Evropský vzdělávací ekosystém podle EEA

Anotace

O aktivitách European Edtech Alliance (EEA) Spomocník informuje již od roku 2022 (zde). Narozdíl od Digikoalice, jejímž primárním cílem je reagovat na potřeby pracovního trhu, se tato společnost orientuje přímo na školy. Hlavní snahou Aliance je sdružovat zainteresované národní instituce a intervenovat ve vrcholných orgánech EU. Jejím cílem je podpořit rozvoj jednotného evropského ekosystému vzdělávacích technologií (edtech).

Ekosystém je pojem, který začíná být hojně používán i mimo životní prostředí. Je velice široký, a tak je třeba si vždy definovat, co přesně v daném kontextu znamená. My jsme ho dosud nejčastěji používali k popisu digitálního prostředí školy. Zásadní je si uvědomit, že v tom případě představuje komplexní podporu činnosti samotné školy jdoucí nad rámec samotných technologií – digitální učební materiály, řízení výuky, integrace nástrojů, zpracování výsledků (viz Americká digitální konvergence škol).

EEA se zabývá ekosystémem celoevropským. Nedávno jako výsledek několikaletého projektu publikovala studii nazvanou The European EdTech Ecosystem Roadmap [1]. Na vědecké úrovni se snaží zjišťovat situaci nasazení edtech v jednotlivých zemích EU a mapuje hlavní faktory ovlivňující vývoj v této oblasti. Výsledkem má být interaktivní mapa politik zabývajících se vzdělávacími technologiemi (European EdTech Policy Map), která by měla sjednotit sběr dat od zapojených organizací, shrnout akční politické směry a zdůraznit, co je potřeba k vybudování jednotného, udržitelného, důvěryhodného a inovativního společného evropského ekosystému. Mapa má celkem 5 hlavních složek:

1. Definování a přehled existující relevantní politické dokumentace a pracovních skupin

   Sjednocení terminologie, definice a hodnocení edtech, aby se předešlo nevhodnému nebo zavádějícímu srovnávání mezi zásadně odlišnými typy technologií a přístupů. Všechny zúčastněné strany by měly umět rozlišovat mezi technologií speciálně navrženou pro vzdělávací účely a technologií ve vzdělávání používanou. Přehled zdrojů pro rozvoj edtech využitých.

2. Vývoj edtech v souladu se vzdělávacími cíli a evropskými hodnotami

   V Evropě, kde mají odpovědnost za vzdělávání jednotlivé státy, není problematika edtech jednotně řízena. Jasnější koordinace mezi různými zúčastněnými stranami může urychlit podporu a snížit nesoulad národních systémů. Je třeba odstranit nedostatečnou podporu rozvoje a implementace edtech (např. v oblasti financování, nedostatku příležitostí k testování nástrojů a služeb před jejich rozšířením a odstraňování mezer v dovednostech a znalostech). Hrozí nesoulad potřeb pedagogů s nástroji a službami vyvíjenými pro trh.

3. Zavádění edtech v evropských vzdělávacích institucích musí být vedeno záměrnými a důkazy podloženými rozhodnutími

   V celé Evropě postrádá mnoho vzdělávacích institucí jasnou digitální vizi a potřebné dovednosti pro smysluplnou integraci technologií do výuky a učení. Pedagogové a instituce často čelí problémům s kritickým na výukových cílech založeným hodnocením nástrojů a služeb edtech. Absence ucelených rámců, pobídek a podpůrných struktur dále brání účelnému experimentování a zodpovědnému zavádění. V důsledku toho jsou investice do edtech někdy neefektivní – bez dostatečného školení, poradenství nebo záruk ochrany dat, rovnosti a pedagogické kvality.

4. Použití dat k vývoji, výběru a implementaci nástrojů a služeb v oblasti edtech

   Nedostatek jasných standardů a dat brání informovaným rozhodnutím o zadávání veřejných zakázek a škálovatelnosti v oblasti edtech. To ovlivňuje vývoj technologií, snižuje motivaci žáků a vyvolává etické a právní obavy týkající se dodržování předpisů. Přispívá to také k promarněným možnostem inovovat a k prohlubující se digitální propasti, což v konečném důsledku snižuje důvěru v edtech.

