Hlavním sociálním důsledkem nových možností vzdělávacích technologií je to, že se škola stává zbytečnou. Za učitelem již nemusíte chodit až do třídy, ani za expertem, chcete-li se dozvědět, jak se co dělá. Expert i učitel jsou stále k dispozici „na vyžádání“ (on demand) nebo „v pravý čas“ (just in time).
Lewis J. Perelman (expert, konzultant, autor pojmu kanbrain): School's Out, Avon Books, 1993
|
Samotný titulek tohoto článku jsem si vypůjčil z nedávno na portálu teachonline.ca publikované studie [1] kanadské výzkumné organizace Contact North, která je pro nás velkou inspirací, a proto ji sledujeme (přehled). Téma, které je v pozadí (technologie blockchain), se ale v poslední době vynořuje ze všech stran, což jasně ukazuje, že je nutné se jím zabývat.
Myšlenka není nová, což dokazuje i mnou zvolené motto Lewise Perelmana, který s představou budoucnosti, v níž se budeme podle potřeby vždy učit jen právě to, co potřebujeme, přišel již na začátku 90. let 20. st. Studii Contact North uvozuje jiný známý, shodou okolností stejně starý citát Williama Gibsona: „Budoucnost je již zde – jen není rovnoměrně rozložená.“ Jemně nás tak upozorňuje na existenci digitálních propastí, které se nedaří překonávat zdaleka všem lidem, což vyvolává situaci, kdy je velmi obtížné pro mnoho pracovních míst najít zaměstnance disponující schopností si s přijatelnou rychlostí v okamžiku potřeby osvojit právě potřebné dovednosti.
Perelmanova vize je již docela stará, nové však jsou současné technické možnosti její realizace. Dříve než se dostaneme k Uber‑U, musíme si vysvětlit, co je blockchain. Tato technologie byla původně vyvinuta k docela jiným účelům. Jejím úkolem je verifikovat transakce uskutečněné prostřednictvím internetu. Právě na ní je založená tolik populární internetová tzv. kryptoměna Bitcoin. V pozadí je specifický účetnický open source systém postavený na decentralizované databázi zaznamenávající realizované platby. Všechny záznamy jsou šifrovány elektronickým podpisem, ukládají se vždy na více místech najednou (peer-to-peer síť) a transakce potvrzuje náhodně vybíraná nezávislá aplikace (tzv. „těžaři“).
Výsledkem potvrzené transakce je blok dat sestávající se z několika řetězců, které obsahují kromě vlastní informace o platbě i identifikační a časové údaje. Blok se přenáší a ukládá na více různých počítačích, nelze ho smazat a může ho vidět mnoho oprávněných uživatelů. Z principu vyplývá, že je teoreticky skoro nemožné takovýto systém prolomit a zneužít k podvodům. Toto pochopitelně platí pouze v případě, že se v systému vytvořeném jako open source nevyskytuje chyba. Na jednu se bohužel přišlo v únoru 2014, kdy byl největší poskytovatel platebních služeb Bitcoin Mt.-Gox napaden. Kvůli možnosti vícenásobně zrušit konto a inkasovat obsah přišel o částku odpovídající téměř miliardě dolarů. Měna jako taková se od té doby jen těžko vzpamatovává, zato princip fungování stojící v pozadí se začíná prosazovat i v jiných oborech, než je finančnictví.
Blockchain vznikl jako podpora Bitcoinu, ale dnes se již docela osamostatnil. Je technologií budoucnosti, která se pravděpodobně stane základem pro větší množství různých služeb a aplikací. Hned několik startupů se v současnosti snaží na ní postavit své nově vznikající aplikace. Zde je pár příkladů z přehledu LinkedInu (The Top 10 Blockchain Startups to Watch in 2016) – Enigma, Ujo music, Colony. Za zvláštní pozornost stojí platforma Ethereum, která tento boom podporuje tím, že technologii blockchain nabízí jako nástroj všem dalším vývojářům.
