Moderní konstruktivistické výukové metody počítají s tím, že si žák nutně musí budovat své vlastní poznání vždy sám ve své hlavě. Jenže tento proces je přímo ovlivňován okolím a tím, co dělá. Ano, je to tak – budovat poznání vždy musí být spojeno s nějakou prací, i když práce v tomto případě může (a měla by často) být hrou.
Školní výuka má samozřejmě různé cíle, stále větší význam mají ty nekognitivní, které nelze snadno ověřovat znalostními testy. Jsou to především schopnosti spolupracovat, prezentovat, řešit problémy. Těchto výukových cílů vždy nelze dosáhnout činnostmi, které se odehrávají jen v hlavách žáků, a nevystačíme jen s učebnicí a perem. Je třeba dělat něco opravdového, něco, co má smysl, nejlépe něco tvořit.
Ve světě existuje velké Maker hnutí, které tvůrčí procesy podporuje. Chceme-li, aby v pozadí byl osobní růst, je zřejmé, že podobné tvůrčí aktivity musíme zavádět i do škol. Nejedná se však o návrat k tradičním dílnám, ale o pojetí docela nové. Významným katalyzátorem se staly technologie dovolující okamžitě tvořit každému jen s tím vybavením, které nosí stále sebou.
Jak na to nám ukazuje například European Schoolnet (EUN) svou Future Classroom Lab (FCL). Je výsledkem několika různých projektů, které EUN řídí či na nich spolupracuje (na počátku byl iTEC). Fyzicky je v sídle EUN umístěna vzorová učebna, která již na první pohled jako běžná třída nevypadá. Je vybavená veškerou myslitelnou technikou (včetně stavebnic, robotů a 3D tiskáren) a zařízením (včetně nábytku). Zde jsou prezentovány výsledky projektů učitelům a zodpovědným činitelům všech evropských zemí. Některé akce jsou virtuální (webináře, kurzy), jiné prezenční. Jedné takové jsem měl příležitost se zúčastnit.
 |
| Model EUN Future Classroom Lab [1] |
Nesla název Transforming learning spaces in schools: From vision to impact a byla určena tvůrcům vzdělávací politiky na národní úrovni. Byla doprovodnou akcí k nedávno publikované zprávě Guidelines on Exploring and Adapting Learning Spaces in Schools [1]. Na organizaci se kromě EUN (Anja Balanskat, Elina Jokisalo) podílel Microsoft (Alexa Joyce). Program měl 3 hlavní části.
Po krátkém úvodu byla první část věnována představení existujících řešení flexibilních studijních míst (flexible learning spaces) z různých škol. Jedná se typicky o účastníky projektů s FLC spojených.
Vlastní řešení představil Rui Lima (Colegio Monte Flor, Portugalsko), Karina Batat (Beta school, Izrael) a Leonardo Tosi (INDIRE, Italy).
Příběhy jsou natolik podobné, že je zde nebudu detailně reprodukovat. Mají několik společných znaků:
Určitou výjimkou je případ italský, který jediný do realizace flexibilních prostor zapojil též architekta, což je podle mého názoru postup velmi rozumný (i když drahý).
Na tomto místě je třeba připomenout, že vybraní špičkoví učitelé pomáhající zavádět metody FCL do výuky se sdružují ve skupině Future Classroom Ambassadors, v níž máme zastoupení díky známé čelné učitelce, letité ambasadorce eTwinningu Petře Boháčkové ze ZŠ Dr. Edvarda Beneše v Čakovicích. Její příklad dobré praxe spojený s vybudováním FCL a aplikací metodiky EUN v našich podmínkách najdete spolu s dalšími v doprovodné publikaci [1].
Ellen Vanderhoven z belgické Arteveldehogeschool představila svůj akční výzkum realizovaný během implementace FCL na střední škole RHIZO Kortkirk. Závěry nutí ke střízlivosti:
Výzkum, který vede Neuza Pedro z University of Lisbon, je součástí velkého portugalského státního projektu Technology Enhanced Learning @ Future Teacher Education Lab, v jehož rámci bylo po celé zemi zřízeno 40 FCL. Cílem bylo odhalit rozdíly mezi výukou tradiční a výukou v „inovativním vzdělávacím prostředí“ FCL. Použita byla metodika experta MS Terry Byerse z australského Queenslandu, která pracuje s modelem SAMR. Základem je analýza videozáznamů (pozorování) porovnávající výuku stejných učitelů v běžné třídě a v prostředí FCL. Z výsledků vyplývá, že učitelé FCL přivítali, a hlavně, že výuka zde vede k inovacím, podporuje společné učení a dovoluje dospět k vyšším formám myšlení (dle Blooma). Analýza ukázala, že se učitelé málo věnují hodnocení výsledků žáků.
Všechny výzkumy, jak už je zvykem, zdůrazňují nutnost pokračovat. EUN ústy Anji Balanskat slibuje, že další výzkumné projekty ověřující nové vhodné inovativní postupy připraví.
Poslední část setkání byla věnována skutečném workshopu – práci ve skupinách. Připravovali jsme společné stanovisko ke čtyřem tématům (uvádím jen základní hesla výstupů):
Mám-li akci zhodnotit, řekl bych, že byla užitečná. Osobně bych přivítal ještě důkladnější zdůvodnění v pozadí jasně preferovaného konstruktivistického pojetí pedagogiky, které je se zaváděním flexibilních studijních školních prostor spojené. Doprovodná publikace [1] sice cituje celou řadu výzkumů. Ty ale většinou považují za prokázané, že aktivizovat žáky a vést je k vlastnímu samostatnému poznávání je věc nezbytná. Nejsem si však jist, zda se na tom všichni naši pedagogové shodnou. Asi by bylo vhodné znovu připomenout změny výukových cílů, kterým školství všech zemí čelí v souvislosti s vývojem světa (komplexní systém), posun potřebných kompetencí směrem ke schopnosti zpracovávat informace a řešit nečekané problémy (Tvořivé myšlení jako základ kompetencí pro 21. století).
Problém, který se EUN snaží řešit, a sice měnit myšlení lidí zodpovědných za školskou politiku evropských zemí, ale nejspíše posouvá jen docela pomalu. Lidi, kteří se v Bruselu sešli, jsou, stejně jako já, již přesvědčeni. Někteří snad přece jen mají na dění ve svých zemích větší vliv než já. Nám zbývá jen naděje, že někdo bude tuto mou zprávu číst a uvědomí si, že bez skutečných změn (u nás realizace SDV) zůstaneme brzy beznadějně pozadu.
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Článek není zařazen do žádného seriálu.
