Sektor školství se v poslední době stále více potýká se snahou o rychlou a zásadní proměnu jak cílů výuky, tak postupů pro jejich dosažení. Připomeňme si třeba probíhající velkou revizi RVP, soustavné snahy o plošné ověřování výsledků nebo učení na dálku během pandemie. Docela zajímavým způsobem tuto problematiku mapuje Erik Ofgang na portálu TechLearning [1]. Zeptal se na názor několika známých odborníků.
Justin Reich, ředitel MIT Teaching Systems Lab:
„Ukvapená řešení nabízejí snadné odpovědi na komplikované problémy. Uvědomme si ale, že každá školní komunita je jedinečná a má specifické potřeby. Její rozvoj je vždy místní záležitostí. Docela chápu, že někdo chce najít okamžité řešení použitelné pro všechny. To však není snadné. Já nic takového rozhodně nedoporučuji.“ (též viz Nezdařená disrupce podle Reicha)
„Pokud jste v něčem opravdu dobří, zlepšovat se často znamená nedělat lépe to, co už umíte, ale dělat víc něčeho jiného. Strávil jsem nějaký čas v Singapuru. Tato země zaznamenala působivý růst ve vzdělávacím systému, kterého bylo dosaženo díky velké centralizaci a koordinaci aktivit. Dospěli však k limitu toho, čeho mohli touto cestou dosáhnout. Další zlepšení již nebylo možné bez zvýšení autonomie, nezávislosti a inovace. Plošné intervence mají své místo, ale neměly by bránit každodenním lokálním snahám.“
Virginia Clinton-Lisell, profesorka psychologie, University of North Dakota:
„Snahy o rychlé řešení problémů lze vysvětlit z pohledu psychologie. Jedna či dvě jednoduché intervence lze mnohem snadněji chápat než složité komplexní strategie. Lidský mozek je uzpůsoben tak, že má problém zvládnout více než jen hrstku pojmů v hlavě najednou.“
„Experti se většinou specializují jen na jednu specifickou komponentu problému. Proto jsou jejich návrhy často zaměřeny jen jedním směrem. Přitom soupeří o finanční zdroje, a tak se snaží přinášet přesvědčivé důkazy o nezbytnosti jejich řešení. Asi bychom měli pracovat na změně financování pedagogického výzkumu.“
Matthew Kraft, profesor pedagogiky a ekonomie, Brown University:
„Mnoho lidí je k řešení složitých problémů přitahováno nevědomě. Pokusit se vyzkoušet rychlé řešení však nemusí být vždy špatná věc. Potíž je v tom, že neumíme pracovat s daty. Chybou je, když plošnou intervenci odůvodníme výsledky jedné slibné studie, které často nelze použít univerzálně. Takových výzkumů, které se soustředí jen na jednu věc a zanedbávají ostatní vlivy, je přitom většina. Klasickým příkladem je Bloomův známý 2 sigma problém, který ukazuje, jak se zlepšují výukové výsledky v závislosti na snižování počtu žáků ve skupině (nejlepší 1:1). Už ale nebere do úvahy fakt, že toto řešení (pomineme-li možnost nasazení technologií) je s živým učitelem plošně nerealizovatelné.“
Podle Krafta není na snahách o snadné a rychlé řešení problémů nic špatného. Jde jen o to, abychom byli realističtí v našich očekáváních, co ta která inovace může přinést. Potřeba změn ve školství je evidentní, ale jejich realizace skokem je téměř nemožná. Pozitivní výsledky může daleko pravděpodobněji přinést soustavná dlouhodobá snaha vedená správným směrem.
Na závěr bych rád připomněl metaforu použitou v článku Erika Ofganga [1]. Rychlé či snadné řešení problému bývá v angličtině označováno jako „silver bullet solution“ (řešení pomocí stříbrné kulky). Má původ v pověře o tom, že jedině stříbrnou kulkou lze zabít vlkodlaka. Měli bychom z toho odvodit celkem zřejmý závěr. Úspěch podobných snah lze považovat za zázrak. Bohužel žijeme ve světě, kde nám kdekdo zázraky opakovaně slibuje.
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Článek není zařazen do žádného seriálu.
