Přichází druhá počítačová revoluce

Anotace

Pořád dokola dnes posloucháme o potřebě připravovat naše žáky na budoucnost, o níž toho ale víme jen velmi málo. Je nám vnucováno, že máme budovat jejich kompetence v podobě mnoha různých gramotností a podporovat jejich kreativitu. Většinu z toho vnímáme jako bezobsažné fráze, které nebereme moc vážně. To je ale chyba. Měli bychom se snažit co nejlépe pochopit dobu, v níž budou naše děti žít. Spomocník se opakovaně snaží předkládat informace, z nichž se dá určitý obraz odvodit. Dnes navážeme na zprávu oxfordských vědců, o níž jsme referovali v listopadu 2013 v článku Kdo z našich žáků nejspíše nenajde práci?, a povíme si o nejnovějších poznatcích prohlubujících povědomí o tom, jaké schopnosti budou lidé snažící se najít uplatnění (práci) ve světě všudypřítomných technologií potřebovat.

Ideální příležitostí je červnové číslo Harvard Business Review (HBR), které se tomuto tématu podrobně věnovalo. Tím hlavním sdělením je, že máme přehodnotit svůj pohled na aplikaci umělé inteligence v běžném životě. Chytrých zařízení (či robotů) jí disponujících stále přibývá. Bude třeba si na ně zvyknout a zbavit se přesvědčení, že jejich hlavním úkolem je automatizovat činnost lidí všude tam, kde to je možné. Je smutnou realitou, že mnohá pracovní místa skutečně jejich vinou zaniknou, jiná ale naopak zase vzniknou. Typicky to budou taková, v nichž se uplatní pracovníci schopní umělou inteligenci používat k rozšíření a umocnění svých schopností. Přichází tak nová, trochu jiná éra využití technologií – druhá počítačová revoluce. Ta první se snažila lidskou práci nahrazovat (automatizovat), v té druhé budou inteligentní stroje schopné sebezdokonalování s lidmi spolupracovat a vzájemně se doplňovat (Dohlížejí na vše stroje láskyplné milosti?).

Druhou počítačovou revoluci jako pojem zavádí poslední kniha dvojice vědců MIT Erika Brynjolfssona a Andy McAfee nazvaná The Second Machine Age: Work, Progress, and Prosperity in a Time of Brilliant Technologies. (v českém vydání Druhý věk strojů). Současný vývoj v interview pro HBR vysvětlují takto: „Digitální technologie představují podobnou pomoc pro lidský mozek, jakou během průmyslové revoluce přinesl parní stroj a související zařízení lidským svalům.“ [1]

Počítače a roboti dnes již nepřebírají jen mechanické rutinní činnosti. Stále více se prosazují i tam, kde je třeba při řešení problému nejen umět pracovat s daty, ale též určitým způsobem myslet. Typickým příkladem je IBM Watson (Jak Watson zvítězil v Jeopardy). Podobně jako měla průmyslová revoluce pro vývoj lidstva i negativní důsledky (např. ekologické), způsobuje současná revoluce digitální též mnoho vážných problémů. Již dnes se projevuje třeba v ekonomice. Nahrazování některých pracovních míst stroji vede ke globální stagnaci příjmů nejen u dělnických profesí, ale i u střední třídy (Watson zvládá i běžné analytické činnosti). Zisky investorů a korporací se přitom díky růstu produktivity neúměrně zvyšují. Dochází tak spolu s extrémním růstem počtu obyvatel naší planety k prohlubování propasti mezi chudými a bohatými.

Ukazuje se, že ne všechny činnosti bude schopna umělá inteligence zvládnout. Dnes vzniká docela nová oblast vědeckého zkoumání, která se zabývá hledáním možností spolupráce mezi stroji a lidmi. Jejím úkolem je nalézt právě ty formy, které povedou k optimálnímu výsledku (třeba z pohledu firmy u zaměstnanců). Zde citovaní vědci MIT (ve shodě s oxfordskými) definují 3 oblasti, v nichž budou i nadále schopnosti lidí převyšovat umělou inteligenci [1]:

• Vrcholná kreativita – např. nové možnosti podnikání, převratné vědecké objevy, umění apod.
• Emoce a mezilidské vztahy – zdravotní a pečovatelská péče, výchova, vedení apod.
• Obratnost a mobilita – citlivý pohyb v dynamicky proměnlivém prostředí, např. číšník v přeplněné restauraci.

