Posledním titulem vydaným v nakladatelství Jan Melvil Publishing v roce 2019 byla kniha Cala Newporta Digitální minimalismus. Po dvou předchozích dílech Tak dobří, že vás nepřehlédnou a Hluboká práce, taktéž vydaných v češtině v tomto nakladatelství, se autor tentokrát zaměřuje na problematiku, která nejen dopadá na každého, kdo používá technologie a chytrá zařízení, ale která velmi úzce souvisí s tím, co řešíme, nebo ještě lépe, co často neřešíme, či dokonce co neumíme dobře řešit u sebe ani v našich školách.
Obálka knihy (Melvil.cz) |
Digitální minimalismus, jak jej definuje Newport, je „způsob používání technologií, při němž se soustředíte pouze na malý počet pečlivě vybraných a optimalizovaných aktivit ve prospěch věcí, jichž si ceníte, a s klidným srdcem si necháváte ujít všechno ostatní.“ (1)
Když si to uvědomíme, nejde ve skutečnosti o nic jiného než o obdobu Time Managementu. Kromě toho, co ze svých aktivit prioritizujeme a jak to děláme, jde tentokrát navíc o to, jak k tomu (ne)používáme technologie, a zejména pak chytrý telefon.
U digitálního minimalismu jde také, mimo jiné, o kombinaci mnoha různých přístupů. Některé z nich jsem na Spomocníkovi, v seriálu Jak (ne)používat technologie, již sám, nezávisle na této knize, zmínil – o roli zařízení v rámci našeho ekosystému (díl 1.), nastavení pracovního workflow pro každé konkrétní zařízení (díl 2.), vypnutí či výrazné omezení notifikací podle zaměření, účelu či role zařízení (díl 3.), vlastního, předem vymezeného času na konkrétní aktivity, jako je práce s e-maily (díl 4.), vyřizování hovorů a textová komunikace, nebo uvědomění si času stráveného na svém telefonu a s danou kategorií aplikací (díl 6.).
Autor v knize pomocí myšlenek, příkladů a konkrétních rad ukazuje, jak a proč digitální minimalismus funguje, ale především, jak jej začlenit do našeho života. Od začátku je však zřejmé, že ne vše bude a musí fungovat u všech. Když si to uvědomíte, tahle skutečnost je na dovednosti (ne)používat technologie ta nejkrásnější. Že totiž neexistuje jeden univerzální způsob, který by šel aplikovat na všechny stejně. Jinak chytrý telefon používá iGenerace (Generace Z), jinak mileniálové (Generace Y), a ještě jinak Generace X. (1) (2)
Nejde tedy o to, ztotožnit se se všemi kroky a radami, které Cal Newport v knize nabízí, ale najít takové, jejichž kombinací se z nás stanou digitální minimalisté. Případně alespoň na čas tento přístup zakusit a zjistit, zda nám pomáhá stát se úspěšnějšími nebo klidně jen spokojenějšími lidmi.
Digitální minimalismus ale není digitálním detoxem. Při používání mobilního telefonu nefunguje princip 0 (nepoužívám) nebo 100 (používám), ale něco mezi. Digitální minimalismus není o zákazu používání chytrých telefonů nebo sociálních sítí. Je o jejich jiném používání, než na jaký jsme zvyklí a jaký dnes často praktikujeme, a to, aniž si to uvědomujeme nebo aniž jsme to tak na počátku chtěli. Je o komplexních, společenských i kulturních otázkách. O našich návycích, a zda a jak je dokážeme měnit ve chvíli, kdy již nefungují. Je o uvědomění si, kdo jsme a co chceme. Protože, čím víc tohle víme, tím méně nás technologie dokážou ovládat.
Knihu jsem již objednal do naší školní knihovny. Rozhodně v ní nesmí chybět. Je stejně důležitá pro žáky jako pro učitele. Vlastně pro učitele je v mnoha ohledech dokonce důležitější, i když by se mohlo zdát, že je tomu naopak.
Zdroje:
Omlouváme se za technický výpadek našich stránek.
O této chybě víme a právě ji spravujeme.
Děkujeme za trpělivost.