Značka Mattel Nabi se specializuje na využití vyspělých technologií pro malé děti a jejich rodiče. Nabi se zavázala vytvářet řešení pro každodenní chod rodiny – je společensky zodpovědná, správná, ulehčuje lidem život, jsou pro rodiče a zaměřují se na intelektuální rozvoj dětí. Společnost Nabi získala řadu prestižních ocenění, včetně místa na seznamu nejinovativnějších společností Fast Company. [1] Nabi nedávno uvedla na trh inteligentní chůvičku pro děti. Chůvičku, se kterou se již „nemusíte o své dítě starat“. Jmenuje se Aristotle, podle řeckého filosofa Aristotela. Aristotle vám připomene zakoupit pleny, přečíst před spaním vaší ratolesti pohádku, ukolébat dítě ke spánku či rozšířit jeho slovní zásobu. [2]
Robb Fujioka, který se spolupodílí na tvorbě značky Nabi spadající pod značku Mattel, se o Aristotle vyjádřil takto: „Naším cílem bylo vytvořit technologickou platformu, která se bude vyvíjet s daným dítětem.“ [2]
Aristotle má inteligentní reproduktor (ovládá se hlasem podobně jako Amazon Echo) a HD kameru. Součástí je věž v podobě lávové lampy, která umí svítit v různých barvách. S okolím je spojena pomocí bluetooth a wi-fi. Reaguje na mluvené příkazy. Zahraje vám oblíbené americké ukolébavky – např. Twinkle, twinkle; Little star apod. Chůvička se prodává za 300 $, což v přepočtu na koruny vychází na necelých 7000 Kč.
Mattel's Aristotle Smart Home Device Aimed at Budding Families
Chůvička je naprogramována tak, aby shromažďovala údaje o chování dítěte, a reaguje tak na jeho potřeby. Můžete ji tedy nastavit například tak, že když se dítě probudí a začne plakat, Aristotle pustí ukolébavku či zvuky tzv. bílého šumu (white noise), nebo rozsvítí noční světlo. Chůvička se pokusí udělat vše pro to, aby vaše dítě zase usnulo a vy se jím nemuseli vůbec zabývat. Monitor událostí vám zaznamená časy probuzení dítěte a zašle vám je do aplikace v mobilním telefonu. Tato aplikace vám i připomene, že by bylo dobré své dítě zajít přebalit. Všechny informace pro vás zpracuje a uloží na cloudové úložiště na internetu.
Aristotle má vestavěné hádanky, které by měly dítě rozvíjet a jeho vývoj posouvat. Ty lze uživatelsky rozšiřovat, takže do něj například můžete nahrát různé zvuky zvířat a nechat dítě hádat, o které se jedná. Dítě se tak i ve vaší nepřítomnosti může něčemu naučit.
Cílem této hračky je zajistit rodičům, aby se o své dítě museli starat co možná nejméně. Uvědomme si ale, co to znamená. Prvního rok života dítěte je velmi důležitý vývojový mezník, kdy se nám utváří nejdůležitější vztahy: tedy matka–dítě a otec–dítě. Zde utváříme vztah počítač–dítě. Dítě pak bude mít nedostatek lásky a plnohodnotného fyzického kontaktu. To znamená, že takováto chůvička by mohla velmi razantně negativně ovlivnit vývoj jeho osobnosti.
Dítě se v prvním půl roce života stále cítí být úzce spojeno s matkou a vytváří se zde symbiotická vazba. Tato vazba velmi usnadňuje dítěti adaptaci na svět a představuje základnu pro pocit jistoty a bezpečí. V druhém půlroce života dítě chápe matku jako stálý a trvalý objekt. Matka je stále na blízku, nejlépe ví, co dítě zrovna potřebuje. Postupně si dítě začíná uvědomovat, že je matka samostatná bytost, a to směřuje k separaci a sebeuvědomění. [3]
To, jak dítě prožije první rok svého života, silně ovlivní jeho postoj nejen k sobě samému, ale i ke světu a k životu obecně. Spolehlivý vztah s matkou je zdrojem vnitřní jistoty a stability, která jedinci v životě pomůže při nepříznivém působení okolí. Nesmíme však zapomenout na rozvoj osobních vlastností, vstřícnost, empatii i schopnost jít si za vytyčeným cílem. Kvalitní vztah dítěte s matkou je základem pro dobrý start do života.
I vztah dítěte s otcem je nedílnou součástí dětství. Otec se k dítěti chová vždy jinak než matka. Díky takovému přístupu získává dítě odlišnou zkušenost a nové poznatky. Zejména ve formě hry jsou otcové ráznější, aktivnější a zaměřují se na pohybové aktivity. Tatínci se také chovají jinak k synovi a jinak k dceři. Dítě se učí první genderové rozdělení. Navíc reagují na jiné podněty od dítěte než matka. Tím přispívají k rozvíjení nových dovedností a zkušeností. Vágnerová vztah s otcem shrnuje takto: „Vztah otce s dítětem může sloužit jako pojistka. Pokud by chování matky nebylo z hlediska dětských potřeb alespoň uspokojivé, mohl by otec působit kompenzačně. Vřelý a citlivý otec může dítěti nahradit chybějící zkušenosti.“ [4]
Rozvíjení vztahů s rodiči v prvním roku života je nedozírně důležité. Přenechání těchto povinností chůvičce je skoro zločinem na vývoji dítěte. Nicméně bych chůvičku nezavrhla úplně, je jistě užitečným doplňkem do domácnosti, aby utahaným rodičům připomněla koupit plínky.
Výhrady k této technologii nemám sama. Vyjadřuje se k ní například též Spomocníkovi dobře známá kurátorka Audrey Watters ve své nedávné přednášce pro New Media Consorcium. Nazvala ji Malý, odvážný, sledovací medvěd a další příběhy, které vyprávíme o robotech, co vychovávají děti. V tomto článku se Audrey Watters obšírně rozepisuje o historii monitorovacích zařízení pro děti a jejich rodiče. Dozvíte se zde i o Aristotle a dalších monitorovacích a „pedagogických“ hračkách od společnosti Mattel. Velmi trefně též poukazuje na velmi špatné zabezpečení mikrofonu a kamery, takže záznamy života dítěte se stávají snadno hacknutelné.
Závěr je zřejmý. Dle mého názoru je 100% dlouhodobé využití všech funkcí tohoto zařízení na pováženou. Pokud si již někdo pořídí dítě, měl by se o něj starat, a ne je předat robotovi s přáním: „Vychovej mi ho a pak ho zase vrať.“
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.