Podrobněji se podmínkami spolupráce strojů a lidí zabývá další článek HBR profesora Thomase Davenporta (a Julie Kirby) Beyond Automation, který se odvolává na práci jiného výzkumníka MIT Davida Autora (Polanyi’s Paradox and the Shape of Employment Growth). Záměrem je nasměrovat hlavně ty zaměstnance, kteří, chtějí-li si práci udržet, budou nuceni v zájmu zvýšení své produktivity se stroji spolupracovat (pozor, týká se to i učitelů). Ukazuje 5 možných cest, kterými se může posilování schopností lidí využívajících inteligentní „myslící“ technologie ubírat [2]:

1. Buďte lepší – člověk je schopen mnohem vyšší abstrakce, může přijít na nečekané souvislosti. Nechte stroje dělat podřadnější práci a uplatněte vyšší formy myšlení.
2. Ustupte stranou – věnujte se hlavně takovým činnostem, které stroje nezvládají (viz výše).
3. Ponořte se dovnitř – rozumějte fungování počítačů natolik, že budete schopni jejich výsledky interpretovat (aplikovat) lépe než oni sami (např. při analýze velkých dat).
4. Specializujte se – staňte se takovými experty svého oboru, že vás žádný stroj ve specifických schopnostech nepřekoná.
5. Běžte dále – věnujte se konstruování, programování či zdokonalování technologií. To vyžaduje schopnost vymýšlet nové věci (kreativita), nalézat dosud neobjevené postupy, představit si v budoucnu potřebné zatím neexistující nástroje.

Druhá počítačová revoluce nás vede ke změně přístupu k technologiím. Představuje chytré stroje jako naše partnery při kreativním řešení problémů. Je třeba přestat si klást takové otázky, jako které činnosti budou brzy nahrazeny levnějšími a rychlejšími stroji? Ptát se musíme jinak, a sice čeho bude člověk s asistencí inteligentních strojů schopen? Je pravdou, že lidé mají mnohé vlastnosti, které jejich schopnosti omezují – jsou nespolehliví, sobečtí, obtížně se učí… . Díky spolupráci s inteligentními stroji však mohou některé z těchto nedostatků eliminovat. Úspěch je stále více závislý na schopnostech inovovat stávající postupy. Vědci nás přesvědčují, že spoluprací lidí a strojů lze dospět k vyšším cílům ve všech oborech.

Následující video dokumentuje experiment MIT Interactive Robotics Group, v němž byla ověřována možnost integrace robotů při práci ve smíšených týmech s lidmi [3]. Účastníci pod časovým tlakem skládali poměrně složitou stavbu ze stavebnice Lego. Cílem bylo zjistit, zda budou lidé dávat přednost vlastnímu řízení činnosti, nebo zda uvítají vedení robotem. Ukázalo se, že minimálně v tomto případě se vlastní autonomie rádi vzdali, protože pod vedením robota bylo možné dospět k lepšímu výsledku.

Decision-Making Authority, Team Efficiency and Human Worker Satisfaction in Mixed Human-Robot Team

Ještě bychom se měli vrátit k tomu, jaký význam mají tato zjištění pro naše školství. Je nasnadě, že vyvolávají tlak na úpravu vzdělávacích cílů směrem k informační gramotnosti a informatickému myšlení (Informatické myšlení jako výukový cíl). Naše Strategie digitálního vzdělávání je s tímto požadavkem ve shodě, jen implementace zatím pokulhává.

Důkazem možného brzkého proniknutí druhé počítačové revoluce do školské praxe je záměr firmy IBM nabídnout služby specializovaného superpočítače Watson učitelům. Ti se tak brzy dostanou přesně do té situace, kterou tento článek popisuje.

Jak už to tak bývá, objevují se předpovědi naznačující revoluční změny ve vzdělávání. Tyto změny bývají často připodobňovány k vývoji internetu. Sám s oblibou používám rozdíly mezi webem 1.0 a 2.0 k výkladu vlastností školy 2.0. Někteří propagátoři změn se této analogie drží za každou cenu a mluví i o škole 3.0 (podle web 3.0). A nelze vyloučit, že se budeme setkávat dokonce se školou 4.0 (vzniká propojením s Industry 4.0), která aplikuje zde popisovaný vývoj umělé inteligence. Typickým příkladem jsou vize americké agentury KnowledgeWorks:

Trailer: KnowledgeWorks Forecast 4.0