Začněme definicí. Techlash je „silně negativní postoj ke skupině lidí jako reakce na vývoj technologií a chování velkých technologických společností“ (Cambridge Dictionary).
Vývoj světa vyvolaný do značné míry technologiemi stále více ohrožujícími demokracii má pro nás tak velký význam, že bychom měli zkoumat souvislosti a snažit se ho ovlivnit. Náznak toho, o čem bude řeč tentokrát, lze nalézt v neoluddismu, o němž jsme referovali již před 5 lety (Jsem, či nejsem neoludditou?). Tentokrát se spolu s článkem MIT Technology Review podíváme na to, Jak Silicon Valley ničí demokracii [1]. Jeho autor Bryan Gardiner vysvětluje, že cena, kterou platíme za bezprecedentní moc velkých technologických firem (Big Tech), je příliš vysoká a proč bychom se měli snažit ji omezit (lash = svázat).
S pojmem techlash přišel v roce 2013 novinář Adrian Wooldridge, když varoval před nadcházející revoltou proti bohatým a mocným ze Silicon Valley, podporovanou rostoucím uvědoměním si veřejnosti, že tito „panovníci kyberprostoru“ nejsou těmi benevolentními nositeli světlé budoucnosti, za které se vydávají.
To, co Wooldridge předpověděl, se vyplnilo. Došlo k dramatickému posunu veřejného mínění ohledně Big Tech a jejich vůdců. Lidí, kteří požadují regulaci tohoto sektoru, stále přibývá. Už to nejsou jen bojovní neoluddité či levicoví ekologičtí antiglobalisté. Podobné názory se dostávají do středního proudu. Dokladem mohou být následující dvě knihy:
Rob Lalka – The Venture Alchemists: How Big Tech Turned Profits into Power
Lalka je profesorem ekonomie na Tulane University. Ve své knize se zaměřuje na to, jak se malé skupině podnikatelů podařilo proměnit hrstku nových nápadů a velkých sázek v nebývalé bohatství a vliv. Zmiňuje 9 jmen vybraných, všeobecně známých polobohů a popisuje, jak ke svému bohatství přišli. Prostřednictvím jejich životních příběhů a vzájemných vztahů vysvětluje, jak se takzvané „nastavení mysli ze Silicon Valley“ (virus mysli) prosadilo nejen v rámci kalifornského okresu Santa Clara, ale rozšířilo se do celého světa.
Tento přístup k podnikání má velmi autoritářský charakter. Je založen na přesvědčení, že žádný pokrok nesmí být brzděn, že všechny technologické inovace jsou ze zásady dobré, že hromadit a profitovat z osobních dat uživatelů je v pořádku, že je lepší požádat o odpuštění než o povolení. Jeden z podnikatelů zmíněných v knize, Peter Thiel, který prezidenta Trumpa podporoval již v roce 2016 (Peter Thiel a volba amerického prezidenta), své přesvědčení aktuálně formuloval takto: „Již nevěřím, že svoboda a demokracie jsou kompatibilní.“ Dnes k nim patří hlavně Elon Musk, který se stal nejznámějším podporovatelem staronového prezidenta USA, a viceprezident J. D. Vance.
Připomeňme si jen, že zdrojem inspirace pro tyto „podnikatele“ je hlavně sobecký objektivismus Ayn Randové, ekonomie orientovaná na generování zisku za každou cenu Miltona Friedmana a libertariánské hnutí snažící se potlačit roli státu. Mnohé z těchto „hodnot“ byly následně zakódovány do DNA Big Tech společností, které dnes utvářejí způsob, jakým spolu komunikujeme, jak sdílíme a přijímáme zprávy, a dokonce i to, jak přemýšlíme o svém místě ve světě.
Z knihy je zřejmé, na jaké straně nově vzniklé barikády Lalka stojí. Tvrdí, že „technologie budoucnosti je třeba sledovat promyšleně, eticky a obezřetně“. To však bohužel nevysvětluje, proč je na straně opačné tolik lidí, což je na první pohled vzhledem k cílům kapitánů Big Tech průmyslu dost překvapivé. Hodnoty, po nichž Lalka volá, pro ně evidentně nic neznamenají.
