Díky známému rakouskému vědci, nositeli Nobelovy ceny za fyziologii a medicínu (1973) a zakladateli etologie
Konrádu Lorenzovi víme o mechanizmu otisku prvního pohyblivého předmětu do mozku právě narozených housat (i jiných ptáků), jež způsobuje to, že právě tento předmět považují za matku a všude ho následují. Lorenz tento paradox dokazoval tak, že sám v roli matky za sebou vodil hejno malých housat. Analogie s tímto jevem se v nedávné době začala používat k popisu takových uživatelů počítačů, kteří zatvrzele lpějí na využívání těch softwarových produktů a postupů, na něž jsou zvyklí.
Syndrom housete (
Baby Duck Syndrome) ovšem nemá jen ten, komu je ve škole vtisknuta schopnost ovládat MS Office, a pak se ho po celý život drží, dokonce i tehdy, když za něj musí tvrdě zaplatit. Velmi podobně jsou na tom i skalní linuxáři a jim podobní zastánci volně šířených produktů (open source), kteří často jiná softwarová řešení šmahem a někdy až bojovně odmítají.
Odborný asistent vzdělávacích technologií z
University of Central Oklahoma, ředitel neziskové agentury
Story Chasers Inc. a, jak sám sebe popisuje, agent změny Wesley Fryer ve svém blogu
Moving at the Speed of Creativity nedávno zmínil vliv, který může syndrom housete mít na celkovou ICT gramotnost žáků a hlavně učitelů. Odvolává se přitom na popis této poruchy v encyklopedii
Wisegeek.
Někteří odborníci naznačují, že syndrom housete snižuje zájem uživatelů počítačů poznávat cokoli nového. Přeškolit tyto lidi na jiné programy a systémy je velmi obtížné. Nakonec se z toho může vyvinout i skutečný hendikep. Může se snadno stát, že např. absolvent některé z našich škol zvyklý na prostředí Microsoft Windows bude mít vážné potíže v zaměstnání, bude-li nucen se přeškolit na systémy Apple apod. Problém způsobuje s tímto syndromem spojený omezený repertoár zažitých postupů, jež nedovoluje uživatelům otevřít nové obzory, a to i v těch případech, kdy existuje mnohem vhodnější a efektivnější řešení.
Jak se bránit na každého z nás neustále útočícímu syndromu housete je celkem zřejmé. Je třeba se pořád snažit zkoumat různé postupy při řešení každé úlohy. Právě současná nabídka v oblasti open source a webu 2.0 nám v této oblasti dává nepřeberné množství možnosti. Avšak pozor, je důležité se snažit u každého produktu vydržet tak dlouho, aby bylo možno vyloučit přirozenou počáteční nechuť zkoušet něco nového a nezvyklého.
Nechám na čtenáři, aby se zamyslel nad tím, jak lze syndrom housete aplikovat na didaktiku a zaběhané metodické postupy po generace zažité našimi učiteli.