Jednou z vůbec nejúspěšnějších služeb postavených na podobném principu je po celém světě fungující Uber, který přes odpor taxikářů organizuje jízdy svých zákazníků v mnoha různých formách – od spolujízdy po pronájem luxusních limuzín. Právě Uber je pro Contact North natolik známým příkladem masově rozšířeného online poptávání a realizace určité služby, že se autoři studie [1] rozhodli svůj hypotetický návrh aplikace technologie blockchain ve školství nazvat Uber‑U (Contact North se orientuje na VŠ, ale to je nepodstatné).
Zkusme si představit zatím čistě hypotetického studenta (nejlépe vysokoškolského) navštěvujícího školu, která systém Uber‑U aplikuje. Náš student má studijní plán, který obsahuje určité penzum předmětů (kurzů), které jsou všechny definovány obsahem a požadavky na výstupní znalosti a dovednosti. Podmínkou funkčnosti celého systému je standardizace obsahu výuky jdoucí nad rámec jedné školy. Dalším krokem pak je nutnost umožnit, aby v systému Uber‑U mohl student splnit požadované komponenty obsahu u libovolné akreditované instituce či jednotlivého učitele.
Zde si dovolím připomenout, že podobný strategický záměr nepřichází z Kanady poprvé. Budou to pomalu 3 roky, kdy jsme referovali o ontarijské studii How Online Learning Affects Productivity, která ve stejném duchu navrhuje přijmout plán, který zajistí, aby „vybrané online (případně i kombinované) kurzy nejlepších univerzit v Ontariu byly k dispozici všem studentům a aby za ně tito studenti mohli získat kredity“ (viz Jak efektivní je online výuka?).
Představa světa, v němž si budeme moci své studium sestavovat z kurzů poskytovaných kýmkoli na celém světě, je dnes, kdy existuje nepřeberné množství MOOC kurzů, již poněkud představitelnější, i když u formálního vzdělávání je pořád dost fantastická. Úplně jiná situace je ale u doplňkového (rekvalifikačního) neformálního vzdělávání, které musí mnohem více reagovat na okamžité potřeby (just in time).
Role blockchainu v podobných modelech je zásadní. Při prokazování kvalifikace u mnoha povolání (lékař, učitel ad.) pořád existuje (a bude i nadále existovat) požadavek na splnění formální kvalifikace. Dosud se tak děje formou atestu oprávněné instituce. Na tom asi nic lepšího nevymyslíme. Co však může model Uber‑U zásadně změnit, je postup, který k získání podobné kvalifikace vede. Představte si, že by pro přihlášení k podobné zkoušce (státnici, atestaci) stačilo naplnit požadované penzum kurzů s příslušným počtem kreditů s tím, že by bylo úplně jedno, kde adept studoval. Nutnou podmínkou je pouze to, aby byl celý systém transparentní. A zde se právě uplatní blockchain.
Student si tedy vybírá z konkurujících si nabídek pro něj vhodný kurz či modul (též třeba jen osobní asistenci lektora pro splnění konkrétního úkolu). Veškerá interaktivita je zaznamenávána a ukládána formou blockchain. Součástí všech aktivit je ověřování dosažení výukových cílů. To znamená, že v okamžiku, kdy autorizovaný poskytovatel služby přiděluje za splnění podmínek nějaké kredity, existuje záznam, který je veřejně dostupný. Vtip celého řešení spočívá v tom, že přidělení kreditů musí být verifikováno nezávislým, náhodně vybraným oprávněným hodnotitelem. Totéž samozřejmě platí pro celé studium, které je završeno udělením certifikátu (diplomu, atestace), který dotyčného opravňuje k výkonu určitého povolání nebo slouží k věrohodnému prokázání kvalifikace u konkurzu.
