Domů > Spomocník > Základní vzdělávání > Knewton jako předzvěst budoucnosti?
Odborný článek

Knewton jako předzvěst budoucnosti?

28. 1. 2016 Základní vzdělávání Spomocník
Autor
Bořivoj Brdička

Anotace

Článek shrnuje zprávy i vlastní autorovy zkušenosti s adaptivním personalizovaným výukovým systémem firmy Knewton, která se chlubí schopností číst myšlenky svých uživatelů.

Již nějaký čas různé informační zdroje přinášejí zprávy o tom, že Knewton přichází s něčím, co tu ještě nebylo (např. [1]). Zakladatel a výkonný ředitel této newyorské firmy s pobočkami v několika zemích světa, Jose Ferriera, o svém výukovém systému tvrdí, že za ním stojí „robot v oblacích (míněno v cloudu), který téměř umí číst myšlenky a je schopen s vysokou přesností zjistit vaše schopnosti i slabiny“ [2]. Na základě tohoto „inteligentního agenta“ pak buduje globální systém adaptivního personalizovaného učení, který by měl jednou sloužit podle Ferriery všem.

Musím přiznat, že i přes mou dlouhodobě ověřovanou nedůvěru k podobným vyjádřením mi to nedalo a jal jsem se vlastnosti volně dostupné části systému Knewton testovat. Myslím, že mohu jednoznačně prohlásit, že to, co jsem na Knewton.com našel, má zatím k citovanému „čtení myšlenek“ opravdu hodně daleko. Asi nejlépe realitu popsal Michael Feldstein, když řekl, že „Ferriera prodává hadí olej“ (selling snake oil), česky je asi nejblíže „staví vzdušné zámky“ [3]. A to je možná až příliš slušně řečeno.

S jistotou lze říci, že Ferriera je velmi úspěšným obchodníkem s iluzemi. Knewton na to, že se zabývá aplikací vzdělávacích technologií, získal již poměrně značně velké investice (téměř 150 milionů $) a jeho služeb využívá stále více podnikatelů na poli eLearningu i nakladatelů učebnic (např. Macmillan, Houghton Mifflin, indický Tata či i u nás již známý Pearson), kteří se snaží zajistit své pozice i v digitálním světě, kde je stále více výukových materiálů volně dostupných (OER) [4]. Jejich společnou snahou je budoucí zisky generovat v uzavřeném prostředí, v němž budou k dispozici kromě OER též digitální učební materiály placené (např. Pearson Online Learning Exchange, Tata ClassEdge, Florida Virtual School).

Hlavním cílem Knewtonu je dospět až do stavu, kdy se podstatná část veškeré online výuky bez ohledu na poskytovatele neobejde bez jedinečné funkce zajišťované jeho externí službou. Tento směr úvah je poměrně logický. Podaří-li se mu skutečně proniknout do většiny jinak konkurenčních systémů, bude mít Knewton k dispozici obrovskou výhodu v podobě skutečně velkých dat, která sama o sobě mohou mít obrovskou cenu. Stačí se podívat na přehled tiskových zpráv, abyste si udělali představu, s kým vším má již dnes Knewton smlouvu na zavedení adaptivní personalizované funkčnosti do jejich stávajícího eLearningu. Jsou jich desítky a šíří se po celém světě (Británie, Holandsko, Španělsko, Norsko, Japonsko, Korea, Čína, Indie, Brazílie ad.).

Knewton se od svého založení v roce 2008 věnuje poskytování služeb rozšiřujících statické digitalizované výukové materiály o interaktivní prvky usnadňující a ověřující pochopení učební látky. Tvrdí, že za tu dobu obohatil o interaktivitu asi 200 tisíc výukových objektů nacházejících se v mnoha různých eLearningových systémech, které byly využity 10 miliony žáků ve více než 20 zemích [2]. Z takto vygenerovaných dat je možné dělat různé závěry dotýkající se nejen vlastností uživatelů, ale i objektů samotných. Ferriera to v jednom ze svých interview přibližuje takto: „Daří-li se ti naučit se položku standardu č. 513 (povšimněte si potřeby existence přesně definovaných strukturovaných standardů majících podobu mapy učebního pokroku) za 32 minut nejlépe ráno od 8:20 do 9:35 pomocí materiálů obsahujících 80 % textu a 20 % médií, pak lze předpokládat, že to bude platit i pro 12 dalších velmi podobných položek.” [4]

