Spomocník se problematikou zavádění technologií do výukového procesu zabývá dlouhodobě. V některých případech lze hovořit přímo o systémovém přístupu, který nakonec najde své uplatnění i při aktuální realizaci naší státní Strategie digitálního vzdělávání. Na mysli mám hlavně dva základní principy – způsob osvojování inovačních změn založený na průběžně probíhající difuzi (Difuze technologií ve škole 21. století) a model popisující strukturu potřebných kompetencí učitelů (Integrace technologií podle modelu TPCK). Je zřejmé, že skutečně systémový přístup k inovacím se nemůže bez bližšího popisu průběhu změn obejít. Ve vyspělých zemích je zvykem takový proces nejprve co nejlépe popsat, a pak se snažit po takto definované cestě jít. Znamená to vytvořit něco na způsob mapy umožňující prostřednictvím různých indikátorů definovat proces i cíle, k nimž se má dojít (standardy). Každý pak může najít místo, na němž se právě nachází, a rozpoznat správný směr dalšího postupu. Začne-li někdo prostřednictvím indikátorů zkoumat svou vlastní situaci, vytváří si tzv. profil, který by se měl dynamicky vyvíjet. Proto jsou tyto modely často označovány jako profilové.
Jeden takový popisující podmínky školy pro zavádění technologií (Profil Škola21) jsme již měli příležitost poznat. Vychází z výzkumu realizovaného již více než před 10 lety mezitím zrušenou britskou státní agenturou BECTA. V blízké budoucnosti bude třeba tento nástroj inovovat a vyvinout podobný i pro rozvoj kompetencí učitelů (Strategie mluví o Profilu Učitel21). Určitě bude užitečné se inspirovat i jinde, než v Británii. Stejné procesy se samozřejmě odehrávají např. též ve Spojených státech, a tak se tam můžeme s podobnými nástroji mapujícími vývoj správným směrem setkat. Z mnohých jsem vybral 3 instituce, které se touto problematikou zabývají.
Zdá se, že první projekt vyvíjející profilovou mapu integrace technologií do výuky byl v USA realizován v Arizona K12 Center v rámci krizového programu americké vlády ARRA z roku 2009. Arizona Technology Integration Matrix byl v první verzi zveřejněn v roce 2011. Autoři se inspirovali ve studii čtyř amerických výzkumníků (Jonassen, Howland, Moore, Marra [1]) publikované v roce 2003, která popisuje 5 vzájemně závislých technologie využívajících vzdělávacích prostředí - aktivní, kolaborativní, konstruktivní, autentické a na cíl orientované. Do těchto prostředí pak zavedli 5 úrovní integrace technologií – počátek, adopce (zavedení), adaptace (přizpůsobení), infuze a transformace. Výsledek tak má podobu tabulky s 25 položkami, z nichž každá představuje odlišnou situaci, v níž lze aplikovat určitou výukovou metodu.
| prostředí⁄úroveň | počátek učitel začíná používat technologie k předávání výukového obsahu |
adopce učitel vede žáky k využití vhodných nástrojů |
adaptace učitel vede žáky k samostatné práci s technologiemi |
infuze učitel předkládá úkol (téma), žáci sami volí nejvhodnější nástroje |
transformace učitel vede žáky prostřednictvím inovativních metod k vyšším formám myšlení |
| aktivní žáci jsou při práci s technologiemi aktivní |
pasivní příjem informací | využití vhodných nástrojů definovanými postupy | občasné samostatné využívání technologií | pravidelné samostatné využívání technologií | nekonvenční samostatné využívání technologií |
| kolaborativní žáci prostřednictvím technologií spolupracují |
žáci pracují s technologiemi individuálně | žáci používají ke spolupráci tradiční nástroje (např. mail) | žáci mají příležitost ke spolupráci využívat i netradiční nástroje | žáci běžně spolupracují a vybírají si vhodné nástroje | soustavná spolupráce se spolužáky i vnějším světem formou bez technologií nemožnou |
| konstruktivní žáci propojují nové poznatky se stávajícími |
informace jsou žákům předávány prostřednictvím technologií | řízené předávání informací zohledňuje stávající úroveň žáka | občasné nezávislé budování znalostí žáky prostřednictvím technologií | pravidelné samostatné budování znalostí žáky prostřednictvím technologií | nekonvenční budování znalostí formou bez technologií nemožnou |
| autentické výukové aktivity jsou propojovány s autentickým prostředím mimo školu (online) |
aktivity realizovány izolovaně bez propojení | občasné propojení s vnějším světem pod přímým vedením učitele | žáci začínají samostatně zkoumat výukové téma nad rámec školních aktivit | žáci běžně samostatně používají nejvhodnější nástroje ke studiu souvislostí | aktivity vyšších forem (projekty) jdoucí nad rámec školní výuky mající lokální i globální kontext |
| na cíl orientované žáci mají vlastní cíle, plánují je a kontrolují splnění |
výukové postupy řízeny, výsledky kontrolovány zvnějšku (učitelem, systémem) | žáci mají tradičními nástroji vytvořený plán a kontrolují ho | žáci začínají používat vhodné nástroje ke stanovení cílů a monitorují svůj postup | žáci běžně používají vhodné nástroje ke stanovení cílů, plánování aktivit, monitorování postupů a hodnocení výsledků | žáci přebírají zodpovědnost a používají vyšší bez technologií nemyslitelné formy plánování a řízení svých výukových postupů |
Každou buňku tabulky lze na webu otevřít a prostudovat si detailní popis toho, co se za příslušnou položkou skrývá. To ale není vše. V rámci projektu byla pro všech 25 specifických výukových situací vytvořena instruktážní videa dokumentující případ praktického nasazení ve výuce.
