Jak utratit 45 miliard dolarů aneb Co radí Reich Zuckerbergovi

Anotace

Na začátku prosince obletěla svět zpráva o tom, že se manželé Chan-Zuckerbergovi rozhodli v souvislosti s narozením své první dcery Max investovat 99 % svých akcií Facebooku, tj. přibližně 45 miliard $, do projektů prostřednictvím technologií zlepšujících budoucnost všech dětí na Zemi (A letter to our daughter). Jedním z nejdůležitějších cílů tohoto plánu je vybudovat personalizovaný systém výuky schopný pomáhat při učení každému a snižovat tak rozdíly mezi lidmi. Vezme-li se v úvahu, o jak velkou investici se jedná, dá se předpokládat, že se asi bude jednat o filantropický počin nebývalého významu. Proto byla reakce docela veliká. Novináři se ptali, jak to chtějí Mark s Priscillou udělat, ale zatím se nedozvěděli o moc víc, než že se nadace bude jmenovat Chan Zuckerberg Initiative [1]. Mezi všemi reakcemi, na něž jsem narazil, je jedna, která podle mě stojí za zvláštní pozornost. Známý výzkumník oboru vzdělávacích technologií (EdTech Researcher) a ředitel MIT Teaching Systems Lab Justin Reich poslal Chan-Zuckerbergovým vzkaz s doporučením, jak se mají zachovat, chtějí-li své bohulibé cíle opravdu naplnit [2].

Justin se v něm pokouší na základě svých opakovaných výzkumů vysvětlit, v čem všechny dosavadní velké investice podobného druhu chybovaly. Zásadním problémem je víra vedoucí nás k přesvědčení, že k tomu, abychom začali snižovat rozdíly mezi dětmi socio-ekonomicky hendikepovanými a bohatými, stačí dát všem k dispozici mobilní zařízení s připojením do internetu a je to. Realita, stále jasněji se vynořující z Reichova zkoumání vlivu volně dostupných materiálů i výuky na výukové výsledky, je ale bohužel jiná.

Prvním takovým výzkumem byl projekt The State of Wiki Usage in U.S. K-12 Schools, jehož výsledky byly publikovány v roce 2012 a které zřetelně ukazují, že spolupráce realizovaná jako výuková aktivita v prostředí sdílených wiki dokumentů (v době realizace ještě nebyly běžně k dispozici současné cloudové služby) se lépe daří ve školách působících v oblastech s vyšším socio-ekonomickým statusem. Ke stejným výsledkům bohužel dospěl i Reichův nejnovější výzkum publikovaný v (online nedostupném) prosincovém čísle Science (Democratizing education? Examining access and usage patterns in massive open online courses). Ten na datech edX MOOC ukazuje, že jsou tyto volně dostupné kurzy využívány a certifikáty získávány mnohem více lidmi vzdělanějšími a bohatšími.

Závěr je prostý. Veškeré dosavadní snažení směřující k otevřenému vzdělávání pro všechny zatím socio-ekonomickou propast mezi bohatými a chudými neodstraňuje. Ta se ve skutečnosti pořád zvětšuje. To je pro nás podporovatele tohoto hnutí (Aliance pro Otevřené vzdělávání) velmi špatná zpráva. Justin na základě svých zjištění manželům Chan-Zuckerbergovým říká doslova toto:

„Nejsem si jist, zda lze naše výsledky zevšeobecnit a udělat z nich novou sociologickou či psychologickou zákonitost. Důvodem, proč dostáváme podobné výsledky při aplikaci technologií dvou různých generací (wiki, MOOC), je skutečnost, že používáme stejný způsob implementace – masivně rozšířit, volně zpřístupnit a doufat ve snížení propastných rozdílů. Takto koncipované záměry nefungují.

Bude-li Chan Zuckerberg Initiative chtít podporovat rovný přístup ke vzdělání, neměla by se soustředit na vývoj nových aplikací, systémů či materiálů, musí přijít s novým přístupem. Potřebujeme najít úplně nové způsoby prosazování digitální rovnosti, takové, které změní myšlení týmů učitelů a technologů pracujících na řešení tohoto problému lidstva. Potřebujeme zavést nové mechanizmy distribuce, které budou mít za cíl pomoci především nejvíce socio-ekonomicky postiženým dětem. Musíme se snažit minimalizovat psychologické překážky tvořené jejich sociální identitou a stereotypy, posílit vnímání významu online vzdělávání v rodinách, podnítit podporu místní komunity. Musíme se pokusit nový systém založit na tom, co každý jednotlivý žák do vzdělávacího prostředí přináší, a ne jen odhalovat, co mu chybí.

Ještě nevíme, jak všechny tyto problémy spojené se vzdělávacími technologiemi a rovností vyřešit, ale jedno je jasné – nepotřebujeme vytvářet nové nástroje, potřebujeme novou strategii.“