To znamená, že by systém Knewton měl být schopen na základě dlouhodobého sledování výsledků každému v daném okamžiku najít pro něj právě tu nejvhodnější učební aktivitu. Je zřejmé, že podobný přístup může být minimálně u části kognitivně orientovaných výukových cílů přínosný. Pamatuje si mnohem lépe, co kdo dosud nezvládl a který výukový objekt má v dané situaci u žáků podobných vlastností největší naději na úspěch. Učitelům, jejichž úkolem je plnit i další výukové cíle, může velmi pomoci. Použijeme-li Ferreirův slovník, je pro ně něčím jako „zázračným lékem“ zlepšujícím výsledky [2].

V červenci 2015 Knewton oznámil, že svůj systém adaptivní personalizované výuky otevírá všem zájemcům. Přihlásit se můžete v roli učitele, žáka či rodiče. Vzdělávat se (zatím pouze v matematice, biologii či angličtině) máte možnost ve všech rolích. Jako učitel ale můžete pro své žáky generovat vlastní kurzy, vybírat do nich vhodné materiály a sledovat, co se již naučili. Můžete též vytvářet vlastní výukové materiály a testy. Zatím (leden 2016) je tento veřejný mód aplikace ve stadiu zrodu. Tvorba materiálů používá jednoduchý nástroj podobný editoru webových redakčních systémů, test umí jen otázku s výběrovou odpovědí. Vlastní výtvory zatím není možné ani zadávat ve vlastních kurzech vlastním žákům. Jste ale upozorňování, že to, co vkládáte, bude sdíleno se všemi uživateli. To znamená, že jednou snad bude možné zadávat ve vlastních kurzech materiály a testy vytvořené kterýmkoli uživatelem systému.

Má-li systém dokázat, co Ferreira slibuje, měl by nakonec být schopen každému studujícímu po určité době zjišťování, jak na tom je, předkládat pro něj nejvhodnější materiály sám. Náznak podobného chování lze objevit v hotových výukových modulech v systému již existujících (zmiňovaná matematika, biologie, angličtina), které adaptují cestu uživatele podle odpovědí na položené otázky. Očekávanou funkci automatické klasifikace výukových objektů podle účinnosti a využitelnosti v různých situacích jsem se snažil v této volně dostupné aplikaci identifikovat zatím bohužel marně. Dosud nenabízí nic výrazně dokonalejšího než třeba Khanova akademie nebo výukový systém nedávno zkrachovalé firmy Amplify (viz Komu patří velká data ve školství?), co by vykazovalo skutečné znaky umělé inteligence. Jednoduché adaptivní testování nakonec již zvládla dokonce i naše ČŠI.

Možná je docela dobře, že se zatím opravdu funkční adaptivní personalizovaný systém výuky nepodařilo vyvinout. Pokud se tak někdy stane, budeme řešit velmi závažný problém, do jaké míry mu dovolíme, aby zefektivňoval a zlevňoval výuku mas nahrazováním učitelů. Právě to je zřejmým cílem jednoho z partnerů firmy Knewton, nám již známého Clayton Christensen Institute (viz Teoretické možnosti kombinovaných forem vzdělávání). Z webu Knewtonu odkazovaný článek vědeckého pracovníka tohoto ústavu Thomase Arnetta naznačuje, jak si aplikaci technologií nejspíše máme představit. Popisuje úžasné výsledky nově zavedeného systému sledování hry v americké NBA SportVU, který průběžně zaznamenává pohyb všech hráčů i míče. Díky němu jsou trenéři schopni daleko lépe posoudit, které aktivity jsou efektivní, a je třeba je proto podporovat [5].

