Domů > Spomocník > Základní vzdělávání > Čtyři chybné představy o pedagogické profesi, které je třeba vyvrátit
Odborný článek

Čtyři chybné představy o pedagogické profesi, které je třeba vyvrátit

12. 1. 2017 Základní vzdělávání Spomocník
Autor
Milan Svoboda

Anotace

Zamyšlení nad oblíbenými mýty o učitelské profesi s náznakem možné obrany proti nim.

Být učitelem je sice krásný, ale náročný a odpovědný úkol. Bohužel povědomí veřejnosti o tomto povolání, stejně jako o dění uvnitř našich škol, je nezřídka povrchní. Snaha zvýšit bezpečnost žáků ještě více prohlubuje propast mezi školami a veřejností. Zkreslené představy o školním prostředí jsou příčinou řady mýtů. Slova zlehčující práci pedagogů jsou častou reakcí na stížnosti učitelů, kteří kritizují problémy ve školství, počty žáků ve třídách, jejich chování či nízké finanční ohodnocení. Pedagog je pak terčem ironických průpovídek, které jsou většinou ve formě mírného popíchnutí, ale mohou být i hluboce zraňující.

Lee Watanabe Crockettčlánku [1] na portálu Global Digital Citizen Foundation zmiňuje čtyři typické mýty o učitelském povolání, které bychom se měli snažit odbourat:

1. Kdo neumí, učí!

Jedná se o zkrácený výrok George Bernarda Shawa „Kdo to umí, ten to dělá. Kdo to neumí, ten to učí. z divadelní hry Člověk a nadčlověk. Přestože se tento citát stal světoznámým a často používaným, hluboce se mýlí. Po učitelích jsou požadovány znalosti z oboru pedagogiky, psychologie, sociologie či metodiky, které vyžadují vysokoškolskou průpravu. K tomu je nutno připočítat odborné znalosti v rámci konkrétní aprobace, dalece převyšující rozsah vyučovaného předmětu, ale i všeobecný základ všech předmětů ostatních. Současný překotný vývoj společnosti přitom nedovoluje učitelům stagnovat. Je třeba se neustále vzdělávat. Příkladem je nedávno prosazená inkluze, která po všech učitelích požaduje komplexní znalosti speciální pedagogiky.

Umění být dobrým pedagogem ale nespočívá pouze v odborných znalostech, nýbrž přinejmenším stejnou měrou ve vlastnostech osobnostních. Učitel potřebuje řadu sociálních dovedností, především empatii, toleranci, schopnost motivovat, komunikační dovednosti, organizační schopnosti. Měl by být trpělivý, otevřený, tvořivý a měl by mít dostatečnou autoritu.

Práce pedagoga je navíc pod neustálým dohledem. Tím nemyslím pouze Českou školní inspekci či hospitace vedení školy, kolegy a rodiče, ale především žáky. Jistěže učitel může čas od času přiznat, že nezná odpověď na všetečnou otázku žáka, ale ten, kdo netuší, kde potřebné informace najít, kdo by opakovaně projevoval nedostatečné kompetence, nemá šanci v praxi obstát.

2. Učitelé odmítají moderní technologie.

Tvrzení, o kterém je jistě možné diskutovat. Je pravda, že vybavení českých škol digitálními technologiemi je často lepší než jejich praktické využití. Asi každá škola dnes vlastní specializovanou počítačovou učebnu a interaktivní tabule jsou součástí mnoha tříd všech stupňů škol. Často však neslouží k transformaci výuky a k dosažení nových vzdělávacích cílů, ale jsou používány tradičním a nepříliš efektivním způsobem. Nicméně tvrdit, že učitelé se moderním technologiím brání, bych si netroufal. Osobně znám mnoho učitelů, kteří se snaží moderní metody používat.

Je pravda, že integrace ICT do výuky nepřichází tak snadno, jak bychom si přáli, ale nově stanovené kompetence, potřebné pro úspěšný život, si bez nich naši žáci neosvojí. Proto vzniká značné množství výukových materiálů, edukačních her, aplikací, nástrojů či dokumentů podporujících zavádění digitálních technologií do našich škol. Z mnohých vyberme jako příklad třeba rozsáhlou sbírku výukových materiálů OER Commons, dokument doporučující online aplikace vhodné pro oblast vzdělávání vydaný Global Digital Citizen Foundation nebo knihu „Učíme se s tabletem“ a její on-line podporu. Dobrý učitel hledá inspiraci u čelných kolegů, kteří nové, technologiemi podporované metody, již používají, a rád o ně rozšiřuje svůj repertoár učebních metod, protože do výuky přinášejí řadu pozitivních prvků. Především motivaci, zábavu, efektivitu, individualizaci i diferenciaci výuky.

Nejsilnějším argumentem zpochybňujícím tento mýtus je zpráva OECD Education Indicators In Focus zabývající se dovednostmi učitelů při řešení problémů v oblasti ICT, která uvádí, že tyto jsou u českých pedagogů (na rozdíl od mzdy) srovnatelné se zbytkem vysokoškolsky vzdělané populace. Českou republiku v tomto výzkumu řadí dokonce na třetí místo mezi testovanými státy.

