5 cyklických chyb profesora Zhao

Anotace

Americký profesor čínského původu Yong Zhao se stal známým na mezinárodním poli po svém vystoupení na konferenci ISTE 2012 (Kreativita a podnikavost podle profesora Zhao na konferenci ISTE 2012). Ve své práci na pedagogické fakultě University of Oregon se zabývá tím, co má být hlavními cíli vzdělávání. Má vážné výhrady k čínskému modelu školství orientovanému na dril, díky tomu nakonec dospěl až ke kritice metod, které pro měření výukových výsledků používalo mezinárodní šetření PISA. Hodně se poslední dobou věnuje vývoji vzdělávacích technologií. Výsledkem je nejnovější kniha Never Send a Human to Do a Machine's Job: Correcting the Top 5 EdTech Mistakes (Nikdy neposílej člověka dělat práci stroje: Náprava 5 nejčastějších chyb implementace vzdělávacích technologií), kterou Zhao napsal společně s třemi kolegy majícími též čínské kořeny a pracujícími na různých amerických univerzitách. Myslím, že je dobré se s jejím obsahem alespoň obrysově seznámit. Uděláme to na základě dvou publikovaných recenzí [1] [2].

Autoři nejprve připomínají dlouhou historii neúspěšných pokusů zlepšovat výukové výsledky prostřednictvím technologií. Za posledních 100 let se pravidelně opakují cykly nadšených vizí toho, jak technologie zásadním způsobem změní výukové postupy, vždy jsou však bohužel zakončené zklamáním (Zjevné učení podle profesora Hattie, OECD: Žáci, počítače a učení). Je pozoruhodné, že se z minulých neúspěchů neumíme poučit. „Historie zavádění technologií do škol vykazuje známky cyklické amnézie.” Důvodem je kromě zřejmých zájmů dodavatelů též příliš rychlý vývoj technologií slibující nové možnosti bez dostatečné reflexe předchozích pokusů. Ukazuje se, že děláme pořád stejné chyby. Autoři identifikují těchto 5 největších:

1. Nesprávně chápeme vztah mezi učiteli a technologiemi. Tato chyba je způsobena tradičním vnímáním práce učitele v podobě předávání znalostí žákům. Pro takovou činnost lze technologie snadno použít a učitele částečně nebo úplně nahradit. Jenže ve skutečnosti učitel vždy dělá mnohem více.
2. Technologie jsou nevhodným způsobem používány žáky. Je chybou zjednodušovat jejich využití jen na pomoc žákům efektivně přijímat informace dané obsahem kurikula (standardy). Současný vývoj vede k transformaci výukových postupů směrem zahrnujícím např. též tvorbu vlastních produktů žáky.
3. Máme nesprávná očekávání ohledně výukových výsledků. Školy jsou stále více nuceny zlepšovat výsledky svých žáků měřené standardizovaným testováním či mezinárodním šetřením. Ačkoli to není vědecky prokázáno, mnoho zodpovědných činitelů věří, že technologie mohou pomoci tyto měřené výsledky zlepšit. To má přímý dopad i na způsob jejich implementace ve výuce, který odpovídá spíše tradičnímu než transformativnímu pojetí.
4. Stávající vzdělávací programy nereflektují potřebné změny výukových cílů. Technologie vytvářejí nový svět, v němž uspět znamená disponovat novými znalostmi a dovednostmi, tzv. digitální gramotností (Jak definovat digitální gramotnost?).
5. Máme špatně nastavené programy pro přípravu učitelů. Příliš často se tyto programy orientují na produkty (int. tabule, tablety, aplikace) místo na potřeby žáků a modifikaci výukových postupů. Produkty se přitom mění neuvěřitelně rychle. Je nezbytné hlavně vědět, jaké výukové cíle chceme využitím technologií dosáhnout, a teprve potom má smysl řešit to, jakými prostředky toho za konkrétní situace dosáhneme.

„Nikdy neposílej člověka dělat práci stroje“ je citát agenta Smitha (tedy stroje) z filmu Matrix předznamenávají finální poselství celé knihy. Tím je doporučení, abychom napříště pečlivě rozlišovali, jakou výukovou činnost svěříme strojům, protože jsou schopné ji dělat lépe než učitel (typicky dril), a kterou naopak nikdy strojům nepřenecháme, protože ji nejlépe může pořád dělat jen člověk. Ale pozor, do budoucna již jen člověk, jehož schopnosti budou pomocí technologií výrazně umocněny. Spomocník se tomuto tématu opakovaně věnuje – Jsme díky internetu hloupější nebo chytřejší?, Kdo z našich žáků nejspíše nenajde práci?, Přichází druhá počítačová revoluce, Stanou se nám Finové nedostižným vzorem?

Yong Zhao (a kol.) se nám snaží pomoci přerušit cyklicky se opakující sled chyb bránících ve skutečně vhodné aplikaci vzdělávacích technologií a ukazuje směr, kterým by se mělo ubírat naše uvažování o budoucím vývoji školství. Věří, že se nám nakonec podaří ze zakletí amnézie uniknout a dokážeme s pomocí technologií realizovat zásadní transformaci v duchu konstruktivistických vizí, které ve skutečnosti nejsou vůbec nové – např. viz „learning by doing“ v progresivním vzdělávání Johna Deweye z počátku minulého století.