Takovou analogii však lze přijmout pouze do té míry, v níž jsme ochotni připustit analogii mezi vzděláváním a tréninkem basketu. SportVU vlastně jen analyzuje získaná data, příliš velkou inteligencí nedisponuje. I kdyby se podařilo ji do vzdělávacích systémů v dohledné době implementovat, nesmíme zapomenout, že umělá inteligence zatím rozhodně nebude schopná skutečného vcítění (viz Kdo z našich žáků nejspíše nenajde práci?).

Je jasné, že vývoj musíme nadále sledovat. Mám-li vyslovit svůj vlastní odhad, domnívám se, že Knewton nikdy nedopustí, aby veřejně dostupné služby systému konkurovaly jeho nasmlouvaným komerčním aktivitám. To znamená, že zdarma budeme moci pracovat tak nanejvýš s něčím na způsob demonstrační verze a sdílet vložená data budeme v první řadě s majitelem firmy Jose Ferrierou. O tom, že by takto koncipovaný záměr mohl jednou účinně pomáhat všem, dost pochybuji. O snižování rozdílů v přístupu ke vzdělání mezi lidmi si pravděpodobně budeme zatím muset nechat jen zdát. Docela rád bych se mýlil.

Knewton Adaptive Learning Platform - Tutorial Video

Literatura a použité zdroje

[1] – WESTERVELT, Eric. Meet The Mind-Reading Robo Tutor In The Sky. 2015. [cit. 2016-1-18]. Dostupný z WWW: [http://www.npr.org/sections/ed/2015/10/13/437265231/meet-the-mind-reading-robo-tutor-in-the-sky].
[2] – LAPOWSKY, Issie. This Robot Tutor Will Make Personalizing Education Easy. 2015. [cit. 2015-10-13]. Dostupný z WWW: [http://www.wired.com/2015/08/knewton-robot-tutor/].
[3] – FELDSTEIN, Michael. Yes, I did say that Knewton is “selling snake oil”. 2015. [cit. 2016-1-18]. Dostupný z WWW: [http://mfeldstein.com/yes-i-did-say-that-knewton-is-selling-snake-oil/].
[4] – WATTERS, Audrey. The Algorithmic Future of Education. 2015. [cit. 2016-1-18]. Dostupný z WWW: [http://hackeducation.com/2015/10/22/robot-tutors/].
[5] – ARNETT, Thomas. Basketball-style breakthroughs in teaching. 2015. [cit. 2016-1-18]. Dostupný z WWW: [http://www.christenseninstitute.org/basketball-style-breakthroughs-in-teaching/].

