Audrey Watters je v nynější době novinářkou na volné noze. Studovala původně celou řadu oborů - folklór, genderovou problematiku, angličtinu, film ad. PhD. studium komparativní literatury na University of Oregon nedokončila a začala se naplno věnovat psaní (nejen) o vzdělávacích technologiích. Publikuje např. v Inside Higher Ed., KQED MindShift a The School Library Journal.
Důvody, proč zanechala PhD. studia, pro Oregonskou univerzitu příliš lichotivé nejsou. Po nečekané smrti manžela na rakovinu si nedokázala neosobní akademickou společnost, kde se snaží předběhnout jeden druhého a doktorandi jsou zneužíváni k nejhorší a mizerně placené práci, představit jako svou budoucnost. „Po sedmi letech“ říká Audrey dnes „jsem silnější, než jsem byla kdy předtím. Zato prognóza pro instituce vysokého školství zdaleka tak dobře nevypadá.“ [1]
V dubnu roku 2010 poté, co se stala, jak sama říká, „technologickou novinářkou“ založila blog Hack Education. K tomu jí dle jejích vlastních slov vedla frustrace z nedostatečného mediálního pokrytí edukačních technologií jak po stránce technologické, tak po stránce edukační. Tyto stránky psala jako něco, co jí scházelo, a sama by si ráda přečetla – chytře, bez reklam a vlivu investorů. Její články se zabývají novými vzdělávacími technologiemi a budoucností školství. Kromě toho vede se svým partnerem (Kin Lane) blog Tech Gypsies.
Z Audrey Watters se postupně stala špičková kurátorka. Encyklopedie profesí zatím zná jen tradiční význam toho slova: „kurátor je profesionál, který vyhledává umělecká díla, která spojuje nějaká konkrétní idea a která jsou potom vystavena, aby koncepce byla zřejmá návštěvníkovi výstavy ...“
Online kurátor (označení jsem si vypůjčil od doktora Brdičky z článku Vědecké poznávání podle Marie Popovové [4]) je člověk, který zprostředkovává ostatním informace. Pokud totiž předchozí definici aplikujeme na informace místo uměleckých děl, dostaneme v podstatě to, co pro nás dělá Audrey Watters na svém blogu Hack Education. Její činnost spočívá ve sběru, zpracování, třídění, rozboru, katalogizaci nejnovějších informací na poli vzdělávacích technologií. Zpracované informace nám pak ve srozumitelné formě servíruje s množstvím odkazů na originální texty.
„Hack Education“ může znamenat spoustu věcí. Asi nejlépe by se to, dle mého názoru, dalo přeložit jako „proniknout k jádru, rozbít ho na kusy a vybudovat znovu a lépe“.
Audrey se velmi rychle etablovala jako odbornice stojící mezi školstvím a počítačovým průmyslem. Většina jejích studií a průzkumů má vysokou odbornou úroveň. Ukažme si její schopnost na dvou příspěvcích testujících znalosti vzdělávacích technologií, které vyrobila s cílem k sobě přiblížit dvě rozdílné skupiny lidí (ve shodě s přáním Larry Cubana). První je určen počítačářům (ang. orig. techie) – "The Audrey Test": Or, What Should Every Techie Know About Education? („Audryin test“, aneb co by měl každý techie vědět o vzdělávání) [2]. Druhý prezentuje její názor na to, co by měl o technologiích vědět každý učitel - "The Audrey Test," Part 2: What Educators Need to Know about Tech [3].
První článek je určen především vývojářům a lidem z Ed-Tech byznysu. Zaujala mě zejména otázka, jaký je vlastně smysl vzdělávacích technologií. A co o nich víme? Co je potřeba znát, aby o sobě člověk mohl tvrdit, že je na ně odborníkem?
Audrey Watters nám místo odpovědí dává další otázky. Pokusím se vybrat ty nejdůležitější, které mají v našich podmínkách význam. Zkuste se vžít do role techieho a odpovědět na ně. Já vám to na rozdíl od Audrey usnadním a vložím do některých otázek rovnou odkazy na odpovědi.
Teď něco z teorie:
A jak to vlastně vypadá po technologické stránce na našich školách?
Na závěr ještě něco sebereflexe:
Poslední dvě otázky, které zde Audrey položila jsou:
Druhý test se naopak zaměřuje na učitele. Jde o to, co by měl podle Audrey vědět a umět každý učitel z oblasti technologií. Tentokrát se ale jedná jen o tematické okruhy znalostí (vyberu opět jen ty pro nás nejzajímavější):
Může se vám možná zdát, že jsou to věci, které jsou naprosto zbytečné. Pod druhým testem na toto téma také proběhla diskuze. Pokud ovšem budete chtít skutečně aktivně využívat moderní technologie ve výuce, je třeba o nich něco vědět.
Doufám, že vám, stejně jako mně, tyto dva testíky pomohly dozvědět se něco nového a rozšířit si obzory v oblasti vzdělávacích technologií.
Co říci závěrem?
Blog Hack Education sleduje trendy i vývoj na poli Ed-Tech, nejedná se ovšem pouze o technickou stránku věci, ale o paletu informací, které s těmito technologiemi souvisí. Autorka píše sice někdy trochu košatě, ale i pro člověka zvyklého pouze na technickou angličtinu poměrně srozumitelně. Je vidět, že si udržuje přehled napříč tématy vzdělávacích technologií a kombinuje zde pohled učitele i „techieho“.
Velice zajímavý mi přišel každý týden se opakující přehled „Hack Education Weekly News“, případně sekce News Elsewhere, kde se ve stručnosti dozvíme, co zajímavého se kde událo.
Jedná se ovšem o blog, ne o časopis s pravidelnými rubrikami. Občas se objeví dva, nebo tři články za den, jindy je pár dní pauza. Stejně je s podivem, kolik toho jedna osoba zvládne napsat a udržet si přehled.
Chcete se dozvědět o důležitých událostech na poli vzdělávacích technologií a nechce se vám zdlouhavě prohledávat internet? Nemusíte. Audrey Watters jako kurátorka vzdělávacích technologií to už na svém blogu Hack Education udělala za vás. Že neumíte dost dobře anglicky? Pak musíte vystačit s naším Spomocníkem.
Pozn: Tento příspěvek je výstupem předmětu Vzdělávací technologie 21.st.
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Článek nebyl prozatím komentován.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Článek není zařazen do žádného seriálu.