V nedávné minulosti se pro nás stal akronym 1:1 pojmem, jehož smyslem je upozornit na realitu vybavení žáků vlastními přístroji, která vyvolává potřebu výukového využití napříč předměty. Zvyšující se přítomnost technologií v běžném životě ale pomalu dospívá do stavu, kdy bude třeba uvažovat o tom, že schopnost ovládat jen jeden přístroj nestačí. Tuto skutečnost bychom měli reflektovat i při plánování využití technologií ve školách.
V USA se poslední dobou stále častěji při prosazování požadavku na implementaci různých přístrojů pro různé výukové aktivity setkáváme s heslem „From 1-to-1 to One-to-many“ (od 1:1 k 1 : mnoho) [1], které je určeno především těm školám, které bezhlavě vybavují své žáky typicky jen všechny stejnými přístroji (nejčastěji tablety). Přes zjevné výhody (spojené hlavně se snadnější administrací) má tento přístup mnoho nevýhod.
Odborník si samozřejmě dokáže velmi dobře představit, které aktivity se třeba právě na tabletu dělají obtížně. Nejsilnější varování před plošným využitím jen jednoho přístroje (a platformy) však vyplývá z preferencí samotných žáků zapojených do Projektu Tomorrow.
Jedná se o velmi zajímavý zdroj poznání, kam se ubírá využití technologií v amerických školách, v jehož rámci je prováděn pravidelný každoroční průzkum Speak Up na stovkách tisíc žáků, učitelů a rodičů. Naposledy jsme o něm informovali v roce 2013 – viz Speak Up mluví stále hlasitěji o digitální izolaci škol. Projekt je to značně rozsáhlý s velkým množstvím dat, a tak je jejich analýza značně složitá a je možné ji provádět různými metodami s odlišnými cíli.
„One-to-many“ se ve výstupech objevuje již třetím rokem, primárně jako požadavek samotných žáků. Zde je zatím poslední přehled jejich hlavních závěrů, o nichž chtějí nahlas (speak up) mluvit:
 |
| Flyer: Top Ten Things Everyone Should Know About K-12 Students' Views on Digital Learning |
Hlasité diskuze jsou hodny všechny body – třeba odklon od Facebooku k sítím využitelným tvůrčím způsobem (9, 1), zvyšování významu počítačových her (3) nebo požadavek na dostupnost učitele online mimo školu (5). V tomto okamžiku se ale soustředíme na bod poslední:
#10. Laptopy (notebooky), tablety, chytré mobily, to je toho! Sbohem 1:1!
Různé úkoly = různé nástroje! Notebooky jsou žáky preferovány při psaní zpráv (referátů, prezentací), dělání online testů a při skupinové spolupráci na projektech. Tablety jsou nejvhodnější pro pořizování poznámek při výuce. Chytré mobily jsou nejčastěji využívány ke spojení s učiteli (i přáteli), k přístupu na sociální sítě a ke sledování videí.
Ředitelka Projektu Tomorrow Julie Evans přiznává, že již při tvorbě online dotazníku Speak Up bylo cílem zjistit, která zařízení žáci preferují při práci na různých školních úlohách [1]. Výsledek přesvědčivě prokázal nutnost rozlišovat podle charakteru zařízení vhodná pro ten který typ výukové aktivity, tj. potřebu mít k dispozici několik různých přístrojů. To má zřejmý vliv na způsob, jak vnímáme problematiku 1:1. Dokonce i v případech, kdy se plně spoléháme na BYOD (Noste si vlastní přístroje!), budeme nuceni připustit možnost, že bude každý žák potřebovat připojit do sítě více zařízení.
Julie Evans říká doslova: „Představa, že omezíme vybavování žáků pouze na jeden přístroj, je chybná. Dnešní děti jsou multi-mobilisté a chtějí používat paletu odlišných přístrojů vhodných pro konkrétní úkol.” [1]
V USA tento trend již stačili promítnout do svých strategických plánů pro školy. Podíváme-li se na doporučení příslušného k tomuto účelů založeného (nám dobře známého) sdružení CoSN (Consortium for School Networking), zjistíme, že do roku 2017 předpokládají na jednoho žáka:
konektivitu odpovídající 1 Mb/s [2]
připojení až 3 zařízení [3]
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Článek není zařazen do žádného seriálu.