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Hodnocení od uživatelů

E Kocourek
28. 1. 2016, 15:42
"že by systém Knewton měl být schopen na základě dlouhodobého sledování výsledků každému v daném okamžiku najít pro něj právě tu nejvhodnější učební aktivitu." -- Čeho je nebo není systém Knewton schopen je mi celkem lhostejné, ale zaujalo mě, že "pro něj nejvhodnější učební aktivita" evidentně existuje!
Připadá mi to jinými slovy totéž jako můj výrok, že každý má svůj individuální učební styl, pomocí jehož se učí nejefektivněji. Toto moje tvrzení zdejší slovutní akademici samozřejmě rozcupovali, že prý není podloženo objektivním výzkumem. Tak teď už to asi objektivním výzkumem podloženo je. Nebo proč pan autor píše "je zřejmé ..." ?
Bylo by zajímavé zjistit, zda se Jose Ferriera pustil do svého podnikání, protože mu výše uvedené výroky připadaly samozřejmé - jako mně a všem vysokoškolákům v mém okolí - nebo zda si nejdříve nechal vyrobit na potvrzení samozřejmého ten objektivní výzkum.
Bořivoj Brdička
28. 1. 2016, 20:37
Pane Kocourku, existence učebních stylů patří již dost dlouho k základním principům, které naši pedagogové znají a měli by se snažit je uplatňovat v praxi. V poslední době dochází k jistým korekcím naznačujícím, že by se to nemělo s těmi styly přehánět. Viz:- 7. bod u Willinghama http://spomocni…k/11649/ - Neurovědecké mýty http://spomocni…k/20153/
U systému Knewton bude personalizace nasazující různé učící styly různým uživatelům zatím spíše jen reklamním trikem.
Jan Maršák
28. 1. 2016, 20:42
Ad E Kocourek:
1. Pane doktore, pokud dobře čtu, pak v článku se mluví o tom, že "by systém Knewton by měl být schopen na základě dlouhodobého sledování výsledků každému v daném okamžiku najít pro něj právě tu nejvhodnější učební aktivitu". Tedy měl by být schopen, nikoli, že je schopen! A navíc měl by toho být schopen na základě dlouhodobého sledování výsledků! A uznáte jistě, že by tyto výsledky měly být přinejmenším zjišťovány objektivně a validně, jinak si pak můžeme pojem "nejvhodnější učební aktivita" vykládat každý po svém a jak se nám to bude hodit či jak to bude pro každého "samozřejmé". (Ale co bude to "samozřejmé" už potom tak samozřejmé nebude.)
2. Nejvhodnější učební aktivita pro jedince a individuální učební styl jedince jsou dva rozdílné pojmy.
3. Jistě by bylo zajímavé zjistit, zda se J. Ferriera pustil do svého podnikání, protože mu uvedené výroky připadaly samozřejmé nebo zda si nejdříve nechal vyrobit na potvrzení toho samozřejmého ten objektivní výzkum. Tak to ale prosím zjistěte, protože jediné co je tu zatím samozřejmé je jen to, že to nevíme.
E Kocourek
29. 1. 2016, 06:45
George Orwell představil pojem "doublethink" jako "simultaneously accepting two mutually contradictory beliefs as correct", tedy schopnost považovat za správné dvě vzájemně se vylučující představy. Jelikož dnešní česká a EUropská společnost směřují kamsi do roku 1984, schopnost doublethink je (nebo záhy bude) určitě užitečná.
Bořivoj Brdička
29. 1. 2016, 19:37
Dobrá, pokusím se tochu přiblížit, jak si funkci Knewtonu z toho, co vím, představuji. Dlouhodobě sledovat činnost uživatele znamená mít dostatečné (velké) množsví dat, které je možno analyzovat. Z nich lze vyčíst, zda dotyčný jen kouká na videa či dokáže třeba i číst. Navíc ví, v kterých dnech a hodinách mu jde učení nejpépe. Součástí systému je totiž klást stále kontrolní otázky. Takto udělaná analýza pak může být použita k tomu, že se předkládají každému ty vhodnější materiály.Knewton ale pracuje ještě s jinými daty. Zkoumá (opět na velkých datech) úspěšnost toho kterého materiálu a jeho vhodnost pro tu kterou skupinu určitými vlastnosmi se lišících uživatelů. To, co komu předkládá, se tedy určuje podle více kritérií.Ve výsledku by právě předložená aktivita (myšleno výukový materiál) měla být ve shodě se stylem učení. Jen si probůh nepředstavujte, že systém dokáže pracovat s větším množstvím různých aktivit. Na mě to dělá dojem, že jediné, co umí, je namíchat do výuky různý poměr médií. Ke schopnosti podporovat samostatnou tvůrčí (badatelskou či projektovou) práci má hodně daleko.