V takto nastaveném systému již nikdo nebude předkládat ověřené fotokopie diplomů, protože bude snadno možné si ověřit nejen jejich existenci, ale i cestu, po níž člověk k danému cíli dospěl. Vhodná kombinace takových certifikátů zůstane i nadále první formální podmínkou pro účast v konkurzu či výkon některých povolání. Zaměstnavatelé budou schopni daleko detailněji zkoumat dosavadní vývoj uchazeče o práci a budou tak nepřímo ovlivňovat též obsah i kvalitu studia. Vzdělávací instituce si budou mnohem více konkurovat, což jistě bude mít pozitivní vliv na kvalitu.
Mnoho vzdělávacích institucí se snaží určité prvky Uber‑U zavádět již dnes. Hlavním motorem tohoto vývoje je fakt, že tento systém je možné docela snadno komercionalizovat. Každá transakce, podobně jako u originálního Uberu, může být zpoplatněna. Ti, kteří budou připraveni, budou mít konkurenční výhodu.
Jako příklad je možno uvést Sony Global Education, která na základě blockchain vyvíjí technologii pro otevřené sdílení záznamů o akademické kvalifikaci a profesním růstu zaměstnanců [2]. Dalším příkladem je třeba programátorská Holberton School (něco jako naše VOŠ) ze San Francisca, která již své diplomy touto formou vydává. [3]. Autoři konceptu Mozilla Open Badges uvažují o integraci blockchain do tohoto (taktéž open source) systému hodnocení schopností lidí formou odznaků (podobně jako OTLW či BadgeChain) [4].
Institute for the Future (IFTF) nazývá tutéž technologii budoucnosti The Ledger (transakční kniha) a příslušné ukládané záznamy Edublocks.
Model Uber‑U vede k tomu, že je kvalita výukových výsledků posuzována podle úrovně skutečných výstupů, nikoli na základě času stráveného ve škole či počtu předmětů absolvovaných v domovské instituci. Jeho zavedení by znamenalo konec rezidentního způsobu realizace (zatím hlavně VŠ) studia. Úkolem domovské instituce je co nejdokonaleji definovat profil absolventa (znalosti, schopnosti), uznávat kdekoli získané verifikované kredity, které mu odpovídají, a ověřit dosažení finálních cílů.
Je to pro nás sice poněkud nezvyklé, ale nikoli nepředstavitelné. Některé prvky tohoto modelu jsou již zavedeny dokonce i v naší vysokoškolské praxi. Máme studentské informační systémy, které zaznamenávají informace o předmětech i výsledcích studia, a najdete v nich všechny obhájené závěrečné práce. A máme systém výměny evropských studentů v rámci programu Erasmus, v němž dochází k vzájemnému uznávání předmětů obsahem kompatibilních. Cestu k Uber‑U jsme tedy již nastoupili.
Problematiku aplikace blockchain ve školství poměrně obsáhle ve 2 příspěvcích popisuje také Audrey Watters [5] [6]. Jak je jejím zvykem, odhaluje v pozadí stojící záměry a je poměrně dost kritická.
Připomíná, že jsou všechny aplikace blockchain zatím ještě v experimentální fázi, že velký zájem médií a snaha o propagaci této technologie zkresluje seriózní pohled na věc. Množí se přirovnání k nové revoluci ve vzdělávání, jenže na tu, stejně jako mnohokrát předtím, ve skutečnosti vůbec nemusí dojít. Vývoj směrem k aplikaci blockchain je podporován hlavně zájmy počítačového průmyslu Silicon Valley.
Překážky jsou nepřehlédnutelné. Překvapivá je například skutečnost, že realizace bitcoinových transakcí je velmi náročná na energii. Kvůli potřebě na komerčním principu realizované nezávislé verifikace těžením (mining) existují (hlavně v Číně) obrovské těžařské sály (doly) plné počítačů snažících se nabízet tyto služby online (Life Inside a Secret Chinese Bitcoin Mine). Redaktor Motherboard Christopher Malmo odhaduje, že „každá bitcoinová transakce spotřebuje přibližně tolik elektřiny, kolik 1,5 americké domácnosti za den“ [7]. To by při použití stejného principu pro Uber‑U mohl být problém.