Arizona K12 Center TIM Tutorial
Florida Center for Instructional Technology převzalo arizonský model a významným způsobem ho rozvinulo. Jejich Florida Technology Integration Matrix obsahuje vlastní výklad ve všech položkách a vlastní videa jednotlivé případy aplikace technologií dokumentující ve čtyřech kategoriích – matematika, přírodní vědy, sociální vědy, jazyky. Ve svém výzkumu dospěli floridští k různým nadstavbovým poznatkům, např. k zajímavému zjištění, že v profilovém přehledu jsou aktivity řazeny tak, že se vyvíjejí zleva doprava a shora dolů v souladu s aktuálním vývojem pedagogických přístupů – od orientace na učitele k orientaci na žáka, od pochopení postupů k pochopení principů, od jednoúčelového ke komplexnímu využití nástrojů, od koncentrace na technologie ke koncentraci na výukové cíle – viz Technology Integration Matrix (TIM) and TIM Tools Introduction.
Kromě toho na Floridě vyvinuli též několik samostatných evaluačních nástrojů ověřujících postup inovačních procesů ve školách:
Třetí (a jistě ne poslední) institucí zkoumající v USA proces integrace technologií do života škol je MIT. Přiznávám, že pro mě je asi nejdůležitějším zdrojem poznání vůbec. Dané téma jsem měl příležitost studovat prostřednictvím právě ukončeného MOOC Implementation and Evaluation of Educational Technology, který navazoval na nedávný kurz věnovaný vývoji vzdělávacích technologií (MITx MOOC o vzdělávacích technologiích). Vyberu jen to nejdůležitější vztahující se k našemu tématu.
V kurzu se profilový přístup mapující podmínky integrace technologií do výuky objevil hned 2x. Stacey Allen, doktorandka MIT CITE ukázala účastníkům kurzu přehled indikátorů mapující připravenost škol na využití modelu 1:1, tj. vybavení všech žáků mobilními přístroji. Vzhledem k tomu, že její práce dosud nebyla publikována, mohu jen naznačit strukturu. Celkem 24 indikátorů popsala ve 4 úrovních (nutno zlepšit, uspokojivá, dobrá, excelentní) a seřadila do 3 hlavních okruhů s 8 kategoriemi.
Struktura indikátorů připravenosti školy na zavedení 1:1 podle Stacey Allen:
Druhý profilový materiál MIT pak představila Jennifer Groff z MIT Media Lab. Nazývá se Individualized Inventory for Integrating Instructional Innovations a díky tomu je v USA znám pod zkratkou i5 [2]. Navrhuje vytvořit nástroj mapující cestu k plné integraci technologií, který by vedl učitele i vedení škol po správné cestě. Vychází z meta-analýzy několika studií, které se danou problematikou v minulosti zabývaly a dospívá ke struktuře mapy, jež je na následujícím schématu.
 |
| Problémy integrace technologií dle meta-analýzy Groff & Mouza [2] |
Citovaná zpráva [2] obsahuje kompletní přehled indikátorů, takže se případný zájemce může s nimi seznámit sám.
Závěrem ještě připomenu nám již delší dobu známý model Judi Harris z College of William & Mary ve Virginii, jenž je založen na poněkud odlišné neprofilové kategorizaci a výčtu výukových postupů technologie využívajících, který by mohl být v případě existence průběžně aktualizovaného katalogu s výhodou použit při tvorbě ŠVP – Katalog výukových aktivit podle modelu TPCK.
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Článek není zařazen do žádného seriálu.
