Zneužívání informačně komunikačních technologií k zesměšňování, obtěžování či jinému hanobení druhého, tzv. kyberšikana je bezesporu nešvarem, který si našel své místo i ve školském prostředí. Jejími oběťmi nejsou jen žáci a studenti, ale také učitelé. Tisková zpráva Symantecu ze 17.11.2011 uvádí, že jeden z pěti učitelů osobně zažil, nebo je mu znám jiný učitel, který má zkušenosti s kyberšikanou.
Celá řada zemí si již uvědomila naléhavost problému a přijala bezpečnostní a mnohdy i právní opatření. Spojené státy americké, považují kyberšikanu od roku 2006 za federální zločin. Kalifornie schválila v roce 2008 zákon, který umožňuje školám vyloučit studenty, kteří kyberšikanovali své spolužáky či zaměstnance školy [1]. Jižní Korea považuje kyberšikanu za společenský problém a v zemi fungují speciální policejní týmy, které jsou vyčleněny pouze na boj s tímto jevem.
V mnoha dalších zemích, např. v Polsku, které provedlo v roce 2006 rozsáhlou školskou reformu s názvem „Nulová tolerance“, je na školních sítích filtrován přístup k internetu a platí zákaz používání mobilních telefonů při výuce. Server ZDNet publikoval vloni článek upozorňující na problém kyberšikany ve Skotsku. Odboráři, kteří zastupovali učitele středních škol, obviňovali vládu z nečinnosti, protože nebojuje proti využívání mobilních technologií žáky k obtěžování pedagogů. Zástupci odborů upozorňovali na to, že stres, kterému jsou učitelé při výuce vystaveni, je v současné době extrémně vysoký a efektivní boj s kyberšikanou by jistě pozitivně ovlivnil stávající situaci, kdy čím dál tím méně absolventů vstupuje do učitelského povolání nebo jej často opouští po několika letech [2].
Kyberšikana ve školství je bezesporu rostoucím problémem, kterým se začíná intenzivněji zabývat i česká společnost. Zveřejněné výstupy z doposud provedených průzkumů jsou dostatečně vypovídající:
Kyberšikana vyskytující se ve školském sektoru je nejrozšířenější formou šikany. „Zahraniční výzkumy šikany napříč zaměstnáními ukazují, že práce ve školství je jednou z těch nejrizikovějších“ [3]. Některé případy kyberšikany, jejichž obětí byl učitel, se objevily také v našich médiích. Spouštěčem těchto kauz bývá v drtivé většině video natočené mobilním telefonem, posléze umístěné na YouTube, které je nejvyužívanějším prostorem k šíření takových záznamů. Většina nahrávek bývá po nahlášení odstraněna, ale články a materiály vážící se k nim se dají snadno dohledat, např: Bývalý ředitel školy, natočený dětmi při pohlavkování, spáchal sebevraždu.
Náš právní řád zatím pedagogům nezajišťuje účinnou možnost obrany. Žáci si často ani neuvědomují dopady svého počínání. Zatím poměrně nízká informovanost je ale problémem na obou stranách. Učitelé jako oběti kyberšikany jsou v podobné situaci jako žáci. Stydí se a drtivá většina z nich má problém o vzniklé situaci komunikovat s někým dalším.
MŠMT se problémem kyberšikany intenzivně zabývá již od roku 2008. Od ledna 2009 mají ředitelé škol možnost zakázat užívání mobilních telefonů při výuce. Metodický pokyn k prevenci a řešení šikanování mezi žáky škol a školských zařízení č.j. 24 246/2008-6 již oficiálně definuje i pojem kyberšikana. Jeho aktuální verze z roku 2013 je k dohledání zde.
Dalším důležitým dokumentem, který učitelé velmi vítají, je Metodické doporučení k primární prevenci rizikového chování u dětí a mládeže č.j.: 21291/2010-28, které obsahuje cenné praktické návody, jak postupovat u nejrůznějších patologických jevů. Příloha 7 je zaměřena právě na kyberšikanu. Obsahuje nejen velice podrobný popis tohoto typu rizikového chování, ale především praktické pokyny pro vedoucí a odpovědné pracovníky škol včetně legislativních východisek.
Zatímco resortní ministerstvo zpracovává legislativní rámec k této problematice, školští manažeři se snaží k problematice používání či zakazování mobilních telefonů ve školách zůstat otevření. Dennodenně usilují o to, aby školy vytvářely podnětné prostředí pro uskutečňování vzdělávacího procesu. Vyhledávání, zpracovávání a předávání informací je jednou z jeho důležitých součástí a mobilní technologie jsou v tomto směru užitečnými pomocníky. Bránit pokroku a používání moderních prostředků a metod ve výuce z důvodu obav ze zneužití, není dlouhodobě uspokojivým řešením. Školy se začínají zaměřovat na podpůrné aktivity, organizují workshopy, jejichž cílem je žákům, studentům, jejich rodičům, pedagogům a dalším zainteresovaným skupinám opakovaně zprostředkovávat kvalitní a otevřené informace o kyberšikaně a jejích následcích.
V souvislosti s kyberšikanou je realizováno mnoho projektů – laických (např. http://sikanovaniucitelu.nazory.cz/index.html, http://www.kybersikana.eu) i profesionálních (např. http://www.e-bezpeci.cz/, http://www.minimalizacesikany.cz/, http://www.ncbi.cz/).
V rámci nich vznikly zajímavé příručky pro pedagogické pracovníky, např.:
Snad se postupem času podaří opodstatněné obavy pedagogů z toho, že by se mohli stát aktéry hloupé nahrávky, nahradit cíleným zaměřením na rozvoj kombinovaných výukových postupů a technologie pak smysluplným způsobem využívat ve škole i mimo ni. Bez bližšího seznámení pedagogů s možnostmi, které technologie do výuky přinášejí, se to ale rozhodně neobejde.
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Článek není zařazen do žádného seriálu.
Národní pedagogický institut České republiky © 2025
