4. průmyslová revoluce

Anotace

Tím, co s vývojem světa dělají technologie, umělá inteligence zvláště, se zabýváme v poslední době stále více. I když jsou principy učení ve své podstatě neměnné, ukazuje se, že technologie budou mít zásadní vliv na metody a prostředí, v němž se vzdělávání odehrává.

Školství je odvětví mimořádně konzervativní, a proto se změnám velmi silně brání. Je to svým způsobem pochopitelné, protože technologický pokrok přináší spolu s novými účinnějšími postupy též celou řadu rizik. Nesmíme se jako vychovatelé bezhlavě vrhat do aktivit, jejichž finální dopad neumíme odhadnout a nelze ho snadno změřit. A tak se ocitáme v situaci, kdy technologie postupně proměňují skoro celý svět kolem nás, jen školy tuto skutečnost příliš nereflektují.

Industry 4.0

Příkladem může být třeba průmysl. V poslední době se začalo mluvit o průmyslu 4.0. Jedná se o označení připomínající verze webu, u něhož se běžně používá 2.0 a někdy i 3.0. S oblibou zavádím podobnou analogii pro porovnání školy 1.0 a 2.0. Bohužel musím konstatovat, že jsme ve školství do stavu 2.0 zatím nedospěli. Jenže průmysl patří k odvětvím, kde je realizace technologických inovací zásadní podmínkou úspěchu. Dějí se pořád a všude. Při vědomí toho, že nelze porovnávat výstupy, tj. srovnávat absolventa školy s průmyslovým výrobkem, se zamysleme nad tím, zda pro nás ve školství nemůže mít vývoj průmyslu do fáze 4.0 nějaký význam.

Podívejme se, jakými stadii průmysl od konce 18. století prošel [1]:

První tři fáze již máme zažité, ale co ta čtvrtá? V angličtině se to, co stojí v pozadí, nazývá Cyber-physical system. Jedná se o výrobu založenou na principu propojení všech komponent prostřednictvím internetu (internet věcí) s kybernetickou nadstavbou, která umožňuje plnou automatizaci celého procesu. Jestliže byly stroje předchozího stadia (3.) schopné samostatného automatického provozu, nyní jsou již propojeny i tyto automaty. Nadstavbový počítačový systém vybavený umělou inteligencí dokáže na základě dat získaných z všudypřítomných čidel celý výrobní proces řídit, optimalizovat a řešit nepředvídatelné problémy.

Školství bývá průmyslníky často napadáno, že nepřipravuje absolventy tak, aby na trhu práce bylo dost zájemců o práci v továrně s potřebnou kvalifikací. V našich podmínkách si tito lobbisté většinou představují, že požadavky průmyslu nejlépe uspokojí, donutí-li co nejvíce žáků nastoupit do učňáků (do středních odborných škol). Má to ale háček. Některé obory sice budou i nadále potřebovat zručné řemeslníky (typicky malé specializované živnostníky), ale celkově se počet zaměstnanců v dělnických profesích bude snižovat a jejich kvalifikace měnit. Výhledy do budoucnosti to v souladu se zaváděním průmyslu 4.0 říkají jasně.

Asi nejserióznější informace lze získat od OECD (viz blog Skills and Work). Budu citovat z poslední studie zkoumající problematiku vývoje kompetencí zaměstnanců: „Rostoucí globalizace, zvyšující se vliv technologií, ale též demografické změny, migrace a vývoj trhu práce, to vše v posledních dekádách drasticky změnilo strukturu zaměstnanosti a požadavků na schopnosti uchazečů o práci v mnoha zemích světa – a tyto trendy, kam až dohlédneme, budou pokračovat. Aktuální vývoj otevírá otázky spojené s tím, do jaké míry se v jednotlivých státech jedná o nedostatečnou kvalifikaci uchazečů o práci či o kvalifikaci nevhodnou. … Ve skutečnosti jen v EU pociťuje 40 % zaměstnanců, že jejich kvalifikace neodpovídá požadavkům, které k výkonu svého povolání potřebují.“ ([2] str. 26)

Na tom, že kvůli rychlému vývoji technologií bude většina zaměstnanců potřebovat celý život inovovat svou kvalifikaci, se asi shodneme. Chceme-li ale jít tomuto trendu ve školství vstříc, potřebujeme vědět, jakým směrem se změny v požadavcích na schopnosti zaměstnanců ubírají.

Na toto téma patří k nejčastěji citovaným zdrojům (včetně publikací OECD) práce Franka Levyho z MIT a Richarda Murnaneho z Harvardu, o níž jsem referoval již v roce 2009 (Jakou podstatu má inovace?). Poslední aktualizace z roku 2013 je na následujícím obrázku.

Změna charakteru pracovních činností na trhu práce v USA 1960–2009 [3]

Jak patrno, budoucnost je jasně na straně těch, kteří budou disponovat informační gramotností a schopností řešit nečekané problémy s nejasně definovanou strukturou. Nejmenší naději na úspěch budou mít ti uchazeči o práci, kteří se nezmůžou na nic jiného než na aplikaci rutinních činností založených na zapamatování faktických znalostí (opakování stále stejného myšlenkového postupu), podobní těm, které produkují naše odborné školy. Podíváte-li se na to, co znamená být informačně gramotný (Specifikace informační gramotnosti NIQES), bude vám jasné, že nástup průmyslu 4.0 jen potvrzuje naše dosud ne příliš úspěšné snahy o transformaci školství směrem k budování kompetencí na úkor faktických znalostí.

Jaký dopad může mít, nebudeme-li nadále schopni akce? Odpověď lze snadno odvodit od faktu zmiňovaného v mnoha současných evropských strategických dokumentech (např. Grand Coalition for Digital Jobs), a sice že v Evropě bude do roku 2020 chybět přes 800 tisíc ICT specialistů schopných nejen programovat, ale naplno využívat možností, které technologie přinášejí.

Všechna tato fakta naznačují, kam je třeba naše školství směřovat. Je pravda, že musíme v důsledku vyššího stupně automatizace očekávat též určité snižování pracovních příležitostí, ale zároveň budou nová místa vznikat. Bylo by hloupé, kdybychom nedokázali pro tato místa připravit dostatečný počet uchazečů disponujících potřebnými schopnostmi.

Již dnes se ukazuje, že mzda zaměstnanců disponujících spíše tradičními vlastnostmi, kteří dosud o místo nepřišli, stagnuje. Průměrný příjem střední třídy celosvětově spíše klesá. Skutečně dobře na tom budou jen ti, kteří budou schopni skutečně prokázat svou způsobilost kooperovat s počítači vybavenými umělou inteligencí a automaty 4. generace. Podívejte se například na 25 nejžádanějších schopností požadovaných zaměstnavateli roku 2015 na LinkedIn (LinkedIn – sociální síť postavená na kompetencích).

Závěr je poměrně jednoduchý. Je třeba co nejrychleji posunout priority našeho školství směrem k integraci informatického myšlení. Pro nás, kteří se o to dlouhodobě snažíme, to není nic nového. Ve skutečnosti jsme tuto cestu již připravili. Stačí splnit vládou schválenou Strategii digitálního vzdělávání. Tam to všechno je. Jak se nám to daří, můžete sledovat na portálu Digivzdelavani.cz.