Bill Ferriter je dlouholetým učitelem z americké Severní Karolíny. Nedávno se rozhodl věnovat se naplno lektorské činnosti s cílem umocnit schopnosti učitelů budovat sebezdokonalující se komunity. Ve spolupráci s agenturou Solution Tree nabízí školám typicky prezenční kurzy pro celý učitelský sbor. Cílem je praktické zavedení inovativních změn do výuky.
O Ferriterově schematickém znázornění realizovatelnosti změn se dozvídáme prostřednictvím A. J. Julianiho [1].
 |
| Ferriterovo schéma realizovatelnosti změn |
Učitelé, kteří stojí před rozhodnutím, zda se o nějakou inovaci pokusit, nutně musí zvažovat dva hlavní parametry takové aktivity – realizovatelnost v jejich podmínkách a důležitost neboli potenciál zlepšení výukových výsledků pro žáky.
I my se o nějaké inovace neustále pokoušíme. Zatím většinou zjišťujeme, že se nám nedaří opustit levý dolní kvadrant. Já sám mám mnohaleté zkušenosti s pravým dolním kvadrantem. Ukazuji v roli kurátora učitelům skvělé nápady, co by se s pomocí technologií dalo dělat, a dozvídám se, že jsem předběhl dobu a že je to v našich podmínkách neuskutečnitelné (ne kvůli vybavení, spíše kvůli nedostatečným kompetencím učitelů). Ukazuje se však, že vývoj prostě ignorovat nelze – dohoní nás, ať chceme, nebo ne.
Když se rozhodneme jakékoli inovace vyzkoušet, musí naším hlavním cílem vždy být snaha dostat se do zeleného pravého horního kvadrantu – lepší učení, lepší výsledky a lepší příležitosti pro žáky. Znamená to řešit oba parametry inovace zároveň. Význam a dopad dané aktivity musí být jasně vyšší, než je tomu u jiných podobných dosud realizovaných. Zavést ji totiž většinou můžeme jen tehdy, když nějakou jinou vynecháme. Nezbytná je též proveditelnost. Třeba v souvislosti s technologiemi to velmi často znamená nutnost naučit se něco nového.
Teď zrovna jsme svědky takové situace v souvislosti s generativní umělou inteligencí. Ta přináší docela zásadní změnu postupů vyhledávání informací, a hlavně tvorby originálního obsahu. Je zjevné, že ve výuce nahradí celou řadu překonaných postupů. Bez výrazné proměny kompetencí učitelů se to ale neobejde. Pozor, i při aplikaci nejnovějších nástrojů existuje riziko, že vzdělávací přínos bude minimální, nebo dokonce negativní. Role učitele je nezastupitelná.
A tak se nám může bohužel snadno stát, že do výuky zavedeme nové postupy a nakonec zjistíme, že jsme zůstali v levém horním kvadrantu. To by byl hodně smutný výsledek naší stávající Strategie 2030+, Revize RVP, Národního plánu obnovy a mnoha dalších projektů.
Jedinou možnou cestou, jak se tomu vyhnout, je zainteresovat (nalodit) všechny zúčastněné. I my si již dobře uvědomujeme, že se to neobejde bez značného úsilí a přímého vlivu na vedení škol a učitele. Právě Bill Ferriter nám může být příkladem, jak na to. Následující video je jeho upoutávkou na blog, v němž se kromě jiného objevují pětiminutové tipy, jak udělat nějakou malou inovaci (viz např. Making Tiered Task Cards with ChatGPT, Making Conversations about Data Safe, Using Google Meet to Translate Live Instruction).
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Článek nebyl prozatím komentován.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Článek není zařazen do žádného seriálu.
