BYOD, ano či ne?

Anotace

O rozvoji fenoménu BYOD se nemá smysl dlouze rozepisovat, protože každý, kdo zavítá na tento web, pravděpodobně dokáže vyhledat i celou řadu informací přímo k dané problematice. Rád bych se tak oprostil o vysvětlování základních principů tohoto přístupu k výuce, a několik dalších odstavců bych rád věnoval spíše osobním praktickým zkušenostem.

Vhodnost zařazení BYOD aktivit ve výuce není omezena zaměřením, či typem školy, ale kde jinde by mohla nastat vhodnější příležitost než na průmyslovce, a to s obory, které jsou orientovány na výuku informačních technologií. Potenciál „blízkosti“ žáků směrem k mobilním technologiím je zcela jistě vyšší než na ostatních typech škol.

Nechal jsem se tedy inspirovat na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy, kde momentálně studuji navazující magisterské studium (studijní předmět Interaktivní technologie ve vzdělávání), a začal uvažovat o tom, že sám podobné aktivity vyzkouším i se svými žáky v běžné výuce. V mém případě se jednalo o studenty třetího ročníku, oboru informačních technologií, předmět počítačové sítě.

Považuji za více než nutné žákům nastínit situaci, do které budou uvedeni, a tak jsem nenápadným a defenzivním způsobem zjistil, zda všichni z vybrané výukové skupiny disponují „chytrým“ mobilním zařízením – jelikož se jednalo o skutečně „testovací“ provoz, tak bylo nutné osobní vlastnictví takového zařízení. V praxi, či „ostrém“ provozu by byla pravděpodobně pořízena mobilní zařízení v podobě tabletů. V krajním případě by se dal využít i notebook, avšak jeho pořizovací cena může být vyšší a ovládání aplikace je pohodlnější v menším (mobilním) zařízení.

Připravil jsem aktivitu, která byla postavena na velmi široce rozšířené aplikaci Kahoot, u níž jsem považoval za velkou výhodu univerzálnost – lze ji z velké části využívat čistě prostřednictvím webového prohlížeče, kterým disponuje v základu každé chytré mobilní zařízení, takže odpadají potíže s instalací aplikace (především výkon zařízení, volné místo pro aplikace apod.). V podstatě se jednalo o jednoduchý kvíz, kde studenti používají své nejčastěji mobilní telefony jako hlasovací (odpovědní) zařízení, otázky a posléze výsledky pak získávají společně z promítaného výstupu učitelského počítače.

Z osobního hlediska považuji za více než nutné nasazení takových aktivit předem důkladně promyslet. Hned při prvním testování ve výuce jsem narazil na pocit „umělosti“, což mohlo souviset s mým nedostatkem zkušeností v této oblasti. Problém jsem zpočátku měl i s narušováním „běžného“ chodu hodin studenty. Avšak s postupem času, a hlavně opakováním aktivit stejného nebo podobného typu, začaly tyto činnosti obsazovat své právoplatné místo v toku hodiny a troufám si říci, že si na ně žáci zvykli, a dokonce se na ně těšili.

Zavedení zmíněných aktivit hodnotím více než kladně, a to nejen z pohledu pedagoga na průmyslové škole, ale jakožto pedagoga obecně. Oblíbenost mobilních technologií v současné sobě stále více roste, zvláště pak u věkové skupiny, do které spadají žáci, u nichž jsem aplikaci testoval. Obrovskou výhodou je hlavně zatraktivnění předmětu, který obsahuje převážně teorii.

Je nutné neopomenout také negativa nasazení, která mě v určitých situacích nutila přemýšlet, zda pokračovat v úsilí a pokoušet se inovovat a zkoumat možnosti zvýšení efektivity nasazení BYOD nástrojů. Mezi hlavní zádrhely patřila hlavně koncentrace pouze na činnosti související s výukovou aktivitou, potíže s internetovým připojením na jednotlivých zařízeních či jiné technické závady na zařízeních žáků. Poslední dva zmíněné problémy lze eliminovat zakoupením jednotných zařízení a zajištěním kvalitního internetového připojení. Pak by též bylo možné využívat i aplikace, které vyžadují instalaci klienta, protože by administrátor měl možnost jednotně instalovat aplikace, konfigurovat zařízení a měl by přehled o stavu přístrojů a kvalitě připojení k internetu. Také nesmíme zapomenout na pravidla, která souvisí se školním řádem a omezeními, které se týkají využívání vlastních mobilních zařízení žáků ve vyučovacích hodinách.

Podívejme se teď, jak můj experiment s metodikou BYOD ve skutečnosti vypadal. Vždy se jednalo o opakování formou odpovídání na otázky (testu), kde žáci prostřednictvím svých mobilních zařízení interaktivně řešili úlohy, které jim byly promítány na projekční plochu z učitelského počítače, sloužícího k ovládání aplikace Kahoot.

Úplně první nasazení neprobíhalo tak hladce, jak jsem očekával, protože se z pohledu žáků jednalo o novinku vedoucí k rozptýlení. Velkou část vyučovací hodiny zabralo zprovozňování jejich vlastních zařízení, odstraňovaní technických problémů a následná výuka ovládání aplikace. Poté byl spuštěn krátký zkušební test, který sloužil k osvojení dovedností, souvisejících s ovládáním samotné aplikace, a nakonec zbyl prostor i pro otázky, které se již týkaly vyučovacího předmětu.

Po několika méně plynulých nasazeních aplikace, se začaly objevovat již situace, ve kterých si opakování s Kahootem našla v toku hodiny své právoplatné místo. Způsobeno to bylo jistě tím, že si studenti na aplikaci a formu opakování zvykli, a díky tomu se redukovala režie na přípravu opakování na co možná nejmenší časový úsek v rámci hodiny.

V praxi pak nasazení probíhalo tak, že bylo oznámeno testování s aplikací a studenti již automaticky vytáhli svá mobilní zařízení, připojili je k internetu a spustili aplikaci, do které pak již zadali PIN konkrétního testu, zobrazený na projekční ploše. Po dokončení testování proběhlo vyhodnocení a následná reflexe jednotlivých nejčastějších chyb v testu.

Závěrem bych rád vyzdvihl obrovský potenciál, který BYOD aktivity představují. Pokud ho chceme přínosným způsobem využít, je třeba do přípravy investovat velké množství prostředků, a to jak časových, finančních, ale i odpovídající míru úsilí pedagoga.