5. Poznatky jsou sdíleny v celoevropském kontextu

   V celé Evropě zůstávají cenné iniciativy a výzkum v oblasti edtech často izolované, což omezuje jejich viditelnost a dopad. Úspěšné inovace se jen zřídka rozšiřují nebo inspirují k aplikaci jinde. Taktéž ponaučení z neúspěchů jsou zřídka sdílena. To vede k duplicitě a promarněným příležitostem. Absence účinných mechanismů výměny znalostí brání vzájemnému učení a rozvoji kolektivní inteligence. Oslabuje celkový dopad a inovační potenciál evropského edtech ekosystému.
   Je třeba vytvořit prostor pro výměnu znalostí mezi tvůrci politik, poskytovateli edtech, vzdělávacími institucemi, pedagogy, výzkumníky, investory a organizacemi, jako jsou sdružení, inkubátory, akcelerátory a další zúčastněné strany v oblasti vzdělávání.

Ze zprávy EEA vyplývá, že se v Evropě objevují klíčové stavební kameny pro zralejší edtech ekosystém. Existuje mnoho slibných příležitostí, jako jsou sdružení a sítě propojující zúčastněné strany na nadnárodní úrovni – stipendia, inkubátory a akcelerační programy, které pomáhají poskytovatelům vzdělávacích technologií rozvíjet jejich nástroje a služby, rozsáhlé infrastrukturní iniciativy, které dodávají zařízení školám a zlepšují interoperabilitu, politické snahy na vysoké úrovni, které podporují digitální wellbeing ve vzdělávání a specializované finanční toky na úrovni EU i na národní úrovni.

Zároveň je situace stále velmi fragmentovaná. Vzdělávací systémy se liší nejen mezi členskými státy EU, ale často i v rámci nich. Liší se i procesy zadávání veřejných zakázek. Nedostatek společných definic a terminologie komplikuje situaci a ovlivňuje vnímání veřejnosti, výzkum, tvorbu politik i chápání trhu. Důkazy o tom, co funguje, jsou stále omezené a mnoho aktérů působí izolovaně, což vede k duplicitnímu úsilí a ztrátě příležitostí ke spolupráci. Tato fragmentace zdůrazňuje potřebu budovat důvěru v celém odvětví, čehož lze dosáhnout pouze silnější koordinací, smysluplným zapojením zúčastněných stran a dlouhodobými partnerstvími.

Urychlování změn, zejména v oblasti AI a klimatu, zvyšuje naléhavost rozvoje nových dovedností, znalostí a kompetencí. Nové kompetence jsou nezbytné k tomu, aby se zabránilo krátkozrakým debatám založeným na vágních nebo zavádějících definicích, jako je směšování vzdělávacích technologií do jednoho celku s obecným využitím digitálních technologií ve volném čase nebo vyvozování závěrů z výzkumu bez pochopení metodologických omezení. Jsou také nezbytné k zajištění přístupu ke kvalitním datům a pro informované rozhodování o návrzích a zavádění edtech.
Tyto nové kompetence jsou v konečném důsledku klíčové k zajištění toho, aby vzdělávací technologie byly pro vzdělávání skutečným přínosem – aby zlepšovaly lidské učení a wellbeing, spíše než aby je snižovaly, a aby s analýzou dat a udržitelností zacházely jako s klíčovými principy inovací v souladu s evropskými hodnotami. Práce potřebná k vybudování této budoucnosti již probíhá. Zda bude dostatečně rychlá a bude disponovat dostatečnou koordinací, investicemi a jasným účelem, zůstává jednou z určujících otázek pro dnešní vzdělávací sektor.

Ředitelka EEA Beth Havinga stávající postavení edtech v EU popisuje těmito slovy: „Vstupujeme do situace zásadně se měnící mezinárodní politiky (nová realita). Diskuse o evropské digitální suverenitě nabývají na naléhavosti, zatímco veřejná debata nadále spojuje edtech s dalšími digitálními technologiemi včetně sociálních médií, způsobem, který zastírá důležité rozdíly mezi účelem, správou a dopadem. V době, kdy se globální dynamika jeví stále více fragmentovaná, je důležitější než kdy jindy mít jednotný a jasný směr vpřed. Budování evropského edtech ekosystému vyžaduje promyšlená rozhodnutí o infrastruktuře, správě, datech a hodnotách – zejména pokud to s ochranou svobodné vůle a dodržováním evropských demokratických principů myslíme vážně.“

Všimněme si, že technologie fragmentaci (odklon od globalizace) vůbec nesdílejí. Ovlivňují vývoj světa plošně bez ohledu na národní zájmy a státní zřízení. Podle mě není jiné cesty než postupovat jednotně. Proto bychom měli snahu EEA podpořit.