Zprávy o tom, kde všude se instalují kamery vybavené funkcí rozpoznávání obličejů, se množí. Ve velkém se to děje v Číně (Když velký bratr dostane velká data), ale i jinde v tzv. „demokratických“ státech. Jedná se o další výdobytek související s rozvojem moderních technologií. Přináší s sebou celou řadu změn, které se mnohým lidem pochopitelně nezamlouvají. Vypadá to, že si budeme muset zvyknout nejen na to, že nás někdo pořád pozoruje, ale též na to, že ví, kdo jsme. Úplně snadné to asi nebude. Máme sice zákony na ochranu osobnosti, GDPR a také Úřad pro ochranu osobních údajů, ale to nemění nic na věci, že za účelem zajištění bezpečnosti státu a ochrany majetku budou nakonec kamery téměř všude.
V této souvislosti mě zaujal příspěvek v blogu Erica Hellmana, šéfa zajímavé americké služby, která uvolňuje elektronické knihy pro volné použití Unglue.it, a její doprovodné nadace Free Ebook Foundation. Má název My Face is Personally Identifiable Information (Můj obličej je osobně identifikovatelná informace) [1]. Reaguje na rostoucí odpor proti sledování občanů ze strany státu (konkrétně na stížnost American Civil Liberties Union) a konstatuje, že se bojí spíše něčeho jiného.
Podle Erica existuje poměrně značné riziko toho, že velmi brzy bude schopnost vyhodnocovat obličeje na fotkách a videích natolik rozšířená, že jí bude disponovat kdekdo. Známé platformy (sociální sítě) to ve velkém dělají již dnes, i když to např. právě v Evropě mají kvůli GDPR značně komplikované [2]. Rozpoznávání obličejů již v současné době zavádějí dokonce i školy, a to nejen v Číně [3], ale dokonce i v USA [4]. Takže to, že tuto funkci využívá vláda k vyhledávání nežádoucích osob a kriminálních živlů (např. na letišti), nám asi brzy přestane připadat divné. Tedy za předpokladu, že tento nástroj nebude zneužit k likvidaci opozice.
Obličej je ve skutečnosti jedinečný identifikační prvek (stejně jako otisky prstů či genom). Má však další vlastnosti vedoucí k jiným možnostem využití. Původním smyslem této schopnosti bylo rozeznat lidi blízké od nepřátel, kterým vždy bylo lepší se vyhnout. Podobně to fungovalo doteď, a to i s využitím techniky. Máte, dejme tomu, kameru před vchodem. Dříve jste se museli podívat na obrazovku, kdo zvoní. Dnes to systém zvládá sám a pouští jen ty osoby, které mají oprávnění. A tato informace může být navíc sdílená, to znamená, že do domu pustí i pošťáka, protože je váš domácí systém propojen s firmou poskytující vám poštovní služby, a ta mu předala identifikační data této osoby.
Obličej se může stát heslem odemykajícím nejen dveře, ale i jakékoli jiné zařízení či aplikaci. Na rozdíl od jiných identifikačních prvků však obličej není zvykem tajit (někde je to dokonce zakazováno zákonem). Proto se k velkým datům identifikujícím lidi na fotkách či videích může dostat i ten, kdo nemá možnost snímat otisky prstů či analyzovat DNA. Poskytovat služby s touto funkcí spojené se jistě brzy stane velmi lukrativním byznysem.
Eric Hellman je přesvědčen, že budoucí vývoj dříve či později povede k plošnému nasazení technologií pro rozpoznávání obličejů, ať chceme či ne. Jediné, co snad můžeme udělat, je se snažit tento vývoj brzdit, abychom si na něj měli čas zvyknout, případně ho regulovat, jako to dělá naše evropské GDPR.
Ještě jednu poznámku na závěr. Takovým příznačným jevem spojeným s našimi obavami ohledně zneužití osobních dat je znovu se šířící vlna maskování žáků na školních fotkách a videích. Podívejte se například na to, jak italští žáci z Herculanea v rámci eTwinningu svým zahraničním partnerům představují pohnutou historii svého města, které se nachází přímo pod Vesuvem. Škola má certifikát e-bezpečnosti a pro prezentaci žáků používá tzv. „eSafety“ masky. I když toto opatření může možná vyvolávat smíšené pocity, nechci přímo tvrdit, že je zbytečné. Opravdový smysl by však mělo teprve tehdy, kdyby všichni žáci stejnou úroveň ochrany dodržovali i při vlastních aktivitách na sociálních sítích.
Cultural Heritage of Herculaneum in the beautiful scenery of the Virtual Archaeological Museum
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Článek nebyl prozatím komentován.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Článek není zařazen do žádného seriálu.