Zdroj: http://www.oecd-ilibrary.org [2] 


3. Učitelé mají spoustu volného času.

Tento mýtus pravděpodobně vznikl díky heslu – podle sebe soudím tebe. Je totiž mnoho profesí, kde odchodem z pracoviště povinnosti zaměstnance končí. Pro člověka, který pracuje osm hodin denně a v průběhu roku disponuje pouze čtyřmi týdny dovolené, je možná úvazek pedagoga těžko pochopitelný, a tedy i trnem v oku. Průměrná doba, kterou učitel ZŠ stráví přímou pedagogickou činností v průběhu jednoho týdne, je 22 hodin a délka prázdnin až osm týdnů. Přímá pedagogická činnost je sice nejviditelnější činností pedagoga, ale je to jen zlomek jeho práce. Doba, kdy pedagog-praktik pouze učil, je totiž dávno minulostí.

Učitel má dozory na chodbách, v šatnách či ve školní jídelně. Musí věnovat spoustu času komunikaci s žáky, kolegy a rodiči, tvorbě či revizi školních vzdělávacích programů, tematických plánů, příprav na hodinu, vedení dokumentace – třídních knih, třídních výkazů, katalogových listů, individuálních vzdělávacích plánů, výchovných opatření, vysvědčení, kontrole docházky a mnoha dalším činnostem. Každý učitel je také pověřen řadou povinností v rámci správy majetku školy. Vydává a vybírá učebnice, kontroluje jejich stav, eviduje sbírky učebních pomůcek, je zodpovědný za vybavení učeben a kabinetů, výpočetní techniku, přístroje, pomůcky a nezřídka má za příslušný majetek hmotnou zodpovědnost. Samostatnou kapitolou pak je příprava a absolvování školních akcí, zájezdů a škol v přírodě.

Nelze opomenout též fakt, že dobrý učitel se po celý svůj profesní život snaží zdokonalovat – získávat stále nové znalosti i dovednosti ať již formou prezenčních, či on-line kurzů a školení, či zapojením se do některé z mnoha komunit pedagogů. Množství komunitních webů zabývajících se podporou vzdělávacího procesu a nespočet sdílených informací, diskusí a příspěvků na nich je jasným důkazem, kolik pedagogů je ochotných se rozvíjet bez ohledu na čas. Ten je dnes, bohužel, největším nepřítelem nás všech.

4. Učitelé opakují stále tytéž postupy.

Vývoj společnosti se neustále zrychluje a rozdíly mezi generacemi se prohlubují. Doba, kdy cílem školy bylo vychovat stádo poslušných občanů, je pryč. Každý žák je jiný. Dnes je třeba podporovat při výuce individualitu žáků, respektovat jejich rozdílné zájmy, učební styly i specifické potřeby. Proto není možné opakovat stejné aktivity podle stále stejných příprav. Ty musí být neustále inovovány. Je třeba ustupovat od frontálních a hromadných stylů výuky a zaměřit se na jedince – aplikovat diferencované učení. Dobrý pedagog si nutnost změn uvědomuje a přizpůsobuje jim nejen své přípravy, ale i sám sebe.

Každý asi vzpomínáme na nějakého učitele, který se nesmazatelně (pozitivně) zapsal do našeho života. Během své praxe jsem se i já setkal s řadou takových pedagogů, kteří jsou skutečnými odborníky v rámci své aprobace a současně svým přístupem k vyučování dokážou žáky zaujmout a něco je naučit. Jsou svým žákům oporou a mají dostatečnou autoritu. Přestože takové učitele práce baví, až příliš často se stává, že ze školství odcházejí. Proč? Dozvídáme se, že nejen pro vyšší finanční ohodnocení za menší pracovní nasazení, pro jasné vymezení pracovní doby a s ní spojených povinností, ale především pro jistotu a klid, odpovědnost pouze za hmotný výsledek práce, nikoli za lidské osudy.

Stejně jako všude jinde lze mezi pedagogy nalézt celé spektrum jedinců, od výborných až po ty méně dobré. Snažte se je rozlišovat a nedávat všechny do jednoho pytle. Je třeba, aby ti horší neměli šanci ve školství uspět. Rozhodně ne takoví, kteří nic neumí, opakují tytéž hodiny, odmítají moderní technologie či si neplní své administrativní povinnosti, aby byli brzy doma.

Kvalitní pedagogy je třeba v našich školách udržet. Nabídnout jim nejenom adekvátní finanční ohodnocení, ale především uznání jejich práce bez klišé typu, kdo neumí, ten učí.

Literatura a použité zdroje

[1] – CROCKETT, Lee Watanabe. 4 Common Misconceptions About Teachers We Must Rethink. 2016. [cit. 2016-12-17]. Dostupný z WWW: [https://globaldigitalcitizen.org/4-common-misconceptions-about-teaching-we-must-rethink].
[2] – "Teachers' ICT and problem-solving skills: Competencies and needs", Education Indicators in Focus. 2016. [cit. 2016-12-17]. Dostupný z WWW: [http://dx.doi.org/10.1787/5jm0q1mvzqmq-en].

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Autor
Milan Svoboda

Hodnocení od uživatelů

Článek nebyl prozatím komentován.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.