The Venture Alchemist | Rob Lalka | Daily Flash
Marietje Schaake – The Tech Coup: How to Save Democracy from Silicon Valley
Holandská politička Marietje Schaake, která byla členkou Evropského parlamentu za stranu D66 a nyní je ředitelkou v Centru pro kybernetickou politiku Stanfordské univerzity, má na řešení problémů s Big Tech jasný názor. Podle ní je regulace nutná. Spolu s poutavou zprávou o tom, kolik moci již bylo těmto korporacím za posledních 20 let postoupeno, která je ve shodě s předchozí Lalkeho knihou, předkládá plán toho, jak by měla tato regulace vypadat.
Díky svému původu je imunní vůči výrazně americké nemoci, tj. nevnímá extrémní bohatství a moc jako synonymum ctnosti a inteligence. Ve své knize podobně jako Lalka připomíná, jak společnosti ze Silicon Valley postupně nahlodávají fungování demokracie (nejen) ve Spojených státech. Ukazuje, jak se proměňuje jejich postoj k vládě – od snahy ji změnit po pokusy převzít některé její funkce, od vychvalování svobody slova k ovlivňování toho, co kdo říká, od kritiky zneužívání sociálních sítí po jeho využití. Miliardáři nyní účinně rozhodují o národní bezpečnosti jménem Spojených států, využívají sociální sítě k prosazování pravicové propagandy a konspiračních teorií, snaží se zrušit zákony, které se jim nelíbí. Za typického představitele i Marietje považuje Elona Muska.
Spolu se Shoshanou Zuboff (autorka pojmu kapitalismus dohledu) věří, že „digitál“ by měl „žít v domě demokracie“ – to znamená, že technologie by se měly vyvíjet v rámci demokracie, nikoli naopak. Aby dosáhla tohoto cíle, Schaake navrhuje řadu opatření, od zákazu toho, co považuje za jasně antidemokratické technologie (jako je software pro rozpoznávání obličeje a další nástroje spywaru), až po vytvoření nezávislých týmů odborných poradců pro politiky (kteří často nejsou schopni problém odhalit a jeho důsledky předvídat).
Jak se dalo očekávat, tento nový zájem o regulaci vyvolal ze strany Big Tech reakci, která je podporována značnými investicemi. Zastánci techlash jsou často vykreslováni jako nepřátelé pokroku. Novinář James Hennessy tuto snahu označuje za „technický revanšismus“. Musíme však rozlišovat mezi tím, zda je někdo naivním technooptimistou, nebo placeným lobbistou hájícím zájmy kapitálu. Všem pokusům o viktimizaci a následným snahám vymanit se z regulačního dohledu uniká, že ve skutečnosti mezi krajním technooptimismem a technoskepticismem existuje přijatelný střed, v jehož rámci lze podporovat inovace, které mohou výrazně zlepšit naše životy, aniž bychom museli každý populární vynález vnímat jako dobrý a nevyhnutelný.
Marietje Schaake, „The Tech Coup“
Regulace Big Tech je klíčovou součástí srovnání podmínek a zajištění toho, aby mohly být splněny základní povinnosti demokracie. Jak Lalka, tak Schaake naznačují, že další bitva se může ukázat jako ještě obtížnější a spornější. Bude třeba odstranit chybnou logiku a cynickou, samoúčelnou filozofii, která nás dovedla do bodu, kde jsme nyní.
Možná bychom si mohli přiznat, že technologická disrupce není dobrá pro naši planetu, soustavné vyrušování díky digitálním přístrojům narušuje stabilitu a klid, snaha se za každou cenu prosadit brání nápravě mnoha nedostatků. Technologie nemusí být řešením každého problému, kterému jako společnost čelíme. Inovace a technologické změny mohou nepochybně přinést společenské výhody, ale nemusí být jedinými měřítky ekonomického úspěchu a kvality života.
Když myšlenky jako tyto začnou znít méně jako radikální koncepty a více jako zdravý rozum, budeme moci konstatovat, že techlash konečně dosáhl něčeho skutečně hmatatelného.
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Článek nebyl prozatím komentován.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Článek není zařazen do žádného seriálu.
Národní pedagogický institut České republiky © 2025