Důležitější je pozadí ideologické. Mnoho lidí chápe decentralizaci a svobodné šíření informací jako známku demokracie. To ale nutně nemusí být pravda. Přišel na to již Aldous Huxley před více než 80 lety. Srovnání jeho Skvělého nového světa s Orwellovou Farmou zvířat je klasickým varováním před možnými extrémními variantami vývoje společnosti (použil jsem ho třeba zde). Audrey si k témuž vypůjčila slova Neila Postmana z jeho knihy Ubavit se k smrti:
„Technologický pokrok likviduje alternativy přesně tak, jak to popisuje Aldous Huxley ve svém Skvělém novém světě. Nedělá z nich něco ilegálního ani nemorálního a dokonce se ani nesnaží je dělat nezajímavými. Stávají se prostě neviditelnými, a proto irelevantními.“ [6]
Zjednodušeně řečeno, smysl odpovídá rčení „pro stromy nevidět les“, tj. že může přílišné množství dostupných nabídek vzdělávání vést k neschopnosti cílevědomě nastavovat vlastní cíle a vybírat si podle vlastní vůle. Technologie v podobě Uber‑U tato rizika značně zvětšují. Studenty navíc považují za podvodníky, které je třeba řídit a kontrolovat. Deklarovaná úplná svoboda volby pak může dospět až ke stavu, kdy společnost vlastně funguje úplně stejně, jako v totalitě. Automatizovaný technokratický systém spravovaný tvůrci software dokáže velmi efektivně ovládat vůli mas. Profesor Virginia Commonwealth University David Golumbia považuje podporovatele zavádění podobných systémů za pravicové extrémisty a nazývá je „kyber-libertiány“ [8].
Rizika spojená se zaváděním tržních mechanizmů do vzdělávání ve světě propojenosti každého s každým budou asi snáze pochopitelná, ukážeme-li si příklad veleúspěšného startupu ze Silicon Valley Studypool. Jeho stejnojmenná aplikace po vzoru Uber nabízí rychle rostoucímu počtu studentů za úplatu spojení s tisícovkami kvalitních tutorů, kteří jim pomáhají s řešením libovolného školního problému. Deklarovaným záměrem je možnost ptát se a prostřednictvím odpovědí na otázky se učit.
Skutečnost se ale vyvíjí poněkud odlišně. Většina studentů žádá místo odpovědí na otázky pouze hotové řešení, typicky vypracování úlohy či přímo splnění nějaké aktivity v systému řízení výuky příslušné školy (nutno poskytnout přístupová práva). Autoři aplikace za vzniklou situaci odmítají nést odpovědnost. Vnímají ji jako problém školy a samotných studentů, kteří musí za svůj vlastní vývoj převzít odpovědnost. Oprávněnost politiky firmy dokumentují na extrémním růstu počtu uživatelů i investic soukromého kapitálu, které pomáhají jejich dalšímu rozvoji. [9]
Z toho všeho vyplývá, že musíme být při zavádění modelů vzdělávání postavených na technologii blockchain velmi opatrní. Na jedné straně slibuje snadný přístup ke kvalitním vzdělávacím možnostem pro všechny, na straně druhé ale bude čelit nedostatečně vyvinuté vůli studentů volit v zájmu vlastního růstu pracnější postup. To je bohužel cesta, která je může zavést až k závislosti na technologiích a připravit je o svobodu rozhodování.
Ve skutečnosti se vlastně vůbec nejedná o problémy nové. To, zda je hlavním cílem vzdělávání převzetí osobní odpovědnosti (nejen) za vlastní budoucnost, či zda je to především naplňování standardizovaných požadavků vytvořených někým jiným, řešíme odnepaměti.
https://www.flickr.com/photos/pdomenick/6888286243 |
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Článek není zařazen do žádného seriálu.