Třetí propast podle OECD

Anotace

Nám důvěrně známý výzkumný program OECD PISA, který provádí opakované mezinárodní srovnávání schopností žáků na konci ZŠ, pracuje se získanými daty průběžně a provádí na nich různé analýzy. Každý měsíc pak vydává specializovanou zprávu (PISA Infocus). Ta červencová se věnovala zjištěným rozdílům v tom, jak využívají internet žáci s různým socio-ekonomickým pozadím – Are there differences in how advantaged and disadvantaged students use the Internet? Pracuje zatím stále ještě s daty z roku 2012, ta poslední (2015) budou uvolněna letos na podzim.

Výsledek není překvapivý. O tom, že nestačí žáky připojit do internetu, samozřejmě víme dávno. Existuje hned několik úrovní digitální propasti. Po překonání prvních dvou (vybavení, ovládání) dospíváme ke třetí, tj. ke schopnosti technologie používat ke svému zdokonalování. Je hodně důležité problémy a rizika nejen znát, ale umět též argumentovat ověřenými a podloženými fakty. Zde je role OECD nezastupitelná. Podívejme se na základní sdělení citované zprávy.

• V pěti severských zemích stejně jako v Hong Kongu, Holandsku a Švýcarsku má 98 % žáků přístup do internetu i z domova. Naproti tomu v některých málo či středně vyvinutých zemích má většina znevýhodněných žáků, pokud vůbec, přístup pouze ve škole.
• V roce 2012 strávili znevýhodnění žáci minimálně stejně času online jako zvýhodnění, bere-li se v úvahu průměr zemí OECD. V 21 ze 42 zemí strávili znevýhodnění žáci na internetu dokonce více času než zvýhodnění.
• Ve všech zemích je to, co žáci na počítačích dělají (od e-mailu až po sledování zpráv), závislé na jejich socio-ekonomickém statusu. Zvýhodnění žáci daleko více hledají informace a čtou zprávy, zatímco ti znevýhodnění se zabývají spíše chatováním a hraním her.

Souvislosti jsou zřetelně patrné z následujícího grafu.

Využití počítačů k hraní či k získávání praktických informací z internetu
Poměr žáků provádějících některou z obou aktivit alespoň jednou týdně v závislosti na socio-ekonomickém statusu

Není těžké z těchto dat udělat závěr, který by měl být pro naši školskou politiku směrodatný. Nepodaří-li se nám zvrátit stávající vývoj vedoucí k vybavenosti všech žáků technologiemi s přístupem do internetu s tím, že jen někteří jsou vedeni k tomu, aby tuto nově nabytou možnost využívali ke svému prospěchu, čeká nás další rozevírání nůžek socio-ekonomických rozdílů mezi lidmi. Právě znevýhodnění žáci musí dostat příležitost pochopit, že technologie jsou prostředkem umožňujícím jim získat znalosti a dovednosti potřebné k plnému uplatnění v životě.

V našich podmínkách se o poměrně velmi obtížnou realizaci potřebných opatření snaží Strategie digitálního vzdělávání – viz Digivzdělávání.cz.