A je zde ještě jedna věc, kterou je třeba vysvětlit. Neoliberálně ladění sponzoři a spolu s nimi příjemci podpory vnímají školství jako prostor pro byznys, který je třeba ovládat ekonomickými nástroji jako velkou firmu. Tento směr úvah vede k potřebě řízení výukového procesu na základě výsledků. A teď to nejdůležitější! Máte-li skutečně dost dat, z nichž lze vyčíst, co žák umí (zde je zásadní problém, protože se měří jen kongnitivní složky poznání), pak nepotřebujete žádný pedagogický výzkum. Prostě nasadíte metodu A/B testování (dva různé výukové postupy) a měříte, který má lepší výsledky. Upřímně, skoro si myslím, že při veškeré kritice je tato metoda možná lepší než mnohé u nás používané tradiční pedagogické výzkumy. Blíže viz Jaká je budoucnost pedagogického výzkumu? (2009)
E Kocourek
29. 1. 2016, 21:22
Kdyby se Knewton vázal jenom na střídání různých výukových materiálů a různých medií, šidil by se. Jste si jistý, že nemůže studentům zadávat různé aktivity?
Třeba: Předchozí odstavec opište doslova (z grafiky, aby nešlo kopírovat). Předchozí odstavec opište vlastními slovy. Udělejte výtah z předchozího odstavce v délce 20 slov. Udělejte výtah z předchozího odstavce a zachyťte všechny podstatné myšlenky.
Po těchto činnostech můžete studenty z té látky vyzkoušet. A hned je co zaznamenávat, měřit a porovnávat.
"Tento směr úvah vede k potřebě řízení výukového procesu na základě výsledků." -- No sláva! Na podkladě čeho jiného nežli výsledků by kdo chtěl výukový proces řídit? Podle toho, jak se vyspí politici?
Bořivoj Brdička
30. 1. 2016, 17:25
Pane Kocourku, to už přece musíte vědět. Jakmile začnete hodnotit žáky (i učitele) podle výsledků, budou všichni dělat jen to, co se měří (učitelé třeba i pomáhat žákům při testech). Nejsem úplně proti. Použitelné je to pouze tehdy, když se hodnotí úplně všechny výukové výsledky včetně nekognitivních (měkkých, tichých) a když to hodnocení dělá někdo jiný než kdo učí. Zcela přijatelným doplňkem je analýza velkých dat uvnitř počítačového systému výuku řídícího. Pozor ale, jestliže ten systém není schopen ověřovat vše, může opravdu být nanejvýš doplňkem.
E Kocourek
30. 1. 2016, 18:57
Obvinit učitele z pomáhání žákům při testech mi připadá stejné jako obvinit učitele, že vykrádají kabáty ve sborovně. Proti obojímu dnes snadno pomohou technologie. Když už tedy nechcete předpokládat jistou úroveň.
Všichni budou dělat jen to, co se měří? Ále kdepak - pořád budou dělat věci pro zpestření výuky, třeba i jen proto, aby studentům lépe šly do hlavy ty věci měřitelné. Aby je to bavilo - studenty i učitele.
Má hodnocení dělat někdo jiný než kdo učí? Klidně, proč ne. IMO ale stačí jednou, dvakrát do roka. Kdo by chtěl vysvětlovat, proč jím hodnocené testy vychází jinak nežli hodnocené někým jiným? Nicméně, dovedu si představit testy zkonstruované tak, že výsledky musí každý vyhodnotit přesně stejně.
Bavíme se stále o řízení výukového procesu? A vy, pane Brdička, chcete řídit výukový proces podle jakýchsi nekognitivních (měkkých, tichých) výsledků? Nebylo by pak už lepší nechat to řízení na ty politiky a ministerské ouřady?
Ivan Ryant
31. 1. 2016, 01:10
Pane E. Kocourku, dovolte, abych vnesl trochu světla do Vašeho tázání: ano, ne, nikdo, ne, samozřejmě že ano, ne.
A teď ještě jednou podrobněji: jako moje předsedkyně předmětové komise, nemá informace o neintencionálních, "měkkých", "tichých" výsledcích vzdělávání, to je přece samozřejmé, že vyjdou jinak, nejde jen o výuku, ale o vzdělávání, jako všichni kromě politiků, ministerských ouřadů a Vás, učitel není soustružník a žák není materiál.
Už to konečně chápete? Možná by Vám pomohlo, kdybyste to, na co se ptáte, zakusil prakticky -- na neúplný úvazek na dobu určitou za nějakých 14-15kKč čistého šest let před penzí.
E Kocourek
31. 1. 2016, 12:33
Pane Ivane Ryante: cože?
Bořivoj Brdička
21. 12. 2016, 13:58
Další důkaz o tom, že budoucnost bude asi vypadat trochu jinak. Po Siemensovi opouští cestu k automatizovanému pojetí výuky využívajícímu umělou inteligenci i Ferreira.Jose Ferreira Steps Down as Knewton CEO, Eyes Next Education Startup

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.