Nedávno jsem se poměrně striktně postavil proti tomu, aby se na naší škole stala tvorba webových stránek součástí předmětu Multimédia. Problém jsem ale neměl se samotnou integrací jako spíš se způsobem, jakým by se zde měla učit.
Z následné diskuze nad možnými scénáři vyplynula celá řada myšlenek a obecných principů, které se netýkají jen jednoho či dvou předmětů a konkrétního obsahu v nich, ale které platí obecně. Právě na celkovém pojetí výuky a našem přístupu k ní podle mě záleží nejvíc. Jinak řečeno, nejde o to, co a kde učíme, ale jak to učíme, a především proč.
Ale pojďme pěkně od začátku.
O čem u nás vlastně je předmět Multimédia? Začnu tím, že vám řeknu, o čem není.
Není o ovládání nástrojů. Neučíme v něm, jak pracovat ve Photoshopu nebo Gimpu, neučíme studenty a studentky to, co se mohou naučit bez nás v desítkách tutoriálů či online kurzů. Naopak je vedeme k tomu, aby pomocí multimediální tvorby uměli vyjádřit vlastní osobnost nebo vybrané téma či vlastní obsah. Aby pomocí grafiky, audia, videa a dalších formátů uměli prezentovat sami sebe nebo druhé. Aby multimediální tvorbu vnímali komplexněji, jako konkrétní formu seberealizace, sebepojetí či způsob vyjádření vlastní identity. S kolegyní Eliškou se jim současně snažíme předávat naše (nejen multimediální) zkušenosti, takové, které na internetu ani u generativní AI nenajdou. To považuji za vůbec nejcennější aktivum a hlavní důvod, proč tam pro ně jsme.
Marně jsem se ve škole snažil vysvětlovat, jak mylná představa je myslet si, že co učitel žáky nenaučí, to se sami naučit nedokážou. Tohle možná platilo před 30+ lety. Dnes ale žáci nepotřebují učitele, aby je učil konkrétní digitální dovednosti, ale aby jim ukázal to, co je v daném oboru, předmětu či konkrétní situaci opravdu důležité. A to neplatí jen v technologiích a technicky orientovaných předmětech.
V naší školní debatě na otázku proč a jak učit web přitom vůbec nedošlo, pouze se řešilo, kdy (ve kterém ročníku) a kde (v rámci jakého předmětu) se webová tvorba bude učit. Pokud na takto orientovanou diskuzi přistoupíme, pak má za mě tvorba webu mnohem blíže k databázím než k multimédiím. Dávno už nevytváříme statické weby 1.0, ale dynamické 2.0, kde právě databáze hraje klíčovou roli. Když jsem na naší škole kdysi předmět databáze učil, byla jeho součástí právě tvorba dynamického webu, postavená na platformě Wordpress, kde právě databáze MySQL je pevnou součástí tohoto systému.
Ovšem řešit, k čemu má web blíž, je cestou do pekla a jen dalším chybným přístupem, který vede k oddělování vzdělávacích oblastí namísto jejich propojování. Právě webovou tvorbu je potřeba chápat nikoliv jako technikálii a soubor oddělených přístupů (html, php, mysql, grafika ad.), ale jako propojující platformu, která jde napříč mnoha předměty a vzdělávacími oblastmi.
Vždy se snažím hledat způsoby, jak by to šlo, ne důvody, proč něco nejde. Navrhl jsem tedy následující: neučme psaní webu, místo toho učme, jak vytvořit webové portfolio. Trochu to rozvedu a vysvětlím, co jsem tím myslel.
Opět jsem se snažil kolegyním a kolegům vysvětlit, že v roce 2024 je značně demotivující a neefektivní učit žáky psát webové stránky výhradně pomocí html tagů v prázdném dokumentu. Ano, vzpomínám si, kdysi před mnoha lety jsem si tím jako student sám prošel. Dnes vám ale základní strukturu webového dokumentu vygeneruje AI chatbot včetně vysvětlení jednotlivých tagů. Tím neříkám, že není užitečné syntaxi a sémantiku HTML jazyka znát. Jen si myslím, že je mnohem lepší začít představením konceptu webových portfolií, nebo chcete-li webových prezentací, s ukázkou příkladů u celé řady osobností včetně vysvětlení, proč by se žákům takový koncept mohl hodit. Tedy jít na to celé odzadu.
Místo psaní tagů v html editorech se rovnou vrhnout na webové platformy, které daná webová portfolia dokážou jednoduše vytvořit, a od nich se případně pozvolna dostávat k html kódu při jednoduchých úpravách.
Takovým vhodným nástrojem může být například služba WIX, kterou lze dnes považovat za hlavního reprezentanta webové tvorby s integrovaným AI design builderem. Ten lze ale najít i u dalších. Mezi u nás více známe webové nástroje na tvorbu webu patří např. Weebly nebo Webnode. [1]
Opět ale nejde jen o to, zda web vypadá tak či onak, zda daná webová platforma podporuje AI builder nebo zda konkrétní webová šablona podporuje stále velmi populární parallaxové zobrazení tak typické právě pro webová portfolia (motivační ukázka např. u Liora Raze). Záleží na celé řadě dalších principů. A právě ty designové (např. vizuální hierarchie, jednoduchost a čistota, uživatelsky orientovaný design, barevná psychologie ad.) jsou pak s multimediálními koncepty velmi úzce propojené. [2]
Zkusme konečně přestat pouze řešit to, jaký vzdělávací obsah kam přesuneme a co budeme a nebudeme v tom kterém předmětu učit. Nejdříve se zaměřme na to, zda není potřeba kompletně změnit náš přístup. A také začněme víc přemýšlet, proč v dané třídě vlastně jsme a co dokážeme našim žákům nabídnout unikátního, co nikde jinde nenajdou.
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Tento článek je zařazen do seriálu Posun v digitálních kompetencích.
Ostatní články seriálu:
