Technofašismus podle Wesleyho Fryera

Anotace

Učitel mediální výchovy a specialista na digitální občanství Wesley Fryer ze Severní Karolíny je naším stálým inspirátorem (zde). Je aktivním členem sdružení Civics of Technology (Občanská výchova a technologie), které nedávno pořádalo konferenci s názvem Communal Resistance to Artificial Systems (Komunitní odpor vůči systémům umělé inteligence). Podívejme se spolu s ním, o čem byla [1].

Obsah konference generovaný Wesleym pomocí AI [1]

Civics of Technology (CoT) si klade za cíl umožnit studentům a pedagogům kriticky zkoumat dopady technologií na jejich individuální i kolektivní životy. Provádí výzkum, vyvíjí kurikulum a nabízí učitelům profesní rozvoj. Cílem je prosazování demokratického, etického a spravedlivého využívání technologií ve školách a ve společnosti.

Jak si snadno domyslíme, většina členů patří k zapřisáhlým odpůrcům Donalda Trumpa. Wesley je iniciátorem mnoha aktivit a spoluautorem definice technofašismu, která blíže vysvětluje, proti čemu tato komunita bojuje (též viz Nová éra sociální kontroly).

K CoT se hlásí celá řada dalších nám známých osobností. Nikoho, kdo sleduje Spomocníka, nepřekvapí, že hlavní zvanou přednášku na konferenci měla Audrey Watters. O jejím postoji k nastupující „nové realitě“ jsme psali nedávno (Idea svobody v éře AI podle Audrey Watters). Popisuje vývoj vzdělávacích technologií, který se v jistém směru (instruktivním pojetí výuky) nemění od učicích strojů minulého století k současné AI.

Setkat se bylo možné s myšlenkami několika dalších nám již známých osobností:

• Punya Mishra – člen výboru CoT a autor modelu TPCK.

• McLuhan – opakovaně zmiňován jeho odkaz ve smyslu „my tvoříme naše nástroje a ony potom utvářejí nás“.

• Will Richardson – „vzdělávání není o přípravě žáků na budoucnost, ale o jejich přípravě na to, aby se o budooucnost starali“.

• Bonnie Steward – „mají-li se žáci starat o budoucnost, je klíčovou podmínkou, aby cítili, že někam patří“.

Konference dala prostor též radikálnějším názorům volajícím po regulaci AI, nebo dokonce po snaze ji ve výuce nepoužívat. Mnohem silněji však zaznívalo přesvědčení, že je třeba využití AI formovat tak, aby byla přínosem.

Např. Marte Henningsen z Maastricht University v rámci výzvy, abychom se nesnažili z učitelů dělat spočitatelné stroje, připomněla vzdělávací koncepci Johna Deweye, který vždy dával prostor pro rozvoj kolektivní sounáležitosti a kolektivního odmítnutí nevhodného vývoje.

Většina přednášek této konference je dostupná online. Můžete se tedy nechat inspirovat sami. Mě zaujalo např. vystoupení tří irsko-skotských akademiků (Rahmin Bender-Salazar, Breanne Pitt, Christian Roth), které velmi vhodně doplňuje teorii o komplexním pohledu na problematiku vzdělávání (Vzdělávání ve věku komplexity).

Jejich přednáška nesla titul Systémové myšlení a učení pomocí interaktivních digitálních příběhů (System Thinking and Learning in Interactive Digital Narratives). Budují metodiku tzv. interaktivních digitálních narativních sítí (IDN), která je založena na transdisciplinárním přístupu k integraci mediální gramotnosti prostřednictvím narativních zážitků, které jsou explicitně navrženy tak, aby podporovaly studenty ve zkoumání, porozumění a reflexi komplexních systémů a vzájemných závislostí. Dá se říci, že základem je nám dobře známá metodika vyprávění příběhů rozšířená o koncepci konektivismu. Podstatu dokonale vystihuje následující obrázek.

Příjem informací bez souvislostí

Umělá inteligence dnes začíná v oblasti vzdělávacích technologiích dominovat. Vyskytuje se mnoho populistických, často vysloveně zavádějících informací, které naši práci ovlivňují. Jedině hlubší studium souvislostí může odhalit, že v pozadí je mnoho rizik, která nezmizí, když je nevidíme (Máme AI slona ve třídě?). Můžeme se rozhodnout vývoji se přizpůsobit, odolat nebo se bránit a změnit směr digitálního vzdělávání včetně rozvoje AI.

Pro případné zájemce o zapojení vytvořil Dan Krutka na Bluesky startovací balíček.