte!
Radek Sárközi
23. 11. 2012, 21:39
Já určitě od Spomocníka neočekávám články o tom, že je super, když děti společně zapřažené do pluhu zorají pole, zasejí obilí, sklidí, vymlátí ho, namelou mouku a upečou si chleba, který pak sní (projet z waldorfské ZŠ) - to si přečtu jinde. :-D

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.